UTAJOVANÁ PRAVDA - ZAPOVĚZENÉ POZNÁNÍ (24)

Mimozemšťané vlastně chodili od člověka k člověku a dotýkali se nás na rameni nebo na hlavě. Skrze celou naši skupinu se též pohyboval zvláštní vysoký elektronický tón, který jsme slyšeli skoro všichni. Podle toho jsem zjistil, že se stabilizovali na místě, kde jsme stáli, a spojovali se s námi.

Měsíc byl zhruba ve své třetí čtvrtině. Byla nádherná křišťálově čistá noc. Náhle se na obloze rozsvítilo něco, co připomínalo jasnou žárovku. Prostě tam nejednou zářila - její velikost odpovídala třetině velikosti Měsíce. Tato ohromná loď svítila a letěla v rovině pod Měsícem. Pak zmizela. Zcela jednoznačně se jednalo mimozemský koráb, který se nacházel přímo v tom směru, kde jsme před rokem viděli jiný koráb zalétnout rovnou do země.

Tu poslední noc naší expedice, pořádané speciálně pro Shari, se s ní mimozemšťané rozloučili úžasným způsobem. Došlo k tomu, když jsme jeli z Joshua Tree do oblasti Palm Springs. Bylo již pozdě a ona byla vyčerpána chorobou.

Náhle se nad údolím objevil velký koráb, bylo to skoro na chlup stejné jako tu vůbec první expediční noc, kterou jsme - ona a já - strávili. Tato ohromná loď letěla přesně rychlostí světla. K našemu potěšení přední část té jednolité lodi „předběhla" zadní část, takže vypadala jako harmonika, která se natahuje a smršťuje. Tak mimozemšťané říkali Shari „sbohem".

V         prosinci upadla Shari do bezvědomí a v komatu byla do své smrti v lednu 1998.

Když jsem pracoval jako doktor na pohotovosti, pobýval jsem s mnoha umírajícími lidmi. A ze svého vlastního zážitku blízkého smrti jsem věděl, jak je důležité, aby - pokud je to možné - někdo asistoval umírajícímu při jeho spojení s Bohem. Aby mu pomohl vztyčit most ke světu Světla. Naše kultura již takřka zapomněla na posvátnost okamžiku skonu. Dnes je každý napojen na přístroje a je to všechno velmi technické - a obecně se podceňuje a znevažuje vše ostatní, co by mělo být v tomto okamžiku - našeho přechodu z fyzické roviny do nebeského či astrálního světa - vykonáno. Tento příběh vykládám proto, abych objasnil, co se v té věci dá dělat.

V         lednu po mně lidé, kteří se stali o Shari, chtěli, abych za ní přiletěl do Denveru. Navštívil jsem ji několikrát a v těch posledních měsících jsem jí věnoval mnoho času. Tentokrát jsem však řekl: „Přijedu, až nastane ten pravý okamžik." Správné načasování je vším - my všichni máme svůj okamžik posvátného přechodu na druhou stranu.

Jednou ráno jsem se během meditace náhle dostal do stavu kosmického vědomí a pak do božského vědomí. To, co jsem viděl, byla úplnost stvoření ve formě, kterou někteří nazývají kosmickým vejcem. Představme si: bylo nekonečné, a přesto samostatné či ohraničené. Kolem něho bylo nekonečno Boha. Byl jsem s ním ve stavu dokonalé jednoty a byl jsem si všeho naprosto vědomý. Pak jsem uviděl, že je tam i Shari. Byla tam přede mnou a já jsem poznal, že jsem tam proto, abych jí ukázal nejvyšší nebeskou úroveň stvoření. Věděl jsem, že odejde do nekonečna, do nebeského domova přede mnou, protože ona byla - doslova - blíže tomu místu s nekonečným kosmickým vědomím...

Věděl jsem, že se do něho chystá vstoupit a sjednotit se s ním. V jistém smyslu to bylo roucho Boží - tělo Boha. Bylo to totální vyjádření Stvořitele, Stvoření a neohraničené Mysli v jednom. Viděl jsem celé stvoření v jeho oslnivé růžovo-fia- lovo-červeném jsoucnu ve tvaru disku či galaxie - vskutku se to podobalo vejci. Bylo to ohraničené - plné radosti - a neuvěřitelně úžasné. Nebylo to jen fyzicky nádherné a vznešené, ale i plné lásky a krásy.

Když jsme se blížili, slyšeli jsme triliony - nekonečné množství - nádherných andělských hlasů, něco jako sbor Vien- na Boys Choir. jejich zpěv stále dokola opakoval: „V Duchu jsme všichni jedním jediným." Když jsem hleděl do nekonečna, viděl jsem, že je v něm zastoupena každá stvořená bytost, a přesto jsou všechny bytosti v tomto stavu vědomí jedním jediným. Od samotného úsvitu věčnosti chorál těch hlasů opakuje „V Duchu jsme jedním jediným". Melodie toho chóru byla tak vytříbená - kéž bych ji dokázal reprodukovat! Nedá se to popsat slovy. Hned jak k tomu došlo, rozplynul jsem se ve stavu nekonečné lásky a dokonalé jednoty vědomí.

Když jsem se ve své ložnici vrátil zpět do svého běžného vědomí, podíval jsem se na budík a zapamatoval si čas. V duchu jsem věděl, že za sedm čtyřiadvacetihodinových period - sedm rotací Země - nastane okamžik Shariina skonu. Prostě jsem to věděl.

Byla stále blíž a blíž smrti a všichni mi říkali: „Měl bys být s ní." Já jsem jim odpovídal: „Budu tam."

Šestého dne jsem letěl do Denveru. Byla tam její rodina a Ron Russell a všichni její blízcí přátelé - a já jsem se náhle záhadně objevil. Ohlásil jsem: „Jsem zde, protože je čas."

Tu noc jsem čekal, až všichni opustili Shariin pokoj v hospici. Pak jsem se vedle ní posadil a začal se modlit a meditovat. Byla v komatu celé týdny. Přečetl jsem jí krásnou modlitbu a podíval jsem se na ni - náhle se jí otevřely oči, poprvé za mnoho týdnů. Po tváři jí stekla jedna velká slza. Věděla, že jsem s ní.

Řekl jsem jí: „Je to v pořádku - už můžeš jít."

Jsem si jist, že to Shari ode mě potřebovala slyšet, protože se mi dřív doznala, že cítí, že mě opouští a nechává mě samotného s břemenem vší té práce. Řekl jsem: „Můžeš nám velmi pomáhat z druhé strany. Můžeš udělat spoustu věcí, které jsi zde dělat nemohla." Většina lidí neví, že ti osvícení lidé, kteří přejdou na druhou stranu, jsou tou silou, která mysteriózně pozvedá tento svět.

Jsou inspirací a neviditelnou rukou, která chrání a vede a pomáhá tomuto světu při jeho postupu vpřed. Děje se to neustále, ať už to vnímáme nebo ne.

Hluboce jsem se na ni napojil a řekl jsem: „Teď můžeš odejít. Nastal čas. Můžeš už jít."

Když jsem viděl, v jakém stavu komatu se nachází, tak jsem si uvědomil, že dokončí svůj přechod na druhou stranu až příští ráno - cítil jsem k ní hlubokou lítost.

Byl jsem ubytovaný Shariině domě, který byl nyní zcela opuštěný, kromě ženy, která se o ni starala. Ale tu noc jsem nemohl jít rovnou zpátky, tak jsem šel do jednoho nočního baru v centru. Prostě jsem si chtěl sednout a něčeho se napít.

Do řeči se se mnou dal pár homosexuálů. Nakonec jsem jim vyjevil všechny svoje pocity. Řekl jsem jim vše o astrální a spirituální sféře a o tom, co se stane. Tito noví přátelé měli neuvěřitelně čisté srdce a byli velmi duchovní. Přesně to jsem tu noc potřeboval - a našel jsem to na tom nejméně pravděpodobném místě.

Zjistil jsem, že mohu jít na podobná místa a najít tam neuvěřitelně oduchovnělé lidi. Na druhé straně mohu jít do kostela a najít lidi, kteří maskují své kruté srdce. Takže nezáleží na místu, ale na záměru.

Pozdě v noci jsem se vrátil a usnul jsem v Shariině starém pokoji. Toho rána jsem se probudil velmi brzo, posadil jsem se na posteli a meditoval. Sledoval jsem čas, protože jsem si přesně zaznamenal okamžik - s ohledem na časová pásma - jejího skonu.

Náhle zaklepala na dveře žena, která se starala o Shari. „Už je čas - je blízko smrti..." oznámila. „Ale vy už jste celý oblečený a připravený vyrazit," řekla překvapeně.

Přijel jsem chvíli před ostatními a strávil jsem se Shari pár chvil o samotě. Vzal jsem ji do stavu nekonečného míru a do bezbřehého stavu čiré kosmické mysli, který na nás čeká. Když dorazili i ostatní, společně jsme odříkali modlitby. Stáli jsme v půlkruhu u její postele.

V jednom okamžiku, poté, co jsme ji duchovně připravili a spojili s Bohem, jsem se k ní obrátil a řekl: „Teď nechej všechno být, Shari, a vstup do věčného světla."

Zároveň s těmi slovy vydechla naposled a vystoupila do Boží prozřetelnosti. Její skon byl úžasně klidný, ale i přesto jsem byl zdrcený.

Náhle do místnosti vstoupila zvláštní síla. Bylo to jako dar- šan či spirituální pole vysoce osvíceného avatára. Bylo to jako vánek mocné božské energie, který prošel pokojem a skrze mé tělo. Bylo to fyzicky hmatatelné! Poznal jsem, že vystoupala na nejvyšší úroveň. A pak jsem se úplně zhroutil.

My všichni potřebujeme takovouto vzájemnou péči v okamžiku našeho skonu; všichni potřebujeme tuto vzájemnou pomoc, modlitby a spirituální sílu, abychom v okamžiku našeho přechodu na další úroveň vystoupali do těch nejvyšších a duchovně nejlepších možných stavů.

Tu noc, kdy zemřela, jsem napsal následující řádky k uctění její památky:

„Shari Adamiaková dnes, 20. ledna 1998 v 9,50 ráno odešla do světa Světla. Shari uskutečnila tento přechod v přítomnosti přátel a blízkých klidně a bez bolesti. Žádám každého, aby na okamžik stanul a pomodlil se za Shari a vzestup její duše v přítomnosti Boha. Slovy nelze vyjádřit pocit naší ztráty a lásky, kterou jsme se Shari sdíleli.

Od roku 1991, kdy jsme se poprvé setkali na přednášce v Los Angeles, byla Shari pilířem plným síly a obětavosti, neúnavnou kolegyní a nebojácnou lvicí. Bez jejího úsilí by CSETI nemohlo uskutečnit mnoho svých historických úspěchů.

Více než šest let byla mou pravou rukou a spolehlivou pomocnicí. Shari byla vždy se mnou - a pro nás pro všechny, ať už při nebezpečných dobrodružstvích v odlehlých končinách Latinské Ameriky či při asistování během setkání v kancelářích generálů z Pentagonu. Nikdy nezakolísala a nikdy se nevzdala.

Nezlomily ji ani ostré hroty kritiků, ani machinace nemilosrdných tajných operací. Vždy rezolutně pracovala pro to, aby mohl nastat čas míru - univerzální mír jak pro Zemi, tak pro bezpočet dalších světů.

Společně jsme byli svědky mnoha divů a zázraků. Od chůze po okraji jedné z největších sopek na světě v doprovodu tiše se vznášejících mimozemských korábů až po sledování tuctu lop-secret armádních svědků během konference pro kongres, kteří informovali o pravdě o UFO - Shari a já jsme byli svědky událostí tak obrovského významu. A při tom všem byla Shari plná radosti, vzrušení a energie. Plná takřka dětské zvědavosti ■i úžasu během mystérií stvoření a odhalování ohromujícího potenciálu této doby.

Dokonce i když její tělo začalo vypovídat službu, ovládala svého ducha s takovou grácií, kuráží a láskou, že ti všichni, kteří ji znali, byli překvapeni a požehnáni jejím příkladem.

Právě před dvěma měsíci, v listopadu 1997, jsme spolu cestovali do kalifornské divoké přírody kolem Joshua Tree. Zde mohla vyjádřit svoji lásku k tomu, co milovala nejvíce: jednotě s hvězdami, vesmírem a komunikaci s těmi lidmi z jiných planet, kteří nás v navštěvují v tomto bouřemi zmítaném světě. Přemohla slabost, bolest i stále se prohlubující ochrnutí svých paží a nohou a každou noc s námi chodila do pouště. Neodradily ji ani stále větší problémy způsobené jejím fyzickým stavem. A zde, skrze průsečík světla, jsme viděli hlubiny vesmíru a lidi a kosmické lodě z jiných světů, kteří očekávají, až nadejde náš čas jako lidstva. Na této její cestě ji nic nemohlo zadržet.

Nyní to velké světlo odešlo z tohoto světa, ale navěky jasně září v říši věčnosti. Vím, že Shari je na tuto velkou cestu dobře připravena. Přesně sedm jiter před jejím skonem jsme spolu přešli na druhou stranu, byť pouze na pár chvil. Plni úcty a úžasu jsme hleděli na Světlo - Jsoucno - nádherné a vyzařující ze středu stvoření. Žádná slova to nemohou vylíčit, překonává to vše, co je uchopitelné rozumem. Nekonečná zář, která je zlatá ve svém středu, a čím více se od středu vzdaluje, tím více dalších odstínů nabírá - oranžový, červený, fialový. To vše expandovalo do nekonečna rozprostírajícího se před námi. Zaplaveni tímto mořem lásky jsme prožívali radost a krásu, která nemá obdobu. Byl to prožitek vědomí Boha - čiré světlo, nepopsatelná láska a klid. A celým tímto místem se rozléhal chór hlasů, který unisono zpíval melodii, jež je příliš líbezná, než abych šiji mohl vybavit. Refrén té písně zněl: ,V Duchu jsme my všichni jedním jediným.'"

Poněvadž jsem věděl, že její čas je blízko, včera jsem do dorazil do Denveru, abych ji viděl, jak odejde na druhou stranu. Tu poslední noc, zatímco jsem se modlil, vystoupila z komatu a radostně na mě pohlédla a otevřela oči. Slyšel jsem, že rozumí těm slovům, a po tváři jí stekla velká slza, poněvadž pochopila, že náš společný čas na tomto světě se chýlí ke konci.

Tohoto rána jsme byli přivoláni k jejímu lůžku. Když jsme se shromáždili, pomodlili jsme se a spirituálně ji připravili na přechod. Když světlo a Velký duch zaplnily pokoj, poznali jsme, že nastal čas, tak jsem ohlásil:,Shari, vstup do věčného Světla.' S těmi slovy vydechla naposled a vstoupila do Boží prozřetelnosti.

I když znám radost a lásku, ve kterých se nyní nachází, ta ztráta bolí stejně palčivě. Připomeňme si ji proto: .Radostně žila ve světě Světla a chtěla by po nás, abychom pokračovali v práci, které zasvětila celý život - ustanovení univerzálního míru a vytvoření kosmické civilizace na Zemi.'

Nalézáme naději v poznání, že ti, kdo přešli do vyššího světa, se stávají hybnou silou, která pozvedá existenci tohoto světa. Sha- ri a já jsme diskutovali o její budoucí práci z toho místa za závojem světla, která může urychlit příchod míru a osvícení ve všech říších Boha. Nepochybuji, že bude dobře sloužit ze svého nového domova ve věčnosti a že se stane jedním z andělů míru.

Bez míru nedojde na Zemi k žádnému pokroku. Usilujme tedy o mír se srdcem naplněným láskou. Protože v okamžiku odchodu z tohoto světa si skutečně budeme moci odnést pouze jednu věc - lásku, nekonečnou věčnou lásku."

Tu noc po její smrti a poté, co jsem napsal tento hold, jsem upadl do velmi hlubokého spánku a měl jsem neobyčejný prožitek s mimozemšťany. Probudil jsem se do lucidního snu s mimozemšťankou, které nyní říkáme Laskavá a kterou mi představila Shari. Byla to mimozemšťanka, která byla tak vyvinutá, že mohla simultánně komunikovat jak se mnou, tak se Shari v jejím astrálním světelném těle.

Ta bytost, mimozemská žena, měla dokonale kulatou hlavu a žádné vlasy a skutečné exotické nádherné oči a krásnou tvář. Byla velmi štíhlá a s jemnými rysy. Poté, co jsme se na sebe napojili, čišela z ní zcela výjimečná laskavost. Byla ztělesněním dokonalé laskavosti - byla velmi milá a přátelská.

Rozmlouvali jsme spolu. V jednom okamžiku jsem se zeptal: „Máme nyní vaše svolení provést to odhalení (Disclosure) pravdy sami? Prezident to nedokázal udělat, mezinárodní společenství také ne a kongres je příliš zastrašen či vyděšen nebo zkorumpován."

Laskavá odpověděla: „Ano, pokud můžete, udělejte to."

Pokud můžete, udělejte to. Takže jsme dostali zelenou od této velmi důležité mimozemské velvyslankyně. Takže od roku 1998 jsme dávali dohromady plán na rok 2001, kdy došlo k odhalení. Dělali jsme to s vědomím, že jsme k tomu dostali svolení od té mimozemšťanky tu noc, co Shari zemřela. A něco podobného pak řekl šéf tajné služby ze štábu společného velení.

Zajímavé je, že v tom stejném lucidním snu jsem byl i s Billem Clintonem a diskutovali jsme o tom. A on mi se zatrpklým úsměvem oznámil: „No, já to udělat nemůžu, ale ty ano." Samozřejmě ve skutečnosti říkal: „Nemohu to udělat, protože je to příliš nebezpečné, ale proč to neuděláte vy?" John McCain má pravdu, když říká, že pokud chce někdo být skutečným vůdcem, nutně k tomu potřebuje odvahu.

Vždy jsme cítili, že nám při té práci pomáhá Shari. A ukázalo se, že téměř při všech kontaktních expedicích po roce 1998 se objevila mimozemšťanka, které říkáme Laskavá, v nádherném modrobílém korábu. Často křižovala po obloze, dělala na nebi oblouky a světelné výboje a svítila na nás modrobílým světlem! Vím, že je to velmi důležitý duchovní a politický velvyslanec mimozemské koalice, který je na nás napojen od roku 1998.

Předtím jsem měl většinu kontaktů s mimozemšťanem - mužem, který měl temně černé vlasy a velmi bělošské rysy, intenzivně modré oči a tu nejbělejší kůži, jakou jsem kdy viděl, 'loje ten mimozemšťan, který mě kontaktoval v roce 1990, kdy jsem začal s CSETI a všemi těmi projekty.

Několikrát byl koráb Laskavé pozorován přímo nad naším domem ve Virginii. Naši sousedé viděli jasně modrou loď, která nebyla zcela zhmotněná a vznášela se nad naším domem o půl páté ráno. Jedna sousedka neměla v té době tušení, že jsem zapleten do takovýchto projektů. Ale když se podívala na ten kobaltově modrý disk přímo nad naším domem, cítila neuvěřitelný klid a bezpečí.

Po Shariině smrti jsem byl po nějakou dobu emočně vyčerpán. Cítil jsem odpovědnost a pocit viny za to, že jsem přežil. Naše děti věděly, že jsem smutný, tak mi ty Vánoce darovaly video s filmem „Ptačí klec". Díval jsem se na ten film pořád dokola - potřeboval jsem terapii smíchem, a to nejenom kvůli tomu, že jsem měl rakovinu, ale také kvůli svému smutku nad smrtí své nejbližší přítelkyně, která vlastně byla zavražděna.

Setkal jsem se se všemi druhy celebrit a rokových hvězd a ředitelů CIA a senátorů. Ale ta jediná osoba, se kterou mám zájem se setkat, je Nathan Lane - pan Albert z „Ptačí klece". Rád bych s ním strávil nějaký čas a doznal se mu: „Tím filmem jste mi zachránil život, protože to, jak jsem se smál, mě uzdravilo."

Poté, co Shari přešla na druhou stranu, jsme odjeli na Havaj a byli zde na tom velkém ostrově s Joan Oceán. Psal se únor 1998. Dělali jsme výcvikový program zaměřený na kontakt s mimozemšťany a měli jsme velmi pozitivní zážitky. Bylo to něco, co jsem skutečně potřeboval, protože jsem byl zdrcen jak Shariinou smrtí, tak vývojem mnoha dalších věcí.

jednu noc jsme v poli viděli třpytivý, elektricky modrý koráb. Nebyl ještě plně zhmotněný, ale byl to jasné viditelný kobaltově modrý disk. Byla to Laskavá - mimozemšťanka, se kterou jsem setkal v den Shariiny smrti.

Na konci výcviku jsme si šli pod dohledem Joan Oceán zaplavat s delfíny skákavými. Joan je odbornice na kontakt s delfíny. Delfíni vyskakovali z vody, otáčeli se kolem osy a opět se potápěli pod hladinu. Byli velmi hraví.

Po dlouhém pátrání jsme konečně narazili na místo, kde tito delfíni vyskakovali z moře. Do vody jsem šel s Lindou Willitt- sovou, která byla při plavání mým partnerem. Vstoupil jsem do stavu rozšířeného relaxovaného vědomí a za chvíli k nám připlavala skupina čtyř delfínů.

Zůstal jsem ve velmi nevinném, takřka dětském stavu vědomí, kdy si je člověk vědom pouze toho, co se děje, ale nemá žádné očekávání ani záměry - pouze je. Je to podobné zenovému stavu vědomí - hluboce klidný stav. Pak se náhle objevili ti čtyři delfíni a přijali mě do svého hejna.

Ti čtyři delfíni a já jsme se uspořádali do tvaru hvězdy: jeden byl přede mnou, jeden po mé pravé ruce, druhý po levé ruce a jeden za mnou - přesně jako letadla, která letí v této formaci za sebou. Byl jsem dost blízko na to, abych jim viděl oči, a kdybych chtěl, tak bych se jich mohl dotknout. Dívali jsme se vzájemně do očí s hlubokým poznáním a hravostí.

Plaval jsem s nimi, ale když už jsem jim nestačil, zpomalili kvůli mně. Brali mě s sebou do hloubky a potápěli jsme se, já jsem však nemohl pod vodou zůstat tak dlouho jako oni a zamířil jsem k hladině. Jak jsem se vynořil, zároveň se mnou se vynořili i oni. Zamířili jsme si to rovnou na širé moře. Lod se v dálce stále zmenšovala a Linda nám nestačila. Z bezpečnostních důvodů jsem se otočil, ale oni mě vzali pryč na jejich speciální místo uprostřed širého moře.

Byla to nádherná zkušenost a velmi klidné setkání s těmito inteligentními bytostmi v jejich živlu. Je to dobrý způsob, jak trénovat na setkání s mimozemšťany. Vstoupili jsme do téhož nenásilného, nevinného a hravého stavu kosmické mysli. Je to jako nepolapitelný motýl: musíme být v určitém stavu mysli, a pokud se s námi cítí v pohodě, tak přijdou. Musíme být zcela zajedno s jejich vědomím.

Zjistil jsem, že je úžasné to praktikovat se psy a dalšími zvířaty. Můžeme s nimi vytvořit velmi zvláštní mystické spojení.

Na konci tohoto našeho výletu na Havaj jsme se vyšplhali do míst, kde láva vyvřelá z velké činné sopky padá do moře. Celé místo bylo zalito měsíční září. V jednom okamžiku se několik metrů od nás objevilo třpytivé pulzující světlo modrobílé bar- vy.

Když jsme došli zpět k autu, světla byla rozsvícená, dveře odemknuty a všechna elektronika pozměněna. Nakonec jsme byli dvakrát osvíceni nějakým objektem v dálce. To se během posledních patnácti let stalo mnohokrát.

V Joshua Tree, během naší další akce, jsme byli na tom místě, kde tehdy ten koráb vstoupil do země. Náhle jsme zpozorovali, že vysoko na nebi bliká nějaké světlo. Nepohybovalo se a nebyla to družice, prostě tam jen bylo světlo, které se rozsvěcelo a zhasínalo.

V jednom okamžiku byla celá skupina zalita neobvyklým světlem - velmi jemnou stříbrnou září. Každý si toho všiml. Bylo to, jako bychom byli ve světelné trubici. Bylo to velmi klidné a tiché. Trvalo to zhruba půl hodiny. Pak v mžiku oka světlo zmizelo a všude kolem byla zase černočerná tma.

Jednou jsme při naší expedici do Crestone v Coloradu provedli jeden protokol, abychom vytvořili ochrannou kopuli kolem naší skupiny. Náhle jsme zcela jasně spatřili modrobílý koráb Laskavé. Přiletěl k nám, udělal oblouk a zase zmizel ve vesmíru.

Když jsme byli zabráni do této činnosti, cítili jsme, že se v naší blízkosti usadil velký koráb. Byl naprosto tichý a jen částečně zhmotněný. Ale okolní vzduch náhle zteplal a v naší blízkosti jsme pozorovali jasné sálání tepla. Mnoho lidí vidělo, jak se kolem nás pohybují mimozemské bytosti jako duchové, nebyly plně v této materiální dimenzi.

Viděli jsme zlatý koráb, po jehož obvodu rotovalo červené světlo. V dálce probíhala velkolepá elektrická bouře. Později se ukázalo se, že nás zahlédl i personál z motelu Bílý orel poblíž Crestone. Kuchař a další zaměstnanci vyšli během přestávky před budovu a podívali se směrem k Baca, kde jsme se nacházeli my, a uviděli zářící kopuli podobnou lodi, kolem jejíž základny proti směru hodinových ručiček rotovalo rudé světlo. Byli naprosto šokováni. Neměli ani potuchy, co je to CSETI, ani co vlastně děláme. Dokonce říkali, že mohli vidět skrze objekty, které jim bránily ve výhledu na tu kopuli; tím směrem leží jedna farma, která však pro ně byla v tom okamžiku neviditelná.

Samozřejmě, následujícího dne nám všechno povyprávěli. Byly zcela ohromeni, když se dozvěděli, že jsme byli přesně v místě té kopule - korábu a co jsme vlastně dělali. Chápu, že nakonec z toho údolí odešli, protože byli z tohoto zážitku zcela vynervovaní.

Poté, co koráb odletěl, teplota během vteřiny klesla o dobrých deset stupňů. Bylo to, jako bychom byli v budově a ta náhle zmizela.