Parlamentní volby - budoucnost: totální zničení nebo mír: 2. část: Lež jako prostředek mobilizace

Abychom se alespoň částečně dobrali pravdy, která je nutná pro odstranění hrozby jaderné valky a také pro definitivní ukončení této války, musíme nejdříve vyloučit z uvažování lži, narativy a propagandu. Ještě nikdy v dějinách se kolem nějaké události nevyrojilo tolik nepravd, zkreslení i nenávisti, jako kolem této.

Spočívá v nich veliké nebezpečí, možná největší, protože jim zřejmě uvěřili ti, kteří rozhodují především v Evropě. Měli bychom ty lži odhalit pěkně chronologicky a pak se věnovat nejlepšímu možnému řešení.

I z důvodů ekonomických problémů SSSR liberální a naivní skupina dobros.rů kolem Gorbačova cíleně dovedla k rozpadu východní blok a následně i SSSR. On souhlasil se spojením Německa, zavázal se k vyvedení sovětské armády ze střední a východní Evropy a žádal za to jen slib, že se NATO nerozšíří ani o píď. Slib dostal, ale ve slepé důvěře nežádal jeho písemné a mezinárodně platné potvrzení. Zřejmě zapomněl na všechny poučky M-L o povaze imperialismu a také na přísloví, jistě existuje i v Rusku, čin čertu dobře, peklem se ti odmění. Doklady o slibech ze strany Jamese Bakera i některých představitelů evropských zemí jsou doloženy v archivech.

Lež: Západní představitelé nikdy nic Rusku neslíbili, ani ústně.

Druhá strana dobrou vůli neocenila a vyhodnotila si situaci jako svoje úplné vítezství s tím, že vítěz bere vše a oni se teď nemusí na nikoho ohlížet, zejména ne na Rusy.

Lež: Rusko svojí agresí vůči Ukrajině rozbilo bezpečnostní pořádek vytvořený po druhé světové válce.

Ten pořádek byl formován postupně, počínaje rozdělením Německa, jeho "okupací" nebo hlídáním ze strany USA, VB a Francie a SSSR. