Je na obzoru další Havlovo dílo „Doznání“, resp.„Odcizení“? Aneb také: Jak se do lesa volá, tak se z něj i ozývá!
Hodnocení uživatelů:
/ 0
Nečekejte, že budu popisovat nějaké intimní či senzace plné okamžiky jejich vzájemných osobních setkání, spíše se chci zaměřit na některé fakta, které údajnou Havlovu nevěru znevěrohodňují, či naopak potvrzují a zobecnit osobnost Václav Havla i jinak, než je nám představován. Také se tomu říká: „Není všechno zlato, co se třpytí"!
Není tajemstvím, že Václav Havel ještě za života své první ženy Olgy, se záletům, jinak také řečeno nevěře, nevyhýbal. Evidentní to však bylo právě s jeho současnou ženou, herečkou Dagmar (Veškrnovou), o čemž si štěbetali vrabci na střeše. Po dobu Havlovy veřejné činnosti ve funkci prezidenta, resp. i po ní, se vzhledem ke zdravotnímu stavu jeho choutky výrazně omezily, ne-li zcela zanikly. Jeho zdravotní stav na pokraji smrti byl natolik vážný, že na podobné avantýry neměl ani pomyšlení. Po dobu, cca 14 let se o něj velmi starostlivě pečovala paní Dáša, díky čemuž mu zřejmě i zachránila život. Jenže V. Havlovi jak se říká „otrnulo" a když se dostal z nejhoršího a jeho stav se zlepšil natolik, že jeho náklonnost k ženám (jiným než své) začala jeho mužství znovu přitahovat, neodolal.
Relativně „dobře utajené housle" zavrzaly v době, kdy to nejméně potřeboval, i když k tomu de facto sám dal příčinu. Jeho schůzky (na jak vysoké intimní úrovni se vzhledem k jeho i tak podlomenému zdraví můžeme jen dohadovat) se spisovatelkou Irenou Obermannovou sice unikly pozornosti masmédiím, ba dokonce bulvárnímu tisku, nicméně jakkoliv mohla tato epizoda skončit (byla-li nějaká) v naprosté tichosti, o její publicitu se, více méně jako kapric, se postarala sama aktérka tohoto duetu.
Irena Obermannová napsala dílko s názvem „Tajná kniha", ve které je ústředním motivem autorčina roční avantýra s „Největším Čechem", tedy postavou, která se od data narození, přes fyzickou stránku až po denní harmonogram nápadně podobá Václavu Havlovi. Ani autorka zpočátku nepřiznávala autentičnost s osobou V. Havla, nicméně další vývoj byl takřka neudržitelný a reálné spojení postavy v knize s osobou Václav Havla se potvrdila.
Nelze očekávat, že by se „Největší Čech" ke své postavě otevřeně hlásil, spíše naopak, jal se, po vzoru rady dr. Plzáka zatloukat, zatloukat a zatloukat. Jenže autorka měla dost pádné argumenty, aby Havlovy pochybnosti a odmítavé reakce vyvrátila přesto, že hlavní aktér skandální lovestory tvrdil, že dílko nečetl. Jak autorka uvádí, osobně ji (knihu) donesla do jeho kanceláře a reakcí V.Havla prý bylo velké potěšení nad možností si ji přečíst. Že by to mohlo mít i negativní dopad na jeho manželství, event. na veřejnost prý Havel odbyl slovy: „Ba ne, já jsem na všechno připraven!". Dokonce se prý nechal slyšet, že četba její knihy byla „nejlepší částí jeho rekonvalescence" (v tu dobu se zrovna zotavoval ze závažného zánětu dýchacích cest). Aby toho nebylo málo, v knize, kterou V. Havel Ireně Obermannové věnoval, na přebal své knihy napsal: „Nejkrásnější (a nejchytřejší) české spisovatelce Václav Havel"!
Zcela jinak ovšem V. Havel reagoval v momentě, kdy kniha spatřila světlo světa a vzbudila nebývalý zájem veřejnosti. Havlova odpověď byla pro spisovatelku studenou sprchou, neboť se od knihy, k identifikaci své postavy v ní, ba ke vztahu k samotné Ireně Obermannové zcela zásadně distancoval.
Co horší, následky této Havlovy avantýry nenechali na sebe dlouho čekat. Jeho žena, tedy paní Dagmar, jakkoliv se sama nemůže oprostit od podobné role, kterou sehrála ještě za života první Havlovy ženy Olgy, dostatečně důrazně dala najevo svou nelibost jak s knihou, tak především se skutečností, že její manžel jí byl nevěrný. Jinými slovy, nastalo domácí „dusno". To se projevilo především jistým odstupem na spoluúčasti při akcích, na kterých za jiných okolností byla vždy přítomna spolu s manželem. Za hradbou ticha, zraněných citů, potupy a zklamání nejspíše nastalo i jisté odcizení. Nastala situace, kterou mohla očekávat tím spíše, že kdysi roli milenky, s níž exprezident podváděl manželku Olgu, sehrála sama.
Je otázka, kam či jak tato situace vygraduje. I tak se tato situace samotnému „Největšímu Čechu" vedle jeho „Odcházení" nabízí k napsání dalšího „velkého" díla s názvem „Odcizení". Myslím si, že by to mohlo být dílo daleko zajímavější, než jeho Odcházení. Otázkou zůstává, nakolik zdravotní stav Václava Havla, budícího dojem politováníhodného křehkého a zranitelného staříka, který je zcela závislý právě na péči své manželky Dagmar mu dovolí, aby se o něco takového pokusil. K tomu ovšem nepotřebuje jen zdraví, ale také kus osobní odvahy a v neposlední řadě i „doznání". A to i pro „Největšího Čecha" nemusí být snadné, byť pro „pravdu a lásku" měl ještě nedávno tak blízko!
27. října 2011 Jiří B a ť a
