Když dva dělají totéž, výsledek nemusí být vždy stejný.

    V těchto aktivitách lze spatřovat faktor konání č.1, kdy se exhibice odpůrců M. Zemana změnila v naprosto nechutné divadlo, které zcela upozadilo oslavy 25. výročí listopadu 89. Takže efekt z aktivit  antizemanovců je, že místo důstojných oslav výročí se nedůstojně (mnohdy až hulvátsky) zachovali k hlavě státu. Poznatek č. 1 – své kritické připomínky, nesouhlasy, protesty ze strany antizemanovců (alias sympatizantů Karla s čírem) bylo možno realizovat v jinou dobu, jiným způsobem, v jiném prostředí a snad i s jiným výsledkem. Takto jen zbaběle využili příležitosti  v davech se anonymně  předvádět v nechutnostech proti hlavě státu. Výsledek ? Prezident Zeman to i přes vaječné útoky přežil bez úhony, antizemanovci „utřeli“, zato republika má v zahraničí pořádnou ostudu .Více na „AEN2014“.

     Vulgarismy prezidenta Zemana, jakkoliv myšleny dobře , pozitivně a cílevědomě, nenašly mezi pražskou (nelze vyloučit, že i jinou) veřejností ani akademickými intelektuály pochopení, naopak, antizemanovci  toho využili jako záminku k útoku proti jeho osobě. V aktivitě  M. Zemana lze vidět stejné efekty, jako v předchozím případě. Cíle ani zdaleka nebylo dosaženo, i když nelze tvrdit, že stejný poměr občanů  (snad i mnohem větší) je těch, kteří tzv. otevřenou vulgaritu M. Zemana pochopili, protože se snažili s chtěli ji pochopit. Ta se u antizemanovců  nenecházela, ani se o to nesnažili. Naopak, bylo to další „přilití oleje do ohně“, který již delší dobu plane mezi oběma subjekty.

     Poznatek č. 2 – dobrý úmysl se proměnil ve špatný efekt (výsledek). Lze proto panu prezidentovi vytknout, že to jeho napodobení „nasátí kavárenské atmosféry“ se příliš, či spíše  vůbec, nepodařilo. I on měl více popřemýšlet nad jinou vhodnější formou, jinými možnostmi, jak vyjádřit to, co vyjádřil s negativním výsledkem a odezvou. Výsledek? Prezident Zeman řekl své, řekl to způsobem, který vyvolal údiv, ale i pohoršení, popudil a vyprovokoval své odpůrce, kteří neadekvátním způsobem projevili nesouhlas a antipatie k Zemanovi, způsobili zbytečný rozruch, navíc zbytečně  dehonestovali význam 25. výročí oslav listopadu 89.

     Událost poslední, která s duchem obou výše uvedených případů, byť  nepřímo, souvisí. Středem  pozornosti se tentokrát stala  jistá paní Věra Řezníčková, známá kverulantka, stoupenkyně a spolubojovnice „Slávka“ Popelky, obhájkyně (pučem) zcizené Holešovské výzvy, neodbytná bojovnice za práva občanů, kritička pravicových, nepravicových vlád  a nepořádků ve státě atd. Tato dáma coby řidička,  ve spolupráci (překvapivě) s občany slovenské národnosti, se krajně nevhodným až provokativním  způsobem domáhala vjezdu svým autem na Loretánské náměstí poblíž ministerstva zahraničních věc, které bylo  v tu dobu uzavřené  za účelem vysvěcení svaté Anežky a proto byl vjezd vozidlům na náměstí jen na povolení. Ten samozřejmě paní Řezníčková neměla, přesto se vehementně  domáhala vjezdu s autem na náměstí. Bylo ji nabídnuta možnost dojít na potřebné místo s peticí  i se stolečkem pěšky, což ona odmítla s tvrzením, že je invalidní. Jako důvod pro vjezd na náměstí byla její záminka, že jde o celonárodní, slovensko-českou petiční akci a také, že prý jde bránit prezidenta. Za slovní pomoci slovenských kolegů  „...ukradli nám republiku, ukradli nám stát a vy nám bráníte bránit naše práva a hodnoty“, řidička Řezníčková prohlašuje, že  ji žádné vyhlášky nezajímají, že petice je nad všemi zákony apod. a nadále odmítá výzvu Policie ČR. Na to  řidičku vytahují policisté z auta, slovensky hovořící žena vykřikuje, že jde o aroganci moci. Paní Řezníčková upozorňuje, že má nemocné srdce (zda je to příčina její invalidity, není známo, ale jako silné kuřačce o tom lze pochybovat), přesto však nechce vystoupit z vozidla, takže policisté ji za pomoci obušku vytahují z auta. „Já bych mu ji natáhl, ty vole,“ je slyšet z okolí na úkor policistů. Policisté zjišťují, zda a jak  řidička dýchá a volají záchranku. To je stručný popis události č. 3, která stejně jako dvě předchozí má stejná specifika: nevhodnost, netaktnost, nepřiměřenost, nedomyšlenost provedené  aktivity.

