Ďábelská geopolitika

Rozvrat a chaos ve jmenovaných státech sloužil a slouží k ekonomickému oslabení Ruska a věřte, že počet obětí tohoto chaosu téměř nikoho nezajímá. Důležitá je kontrola nad přírodními zdroji, kterých je ve jmenovaných státech nebezpečně velké množství. Zájem velkých států o celosvětové otázky se dá shrnout pod název geopolitika.

Základem geopolitiky původně byl geografický determinismus (zdůrazňování geografických, zejména fyzickogeografických, faktorů). Výrazně se projevuje zejména na rozsáhlých územích, v rozsáhlých souvislostech. Problematikou geopolitiky se zabývají především velké země. Znovu ožívající zájem o geopolitiku je spojen se značným rozvolněním významu tohoto slova, které může označovat téměř cokoliv z oblasti mezinárodních vztahů.

Pokud jsem se zmínil o řízeném chaosu, ten je často zmiňován odborníky v souvislosti s geopolitickými zájmy USA.

Za vším tím řízeným chaosem je touha po moci, vládnutí a majetku a hlavně o ovládání nerostného bohatství jiných států.

Rusko má tak obrovské nerostné bohatství... Je to země jejíž ovládnutí by zachránilo upadající západní kapitalismus a oživilo skomírající a stagnující ekonomiku. V Iráku to nevyšlo. V polovině prosince 2011 opustil poslední konvoj amerických vojáků tuto zemi. Byli tu po svržení Saddáma Husajna téměř devět let. Odchod urychlilo rozhodnutí irácké vlády neposkytovat jim dále výjimečný status, že za trestný čin nemusí američtí vojáci před irácký soud.

V Iráku na počest odchodu Američanů ze země vyhlásili 31. prosinec za Den Iráku. Že by to byl výraz vděku, to si asi nemyslí ani nejzatvrzelejší zastánci invaze. Spíš je to rozhořčilo. Zvláště když irácký premiér Núrí Málikí spojil svátek se znovunabytím svrchovanosti, osvobozením a návratem vlády do rukou iráckého lidu.

Spojené státy stála irácká válka čtyři a půl tisíce mrtvých, třicet tisíc zraněných a osm set miliard USD. Vystřídal se tu jeden milion Američanů.

Málokdo se zamýšlel nad tím proč se bojuje v Afghánistánu. Když pomineme hon na různé Usámy a zapátráme hlouběji, zjistíme, že tam nejsou pouze kopce, neúrodná půda a pasáčci koz s kalašnikovi.

Pravda je jiná. Afghánistán je velmi bohatá země. Afghánské nerostné bohatství je možná větší, než se čekalo.

V této na pohled nehostinné zemi jsou ohromná a zatím prakticky nedotčená ložiska železné rudy, mědi, kobaltu, zlata a lithia. Vše již před několika lety zmapovali a popsali američtí a britští geologové. Hodnota surovin by mohla dosáhnout až 3 bilionů amerických dolarů.

Velké zdroje jsou například i v nejnebezpečnějších jižních provinciích Hílmand nebo Kandahár. Další pak v provinciích Kunar, Uruzgán, Ghazní nebo Chóst, kde ke střetům s povstalci dochází prakticky denně.

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/afghanske-nerostne-bohatstvi-je-mozna-vetsi-nez-se-cekalo-pmw-/zpr_nato.aspx?c=A100630_213623_zpr_nato_inc

Bohužel i na tyto zdroje si zatím musíme nechat zajít chuť. Mezinárodní jednotky mají opustit

Afghánistán v roce 2016. Tálibán se jim nepodařilo zničit, stejně tak zatím na tento úkol nestačí afghánská armáda a policie.

O libyjské ropě a zásobárnách podzemní vody v Libyi jsem psal nedávno na CFP: https://www.czechfreepress.cz/emil-kalabus/co-maji-spolecneho-putin-a-kaddafi.html

Libyí zmítají v posledních měsících stupňující se boje mezi znepřátelenými kmeny a frakcemi. Libyjská vláda v pátek znovu bezvýsledně vyzvala k ukončení bojů mezi milicemi, které se snaží ovládnout klíčové objekty v zemi. Ve čtvrtek jedna z nich zabránila premiérovi Abdalláhovi Sánímu nastoupit do letadla na vojenském letišti u Tripolisu. Mezinárodní letiště je zavřené do 13. července, kdy začaly boje.

V Libyi mezi sebou bojuje několik desítek soukromých a polostátních milic. Část jich nechce předat moc armádě a přijít o moc, kterou získaly po pádu Muamarra Kaddáfího. Další zase bojují proti islámským radikálům, kteří chtějí zavádět právo šaría.

Spojené státy v sobotu kvůli pokračujícím bojům v Libyi evakuovaly svoje velvyslanectví v Tripolisu. Ministr zahraničí John Kerry v Paříži prohlásil, že USA „pozastavily” diplomatickou misi v Libyi. Zdůraznil, že zůstat by představovalo „skutečné riziko“.

V Libyi tedy také žádná sláva, západní rekonstrukční týmy většinou utekly, kontrolu nad libyjskou ropou také nemáme.

Je to víc než tři roky, kdy byla Libye „humanitárně bombardována“ Severoatlantickou aliancí a „osvobozena“ takzvanými rebely. To, jak se dalo očekávat, vyústilo ve fatální pád Západem kdysi respektovaného partnera Muammara Kaddáfího, ale i destabilizaci státu, potažmo širšího regionu, a koneckonců i vytvoření dalších ohnisek násilností a sváru.

Jak se píše v Britských listech: „ Jestliže se záminka NATO pro intervenci do Libye týkala ochrany lidských životů, byla jeho vzdušná kampaň koordinovaná s povstalci na pevné zemi naprosto otřesným fiaskem. To samé platí pro mladou libyjskou demokracii, již by ani ti nejzavilejší stoupenci humanitárních intervencí na vlastní kůži zažít nechtěli. A to může být daleko hůř .“

A co chudá a přitom na nerosty bohatá Ukrajina? Jakou roli hraje tato země?

Ukrajinské nerostné bohatství se stalo jedním z pilířů sovětské ekonomiky. Nejdůležitějším sektorem byla a je těžba černého uhlí v oblasti Donbasu (s hlavními centry Doněck a Luhansk), který je zároveň hlavním průmyslovým regionem země: ročně se zde vytěží až 200 milionů tun uhlí a vyrobí se 50 milionů tun oceli. Významný je dále zejména strojírenský, chemický a potravinářský průmysl. Kromě Donbasu jsou velkými centry těžkého průmyslu města Dněpropetrovsk, Záporoží či Mariupol.

V okolí města Kryvyj Rih jsou bohatá naleziště železné rudy, která se zpracovává v místních slévárnách. Mezi další nerostné suroviny Ukrajiny patří magnetické a uranové rudy, titan, chrom, nikl, bauxit, fosfáty, síra, rašelina, ropa, sůl, grafit a mangan a v neposlední řadě břidlicový plyn.

Nikolaj Malyševskij ve své analýze v článku nazvaném - Protiruská fronta rozvinuta: liberálové a nacisté, píše následující:

„Západem realizovaný scénář předpokládá likvidaci Ruska jako státu. Ke splnění tohoto cíle budou využity ty nejrůznější extrémistické síly, které dostanou štědré financování, zbraně, i propagandistickou podporu.

Aliance nacistů, islamistů a liberálů – to je nástroj vnějších sil, které působí proti Rusku. Pokoušejí se, aby Rusko s touto aliancí bojovalo podél svých hranic i na vlastním území.

Západ svůj scénář realizuje velmi vytříbeným způsobem – rukama protizápadních sil: islamistů (jižní vektor – Kavkaz a Střední Asie) a nacistů (západní vektor - Ukrajina). Způsobem je teroristická válka prostřednictvím levné masové síly: ozbrojenců najatých na místě a v sousedních státech. Vytváření bodů nestability v jednotlivých zemích umožňuje vytvořit neustále fungující zdroj ozbrojenců. Snížení životní úrovně vede i ke snížení jejich ceny. Paralelně probíhá i vyvolávání národnostní a náboženské hysterie a zásobování zbraněmi.

Podstata teroristické války nespočívá ve vítězství v bojových střetech, nebo v ovládnutí a získání kontroly, ale ve vytvoření chaosu a permanentní nestability. Znamená to tedy, že je důležitý samotný proces války, který umožňuje zničit zemi jako ekonomický subjekt.“ Číst všechno: http://czech.ruvr.ru/2014_07_26/Protiruska-fronta-rozvinuta-liberalove-a-naciste-9224/

Nezapomínejme, že společnost, v níž je ředitelem syn Joe Bidena, se chystá na východní Ukrajině těžit břidlicový plyn.

Syn Joen Bidena (US vicepresidenta) Hunter, vstoupil do správní rady největšího ukrajinského producenta plynu Burisma Holdings.

Rovněž nezapomínejme, že neoliberálové nemusí podporovat demokracii. Činí tak pouze tehdy, když si jsou jistí, že jim demokracie dodá to, co chtějí. Jinak mohou spojit síly s Al-Káidou, jako nyní v Sýrii, s islamistickými extremisty jako v Libyi, s armádou jako v Egyptě, nebo s neonacisty jako nyní v Rusku a na Ukrajině.

Nová geopolitická hra se rozehrává v Polsku.

Jak prohlásil vrchní velitel Spojených ozbrojených sil NATO v Evropě, americký generál Philip Breedlove, Severoatlantická aliance studuje možnost přeměny polského města Štětín na největší základnu ve Východní Evropě.

Úporná snaha USA a NATO posunout vojenské struktury Severoatlantické aliance k ruským hranicím hrozí, že přemění obyvatele polského města Štětín na rukojmí geopolitických her. Generál Breedlove slibuje, že zde budou rozmístěny nové druhy zbraní a vojenské techniky, muniční sklady, sklady paliva a další objekty, které ani náhodou nepřinesou místním obyvatelům více bezpečí.

Geopolitika je záležitost vskutku ďábelská a nejen proto, že za geopolitickými tanečky stojí zájmy zištných lidí, ale dnes více než kdy jindy zájmy nadnárodních společností.