Tygr

V údolí třešní

pozdních

z bradavek touhou

puklých

sladkost ženství nasával

V poryvech

pláně

tam na průzračné

hraně

květy oslnivě rudé

ke sténání laskají

její nohy bosé

šumící břízy sněhobílé

v korunách lásce zaslíbené

jak křídla motýlí

vzplanutí ve chvíli

slastně rozevřené…

…když dlaněmi

ústy

jak mocný král

neomezeně jim

panoval

V závrati

žhnoucí bránou

rozkoší

krvácející ránou

chrámovím zrození

klenbou

za zvuků

početí ozvěny

když náhle se

probudí

do křišťálových lastur

zakletí

dva hadi

ohniví

a ze dna

hlubiny

v záři

zlátnoucí

splétáni do spirály

jako blesk

po ostří

k nekonečnu

zamíří…

…tehdy s Věčností se setkával…

A když byl

sám

tak zoufalstvím

řval

žel vášeň nad lásku

zbožňoval…

S létem vrátila se

nejsladší

má osudová něžná

zašeptala: „Miláčku,“

a políbila tygra

„já chci, abys mi sebe dal,“

po hřbetu zadečkem

se mi svezla

„po celý život mě miloval,“

to do mých tlap

si lehla

„všechnu svou vášeň daroval,“

a do klece

mě vedla

„kdo o tebe by teď ještě stál?“

a zhasla

zapomněla…

Však tygr dlouhý život

má

pro tygra klec je

přetěsná

ten nemůže věčně

ve tmě snít

drásavou trýzní

trestán být

pro touhu

steskem

pelichat

bez vášně

hladem

umírat

Vždyť džungle je to

starý král

on pro tuhletu

letní laň

bez zaváhání

na smrt by hned

bojoval

Však tygr

o vášeň

šizený

tygr

v ponížení

vězněný

tygr

co na podlahu jen

jak vodopád

stále semení

ten až plně

pochopí

bezmocnost

svého trýznění

pak jediným ocasu

šlehnutím

rozmlátí mříže

otroctví

Až v chřípí

pak

jak touhy

hlas

náhle zavětří

pach žádostivých

laní

v povětří

vzpomínkou letní

a v rozkoši

jen pro ni

jedinou

tiše dál

krvácí…

A nechť si ho třeba

i znovu uvězní

nechť namísto

lásky

dál nabízí

jen povinné

manželské úsluhy…

on stejně

jako i dříve

po její stopě

lačně vyrazí

když ve stínech noci

jak slunce

zapadající

náhle zazáří

nahotou růže rudá

přesladká

v dlouhém mateřství

Tehdy tygr

a bez milosti

k nohám

strhne si

tuhletu něžnou

osudovou samici

a za blesků a v prudkém

dešti

divoce pak tygr

slehne

          s ní…

                              (Praha – Hrdlořezy, 3.2.2004)