Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Břetislav Olšer: Zemřel především člověk; ne exprezident a disident…

havel300Zemřel Václav Havel, suverénně nejčinorodější politik polistopadové éry Československa. Zemřel člověk ne exprezident a disident. Nemá smysl, abych ze sebe nyní dělal Ferdyše Pištoru a pokrytecky na něho pěl ódy. Byl, jaký z mého pohledu byl, proto jen připomenu své některé blogy, které jsem o něm napsal od roku 2009 až po rok 2011... Bez submisivního patosu a teatrálních replik...

Připomněl bych též slova, která měl ve svém štítu: "Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat..." řekl francouzský filosof, básník a spisovatel Voltaire, vlastním jménem François Marie Arouet.

Den 4. leden, 2009 – 0:02 : Jsem rád, že při mé následující glose už nebudu sám, koho nickové prohlásí za submisivního troubu. Stejně příznivý názor na Václava Klause má totiž také kolega bloger Dušan Streit, který své myšlenky shrnul v textu: Jak Česká televize "gumovala" projev prezidenta Klause. Nebudu ho šířeji komentovat; každý měl a má možnost si ho přečíst.

Plně s ním souhlasím, že Klausúv projev byl nejen střídmý a pragmaticky zaměřený, ale hlavně stručně a jasně dal najevo, že jeho urážky v Le Figaro jsou zcela liché a nedůstojné, když jasně řekl, že Evropa nemá nic společného s bruselských byrokratickým molochem a Lisabonskou smlouvou. Jako nefalšovaný pragmatik dal najevo, že bez solidarity občanů a sestoupení politiků ze svých virtuálních výšin k obyčejným lidem to prostě ani v roce 2009 nepůjde.

Nemusel jsem pro polopatické vyložení slova pragmatik do encyklopedie, jelikož mám vzdělané přátele. Docent Tomáš Hauer z Vysoké školy báňské-Technické univerzity v Ostravě má zejména americké pragmatiky v malíčku. Proto ví, že pragmatismus znamená nezaujatou věcnost, zaměřenou k efektivnímu a užitečnému řešení problému na základě určitých zkušeností. A že Charles Sanders PEIRCE, americký idealistický filozof, logik a matematik z poloviny 19. století, je autorem termínu "pragmatismus", jehož hlavní myšlenky formuloval jako pozitivistismus a objektivní idealismus.

Reakce na projev prezidenta Václava Klause byly různé, až připitomělé, viz již zmíněný francouzský deník Le Figaro, který se nechal slyšet, že "EU bude v rukou strašně škodícího Klause a nezkušeného Topolánka", či opětovné plácání do vody občana Havla, který pokrytecky zopakoval ponurou vizi české současnosti, jak ji viděl ve většině ze svých třinácti novoročních projevů.

Kdysi to byla "blbá nálada", dnes je to ruské nebezpečí. Ale ani na Česku nenechal nitku suchou. V podstatě zůstal u své novoroční rétoriky, kterou, bohužel, z vůle lidu mohl zopakovat třináctkrát. Nejsem pověrčivý, ale 13 je podle mnohých nešťastné číslo, v některých hotelích prostě pokoj tohoto čísla chybí...

Jsme podle Havla nadále zemí tunelářů a mafií, jež neumí čelit narůstají zločinnosti. Poslechl jsem si tedy všechny Havlovy novoroční projevy od roku 1990, i proto mám se svým glosování mírné zpoždění.

"Naše země nevzkvétá... stát, který se nazývá státem dělníků, dělníky ponižuje a vykořisťuje....režim ponížil člověka na výrobní sílu..." a tak dál zněl Havlův projev v roce 1990. Asi též proto uspořádal divoce hektickou amnestii, kdy na stovky propuštěných spoluvězňů, podvodníků a zločinců doplatilo svými životy mnoho svobodou opilých sametových nešťastníků jen proto, že se ocitli v nepravou chvíli na nepravém místě...

Už za rok se však "pochmurná obloha nudy a umrtvujícího nedění protrhla" a my jen žasli, jakou "paletu možností má vskutku svobodné politické nebe..." A pak něco o dědictví domu, který není v dobrém stavu, rozpadá se a má zcela zrezivělé trubky. Po roce totiž šokováni zjišťujeme, že rekonstrukce bude trvat mnohem déle než jsme si představovali...