      K popisované události se vyjádřil i Bezpečnostní expert Andor Šándor který k tomu říká: „Policie má povinnost kontrolovat vozidla, která přijedou k chráněnému místu, v tomto případě Hradu. Paní se samozřejmě měla podrobit požadavkům policie. Problém je v tom, že český občan nemá žádnou vnitřní sebereflexi, je nezodpovědný, myslí si, že si může dělat, co chce. Za komunistů držel hubu a teď si myslí, že může kdeco. Demokracie je přece o dodržování zákonů!  Způsob komunikace občanů je tomu odpovídající - jednají s despektem, tykají policistům, tak se lidé nemají chovat, shazují je, ale samozřejmě i sebe. V jiných západních demokraciích  by takové familiérnosti (a jiné nevhodnosti) netolerovali, neboť by to považovali za urážku ve výkonu služby.“

     Policista nemá zadání, aby debatoval s občany. Má jasný služební úkol:  nepustit vozidla. Nemá nic vymýšlet a nad něčím přemýšlet. Občan se má (by se měl) požadavku policistů podvolit, konají na základě služebních povinností. „Přiměřenost následného zásahu je druhá věc. Nevím, jak byla paralyzována, ale jak ji pendrekem škrtil, to mi přišlo špatně.  Může to být záměr diskreditace policie a ochranné služby - ti by měli být více poučeni. Místo toho, aby jí páčili pendrekem hlavu. Znemožnit jí pokračovat v cestě se dá jinak. Když si nevím rady, volám staršího zkušeného důstojníka. Policie si neví rady a také neví, když něco udělají, jestli se za ně někdo postaví, či nikoliv. Neumí si poradit. Přiměřený prostředek policista prostě neodhadl správně - neohrožovala jej fyzicky, nebyla agresivní, pouze trvale odmítala respektovat důrazně kladenou výzvu k opuštění vozidla, nebo s jeho odjezdem na jiné místo!“říká generál Šándor.

     I zde se nám naskýtá či přímo vnucuje  přirovnání aktivity policistů a jednání osob ve výše uvedených případech. Poznatek č. 3:  jakkoliv byli službu konající policisté v právu, jakkoliv „odpovědně“ plnili své služební povinnosti a zadání, přesto se dopustili stejné chyby, jako výše zmínění antizemanovci, či sám prezident Zeman: nezvolili nejvhodnější formu a způsob své aktivity. Výsledek: řidička svého nedosáhla, byla zřejmě nepřiměřeně spacifikována, policisté splnili svůj úkol, ale zásah byl problematický až natolik, že se jím bude zabývat GIBS.

     Z uvedených případů a příkladů vyplývá, že ne vždy platí přísloví o tom, že „když dva dělají totéž, nemusí to být vždy totéž“. Tady je důkaz, jak je toto přísloví ošidné!