Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Z historie rodu Schwarzenbergů: aneb s jakou „urozeností“ máme tu „čest“.

Hodnocení uživatelů:  / 5
NejhoršíNejlepší 

 

Celé jméno „zahraničního ministra“ K. Schwarzenberga zní:

Karl Johannes Nepomuk Josef Norbert Friedrich Antonius Wratislaw Mena Fürst zu Schwarzenberg.

Ať je jméno velmi dlouhé, české jméno v něm nenalezneme. Se vznikem našeho samostatného demokratického státu v roce 1918, který vznikl porážkou Rakousko-uherské habsburské monarchie, byl postaven na rovnosti všech občanů. Se současným svržením moci habsburské monarchie a její šlechty bylo současně zrušeno užívání šlechtických titulů. Jinými slovy šlo o rozloučení se s feudální společnosti a s její privilegovanou vrstvou, neboť feudální řád byl a je chápán jako nespravedlivé a totalitní zřízení, podobně jako jiné totalitní režimy.

 
  • z-historie-rodu-schwarzenbergu-aneb-s-jakou-urozenosti-mame-tu-cest

Nenechme se opít „stařeckou roztomilostí“ – onou „noblesou“ „urozeného šlechtice“. Nic jako „urozenost“ neexistuje – to je výmysl samotného privilegovaného stavu – šlechty v minulosti, kterými zhypnotizovala poddané masy v minulosti. To, co existuje, je jedině morální etika a skutečné činy každé osoby, nikoliv nějaká „od boha“ daná „urozenost“. Něco jako jakási šlechtická „urozenost“ je jen hypnotický klam, který si vymyslela sama tato privilegovaná vrstva v minulosti.

Nenechme se opít ani jeho bonmoty o tom, jak je „lesník a hospodský“ – on je pouze velmi vychytralý manipulátor a znalec zákulisní politiky. Umí manipulovat a zejména „zblbnout“ nejrůznější tzv. „celebrity“ a „umělce“, neboť ti jsou plně ovládáni svými pocity a emocemi a nikoliv rozlišující inteligencí intelektu. Komu dokáže K. Schwarzenberg imponovat a přitahovat není rozhodně ukázkou duchovní vyspělosti – ba naopak.

Šlechtický rod Schwarzenbergů pochází z Německa. Jeden z jeho přímých předků je Erkinger ze Seinheismu. V 15. Století podporoval ve vojenských kampaních – křižáckých výpravách německého císaře Zikmunda Lucemburského proti husitským Čechám. Za tyto věrné služby byl odměněn povýšením do stavu svobodných pánů a tak získal v naší zemi několik hradů a měst. Erkinger ze Seinheismu se přímo účastnil jako vyšší vojenský velitel dvou vyhlazovacích křižáckých výprav (4. a 5.) do husitských Čech s cílem, jak oficiálně v kronikách zní: „vyhubit do kacířské plémě do kořenů“, myšleno tehdejší Čechy – naše předky. Obou těchto mezinárodní intervenčních vojenských kampaních složených ze žoldáků z tehdejší takřka celé katolické Evropy – zejména z Německa proti tehdejším Čechům, se aktivně účastnil tento předek dnešního K. Schwarzenberga. Obě tyto výpravy skončili drtivými porážkami u Tachova (3. – 4. srpna 1427) a Domažlic (14. 8. 1431) od našich předků. Spojeným mobilizovaným českým vojskům v obou případech velel duchovní správce obce Táborské, kněz Prokop Holý. Díky těmto vítězstvím byla uhájena nejen svoboda náboženského vyznání v tehdejších Čechách, ale existence českého národa jako takové, což si dnes málo uvědomujeme. Sám K. Schwarzenberg dokonce dává k dobru, že tento jeho předek jako jeden z mála neutekl během bitvy u Domažlic před českými vojsky, tedy byl zde zabit. Dodejme, co předcházelo drtivé porážce páté křižácké výpravy u Domažlic. Křižáci oblehli město Domažlice a vypálili celé jeho předměstí a vyvraždili obyvatelstvo okolních vesnic, které se nestačilo uchýlit za městské hradby. Prokop Holý se svými vojsky, když se dozvěděl o tomto obléhání, vyrazil rychlým nočním pochodem k Domažlicím a za chodu prorazil vozovou hradbu, která se mu postavila na odpor, a zbytek křižáků obrátil v chaotický útěk do Bavorska. Tak mimo jiné zachránil Domažlice od jistého zániku.

Abychom si připomněli i přes jakousi časoprostorovou vzdálenost co byly ony křižácké výpravy a udělali si obrázek, tak jen tolik. Obě křižácké výpravy, které skončily těžkými porážkami na pomezí západního pohraničí u Tachova a Domažlic vyhlašoval papež – hlava římskokatolické církve, tehdy Martin V. Přesně té církve, která dnes ve spojení s vládní koalicí za zády celého národa dohodla tzv. „dar“ státu církvi, který dosahuje asi 170 miliard a předání území, které vždy pokud obhospodařovala, měla pouze ve správě. Nyní ji bude darován do soukromého vlastnictví – tím se stane jedním z nejmocnějších ekonomických subjektu v ČR. Tento dar dlouhodobě propagoval a za zády občanů prosadil společně se současnou vládní koalicí právě K. Schwarzenberg. Tedy naprosto v souladu s historie a historickými postoji Schwarzenbergů.

