Z toho mraku pršet nebude, pane Sokole.

Já ho tedy považuji za nemocného a nehodlám to nijak komentovat.“ Jak dalece svůj postoj o „nekomentování“ dodržel, napoví článek zde:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Milos-Zeman-vykazuje-znamky-poruchy-mozku-Vypada-ze-nevi-co-rika-Mozna-v-dusledku-piti-sdelil-PL-advokat-Tomas-Sokol-419073.

Nemyslím, že stanovisko právníka Sokola je z medicinského hlediska relevantní (ostatně sám na to upozorňuje), stejně jako názory některých dalších osobností, nicméně to dokazuje, že jakýkoliv na demokratických principech vyslovený názor či vyřčená myšlenka Miloše Zemana nenechává klidnými řadu lidí. Jde totiž o to, že takto si (v podání M. Zemana) oni demokracii nepředstavují a zřejmě ani nehodlají akceptovat. Zásadní problém však není v tom, co bylo řečeno, ale v tom, kdo jej vyslovil. Kdyby podobná slova řekl jiný politik, který je t restně odpovědný, mohlo by to mít (podle advokáta Ortmana) také civilní dohru, protože by šlo podle něj o urážku. A přesto, že k tomu mnohokrát došlo (např. Kalousek, Schwarzenberg či někdo jiný, třeba T. Halík), bylo to přijato diametrálně odlišně a v některých případech dokonce s potleskem a nadšením v případě Schwarzenberga to bylo dokonce pojato jako noblesní.

Miloš Zeman upadl v nemilost tomu okruhu lidí, kteří byli velmi zklamáni jeho zvolením do funkce prezidenta a i nadále nemohou skousnout, že Zeman působí na velkou část veřejnosti kladně, čímž získává body pro případnou kandidaturu v příštích volbách. To je přímo děsí a tak musí projevit, řekněme umírněně, nicméně s razancí pálivé kopřivy, svou nespokojenost. Ze stejné demokratické platformy, jako mluví či se vyjadřuje Miloš Zeman, tedy z demokratického principu o svobodě projevu slova, mají stejné právo vyslovit svůj byť kritický n&aacut e;zor i tito lidé, kteří mu oponují a s jeho rétorikou zásadně nesouhlasí. Miloši Zemanovi nemohou, resp. ani nechtějí přiznat fakt, že svým sarkasmem a bonmoty je nad věcí, že se M. Zeman umí postavit nepřízni jistému okruhu lidí při vědomí, že on jim neslouží a ani sloužit nehodlá, protože on je nepotřebuje, zatím co oni jeho, bohužel, ano.

Bude jen velmi málo toho, s čím sluníčkáři, pražská kavárna a havloidi budou se Zemanem souhlasit. Co je však horší všechno, co dosud M. Zeman prezentoval s různými, ale hlavně negativními ohlasy, nemohou tito lidé nikterak dostat do roviny přestupku, trestného činu apod., aby se mohli na prezidentovi tzv. „zahojit“, neboť to prostě z titulu prezidentské funkce není možné. V případě výroku vysloveného Milošem Zemanem na mítinku při n ávštěvě Jihomoravského kraje o možnosti odstranění nepohodlného politika „kalašnikovem“, nelze považovat za urážku, jak konstatuje advokát Sokol.„Znamená to, že mohou být použity velice ostré výrazy za hranicí toho, co lze také považovat za běžnou konverzaci.

I výrazy blb nebo idiot, mají-li jakési opodstatnění, jsou považovány za přípustné jako součást svobody slova, svobody projevu. A Miloš Zeman navíc nic takového neřekl, jen nejapně vtipkoval, nevhodně i ve vztahu k době,“ doplňuje Sokol. Svatá pravda, to by se však na druhé straně nemělo v mnoha případech tolerovat u řadových politiků, kteří výsady na úrovni prezidenta bohužel nepožívají. A slova, která (ne jednou) padla z úst Kalouska, Schwarzenberga či dalších potentátů by za jistých okolností neměla projít a přesto prošla a dále procházejí.. Zřejmě v tom nikdo nevidí dostatečný důvod ke kritice, jako v případě M. Zemana, kdy se nad jeho „nejapnými“ nebo „nemístnými“ vtipy, resp. faux pas pozastavují celebrity, aby s pozdviženým ukazováčkem plísnili prezidenta za takové či podobné výroky.

