K tématu by se měli vyjadřovat výhradně odborníci...

Nabízím svou odpověď na desítky jejích příspěvků na toto téma: Víte, člověk má právo se vyjadřovat k tomu, K ČEMU CHCE. Samozřejmě chápu, že to nemusí být pro osoby, které jsou v daném tématu poučené více než ostatní, vždy příjemné, ale to na věci nic nemění.

Ale především má člověk právo se vyjadřovat k věcem, KTERÉ SE HO TÝKAJÍ. Celý život děláme rozhodnutí, na která NEMÁME FORMÁLNÍ KVALIFIKACI - nevystudovali jsme daný obor. Troufám si říci, že taková je DRTIVÁ VĚTŠINA NAŠICH ROZHODNUTÍ. A tato rozhodnutí jsou vedena intuicí, zdravým - chcete-li selským – rozumem, ale také například náboženským přesvědčením nebo morálními postoji.

Konzultujete snad své stravování pravidelně s odborníkem? Necháte si každý týden připravovat nebo alespoň schvalovat svůj pohybový režim? Konzultujete snad každý svůj peněžní výdaj s finančním odborníkem? Když jste si vybírala svou profesi, řídila jste se radou odborníka na výběr povolání? Když jste měla první sex, asistoval Vám přitom nějaký odborný poradce? Když jste se vdávala, využila jste dostatečně možností předmanželských poraden? Když jste vychovávala dítě/děti, konzultovala jste pravidelně s vystudovaným odborníkem?

Předpokládám, že téměř nic z toho jste odborníkovi nesvěřila. Spoléhala jste a nadále spoléháte na svůj vlastní úsudek, případně jste ho jen mírně poupravila podle názorů, postojů a doporučení lidí, kterým jste věřila nebo věříte. Opravte mě, pokud se mýlím.

A teď se podívejme na situaci s „pandemií“ koronaviru. Je to samozřejmě vysoce odborná záležitost. To nikdo nepopírá. Ale to je dětská psychologie také, stejně jako sexuologie, dietologie, ekonomie, finančnictví, pedagogika a desítky, ne-li stovky dalších oborů, do kterých spadají Vaše životní rozhodnutí. Tak jako se dětští psychologové, sexuologové, dietologové, finančníci či pedagogové  každodenně NEPOZASTAVUJÍ nad tím, že drtivá většina lidí činí drtivou většinu svých rozhodnutí v JEJICH oboru zcela „neodborně“, jaký existuje důvod pro to, abyste tak činila Vy z pozice lékaře – jen proto, že Vaše odbornost má k problematice epidemií blíže než jiné profese?

Možná považujete svou profesi (včetně jejích nositelů, tedy i sebe) za nějak výlučnou, když všechno ostatní necháte v klidu rozhodovat neodbornou veřejnost, ale jakmile se téma přiblíží Vaší profesi, je všechno jinak...

Podstatné je, že ti lidé se (stejně jako v ostatních oborech) jen vyjadřují k věcem, které se týkají JICH SAMÝCH. Oni si prostě rozhodují o svých životech a odmítají si do toho nechat mluvit, byť ze strany „na slovo vzatých“ odborníků, natož když polovina z nich říká jedno a polovina přesný opak...

 

Ale kdyby jen mluvit, ale i autoritativně zasahovat. Tam někde je ta krajně nebezpečná hranice...

Že má chování jednotlivce v dané epidemiologické situaci velký vliv na ostatní populaci či že ji dokonce nějak ohrožuje? Ale to přece mají neodborná rozhodnutí v mnoha oborech také... Myslíte si, že nemohou mít například chyby ve výchově dítěte fatální dopady na společnost jako celek?

Neustále tu mluvíte (píšete) o pokoře. Absolutně nic proti ní nemám. Ale i ta pokora má mnoho podob. Jednou z nich je schopnost nevnucovat druhým svůj odborný názor, pokud o něj nestojí.

 

A existuje ještě také něco jako pokora vědecká: Máloco bylo probádáno natolik důkladně a definitivně, aby mohla sebelepší kapacita v oboru prohlásit, že má v něčem stoprocentně pravdu. A v situaci koronavirové epidemie, kdy odborná veřejnost evidentně bezradně tápe, je tato vědecká pokora tím spíše namístě.