Křižáckých výprav se účastnila tehdejší takřka celá západní katolická Evropa, zejména Němci. Finanční podpora na tyto výpravy se sbírala pomocí tzv. „odpustků“ v takřka celé tehdejší západní Evropě. Křižácká výprava měla ta specifika, že zde platilo Čech = kacíř a to ať se jednalo o podobojí, nebo poddané katolických pánů. I ti si stěžovali na postupy křižáků. Zabití kacíře znamenalo přiblížení se do „nebe“. S překročením zemských hranic zemí koruny české křižácký vojska drancovala, loupila a vraždila obyvatelstvo zcela bez skrupulí. Křižáckým velitelům, šlechtě a biskupům byly slíbeny statky a léna na území země koruny české po vítězství.

Tolik jeden z přímých předků dnešního kandidáta na post českého prezidenta, který by se měl usídlit na Pražském hradě.

Co řekl jeho jiný předek, Karel Schwarzenberg – mluvčí české šlechty na českém sněmu 25. Listopadu 1889, dále přímo cituji:

„My nejsme potomci oné husitské šlechty, která protestovala roku 1415 na sněmu českém proti koncilu kostnickému. My jsme potomci oné katolické šlechty, která u Lipan porazila Tábory a na Bílé hoře husitské sbory české. My vidíme v husitech ne slavné bohatýry, ale bandu lupičů a žhářů, komunisty 15. Století, a my Schwarzenbergové, budeme bojovat proti všem novohusitům s touže rázností, jako pánové z Růže bojovali proto starým husitům.“

Karel Schwarzenberg

Opět konzistentní názor celého rodu Schwarzenbergů po celá staletí.

A neměli bychom se poučit i od našich předků, jako byl Karel Havlíček Borovský. Poslechněme si jeho píseň Čechů z roku 1850. Jak předvídavá, a jak je aktuální i dnes:

Zle, matičko, zle !

Švarcenberci zde :

jeden, ten je generál,

a druhý je kardinál.

Zle, matičko, zle !

Zle matičko zle !

Švarcenberci zde,

jeden drží karabáč,

druhý říká „Otčenáš“,

zle, matičko, zle!

Švarcenberci zde,

Jeden, ten je arcibiskup,

A druhý je taky……,

Zle, matičko, zle !

Volbou K. Schwarzeberga bychom museli odmítnout svou českou historickou zkušenost a nechat si vnutit našim národním zájmům cizí a otevřeně nepřátelskou.

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Pro detailní informace z historie dále uvádím pro zájemce o historii malé „historické okénko““

Ideovou záštitu nad 4. křižáckou výpravou převzal Jindřich z Beaufortu, biskup winchesterský – povýšený na kardinála, dále Jan Železný - biskup olomoucký, též povýšený na kardinála a papežský legát Jindřich z Winchestru – bratr anglického krále Jindřicha IV. Ten mimo jiné dodal do křižáckého vojska dodal 1000 pověstných anglických lučištníků. Křižácké výpravy se tak zúčastnili i Angličané.

Křižácká vojska vtrhal do Čech čtyřmi proudy, z Horní Falce, Míšně, Slezska a Rakouska. Západnímu proudu velel Fridrich Braniborský. Velitelské posty zastupovali markrabata míšňanská, braniborská, lantkrabě duryňský, vévodové bavorští, dála hrabata ze Schwarzburgu – předků dnešních Swchwarzenbergů, biskupové z Mohuče, Trevíru, Bamberku a Würzburku. Celkové počty křižáckých vojsk se uvádí takto: Jenom obrněných jezdců z Německa se uvádí na 60 – 80 000 včetně řádu německých rytířů (ten mimo jiné také žádá návrat majetků v rámci dnešních „restitucích“). 30 000 mužů pěchoty a 1000 válečnými vozy a množstvím děl a pušek.

Proti nim se podařilo mobilizovat všechny husitské svazy (pražský, táborský i sirotčí) pod jednotným velením Prokopa Holého v celkovém počtu 16 000 pěších a 1 500 jízdních s 200 válečnými vozy.

Křižácká vojska nejprve obléhala Stříbro – husitské město, kde se bránil husitský hejtman Přibík z Klenové s asi jenom 200 muži. Před Stříbrem – tehdy husitskou pevností se shromáždila takřka celá kruciáta. Na pomoc obleženému městu se vydal Prokop Holý se spojenými husitskými svazy. Za pochodu odrazil několik proti němu vyslaných

křižáckých proudů, což vyvolal zmatek v křižáckém vojsku – ty se začali stahovat k Tachovu. Na vrcholu nedaleko Tachova sám kardinál – papežský legát – kardinál Jindřich Beaufort rozvinul korouhev s ukřižovaným Pánem Kristem a postavil se do čela vojsk a apeloval na záchranu celého křesťanstva. V celém křižáckém vojsku po zprávě o blížících se husitech nastala nervozita, v jednom okamžiku dokonce korouhev upadla na zem – to jen posílilo obavy křižáků. Jakmile se za pochodu ke křižákům blížila spojená česká vojska, ke kterým se ještě přidali mnozí čeští šlechtici podobojí a v okamžiku kdy zaslechli hřmot vozů a bojovou píseň Kdož su boží bojovníci a troubení – v křižáckém vojsku zavládla panika – začala ustupovat za hradby Tachova a ustupovat směrem do Bavorska. Husité křižáky pronásledovali až za hranice a pobíjeli tisíce křižáků, do rukou husitů padla mnohá kořist a množství říšských praporů, korouhví a standart. Dále husité dobili Tachov a osadili jej husitskou posádkou a hejtmanem Buzkem ze Smolotyl.

Čtvrtá křižácká výprava navzdory vynaloženým obrovským finančním prostředkům skončila katastrofálním fiaskem. Výsledkem bylo uzavření příměří mezi pány pod jednou – přívrženci Zikmunda a pod obojí v Čechách a na Moravě.

Doufejme, že přesně takto dopadne i prezidentská kampaň současného Schwarzenberga.

Facebook komentáře