Nicméně ještě k osobě právníka Sokola a jeho posuzování výroků M. Zemana. Pan Sokol ač ne lékař, ale laik, vynáší zcela neopodstatněné soudy a hodnocení zdravotního stavu M. Zemana. Jakkoli pan Sokol za to, že výroky či jednání Zemana považuje vcelku standardní, běžné je názoru, že na adresu premiéra Bohumila Sobotky neřekl prezident nic urážlivého. „Navíc politik podle judikatury evropské, anglické a už vůbec se nebudeme bavit o USA, musí snést víc než kdokoli jiný"; dodává Sokol. Reakce premiéra Sobotky je tedy nejen nepřiměřená, vztahovačná, ale také zbytečně eskalující, když z pouhého bonmotu M. Zemana zcela bezdůvodně vyvozuje hrozící nebezpečí jeho osobě a jeho rodině. Není od věci připomenout, že o podobné hodnocení či konstatování zdravotního stavu M. Zemana se již pokoušela celá řada politiků (Laudát, Ženíšek, Korte, Němcová apod.), což není nic jiného než snaha o přijatelnou formu diskreditace či ostrakizace Zemanovy osoby.

Ovšem i reakce právníka Sokola je víceméně podivná a nejasná. Na jedné straně pochybuje o zdravotním stavu Miloše Zemana, což prý vyplývá z jeho jednání a výroků a z čehož činí závěr, že pan prezident – podle pana Sokola možná v důsledku nemírného pití, možná v důsledku něčeho jiného – vykazuje chvilky, kdy se pohybuje na hranici senility nebo nějaké organické poruchy mozku. V některých chvílích se tak prý chová nenormálně, konstatuje T. Sokol. Co má konkrétně na mysli stran nenormálního chování, pak Sokol jaksi nedopatřením opomněl sdělit. Nicméně se tímto dostáváme k meritu věci a sice, že přestože to, co říká nebo činí M. Zeman podle T. Sokola nenaplňuje nic důvodného či mimořádného k tomu, aby bylo možné říci, že by prezident Zeman svým jednáním, vzbuzující jistou nedůvěru k jeho zdraví, spáchal či způsobil něco, co by bylo v rozporu se zákonem. Advokát Sokol konstatuje, že Zemanovy výroky jsou v politice zcela standardní a celkem běžné a nijak výjimečně nevybočují z politické rétoriky. Naskýtá se tedy otázka, co tím „b&aacu te;sník“ (Sokol) chtěl říct? Hledat vysvětlení pro rovněž víceméně nestandardní reakci právníka Sokola na bonmot prezidenta Zemana není příliš složité.

Především víme, že pan advokát Tomáš Sokol nepatří do kategorie příznivců či sympatizantů Miloše Zemana, což je zásadní podstata jeho postojů a posudků pro jednání prezidenta Zemana. Není rovněž podstatné, zda kope ligu s havloidy nebo sluníčkáři, nebo drží basu s pražskou kavárnou (k čemuž má zřejmě nejblíže), ale to, že musí projevit (nepsanou) loajální povinnost s okruhem privilegovaných osobností - odpůrců M. Zemana, aby si zachoval přízeň těch, kteří by se mohli někdy navzájem potřebovat (o čemž svědčí právníkova klientela). Kritikům M . Zemana typu právníka Sokola přijde vhod každý důvod, jak zpochybnit zdraví prezidenta, protože to je jediná možnost, jak event. sesadit M. Zemana z prezidentského postu. S vlastizradou to nevyjde, ale jak také naznačil bývalý děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy, někdejší místopředseda Legislativní rady vlády, odborník na ústavní právo profesor Aleš Gerloch existují možnosti, jak se zbavit prezidenta, pokud by byl skutečně nesvéprávný. Za jistých okolností existuje možnost , že Poslanecká sněmovna a Senát mohou podle článku 66 Ústavy rozhodnout, že prezident republiky není způsobilý vykonávat svůj úřad.

Můžeme se však jen domnívat nebo dohadovat, zda toto není úsilí a cíl těch, kteří se tak vehementně ohrazují proti jednání, výrokům a zpochybňováním jeho zdraví tak brojí proti Zemanovi. Zdaleka totiž není pravda to, co říká advokát Sokol: „ Někde v cizině nás politují, někde si z nás budou dělat legraci, že máme takového prezidenta.“ To jsou slova pro vlastní útěchu. Nemá smysl jim toto vidění a hodnocení vymlouvat. Přijde doba, kdy bude M. Zeman jako politik rehabilitován, doceněn a uznáván jako člověk, který měl proti svým předchůdcům „hóóódně navrch“, včetně Havla.

Jiří B a ť a , 28. ledna 2016