V roce 1992 jsme byli podle prezidenta Havla ještě víc nervózní, netrpěliví, bezradní a upadali jsme do beznaděje, přestože nás už neohrožovala žádná cizí země a konečně jsme si mohli o svém osudu rozhodovat svobodně a úplně sami... Napřesrok byl ve znamená rozdělení Československa. Václav Havel se prezidentském úřadu umně vyhnul, aby v dějinách nebyl jako prezident rozdělitel či snad bořitel. A zatímco my jsme se dělili, Evropa se začala sjednocovat...

"Smyslem evropského sjednocování je tvorba nového typu soužití a spolupráce všech jejích svébytných součástí..." A ještě skromný protimluv... "Česká republika dokázala ihned po svém vzniku navázat na vše dobré, z dávnějšího i čerstvého československého odkazu..." A tak šel projev za projevem, přes "blbou náladu" až po rok 2002, kdy jsme se dozvěděli, že teprve vlastně začínáme od začátku...

"...Z mnoha různě se sbíhajících a navzájem se proplétajících a všelijak se doplňujících příčin... teprve teď, dvanáct roků po pádu komunismu, budeme zřejmě rozhodovat o budoucím charakteru naší společnosti a našeho státu, o typu našeho vzájemného soužití... o způsobu našeho včlenení do světa, který nás obklopuje...

V roce 2003, při svém posledním prezidentském novoročním projevu, Václav Havel mj. řekl: "...Jsme dnes důvěryhodnou a respektovanou evropskou demokracií, kam cizí politici, podnikatelé, umělci a turisté rádi jezdí.... jsme navíc státem pevně bezpečnostně zakotveným..." Jak to tedy je? Že by se na konci své vlády chtěl pochlubit...? A že by už za čtyři následující roky u nás skončilo bezpečnostní zakotvení a natolik vzrostla mafie a zločinnost, aby ji musel naplno kritizovat a odhalovat až dnes, na počátku roku 2009? A co americký radar v Brdech...?

Nebo že by to dělal jen proto, aby pohaněl projev svého nástupce prezidenta Klause, který nedělá, nač nemá, tedy si ani nehraje na filosofa, ani se neuchází osmkrát za sebou beznadějně o Nobelovu cenu míru, ani nepíše absurdní dramata, kterým nikdo nerozumí...

Takže tolik z Havlových projevů, možná někdo řekne, že šlo o věty vytržené z kontextu. Racionálně uvažující člověk však musí uznat, že exprezidentův kontext byl, je a bude jediný - dřív bylo vše totálně špatné, takže asi proto je to u nás dnes i po dvaceti letech jen samá mafie a tuneláři a lidé jsou samá blbá nálada...

Vzhůru tedy do Evropské unie s trapně stárnoucím playboyem Sarkozym, který nezvládá ani své pouliční arabské i jiné menšiny, natož svoji exmodelku. Hrrr do byznysu horních deseti tisíc zvaného Brusel, pod paží s paskvilem zvaným Lisabonská smlouva, v níž se nevyznají ani evropští finančníci, kteří de facto znárodňují, když do bankrotujících soukromých bank a automobilek cpou biliony ze státních rozpočtů.

Tedy z peněz daňových poplatníků, aby se fantasmagorie na hliněných nohách zvaná EU udržela nad vodou jen proto, že se v jejím čele bude půl roku ztrapňovat české předsednictví...? Rok 2009 bude pro mnohé prubířským kamenem. Hlavně pro ty, kdož mají slušný byznys z tzv. globálního oteplování, a proto odmítají přiznat, že příroda vyprodukuje bez lidského vlivu asi padesátkrát víc skleníkových plynů, než kolik jich má na svědomí činnost člověka...

To jsou mi paradoxy, ale ostatně, zeptejte se Vašíka Havlů, ten přece ví všecko úplně... eehmm... ze všech nejlíp...

Den 17. Listopad, 2009 – 10:20: "Mravní řád musí být východiskem," upozorňuje nás ještě dnes Václav Havel a dodává, že jeho nástupce Václav Klaus Česku škodí a je pro něho nebezpečím. Je to nevídaná drzost; tolik pokrytectví od někoho, kdo lidem dal zabrat hysterickou amnestií ublíženého vězně a barterovým obchodem s KSČ.

