Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

UTAJOVANÁ PRAVDA - ZAPOVĚZENÉ POZNÁNÍ (28)

28. ODHALOVÁNÍ MATRICE

Na jaře 1998 jsem se s rodinou přestěhoval z Asheville v Severní Karolíně do Thomas Jeffersons Albemarle County ve Virginii.

Celých pět let - od roku 1993 do roku 1998 - jsme se snažili přimět k akci exekutivu Spojených států, prezidenta, armádu, mezinárodní komunitu i kongres. Všichni byli buď vystrašení, nebo zkorumpovaní.

  • utajovana-pravda-zapovezene-poznani-28

Zintenzívnili jsme naše pátrání po svědcích, kteří jsou ochotni předstoupit před veřejnost. Od tuctu lidí z počátku drvadesátých let jsme se dostali k více než čtyřem stům zasvěcenců z řad armády, vlády a korporací. Bez potřebného personálu, bez kanceláře a bez většího finančního rozpočtu jsme dali dohromady projekt Disclosure. V roce 1998 jsme odhadovali, že je potřeba dvou či tří milionů dolarů, abychom byli schopni provést výzkum, cestovat po světě, filmovat, archivovat, zpracovávat a uspořádat setkání v National Press Club, najmout firmu pro styk s veřejností a spustit celý proces odhalení.

V roce 2000, když už byl celý projekt na spadnutí, se začala angažovat jedna žena. Řekla: „Dobrá, finančně podpoříme vaše úsilí a na oplátku budeme mít nějaký zisk z filmového dokumentu s těmi svědky..." Prohlásila, že je ochotna poskytnout nám dva miliony dolarů.

Během měsíce či dvou začala od všechno odstupovat. Platil jsem všechno ze svých kreditních karet: vybavení, cesty do Evropy, kde jsem natáčel svědky ... všechno. Ona mi nepřispěla ani centem. Nedodržela ani své slovo, ani svůj podpis. Tak jsem zůstal trčet s dluhem více než 10 000 dolarů na svých kreditkách.

Disclosure začal v červnu 2000 a už v srpnu 2000 byl opět zastaven. Z historických důvodů je důležité, aby lidé věděli, jakým lstím, trikům a podvodům jsme museli čelit.

Byl jsem tím velmi znechucen, musel jsem projít něčím, co nazývám „Vražda, s. r. o.". A teď jsme se ocitli v situaci, kdy jsme sedli na vějičku. Už jsem musel překonat rakovinu, vypořádat se se smrtí Shari a Billa Colbyho, přežít to všechno, přestěhovat se do Virginie, bojovat o to, aby má duše a tělo držely pohromadě, zanechal jsem své lékařské profese - a teď tato krutá zrada! A navíc v okamžiku, kdy jsme celý projekt veřejně ohlásili! Bylo to takřka nad moje síly.

V srpnu 2000 jsem už byl krůček od toho, že celý projekt ukončím. V tom se objevil dr. Jan Bravo. Jan nám daroval podstatnou částku peněz, takže jsme byli schopni pokrýt všechny výdaje, kterých bylo potřeba k tomu, abychom se dostali ke květnu 2001, kdy došlo k završení procesu Disclosure. Takže, Jane, mnohé díky!

Jakmile jsme se dostali zpět k projektu, začal jsem cestovat s kamerou a osobně filmovat svědky. Každý, kdo zná mě a můj vztah k těmto přístrojům, se musí smíchy popadat za břicho! Nechat levitovat auto je snadná věc, ale přinutit mě, největší- ho troubu přes tyto přístroje na planetě, zacházet samostatně s digitální kamerou, to je skutečný zázrak! Nemám problém intubovat někoho, komu právě prostřelili krk, nemám problém se záchranou pacienta trpícího fibrilací srdce. Ale digitální videokamera...!

Jakmile jsme identifikovali dost těchto zdrojů, katalogizovali jsme je, dali do databáze a určili datum celé té události. Bylo to strašně moc práce s minimem peněz a samými dobrovolníky.

Měli jsme více než 110 hodin nafilmovaných svědectví z bývalého Sovětského svazu, Španělska, Itálie, Francie, Velké Británie, Latinské Ameriky ... z celých Spojených států. Měli jsme svědectví zasvěcených lidí ze všech operací a z každé doby - od čtyřicátých let až do devadesátých let.

