"Odnosím vám dítě za 200 tisíc" aneb Děloha na leasing...?

Podrobnosti

Blogy / DALŠÍ BLOGY|

10. březen 2012|

Břetislav Olšer|

12451 x

Soukromá dramata: Ženy, které pronajímají dělohu. Dva televizní ztroskotanci Klíma a Kroupa se ve svých nic neříkajícícíh pořadech na Primě pustili do ženské problematiky bez základních informací. Kriminalizovali dívky, které fungují jako "živé inkubátory" a odnosí bezdětným rodičům dítě. První z autorů už má jeden trapas za sebou. Jmenoval se "Requiem pro panenku" a byl o odsouzení mnoha nevinných žen, aniž by jen nahlédl do jejich spisů..

Trh s náhradní matkou je u nás stále aktuálnější. Některé ženy nemají dělohu, jsou nemocné nebo jen nechtějí porodem dítěte přijít o svoji štíhlou postavu. Dívek, které se na devět měsíců chtějí za úplatu stát "živými inkubátory" přibývá. Počátkem září 2009 se konal kulatý stůl k problematice náhradního mateřství, jehož iniciátorkami byly exministryně spravedlnosti ČR Daniela Kovářová a exministryně zdravotnictví ČR Dana Jurásková. Cílem jednání bylo otevřít odbornou diskuzi nad změnou právní úpravy a možnostmi uzákonění institutu náhradní matky.

"Zdravím, je mi 23 let, jsme z Prahy, mám své dítě, jsem vdaná a chtěla bych někomu pomoct odnosit miminko za finanční náhradu 200 000 Kč, ale kdyby pomohl někdo mě a půjčil mi na směnku 12 000 Kč, tak podepíši smlouvu a miminko vám odnosim za 100 000 Kč. Upřednostňuji pár se zmrazenými vajíčky, ale nemusí to být. Jsem spolehlivá, neholduji alkoholu, nefetuji, mám infekčnost za sebou a jsem vhodná dárkyně vajíček. Tak pokud máte zájem, ozvěte se na e-meil Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Můzeme začít hned; pomozte, já pomůžu vám..." napsala nika23 na můj http://olser.cz.

Co jí odpovědět, aby se dozvěděla víc než diváci Soukromých dramat, jejich autoři z tohoto téma udělali detektivku, dívky, hovořící tajemně o zástupném mateřství, mají rozmazané tváře, aby je někdo nepoznal a neuvěznil. Jen bu bu bu, aby bylo vzrůšo... A co zákon na "devítiměsíční pronájem dělohy"? Žádný problém. Náhradní matka je sice po porodu podle zákona matkou dítěte, i když vajíčko nebylo její. Jako otce však uvede muže, který poskytl své spermie. Krkavčí matka se dítěte pak vzdá, soud ho svěří do péče otce a bezdětný pár se stane úplnou rodinou. Co není zakázáno, je povoleno. Ze zdravotního hlediska je vše v pořádku, jenže zákon říká, že dárkyně vajíčka nesmí znát jeho příjemkyni. Což v případě náhradních matek nelde dodržet. A babo raď… Za matku zákon považuje ženu, která dítě porodila.

V Česku jsme dnes v podobné situaci jako před více než třiceti lety, kdy se diskutovalo o etice umělého oplodnění. Přesto jsou u nás již i případy žen, které donosily cizí dítě. Zástupné mateřství sice není povolené, ale ani zakázané, proto se zdravotnická zařízení k této ne zcela legální technice otevřeně nehlásí. Kromě Zlína, kde se v klinice přiznali, že od roku 2004 už pomohli více než tuctu párům. Mnohé dívky se rády stanou ” živým inkubátorem” a chtějí odnosit a porodit dítě bezdětnému páru. Za 300 tisíc korun je to docela příjemný výdělek. Stačí, aby neplodný pár svěřil klinice umělého oplodnění své spermie a vajíčko, které je následně oplozeno a vloženo do těla náhradní matky. Navzdory mnohým protestům, že děloha není futrál na dítě.

Zastánci „institutu surogátních matek“ tvrdí, že žena, resp. manželský nebo lesbický pár má „právo na dítě“, což však údajně patří mezi práva virtuální, stejně jako právo na práci. Dítě prý není komodita, a kdo to také říká, kterou si je možné pořídit kdykoli se „mi zachce“ nebo „když na to mám“. A proč ne? Někdo snad neuznává všemocnou moc peněz? Surogátní - náhradní matky se využívají v osmnácti zemích světa a v devíti tento postup upravují zákony. Propracované systémy mají v USA, hlavně státy Kalifornie, Arkansas a Texas. Zahrnují ovšem i různá omezení, jako je tomu v Izraeli. Tam musí podle zákona o náhradním mateřství z března 1996 každou smlouvu schválit státní komise. Mohou ji podepsat jen občané s izraelským občanstvím a stejného vyznání. Náhradní matka musí být svobodná, ovdovělá nebo rozvedená, o náhradní mateřství mohou požádat jen neplodné heterosexuální páry.

Legálně si lze pronajmout dělohu zástupné matky na Ukrajině, v Rusku, v Indii či v Gruzii. Zejména Indie se od roku 2002 stala hlavním cílem západních bezdětných párů. Náklady na náhradní mateřství jsou tu mnohem nižší než v USA, kde páry musí počítat s částkou okolo 50.000 dolarů (35.000 eur, asi 900.000 korun). Indické kliniky účtují za tento úkon od 10.000 až po 28.000 eur, včetně oplodnění, platu náhradnice a porodu dítěte v nemocnici. Společně s náklady na letenku a pobyt v hotelu západní zájemci zaplatí asi třetinu ceny než třeba ve Velké Británii.

