Čáryfuk na březích tajemna... (část I.) + Video

Čáryfuk byl chlapíček, který se nebál much a pavouků, stočil-li se však hovor na "fachu“ a ´´hákování“, viditelně sesychal a žloutnul... Tvrdil o sobě, že vlastní jistá tajemství ohledně magie bílé i černé, muchomůrky červené a rozkošatěle rozkošnických padesátnic. Jelikož jsem v těch dobách s magií taktéž koketoval (dle starodávných receptur usiloval jsem se tehdá ovládnouti umění neviditelnosti), přislíbil jsem pomoci Čáryfukovi s řešením jeho palčivého problému. To znamenalo, že jsem za toho okultníka-obskurníka celý večer platil jedno pivo za druhým...


Daleko za půlnocí, kolébajíce se větrně obilným lánem a hvězdnatou nocí, snili jsme tenkráte o všeličems a všelicos zdálo se býti na dosah pouhého slova. Nad sečskou nádrží (a s naprostou samozřejmostí!) přelétla na ohnivém koni plavovlasá krasavice a my, uchváceni tím výjevem, doprovodili jsme ji nadšenými ovacemi a bouřlivým potleskem. Nedivili jsme se tomu, nedokazovali si navzájem, že se nám to jen zdálo. Byť tehdá ještě jen rozradostnění mladíčci, velice správně jsme již tušili, že ta bytost sem patří stejně tak jako i my, písek pod našima nohama či stromy a Všehomír vzpínající se nad námi...