Jinak je tomu v případě společenského dobra. Zde propaganda tlačí v tom smyslu, že očkovaný nepřenáší dále infekci. Také tím, že bude mít mírnější průběh, nezatíží lékaře na JIP. V moderním pojmosloví bychom mohli hovořit o altruismu. Zde je bod zlomu. Propagandista by si měl vybrat.
Buď bude prosazovat očkování jako individuální dobro, anebo jako dobro kolektivní. Ve druhém případě by mělo být řečeno, že očkování dětí a zdravých lidí je značně rizikové, ale přináší společenské benefity.
Komplex propagandy a represe přináší chaos. Někdo se očkuje, aby mohl cestovat a chodit do hospody. Další přijmou rizikovou vakcinaci, aby nezatížili lékaře na JIP. Někteří se očkují, protože doufají, že s příchodem další vlny infekce budou mít v případě nakažení snazší průběh. Výjimečně někteří naivkové věří, že očkování má jen přínosy a zároveň je bezrizikové.
Mnoho jedinců vakcinaci odmítá, protože nevěří, že by mělo jít o společenské nebo individuální dobro. Zde se jedná o projev radikálního odmítnutí represe a propagandy. Dokonce v tomto smyslu mnozí odmítají vakcíny jako byznys farmaceutických korporací. Nejsou vzácné případy, kdy jedinec odmítne jehlu, protože předpokládá, že se jedná o depopulaci planety.
Už tím, že si státní propaganda nedokáže vybrat mezi motivačním altruismem nebo egoismem, je komunikovaná nedůvěryhodnost. Zastánci a odpůrci vakcinací se především dělí podle důvěry systému. Provax věří, že systém je v zásadě v pořádku. Antivax sytému nevěří, předpokládají, že systém je schopen lhát i v tak velké věci, jako je lidské zdraví.
Bohužel, dokud systémová propaganda a represe bude působit iracionálně a chaoticky jako doposud, rozumný postoj zastávají pouze odpůrci vakcinování.
Autor: Vít Skalský, předseda kontrolní rady Národní demokracie