Před časem jsem pracovně jezdil často do Kyjeva, Černobylu a Gomelu, kde byla tato praxe legální od roku 2002 a v Gruzii až od roku 1997. Odměna pro náhradnici se tu pohybuje kolem 9000 eur (asi 231.000 korun). Náhradní mateřství za peníze je možné i v Belgii, přísně zakázáno je to ale v Japonsku, Austrálii, Francii, Dánsku, Polsku a Nizozemsku. V Kanadě je legální pouze dobročinná forma surogátního mateřství. Kromě Quebeku, kde je jakýkoli způsob náhradního porodu přísně zakázán. V Británii je to možné, ale čekací doby jsou velmi dlouhé. Náklady na náhradní mateřství jsou tu mnohem nižší než v USA.

“V roce 2003 v Americe zveřejnili údaje o tom, že na 12 tisíc uskutečněných cyklů asistovaných reprodukcí připadá 72 případů surogátního mateřství,“ přibližuje situaci prof. MUDr. Ladislav Pilka, DrSc., z brněnské Kliniky reprodukční medicíny Reprofit. “Na rozdíl od jiných zemí se v USA náhradní matkou může stát i žena, která je ochotna propůjčit svou dělohu za úplatu…”

Také první anglická náhradní matka, Kim Cottonová, si před čtvrt stoletím nechala za porod zaplatit. Veřejné mínění bylo ovšem tímto činem značně rozhořčeno, a tak se musel do věci vložit stát. Poměrně brzy byl schválen zákon, který zakazoval poskytovat náhradní mateřství za úplatu. Inu, konzervativní monarchie. “Genetičtí rodiče dnes platí náhradní matce pouze náklady spojené s těhotenstvím, například těhotenské oblečení, vitaminy, pobyt v nemocnici nebo cestovné k lékaři. Což v praxi představuje v průměru 10 - 15 tisíc liber,“ říká britská konzultantka Sally Ann Swainová, která se věnuje poradenství pro otázky infertility a náhradního mateřství. Přičiněním náhradních matek se ve Velké Británii narodilo asi 600 dětí. Podle jejího názoru se jimi velice často stávají ženy, které už samy potomky mají a chtějí podobnou radost dopřát i jiným. Právo ženy stát se matkou je silnější, než právo muže nebýt otcem...

Podle představ české exministryně spravedlnosti Daniely Kovářové by budoucí právní úprava měla vycházet z britské předlohy. Objednatelský pár by měli být manželé s trvalým pobytem v České republice a matka objednatelka by splňovala zdravotní podmínky, pro které je možné zákrok povolit. “Pokud by pronájem dělohy provedla náhradní matka za úplatu v současném Česku, pak by se na ni vztahoval § 216 a Trestního zákona, který se zabývá předáním dítěte za účelem adopce za úplatu,“ vysvětluje Jitka Zinke, tisková mluvčí ministerstva spravedlnosti. Pokud ovšem už nebude pozdě. “Zaplavíme Evropu dělohami muslimských žen a jejich dětmi,” řekl v roce 1974 alžírský prezident Boumedien. Kdoví, kolik Alžířanek posloužilo jako náhradní matky? Samozřejmě bez zištné úhrady…

In vitro fertilizace - neboli oplození ve zkumavce – je zázrak novodobé medicíny. Ten první se u nás a ve východní Evropě uskutečnil v roce 1982 v brněnské Fakultní nemocnici. Její porodníci prokazují vysokou úspěšnost metod asistované reprodukce metodou mimotělního oplození IVF, tzv. ze zkumavky, a nitroděložní inseminací. Metody léčby poruch plodnosti a následného surogátního - náhradního mateřství zaznamenaly úžasný rozvoj nejen v Česku. Mnohé české dívky se rády stanou ” živým inkubátorem” a chtějí odnosit a porodit dítě bezdětnému páru. Za 300 tisíc korun je to docela příjemný výdělek. Stačí, aby neplodný pár svěřil klinice umělého oplodnění své spermie a vajíčko, které je následně oplozeno a vloženo do těla náhradní matky.

Ta je sice po porodu podle zákona matkou dítěte, i když vajíčko nebylo její. Jako otce však tato “placená rodička” uvede muže, který poskytl své spermie. Poté se dítěte podle domluvy vzdá, soud ho svěří do péče otce a bezdětný pár se stane úplnou rodinou. Ideální ovšem je situace, kdy náročným podmínkám pro tzv. institut náhradního mateřství vyhoví třeba matka neplodné dcery a rodina tak získá darem mimino a zároveň ušetří na nákup kočárku, dupaček či plének.

A když jsme u dětí, tak jeden dětský vtip.... Ptá se paní učitelka dětí v pražské základce, komu fandí ve fotbalu? Všichni se hlásí, že Spartě, jen Pepíček říká, že Baníku Ostrava. Na udivenou otázku, proč, když je už Pražák, Pepíček jasně odpoví. "Maminka je z Ostravy a tatínek se přizpůsobil, tak já také..."

"A co kdyby byla maminka povětrná ženština a tatínek dement. To by ses také přizpůsobil...?" Pepíček bez zaváhání reaguje: "No, tak v takovém případě bych asi fandil Spartě..."

Inu, milujte se a množte se, třeba i surogátně, “Zázraky života” a doktor Diamant vám poradí rád i bez úplatku, přesně podle scénáře, který je však v rovině všeobecné korupce poněkud iluzorní… Otče, já chci do babyboxu, protože mi nedáváš kapesné…

Vražda v poporodním blues aneb Zmatek s hormony a laktační psychóza

Genderová rovnost - ze strážníka strážnice, z porodníka porodnice?

Komentáře