A co způsobil? Současní komunisté, dvacet roků po "revoluci", nejsou už ve Sněmovně ČR jen do počtu, jak tvrdí Michael Kocáb, ale jsou v ní pevně zakotvenou politickou stranou, třetí nejsilnější u nás. Zatím. Navzdory zákonu z roku 1993 č. 198 / 1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu.

Podívejme se zpátky, do etapy kolem listopadu 1989, kdy měla KSČ na vlásku, všem jejím členům cvakalo u prdelky a počítali své minuty, hodiny a dny, kdy skončí v propadlišti dějin. Pardon, některé floskule jsou příliš dotěrné.

Dne 28. prosince 1989 se však stal lidem neskonale milovaný Alexander Dubček místo prezidentem předsedou Federálního shromáždění. O den později, měsíc a půl od chvíle, kdy pořádkové síly zasáhly proti studentům na Národní třídě, byl zvolen prezidentem Václav Havel, bránící se prozíravě přímé volbě.

Vděčil za to parlamentu a Mariánu Čalfovi. Z disidenta a komunistického pragmatika se stali spojenci. Aby byl soudruh Čalfa "in", začal si dokonce oblékat po havlovsku svetr, zatímco Havel se učil nosit nóbl oblek s krátkými nohavicemi.

Zapřísahal se: "Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramaturga..." vymýšlel si Havel.

„Všeobecná vůle byla dát komunistům šanci, tak, jak se to stalo ve všech post-komunistických zemích, ukázat modernější tvář, vědomou si existence demokratických poměrů. Té šance nevyužili," řekl Havel včera na Primě a rozesmál všechny soudné občany svým sarkastickým alibismem.

Ocitl jsem se jako novinář-nestraník ve výběru pro doprovod prezidenta Havla po Ostravě. Fascinovala mě jeho skromnost a davy, které vylákal do ulic a na náměstí. Poznal jsem na vlastní kůži, co znamená: Je tak plno, že by špendlík nepropadl...

Dramatik a jevištní dělník Havel pak už jako prezident-pragmatik z balkonu na manifestaci v Košicích slíbil, že po volbách opět navrhne Slováka Čalfu za premiéra.

Ten zůstal předsedou vlády až do roku 1992, kdy z politiky odešel a stal se Havlovým poradcem a ústředním kamarádem, který se od té doby zúčastňuje všech soukromých oslav, pořádaných Václavem Havlem. Že by mezi nimi skutečně platila dohoda o nepotrestání komunistů a příslušníků Státní bezpečnosti...?

Té StB, jíž svým spolustraníkům z KSČ dokonce Čalfa vyhrožoval, pokud nedají svůj hlas Havlovi. Po proslulém a dlouho utajovaném paktu Ribentrop-Molotov se zrodil pakt další, sice ne tolik brutální, ale stejně proradný. Pakt Havel-Čalfa, jehož cílem byla diskutabilní volba disidenta Havla v Čalfově režii parlamentem složeným z komunistů.

Oboustranná vděčnost se poté odzrcadlila v tzv. „havlovském kroužku". Havel věděl, že vděčí za své první prezidentství Čalfovi a ten zase, že své účelově-užitečné „přátelství" s Havlem mohl využít ve prospěch svůj i mnoha svých soudruhů.

Čalfův scénář sametové revoluce vyšel do posledního písmenka a disidentu Petru Cibulkovi nezbylo, než aby veřejně řekl Havlovi do očí památnou větu: Vašku, ty jsi prase...

"Já to Cibulkovské tričko s tím nápisem "Vašku jsi prase" ještě mám a občas ho na sebe vezmu a také hrdě na veřejnosti nosím. Vím totiž proč. On ten Cibulka v podstatě perfektně vystihl, jaký opravdu pan Havel po té morální stránce je..." napsal jednou jiný disident Jiří Wolf, politický vězeň z Nápravného ústavu (1972–89) Minkovice u Liberce.

"Svěřenec vychovatele" Josefa Vondrušky, toho času poslance Sněmovny za KSČM, a spoluvězeň Jiřího Gruntoráda, Petra Cibulky, Pavla Wonky, Vladimíra Hučína a dalších.

