Zase zbytečně vyhozené peníze! Pokolikáté už?

Že se ničeho podstatného a konkrétního nedosáhlo, že se věci změnily pramálo a pokud ano, pak ani ne tak zásluhou agentur, jako díky úsilí a pochopení majoritní většiny. Ta je totiž stále více a více tolerantnější vůči nepřizpůsobivým. Ne snad proto, že by měla větší pochopení, ale že je k tomu přivádí holá skutečnost, že agentury mlátí prázdnou slámu, čerpají nemalé finanční prostředky přidělené ze státního rozpočtu, aby se nakonec zjistilo, že peníze jsou utraceny, výsledek není adekvátní, či spíše žádný. A vláda a politici mlčí! Efektivnost těchto agentur dokazuje i fakt, jak často byly prováděny personální změny ve vedení agentury, nemluvě o konečném řešení, tj. jejího zrušení. Poněkud překvapuje, že zase existuje Vládní agentura, že zase chystá kampaň, od které nelze očekávat nic víc, než konstatování, že „operace se podařila, jen pacient zůstal nevyléčen“!

Koordinátor kampaně Jaroslav Valůch konstatuje, že „V poslední době získávají na váze dezinformace a mýty. Budeme se snažit vytvořit protiváhu, která bude rychle reagovat!“ Kdyby se nejednalo o kampaň proti rasismu, zcela bych se ztotožňoval s názorem, že ve veřejnosti získávají na váze dezinformace a mýty a to hlavně ve vztahu k událostem a vývoji na Ukrajině. V této oblasti existují nejen dezinformace a mýty, ale zcela plánovité a záměrné vymývání mozků, ofenzivní demagogická kampaň našich proamerických řiťolezců a antiruských sil s cílem dokázat, jak zlé a špatné je Rusko a jak dobrosrdečné, demokratické a mírotvorné jsou USA ve spolu s EU. Ale zpět ke kampani proti rasismu.

Pozoruhodná je taktika, kterou hodlá agentura uplatňovat. Využití sociálních sítí (zřejmě jsou tím myšleny sítě FB, Twitteru apod.) se chce rovněž více angažovat v médiích. Nic proti tomu, myšlenka dobrá, otázka je konečný efekt, výsledek a cena, na které si budeme muset nějakou dobu počkat. Co ovšem může být zajímavé je záměr agentury, kdy by měly být, zřejmě retrospektivně, uplatněny výpovědi obětí, rasisticky napadených či poškozených. Zajímavé proto, že platný zákon dnes neumožňuje identifikovat pachatele a to jak z hlediska barvy pleti, rasy, národnosti, náboženského vyznání, politického smýšlení apod. V praxi to znamená, že budou-li se řešit příběhy obětí bez toho, že pachatelé byli již zadrženi a odsouzeni, není možné je blíže identifikovat. K čemu potom bude celá kampaň, když se bude sice jednat o kampaň proti rasismu, ale nebude možné konkretizovat pachatele a jejich činy. O tom, že rasismus a podobné aktivity jsou společnosti škodlivé, není pochyb. Co se však změní poté, co proběhne kampaň proti rasismu bez možnosti konfrontace, konkretizace a identifikace pachatelů coby důkaz podstaty problematiky, se lze jen domnívat. Přesněji řečeno, buď se bude o rasismu mluvit otevřeně, pravdivě, tvrdě a na rovinu, přičemž se organizátoři vystavují trestnímu stíhání, nebo se to všechno bude dít „pod pokličkou“, zákonné únosnosti, kdy jen sem tam z pod pokličky „ufoukne trochu páry“, ale výsledek se bude rovnat nule.

Nechci upírat snahu a nadšení některým lidem, kteří mají eminentní zájem řešit řadu ožehavých společenských problémů. Jenže je to předem ztracené, protože jednak na řešení těchto problémů tady jsou dobře placení politici, konkrétně poslanci, kteří k tomu mají nejen legislativní možnosti a nástroje (zákony). Ty jsou však dnes nastaveny tak, že veškeré úsilí se přes ně (rozuměj jejich nekvalitu) přenést je nereálné. Ve skutečnosti to znamená, že řada nadšenců se (možná za slušnou odměnu) bude snažit přesto, že jejich úsilí nemůže být korunováno úspěchem. To dokazuje stále nevyřešená, dnes letitá tzv. Romská otázka či problematika! Přes veškerou a ne malou snahu řady lidí a nemalé částky finančních (veřejných) prostředků na řešení problematiky je výsledek zatím pouze na bodě tzv. pozitivní diskriminace, vládou okecané antisociální politiky (dávky, podpora příplatky apod.), která je vůči majoritní většině nadále diskriminační bez jakékoliv evidentní snahy změnit nejen názor a pohled na reálný život minoritní společnosti, ale hlavně umět a chtít věci pojmenovat tak, jak se ve skutečnosti mají a na to vypracovat odpovídající opatření formou legislativní úpravy zákonů. Mám proto obavy, že stejně tak to dopadne u plánované kampaně proti rasismu. Nicméně, v diáři bude poznámka: splněno!