Kdo, komu, za co se omlouvat? Aneb: co je a co není vlastizrada?

Ve světle těchto skutečností, že naprostá většina českých občanů se k otázce odsunu (dříve vyhnání) sudetských Němců staví jasně a pozitivně, tedy jako akt nevyhnutelný a spravedlivý a aniž by tyto skutečnosti byly vzaty v úvahu (stejně jako v případě rozdělení Československa) , bijce za svobodu a lidská práva, pravdoláskař, řiťolezec, alkoholik a populista Václav Havel a s ním či po něm stejně erudovaný, uťápnutý, přizdisráč Petr Nečas se velkohubě, ale hlavně poníženě za občany České republiky (bez jejich vědomí a souhlasu!) sudetským Němcům omluvili! O nic lepší nejsou, resp. nebyly ani projevy sympatií k sudetským Němcům ze strany Karla Schwarzenberga, i když tam jsou důvody poněkud jiného významu.

Nabízí se otázka, jak dnes hodnotit tyto „státnické“, tj. oficiální, nepředložené a neuvážené, spíše však podlézavé a s poníženou pokorou projevené ostudné omluvy? Lze je považovat za adekvátní stavu vědomí občanů ČR? Jak hodnotit tyto kroky jmenovaných, když jsou v příkrém rozporu s názory většiny občanů? Je možné je jen tak přehlédnout, mávnou nad tím rukou, že už se stalo? Byl to projev vyvolaný potřebou veřejné občanské morálky, nebo jejich osobních potřeb a zájmů, pro upevnění svého postaven&i acute; v nejvyšších patrech politických kruhů a jejich vlivu? Ze strany veřejnosti i jisté části politického spektra k naprosto neočekávané, zcela nedůstojné, neplánované omluvy zmíněných politiků a představitelů státu lze vyvodit, že to byla jejich osobní iniciativa podpořená očekáváním slavných okamžiků a dnů příštích, kdy jim bude třeba také uznale poklepáno na rameno a jejich projev bude zaznamenán j ako vstřícný krok k porozumění malého upozaďovaného státečku zvaný Česká republika k znovu mocnému, silnému a respektovanému evropskému tygru Německu.

Není od věci se nad těmito statistikami a číselnými poměry zamyslet a zvažovat, zda aktéry (Havla, Nečase, Schwarzenberga), z pohledu občanů ČR nežádoucích a český národ ponižujících omluv neoznačit za vlastizrádce, konajících nikoliv ve prospěch ČR ale, kromě svého, také ve prospěch cizího státu. Nepochybně k ničemu takovému nedojde, protože deklarovaná demokracie a právo v českých podmínkách mají svá specifika, kter ými neoplývají ani státy jako zmíněné Německo, Francie, Anglie či USA. Těmi jsou mj. trvale zkorumpovaná policie, justice, státní zastupitelství a v neposlední řadě i soudy,nerespektování lidských práv. To vše navzdory tomu, že od dob vlády V. Havla až po dnešní dny jsou lidská práva primární záležitostí především pravicových politiků a zvláště tehdy, kdy se jim to „hodí do krámu“ jich mají „plné huby“!

Dlouhodobé zkušenosti s řadou neřešených a neakceptovaných trestních oznámení na politiky či osoby veřejně činné, podané občany ČR včetně trestního oznámení z podezření spáchání trestného činu vlastizrady několika pravicovými politiky dávají tušit, že se ani touto kauzou nebudou příslušné orgány zabývat. Tím méně, že Havel je z pohledu jistých politických kruhů osoba naprosto nedotknutelná přesto, že to byl člověk nedůvěryhodný a vlastizrádný. Nečas, ubožák, je obětí vlastního ega a neskutečné polit ické naivity, muž, kterého by musel už soud první instance prohlásit za nevinného, neboť on za své činy zřejmě odpovědný není (za to mohou jeho partaj a jistá Nagyová, dnes Nečasová).

Z výše uvedeného vyplývá, že kauzy, které by pro nás ve vždy příkladných západních demokraciích byly předmětem tvrdého odsouzení včetně osobních důsledků, v české demokracii se mohou bez obav z následků trestního stíhání páchat takové skutky, jako tunelování, vyvádění financí do daňových rájů, podvádění, lhaní, krácení daní, amnestie, církevní restituce a další, ale rovněž nabádání a podněcování k válce či vlastizrada, jak výše uvedeno. Prostě, Česká republika je z tohoto pohledu pro takové činy a skutky „země přímo zaslíbená“!

Dříve, než se mi podařilo tento článek odeslat k publikování, dostala se mi informace, že se město Brno omluvilo Němcům za jejich odsun (dříve vyhnání): „Město Brno lituje odsun německy mluvícího obyvatelstva po druhé světové válce, kdy při pochodu z Brna do Rakouska zemřelo téměř 1700 lidí.“ Uvádí se to v „Deklaraci smíření a společné budoucnosti,“ kterou, jak uvedeno, schválilo brněnské zastupitelstvo. A tím se znovu dostáváme do situace, kdy brněnské zastupitelstvo, v němž se pro deklaraci vyslovili z&aacut e;stupci ANO, KDU-ČSL, Žít Brno a Strany zelených s podporou TOP 09, bez toho, že by měli od občanů města Brna mandát k takovému bezprecedentnímu kroku, dělá taková závažná rozhodnutí. Jak si mohou být tito komunální politici jisti, že s Deklarací souhlasí sta tisíce občanů Brna, za které oni vystupují a de facto jejich jménem vyhlašují takovou Deklaraci?

Je naprosto skandální, když za deseti milionový národ, bez mandátu a vědomí občanů, svévolně, neoprávněně, nesmyslně a proti vůli většiny občanů se omlouvá sudetským Němcům tu Havel, tu Nečas či Schwarzenberg, v neposlední řadě rovněž brněnské zastupitelstvo! To snad má být důkaz demokracie, nebo politické svévole, namyšlenosti, projev pocitu moci a nadvlády nad občany, ale také arogance, ignorace práv občanů, kteří jim dali mandát realizovat věci veřejné v zájmu občanů, nikoli v zájmů jejich! S tím už se opravdu nedá ani souhlasit a už vůbec ne smiřov at , že politici jsou už dnes tak „oprsklí,“ že čím víc a intenzivněji vidí především sebe, svoje zájmy a potřeby, dlouho nic a teprve pak je na řadě nějaký občan!

Vyvolané hlasování o nedůvěře (či důvěře) vlády B. Sobotky je sice z reálného pohledu nesmysl, nicméně nebýt toho, že má koalice jistou většinu, s hlasováním lze jen souhlasit. S poněkud jiným scénářem se opakuje situace, jaká nastala za vlády Nečase. Tragedií ovšem je, že i kdyby vláda padla, od té případně nové nelze bohužel, čekat nic lepšího, spíše naopak. A to je ten problém, který v současné době nemá řešení! Přesněji řečeno, řešení je, ale není zatím reálné!