Rozhovor s Michaelem Tellingerem: Důvěra v elity je v troskách, starý systém se hroutí

Charismatický a bezprostřední Michael má jednu výjimečnou vlastnost, a sice že v jeho přítomnosti roztaje i kámen. Je schopen přednášet čtyři hodiny v kuse, aniž by ztratil pozornost publika, které mu po pár minutách zobe z ruky. Ostatně, jak napovídá jeho příjmení, ve vyprávění je jeho velká síla. Ať už jeho teze a myšlenky přijmete, nebo o nich budete pochybovat, jisté je jedno – nenechají vás v klidu a budou vás nutit přemýšlet. A o to Michaelovi taky jde. „Jsme duch, který žije v hmotném světě, aby se něco naučil,“ říká v rozhovoru pro Šifru. Michael Tellinger sice rozumí česky, ale nemá takovou slovní zásobu, aby se vyjádřil vždy naprosto přesně, a tak radši mluví anglicky. U mě je to naopak, a tak rozhovor v dejvické Café Záhorský proběhl česko-anglicky.

Když jsem poutal na vaši pražskou přednášku na webu, přirovnal jsem vás k Indianovi Jonesovi, docela se to nabízelo. Trefil jsem se, nebo jste úplně jiný?

Důvod, proč mi tak lidi začali říkat, jsou moje objevy v oblasti neznámých starých civilizací a jejich pozůstatků především v Jižní Africe. A skutečnost, že toho vím o těchto civilizacích víc, než se učí ve škole. Různými způsoby poodhaluji i chybějící části skládanky, která se váže ke skutečné historii lidstva. To samozřejmě podněcuje představivost lidí, protože dějiny sahají dál, než uvádějí učebnice, a hlavně šlo o civilizace velice vyspělé.

Také u toho zažíváte tolik adrenalinu?

Není to tak dramatické jako ve filmu, ale v jistém smyslu to je stejně vzrušující. Pokud se dostanete sám na místo, kde předtím dlouho nikdo nebyl, narazíte tam na všechny ty staré poklady a uvědomíte si, že to, na co jste narazil, má obrovský význam pro pochopení souvislostí života na naší planetě i toho, kdo jsme a odkud skutečně pocházíme, je to nepopsatelný pocit. Jakmile si to ale uvědomíte, musíte začít přemýšlet, jak se o to podělit s lidmi tak, aby porozuměli a byli schopni to přijmout, protože hodně z toho je mimo akceptovaný rámec akademické obce hlavního proudu.

Co bylo to nejvíc vzrušující, co jste při své práci zažil?

Asi objevení kamenných megalitických struktur uspořádaných do kruhu, které lidské oko nespatřilo stovky let, vysoko v horách. Nebo různých technologicky vyspělých nástrojů i artefaktů, kterých se dotýkali lidé už před mnoha a mnoha tisíci lety, rozhodně ne v době kamenné. (usmívá se)

K tomu se ještě dostaneme. Když s něčím takovým, dnes se tomu říká „kontroverzním“, vyjdete na světlo, místo aby se to zkoumalo ze všech stran, většina lidí včetně vědců řekne „to není možné“, a nechce se o tom ani bavit… Proč?

Bohužel, učebnice a historické knihy jsou psány vítězi. Ostatně jsou jako mnoho dalších věcí financovány starými bankéřskými rodinami, které svoji agendu tvrdě prosazují i na školách a význačných univerzitách, jež zakládaly či sponzorovaly. Financují taktéž vědu a výzkum. A to je problém. Když začnete mluvit o něčem, o čem se mluvit nemá, například jak celý tenhle systém funguje a jak je zamlčována pravda, setkáte se s tvrdou opozicí. Stačí, když si člověk uvědomí, jak je hlavní vědecký proud neuvěřitelně nepřátelsky naladěn vůči jakýmkoli novým objevům. To je velmi pozoruhodné, protože každý vědec by přece měl hořet touhou po objevování, nebo ne?

Když se některá dogmata opakují dostatečně dlouho, lidi mají tendenci pokládat je za skutečnost, aniž by si připustili, že to může být i jinak. Tohle máte na mysli?