Jak jsem nakoupil, tak prodávám...

Den 8. prosinec, 2011 – 21:57 : Na Pražském hradě dnes přivítal prezident Václav Klaus prezidenta Ruska Dmitrije Medveděva. Byly uzavřeny obchodní smlouvy za téměř 60 miliard korun. Temelín bude mít také šanci. Kachna po česku všem chutnala. Jen žárlivý Václav Havel, věčný potenciální laureát Nobelovy ceny za mír, si neodpustil opět „radit" a vyzval ruskou opozici, aby vytvořila stínovou vládu.

Pusťme si, střihový film, resp. blog, ze života pana Havla. V komentáři k aktuálnímu vývoji v Rusku doporučuje založit právní instituce, které budou bránit občany před "policejní a justiční šikanou". Hlavní protagonista sametové revoluce Václav Havel si vždycky rád vymýšlel. Třeba první lež revoluce: "Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí!" Šířil ji v úzce bratrské kolaboraci s premiérem a komunistou Mariánem Čalfou. Také jejich přičiněním dnes už platí, že lež a nenávist vítězí nad láskou a pravdou...

"Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období a pak bych se chtěl věnovat práci dramaturga..." vymýšlel si ve své marlborově-pivní schizofrenii. Přesto vydržel se sebezapřením a s pravdoláskovým odhodláním dvě volební období, de facto tři; s abdikací a znovuzvolením byl prezidentem ČSFR i ČR až do roku 2003. Mezitím přidal pár dalších lží. Stačil pseudohumanisticky propustit na amnestii tisíce vězňů, kteří přinesli řádným občanům další utrpení. Pak v rámci svého pacifismu, nadiktovaném Kongresem USA, zrušil zbrojní výrobu v rámci tzv. konverze na Slovensku, čímž způsobil značnou nezaměstnanost.

"Mravní řád musí být východiskem," upozorňuje nás ještě dnes Václav Havel a dodává, že jeho nástupce Václav Klaus Česku škodí a je pro něho nebezpečím. A čím byl pro Československo Václav Havel? Ani se nemohl divit, když ho můj spolužák Petr Cibulka veřejně v televizním přenosu před celým národem nařkl, Vašku, ty jsi prase...

"Já to Cibulkovské tričko s tím nápisem "Vašku jsi prase" ještě mám a občas ho na sebe vezmu a také hrdě na veřejnosti nosím. Vím totiž proč. On ten Cibulka v podstatě perfektně vystihl, jaký opravdu pan Havel po té morální stránce je..." napsal jednou jiný disident Jiří Wolf, politický vězeň z Nápravného ústavu (1972–89) Minkovice u Liberce. "Svěřenec vychovatele" Josefa Vondrušky, toho času poslance Sněmovny za KSČM, a spoluvězeň Jiřího Gruntoráda, Petra Cibulky, Pavla Wonky a dalších.

Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností. Není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků. Byly to všechno lži..." řekl srdceryvně. Ano. další lži. Vděčil za ně komunistickému parlamentu a Mariánu Čalfovi. Z disidenta a komunistického pragmatika se stali spojenci. Aby byl soudruh Čalfa "in", začal si dokonce oblékat po havlovsku svetr, zatímco Havel se učil nosit nóbl oblek s krátkými nohavicemi.

Dramatik a jevištní dělník Havel pak už jako prezident-pragmatik z balkonu na manifestaci v Košicích slíbil, že po volbách opět navrhne Slováka Čalfu za premiéra. Ten zůstal předsedou vlády až do roku 1992, kdy z politiky odešel a stal se Havlovým poradcem a ústředním kamarádem, který se od té doby zúčastňuje všech soukromých oslav, pořádaných Václavem Havlem. Že by mezi nimi skutečně platila dohoda o nepotrestání komunistů a příslušníků Státní bezpečnosti...? Nakonec se mu na Hradě tak zalíbilo, že v něm prezidentoval tři volební období. Holt, ako chutí moc...

Řeč je o té StB, kterou svým spolustraníkům z KSČ dokonce Čalfa vyhrožoval, pokud nedají svůj hlas Havlovi. Po proslulém a dlouho utajovaném paktu Ribentrop-Molotov se zrodil pakt další, sice ne tolik brutální, ale stejně proradný. Pakt Havel-Čalfa, jehož cílem byla diskutabilní volba disidenta Havla v Čalfově režii parlamentem složeným z komunistů. Oboustranná vděčnost se poté odzrcadlila v tzv. „havlovském kroužku". Havel věděl, že vděčí za své první prezidentství Čalfovi a ten zase, že své účelově-užitečné „přátelství" s Havlem mohl využít ve prospěch svůj i mnoha svých soudruhů. Čalfův scénář sametové revoluce vyšel do posledního písmenka...

Dne 25. července 1988 byl členům Nového divadla v Torontu napsán v Praze dopis Václavem Havlem, jehož hru "Pokoušení" torontští Čechoslováci právě studovali. "Zpráva, že chcete uvést mou hru, mne samozřejmě velice potěšila. Budu vám držet palce, aby to dopadlo přinejmenším tak dobře, jako v anglickém Royal Shakespeare Company (a nikoliv tak špatně jako ve Vídni). Vaše milé pozvání ovšem, bohužel, přijmout nemohu; tam by mne snad pustili, ale určitě by mne nevpustili zpátky. A to riskovat nechci..."

V Torontu pak jeho "Pokoušení" uvedlo Nové divadlo ve světové premiéře v češtině. A co říká na dramata Václava Havla režisér Pavel Král? "Je to můj názor, ale myslím si, že Havel není světový dramatik. Až jeho politicko-disidentská sláva pomine, jeho hry se už moc hrát nebudou. Možná, že se ale pletu. Snad až skončí svoji prezidentskou éru, že teprve napíše něco fantastického, protože má určitě spoustu zážitků..."

A co říká Bohuš Máca...? "Když jsem se učil jeho roli, musel jsem se to našprtat úplně nazpaměť. Když napíše něco Hubač, je to lidské a ty jeho věty vám doslova samy lezou z úst. U Havla ne. Někdy jsem u něho musel hledat ve slovníku, co které slovo znamená. Babičky, co k nám chodí do divadla, nám říkaly: Co to má znamenat? Tomu nerozumíme. Nevíme, o co šlo..."

"Spousta disidentů psala knihy a také ne každá byla dobrá," souhlasí Pavel Král. "Havel mohl trpět, jako zvíře, to všechno uznávám a klaním se před ním hluboce, ale to ještě neznamená, že je to literát, dramatik, nebo muzikant. Havel nikdy klasikem nebude také proto, že nemluví normální češtinou. To jeho "Pokoušení" byla fakt moc těžká hra, stavba jeho vět je strašně komplikovaná."

Dnes Václav Havel tedy radí Rusům, jak to udělat, aby měli další sametovou revoluci. "Ruská společnost svádí boj s nejtvrdší známou formou postkomunismu, s touto zvláštní kombinací starých stereotypů s novým podnikatelsko-mafiánským prostředím," uvedl Havel. V Rusku právě zvítězila ve volbách vládní strana Jednotné Rusko, druzí skončili komunisté. A jak to máme dnes v Česku? V červenci 2011 se KSČM dostala na druhé místo s ODS. Třicet devět poslaneckých křesel je terno, byť jen ve veřejném průzkumu. Vox populi, vox dei. A zkuste zrušit druhou nejsilnější politickou stranu, když demokracii určuje hlas lidu. Hrůza třepe kurníkem...

Inu, komunisté jsou už v českém Parlamentu pevně zakotvenou politickou stranou. Navzdory zákonu z roku 1993 č. 198 / 1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu... Štětino, Štětino... Soudruhu, topiči elektrárenský...

Epilog:

Možná byl příliš hodný a naivní jako všichni, jejichž duše ovládala tělo. Nebyl ikona ani symbol, ani kopie T. G. Masaryka, ale jen člověk v plném smyslu slova. Kdos bez chyby, hoď kamenem... Zapomenout nemohu, jak jsem ho jako novinář provázel při jeho první návštěvě Ostravy, z mysli mi nevymizí ani fakt, že souhlasil s bombardováním bývalé Jugoslávie či Libye, vzpomínám, jak jsem byl v cizině, neschopný přilákat pozornost cizinců na svoji vlast, stačilo vyslovit jméno: Havel a bylo vymalováno. To už znal Česko skoro každý...

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře