Ve svém středečním Středníku jsem se nemohl nezmínit o „špejlovačce“, protože to byla hlavní událost uplynulého týdne. Protože ve Středníku mám jen minutu, je nabíledni, že v Nedělníku se o tomto tématu trochu rozepíšu, ale nebojte – snažím se své nedělníky zkracovat. Tohle ale napsat musím: ukázalo se totiž, že pozitivních bylo tak zanedbatelné množství žáků, že celá ta habaďůra je ještě více trapná.
K čemu všechno toto mučení žáků, když pozitivních (což ani neznamená nemocných) je jen nepatrné promile? Jeden by si myslel, že poučením z toho bude upuštění od podobných nesmyslů. Ale to bychom neznali naše „odborníky“, kteří naopak žádají, aby se nasadily PCR testy. O co jim jde? Chtějí za každou cenu vyhnat čísla nahoru? Chtějí mít další záminku zavírat? Chtějí děti trápit ještě více invazivními testy? Co je to za lidské zrůdy, tihle odborníci?
Obávám se, že svůj boj proti koronateroru jsme v tomto důležitém mezníku prohráli na plné čáře. Kdo my? No my, obyčejní občané, tátové a mámy, rodiče. Nejde o to, kolik lidí nad tím brblalo, rozčilovalo se, kritizovalo to, nadávalo na vládu, kolik lidí v nějaké anketě někde na internetu hlasovalo proti, kolik lidí nad tím kroutilo hlavou či kolik lidí slibovalo, že tohle na svých dětech nedopustí. Důležité je, kolik lidí nakonec skutečně nechalo raději děti doma, než aby je vystavilo něčemu tak potupnému. Moc rád bych se mýlil, ale mám pocit, že nás mnoho nebylo. Ve třídě dcery jedna rodina, ve třídě syna nevím o nikom. Ale třeba to není vypovídající vzorek, já nevím. Je mi z toho smutno…
Na alternativě se často říká (je to oblíbené rčení pana VK), že rozdíl mezi konspirační teorií a realitou je půl roku. Čemu se mainstream vysmívá, že je konspirace, hoax, dezinformace a fake news, to se do půl roku ukáže jako realita. Ale omluvu za to nečekejte. Já bych to samé řekl jinými slovy – z čeho si dnes děláte legraci (přeháníte to, doháníte to ad absurdum, abyste na tomto přehnaném příkladu lidem otevřeli oči), z toho vám do dvou měsíců úsměv zmrzne. Protože přesně to se stane. V jednom svém Nedělníku z letošního února jsem upozorňoval na čínské testy z konečníku, které si v Číně vychvalují, že jsou prý mnohem přesnější. Uběhly dva měsíce, nový pan ministr zdravotnictví se na svém místě ještě ani neohřál a už tyto rektální testy málem (z Číny?) objednal. Pro naše děti? Co je to na těch ministerstvech za úchyly? Plaga se prý postavil proti, ale ač z něj média dělají klaďase, pro mne žádným kladným hrdinou není – i strkání špejlí do nosu prvňáčků považuji za úchylárnu a Plaga je ten, kdo za to nese odpovědnost. Z toho mi není smutno, z toho mne jímá hrůza…
Také si všímáte toho, jak když je jmenován nový ministr zdravotnictví (což je skoro každý měsíc), jak při svém představení na první tiskovce pěkně a pokorně mluví, že byste mu i pětník hodili, jak se pěkně předvádí a žmoulá u toho svůj pomyslný klobouk? Že prý bude jenom sloužit, a pracovat, a makat a spolupracovat a všech si vážit a jak to s ním bude super… Ale během pár dnů se z něj stane šílenec, který nám všem začíná vyhrožovat? Takže jsme se mohli například dozvědět, že když „budeme zlobit“, budeme i v létě nosit respirátory. Toto řekl při své premiéře před poslanci. No pěkně se uvedl… Z toho mi není smutno, ani mne nejímá hrůza, z toho mne jímá vztek…
Co mne naopak rozveselilo, byla sociální demokracie. Dění v ČSSD jsem sledoval jen ledabyle, co na mne zrovna vyskočilo na internetu nebo co jsem zaslechl při jízdě autem. A asi jsem toho mnoho neslyšel, ale co jsem slyšel, to stačilo bohatě: ČSSD si znovuzvolila Hamáčka předsedou – ten se zbavil Petříčka – na jeho místo povolal Zaorálka – Zaorálek na ministerstvo nechce (ani za orálek) – novým ministrem zahraničí má být další noname, jakýsi Kulhánek – Mládek odchází z ČSSD (podle našich informací spoléhá, že dostane místo na kandidátce SPD) – odcházejí i mnozí další straníci, jde už o několikátý exodus – Hamáček z toho všeho zkolaboval – Hamáček pojede do Ruska – Hamáček nepojede do Ruska – Zelení nepůjdou s ČSSD – ČSSD nejspíše vůbec nebude v parlamentu, protože to s ní jde z kopce, a tak dále, a tak podobně… A není divu – kádři Aspenu jsou sice všeho schopní, dobře se hodí na plnění úkolů pro zahraniční mocnosti, ale získat si české voliče, to jim nejde (a kdo ví, zda jim o to vůbec jde). Nakonec je to pro mne docela povzbudivé, protože si mnozí z nás dělali legraci, že nikdy nepřekročíme pětiprocentní hranici, ale větší legrace bude, až ji nepřekročí ČSSD a ještě větší legrace bude, až ji nepřekročí ČSSD, ale překročíme ji my.
Když říkám my, myslím tím naši Národní demokracii a Alianci národních sil, tedy dvě strany, které se rozhodly spojit síly, protože mají společný dlouhodobý program, ale i společný pohled na současný koronafašismus. I tento týden jsme spolu jednali o tom, jak pro vás připravit ten nejlepší volební program, jaký jste kdy v životě četli. Na přiložené fotografii vidíte, že nám to docela šlo.