Ano, a o to právě jde, opakovat lež tak dlouho, dokud jí lidi nezačnou věřit. Bez ohledu na fakta, logiku či důkazy. Avšak mě zajímají vědecké důkazy, měření, pokusy, a ty se snažím předkládat. Můžete je rovnou smést ze stolu nebo odmítat zkoumat, ale pak se chováte jako idiot. To, k čemu dochází v posledních letech, bych však označil jako obrovskou změnu. Mladí lidé na univerzitách po celém světě, kteří se o moji práci či práci jiných badatelů zajímají nebo se s ní setkají, tomu rozumí lépe než jejich profesoři a učitelé. A pomalu se začínají bouřit proti tomu, jak se jejich pedagogové chovají – že místo aby o věcech diskutovali, vše, co se jim nehodí, odmítají jako nesmysly a nechtějí o tom ani slyšet. A tak se stále častěji stávám svědkem toho, jak studenti profesorům říkají: „Moment, jak můžete říct, že to je blbost? Vy jste to studovali a zabývali jste se tím do hloubky?“ Odpověď je samozřejmě ne. Nemají zkrátka žádný vědecký základ pro to, aby tyto věci odmítali jako nesmysly, neboť o tom absolutně nic nevědí.

Přirozená reakce by byla: Tak se na to, co nám tady pan Tellinger říká, podíváme, pořádně to prozkoumáme a pak si na něm smlsneme. A pokud bude mít pravdu, mohli bychom ve škole učit aspoň něco zajímavého….

…jenže to se právě neděje, mají strach. Existuje zde silná agenda, která má informace a výzkumy, které by vedly k probouzení lidí, zastavit, potlačit nebo shodit. Ale konečně se začíná dít to, že lidi tento dominantní proud přestávají brát vážně. Okrajovým se stává mainstream, který ztrácí kredibilitu, a dříve okrajoví výzkumníci jako já, kteří kladou důležité otázky, se stávají mainstreamem. Ta změna už probíhá, protože stále víc lidí chápe, že věci fungují jinak, než jim říkají ve škole nebo v televizi. Hlavní smysl dnešních univerzit spočívá ve snaze kontrolovat myšlení lidí. Stále více vědců naštěstí pracuje na nezávislých výzkumech a nepracují pro mainstreamové akademické instituce.

Tento střední proud se ale přece tak snadno svého vlivu na lidi nevzdá. Vždyť jak by to tu asi vypadalo, kdyby lidi mysleli samostatně a nedej bože si mysleli, co si myslet nemají?

Jenže myšlení veřejnosti se od toho jejich víc a víc vzdaluje a ten proces se nedá zastavit. Vidíte to i na nedůvěře v média například. Je to vzrušující doba a přišel čas, kdy je třeba o takových věcech mluvit nahlas. Důvěra v establishment je zcela v troskách, lidi přestávají věřit tomu, co se jim vtlouká do hlavy. A to platí i pro děti na základních školách. Sice tam chodí, protože musí, ale bouří se a je to pro ně utrpení. Starý systém se hroutí.

Opravdu? Nejde to navzdory jeho kvalitám poněkud ztuha?

Ano, lidé se bojí nového, bojí se toho, co neznají a co je na druhé straně, proto se starý systém a jeho struktury ještě drží. Kdyby se nebáli změn, šlo by to rychleji. Nicméně děje se to milionům lidí a tohle velké globální probuzení bude pokračovat. Dnes se lidé baví o věcech, na které by před deseti lety ani nepomysleli. Problém je, že jsou odděleni, a tak o sobě navzájem nevědí. Probouzejí se miliony, ale nevědí, co se děje. Nejprve cítí, že je něco špatně, a už prostě dál nemohou věřit těm hloupostem, které se jim tlačí do hlav, nevěří televizi ani médiím a začíná jim docházet, že to je jen stupidní propaganda, ale cítí se sami. Bojí se o tom mluvit na veřejnosti, protože by mohli být označeni za blázny, ale nevidí, že takhle jako oni to vnímá stále víc lidí. A že jsou součástí jedné obrovské vlny. Klíčový bude moment, až si uvědomí, že nejsou sami, přestanou hrát tu hru, kdy si něco jiného myslí a něco jiného říkají a dělají, a začnou spolu mluvit.

Proč lidi končí jako otroci a dělají jen to, co se jim nadiktuje? Proč jsme nešťastní? Jak nám školy vymývají mozky? Proč jsou největším nástrojem manipulace peníze? Jak se pluje v řece života?

Zbytek rozhovoru si můžete zdarma přečíst na http://www.casopis-sifra.cz/rozhovor-s-michaelem-tellingerem-duvera-v-elity-je-v-troskach-stary-system-se-hrouti/ Milan Vidlák, šéfredaktor časopisu Šifra