Musel jsem vzít všechny ty originální digitální videokazety a použít duální G-4 Apple computer a jednoduchý video editační program, projít všechny ty videokazety, zeditovat je, udělat střihy a vytvořit zápis každé scény a každého svědka. To všechno jsem udělal sám, protože střih musel provést jen někdo, kdo zná celý obraz.

110 hodin záznamu jsem zeditoval na pouhých 35 hodin. Pak jsem vzal ten pětatřicetihodinový sestřih a zredukoval jsem jej na 18 hodin. Těchto 18 hodin jsem dal Jefřu Thillo- vi - Bůh mu žehnej - a on ve svém volném čase (pracuje na plný úvazek v Laser Pacific a vychovává dvě děti) vzal tento osmnáctihodinový záznam a vytvořil videokazety Disclosure Project. Neměli jsme na to žádný rozpočet. Dokázali jsme to pouze díky darovanému materiálu, práci dobrovolníků a skutečnému nadšení.

Také ten pětatřicetihodinový videozáznam posloužil k vytvoření pětatřicetihodinové audiokazety. Tato audiokazeta byla dána firmě provádějící transkripci, takže vznikl psaný přepis mluveného textu. Tento text byl pak nahrán na disky, které jsem vložil do svého laptopu.

Bylo toho dvanáct set stránek! To se pak zredukovalo na text, jenž je součástí knihy Disclosure, která též obsahuje všechny vládní dokumenty a další dokumenty a oficiální vyjádření k různým záležitostem. A já jsem to musel během dvou měsíců všechno sepsat a poskládat dohromady, aby vznikla šestiset- stránková kniha. Pronajali jsme si National Press Club a Sarah McClendonová, proslulá korespondentka Bílého domu, se stala naší oficiální hostitelkou.

Když jsme spustili tu událost v Národním novinářském klubu, všechno, co jsme si mohli v rámci práce styku s veřejností dovolit, byla firma, kterou tvořila jedna jediná žena. Napsal jsem prohlášení pro tisk a společně s tou ženou jsme začali upozorňovat tisk, že dojde k důležité události, které se zúčastní tucty vojenských top-secret svědků UFO událostí. Rozjeli jsme celou tu proceduru a všichni jsme čekali na 9. květen 2001, kdy se setkání mělo uskutečnit.

„Pro tu událost vám můžeme rezervovat malý Holloma- nův sál... Nic většího nebudete potřebovat," navrhla ta žena. „Ach ne, my potřebujeme velký taneční sál," oponoval jsem. „Ale taneční sál se nikdy nepoužívá... S výjimkou obrovských a důležitých událostí," trvala na svém. „Ale to bude velká a důležitá událost!" zvolal jsem. „Vy jste se asi zbláznil." „Ne, my prostě potřebujeme celý taneční sál!" „Hmm, naposledy byl taneční sál zaplněn, když tam byl prezident Reagan!"„Prostě jej obstarejte. Udělejte to." „Dobře ... stejně neposloucháte, co vám říkám ... ale já to pro vás obstarám."

V den události již byla ráda, že máme velký taneční sál, protože se do zadní části vměstnalo dvaadvacet kamer a lidé z médií, Přítomno bylo asi dvacet vojenských a vládních svědků.

Connect Live je oficiální webové vysílání a internetová hostitelská firma pro National Press Club a také CNN a Pentagon. Zajistili živé internetové vysílání celé události.

Prezident Connect Live mi po skončení té události řekl, že jakmile jsme živě vstoupili do vysílání, první hodina celého pořadu byla zvnějšku elektronicky zablokovaná! Nikdy před tím neviděl, že by k něčemu takovému došlo! Věděli jsme, že dojde k pokusu NSA zablokoval webové vysílání, a naši lidé zaznamenali noc předtím činnost - došlo k rozmístění různých přístrojů. Jak se ukázalo, tyto webové stránky se opět zobrazily zhruba po hodině á staly se vůbec nejsledovanějším webovým vysíláním v dějinách internetu! Lidé z Connect Live mě vzali k sobě a ukázali mi použitou šířku pásem: „ Nikdy jsme neviděli tak ohromný zájem o vysílání přímého přenosu přes internet!" Počet diváků sledujících celou událost naživo se vyšplhal k půl milionu - a to nevíme, kolik lidí se marně pokoušelo připojit.

Nakonec celou tu dvouhodinovoů tiskovou konferenci vidě ly více než tři miliony diváků. Stručná zpráva o tom se objevila i v CNN a BBC a dalších hlavních zpravodajských stanicích.

Generální manažer National Press Club byl ohromen množstvím přítomných novinářů. Televize vysílající zprávy zrušily další program se slovy: „Toto jsou skutečná Akta X!" Všude vládlo ohromné vzrušení.

Tato událost druhoplánově prověřila, jakou moc má stínová vláda nad médii a v Národní bezpečnosti. Bylo zajímavé sledovat, jak se k celé té věci postaví.

Několik slov o této události padlo. Nakonec se o tom dozvěděly miliony lidí mezi různými interview na BBC a Hlasu Ameriky a na všech dalších velkých stanicích. Personál Národního novinářského klubu (National Press Club) si myslel, že máme mnohamilionový rozpočet a velký tým. My jsme však měli jen neuvěřitelný zápal našich dobrovolníků!

Když se dozvěděli, že jedinou placenou osobou je ta dočasně s námi spolupracující žena pro styk s veřejností, nemohli tomu uvěřit. Generální manažer klubu se nám přiznal: „Je to nejlépe zorganizovaná akce, která tu proběhla." Také nám řekli, že od doby, kdy tu mluvil prezident Reagan, se zde ještě nikdy neshromáždilo tolik lidí.

Médiím bylo dovoleno informovat o části této události, neboť vše bylo příliš viditelné, než aby se to dalo zamaskovat. Buď jak buď, brzy již v éteru nebylo o projektu Disclosure slyšet ani slovo. Krátce se o tom promluvilo v přehledu zpráv na CNN a CNN Internacional, která vysílá do mnoha zemí Evropy. Informovala o tom i ruská Pravda i čínské noviny.

Zajímavé bylo sledovat, jak velká média - jako třeba Wall Street Journal - dál nepokračovala v informování o celé této problematice. Konkrétně tento deník (a mnoho dalších velkých deníků a časopisů) se mnou dělal rozhovor. Všichni mi říkali: „To je skutečně důležitá událost!" A pak se za mnou vraceli .1 říkali mi: „No, o tom příběhu nás nenechají psát..."

Ira Rosen, výkonný ředitel ABC News, byl klíčovým investorem do pořadu Mike Wallaceho „60 minut" a vyhrál za tento projekt cenu Emmy. Zhruba rok se velmi zajímal o naši práci a zúčastnil se několika setkání v našem domě. Prošel si všechen náš materiál. Dali jsme mu ohromné množství dokumentů, svědectví a informací. Chtěl udělat velmi silný díl pořadů „Prime Time Live" a „20/20", uvažoval dokonce o celé sérii. Ale po té události v Národním novinářském klubu mi zavolal a řekl: „Vypadá to, že nebudu schopen udělat ty pořady." Zeptal jsem se ho proč. „Nenechají mě s tím vyjít na veřejnost. Nenechají mě udělat ty pořady." Zeptal jsem se: „Kdo jsou ti oni?" On mi odpověděl: „No, doktore Greere, vy sám víte nejlépe, o koho se jedná..."

Během jednoho oběda u nás doma pověděl Emily a mně, že má důvěryhodné informace o tom, že stínové zájmy FBI stály za smrtí Martina Luthera Kinga. Rosen se angažoval v tom, aby se dobral jádra pravdy, ale nikdy mu nedovolili ten příběh zveřejnit. Bylo zajímavé sledovat, jak ABC nakonec přestalo informovat o tom UFO tématu. Byly vyvinuty enormní tlaky na to, aby se celá věc moc nerozjela.

Ty šedé eminence dobře věděly, že pokud do toho začnou vrtat hlavní média a rozkryjí to, pak celá ta kamufláž přijde vniveč. Máme dost posudků, svědectví a informací, abychom roz- kryli celou jejich strukturu i pojivo. A je jasné, že zájmy stojící za tím, aby informační embargo trvalo dále, jsou si celé situace dobře vědomy a vynakládají všechny síly na to, aby pokračování tohoto příběhu udusily hned v zárodku.

Představte si, čeho jsme mohli dosáhnout, kdybychom měli skutečně pádnou ústavní podporu a finanční zdroje! Kdyby chom měli pět či deset milionů dolarů, zcela bychom s tím tajemstvím skoncovali.

Hodně z toho je nyní v rukou veřejnosti, informace byly zveřejněny. Lidé mohou šířit svá svědectví pomocí kabelově přístupných kanálů, mohou je sdílet s ostatními lidmi. A to se děje na celém světě.

Den po té události v Národním novinářském klubu pobýval jeden z našich svědků poblíž Bílého domu. Na sobě měl identifikační odznak projektu Disclosure. Andy Card, který byl šéfem prezidentova týmu, vyšel ven, uviděl ten odznak a řekl: „Ach, projekt Disclosure! Dívali jsme se na to... Přeji vám hodně štěstí!" Tento náš armádní svědek dal Andymu Cardovi naše brí- finkové dokumenty, které Card donesl rovnou do Bílého domu! „Washington Times" o tom přinesl velký článek na půl strany, a to je hlavní deník republikánů, takže se o tom všem dozvěděli i v Bílém domě.

To odpoledne, kdy probíhala tisková konference, jsme se začali setkávat s různými členy kongresu. Celý brífinkový dokument jsem osobně předal senátorovi Tedu Kennedymu.

Kongresman Kucinich, který je hlavou progresivního křídla kongresu, nás pozval do své kanceláře na krátký brífink. Devět z nás přijelo rovnou po skončení projektu Disclosure v Národním novinářském klubu. Kongresman se posadil mezi nás a požádal každého svědka, aby mu v rychlosti pověděl, co ví o UFO záležitostech.

Když mu každý pověděl svůj příběh, obrátil se na mě, pohlédl mi do očí a řekl: „Musím vám říci, že po dobu všech těch let, co jsem v kongresu, jsem nikdy necítil takovou energii a spirit jako dnes, když jste vy všichni prošli těmito dveřmi." Pak dodal: „Fakt, že jste zde, mi jasně říká, že zbývá málo času." Je to ten nejperspektivnější vůdce z řad vládních orgánů, kterého jsem kdy potkal - a se vší rozhodností i ten nej- osvícenější.

V kongresu je mnoho lidí, kteří vědí, co děláme, a bedlivě to sledují. Ten víkend jsme se sešli s řadou kongresmanů. Carol Rosinová a John Cypher (herec, který mě uváděl v Národním novinářském klubu) se setkali s Danielem Goldenem, toho času šéfem NASA. Golden přišel do NASA ze SIAC. (Hmmm, to se nám tu rozvíjí stará známá zápletka...)

Stále pokračujeme v periodických setkáních se členy kongresu a bavíme se s nimi na toto téma. Kongresman Virgil Goo- de, který je kongresmanem za můj volební okrsek, se se mnou soukromě sešel. Mluvili jsme spolu asi hodinu. Sdělil mi: „Já

i mnozí moji kolegové jsme četli, na čem již nějakou dobu pra- — . cujete."

Pak dodal: „Ale, víte, je zde jiná skupina, která celou tu show režíruje. Je velmi stínová, přesně jak sám popisujete. A my (členové kongresu) jsme jen panáci z výkladní skříně." Zcela natvrdo se mi přiznal: „My kongresmani Spojených států jsme jen panáci z výkladní skříně." Přikývl jsem: „Ano, pane, já vím. Na druhou stranu máte dost moci, abyste něco podnikli ... pokud se rozhodnete pro společnou kolektivní akci." Pak jsme o tom diskutovali. Na konci toho setkání mi řekl: „Skutečně potřebuji ty technologie vidět. Na to čekají mnozí z nás. Co je potřeba, abyste udělali příště, je, abyste dali dohromady něco, co dokáže, jaké technologie za tím jevem stojí." Totéž jsem slyšel od mnoha kongresmanů.

Kongresman Goode a já jsme vedli debatu o tom, do jaké hloubky jsou média zkorumpována a kontrolována: pokud někdo vystoupí a promluví na toto téma - jako kongresman Schiíf - bude přerušen a stane se terčem posměchu a útoků. Takže to není v tom, že by v kongresu nebyli lidé, kteří podporují Disclosure - skutečně je jich dost. Pouze cítí, že nemají možnost dělat, co by udělat chtěli, díky existujícím strukturálním překážkám, které obkličují celý náš projekt - nejhorší z nich je korupce a kontrola masmédií.

Velká média jsou zkorumpovaná skrz naskrz, infiltrovaná těmi nejhoršími elementy stínové skupiny. Zde ve Spojených státech nejsou o nic svobodnější než v Číně. Faktem vlastně je, že ruská Pravda a čínská tisková agentura informovaly mnohem lépe a profesionálněji než Washington Post, Newsweek, Time atd.

Jediný svobodný tisk je ten zcela bezvýznamný. A to je něco, o čem lidé nikdy nepřemýšlejí. Lidé říkají: „Můžeme říci cokoliv." Odpovídám: „Ano, můžete to dát na internet, kde to bude ignorováno a ztraceno v tom všem digitálním balastu, nebo to můžete dát do nějakých novin v zapadákově. Ale když mluvíme

0 velkých médiích, o velkém Hollywoodu, velkých nakladatel- ■avích, velkých elektronických médiích a velkých televizních stanicích - tak ty jsou zcela zkorumpované a kontrolované Šejdíři z té tajné vlády."

Velká mediální impéria byla jak horizontálně, tak vertikálně integrována do korporace té transnacionální stínové entity, která udržuje tajemství. Liška hlídá kurník. Bob Schwartz, který l>yl ve vedení Time-Life, mi rovnou řekl, že média se stala písařem, který sedí po pravici krále, který diktuje. To mi řekl v New Yorku na začátku devadesátých let. Takže už dávno nemáme masmédia, která by za něco stála. Tento kontrolní a vyvažující prvek, ve který věřili otcové zakládající Ameriku, je již několik desetiletí mrtvý.

Ke kontrole toku těchto informací je též použito několik prestižních, dobře postavených osob. Jedna z osob, které mi představila Y. H. po skončení události 2001 Disclosure v San Francisku, byl jeden velmi bohatý evropský finančník a majitel hotelů. Právě se vrátil z Bohemian Grove - sídla v Kalifornii poblíž řeky Russian River, kde se schází a rekreuje světová mocenská elita - zhruba dva a půl tisíce těch nejprominentněj- íích lidí světa.

K jednomu takovému setkání došlo právě v době, kdy na naši událost - projekt Disclosure v San Francisku - přijížděli lidé ze všech stran. Tento muž nám vyprávěl, že mnoho velmi vlivných lidí z tohoto shromáždění v Bohemian Grove bylo dotázáno, co si myslí o projektu Disclosure.

Aby došlo k potlačení zájmu o tuto akci, stínová skupina poslala jednoho velmi význačného člena tohoto shromáždění na pódium a ten řekl, že se podílel na vládních zkoumáních celé teto záležitosti a že nic z toho není pravda. Že ve skutečnosti l«' UFO plyn z močálů, různé druhy meteorů a další přírodní levý. Ten bohatý muž, který se zúčastnil té akce v Bohemian (i rove, se mě zeptal: „Proč poslali někoho tak významného, aby k nám promluvil přesně v téže době, když vy jste v San Francis- ku pořádali tu akci pro tisíce lidí?" Odpověděl jsem: „Protože oni fungují tak, že mají několik velmi .respektovaných' lidí 11.1 důležitých postech různých organizací, a tito lidé šíří dezinfoi mace - ať už je Bildebergers nebo CFR nebo Třístranná komise nebo senát nebo Vatikán. Většina těchto lidí spolupracujících s těmito skupinami neví o těchto záležitostech vůbec nic!" Ti, kdo vymýšlejí teorie o spiknutí, se zcela mýlí ohledně toho, jak jsou tyto věci kontrolovány. Zednáři - prakticky nikdo z nich o této věci nic neví. Burl Ives věděl, kromě toho, co jsem mu řekl, jen velmi málo. A to je zednář 32. stupně.

Ale vždy jsou tu i tací, kteří skutečně vědí, a jejich úlohou je chodit za svými kolegy - protože u nich mají důvěru a respekl - a říkat: „Nic z toho není pravda, můžete mi věřit. Jsem váš parťák. Jsem jeden z vás." Je to mentalita vesnického klubu Patří do stejného spolku, mají totéž postavení, jsou si rovni Ve skutečnosti jsou tyto osoby placenými figurami ve službách stínové vlády.

Tímto způsobem se vše udržuje v tajnosti. Je to vlastni- velmi prosté. A vůbec to není tak spiklenecké, jak si mnoho lidí myslí. Nepotřebujete příliš mnoho takovýchto kontrolních postů, pokud pro vás dělají význační lidé, kteří mají „vysokou důvěryhodnost a obecnou známost". Pak už je jen zapotřebí to, aby tito lidé roztrubovali do světa: „Nic z toho není pravda, a pokud by to byla pravda, věděl bych to a řekl bych vám to.' Tečka a konec.

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře