Z ostudy kabát jednorozměrný

Kromě toho, že se máme za našeho prezidenta stydět, že v „jednom kuse chlastá“ (je pro toto nějaký relevantní důkaz?), ho máme navíc považovat za totalitáře nejhoršího kalibru (vznesl námitky k osobě M. C. Putny). V této souvislosti je dobré říci jedno. Zatím se nestalo, že by Zeman Putnovo profesorství zhatil. Vyjádřil se k němu kriticky. Veřejnost je v tuto chvíli právem zvědavá, co konkrétně Zeman Putnovi vytýká. Pokud si to nechá prezident republiky pro sebe, zůstane zde pachuť podezření, že je jeho kritika motivována osobní averzí, což sám ovšem popírá. „Prezident republiky veřejně uvedl své výhrady k osobě pana Martina C. Putny. Jmenování profesorů proběhne 11. června 2013 a do té doby odmítáme jakékoliv spekulace o tom, koho prezident republiky jmenuje či nejmenuje profesorem na základě svého práva daného Ústavou ČR," sdělila občanům mluvčí prezidenta republiky, Hana Burianová.

Co vše máme díky rudému šátku v podobě Zemanových mediálních kauz zakryto? Kauzy zcela jiné. Jedno faux pas mezinárodní, jedno nepřijatelné chování vysoce postaveného politika na domácí scéně a jeden velmi zajímavý prodej (nemluvě o jednom odvolání jednoho ředitele).

Kdepak jen jsou doby, kdy Kalouskovi vadil na potenciální pozici eurokomisaře pan Telička, aby následovaly nedůstojné politické šachy, v nichž se vyskytla postava Miloše Kužvarta – a posléze expremiéra Vladimíra Špidly? O Petrovi Mlsnovi je více méně ticho po pěšině. Ministr bez portfeje a šéf legislativní rady vlády Petr Mlsna se soudcem Soudního dvora EU nestane. V zahraničí propadl, doma ale dál hrdě drží pomyslný štít.

Jak by celou tuto kauzu média uchopila, kdyby se týkala levicového politika? Nekolovala by na sociálních sítích videa? Nebyl by terčem obecného posměchu? Zatímco se o údajném prezidentově alkoholovém poklesku (dal si někdo práci, aby se dobral faktů?) mluví jako o ostudě (pokud opilý byl, ostuda to je), neslušné chování knížete Schwarzenberga, který usíná na mezinárodních jednáních i při projevu (i svého) prezidenta republiky, se přešlo – jak jinak, jako roztomilá indispozice. Zeman zatím vrávoral jednou, to pan kníže usíná opakovaně – a argument o prospání „blbostí“ začíná vyznívat trapně.

Do třetice se příliš neventiluje prodej Lobkovického paláce v Praze. Cenu dosud neznáme, ale lze se domnívat, že bude nízká. Okolnost, že se jedná o kulturní a historické dědictví země, je potom kapitolou sama o sobě. Bude Lobkovický zámek následován Štiřínem? Ministr zahraničních věcí to popírá. Ale již nevysvětluje, proč odvolal ředitele Štiřína, V. Hrubého. Prý proto, že špatně hospodařil. Škoda jen, že tento argument padl v době, kdy jsme se dozvěděli, že je naše v ještě horším stavu, než jsme se báli. Co na to náš nejlepší ministr financí? Mimochodem, když Kalousek žertoval o údajné Zemanově šavli, asi již pozapomněl na své třenice s D. Rathem, který tvrdil, že alkoholika pozná – a že ho poznává právě v Kalouskovi. Ten tím tehdy nadšený nebyl.

Také se příliš nemluví o žalobách J. Klouzala – mj. i na pana Schwarzenberga. Nehodí se to. Pokud již chceme nějaký obraz hodnotit, snažme se nejprve rozpoznat jeho rám, abychom neviděli jen část plátna. Bylo by to stejné, jako bychom tvrdili, že v případě Dámy s hranostajem je na obraze pouze hranostaj – a nebo ta dáma. Obrázek naší politické scény je rozhodně mnohem pestřejší.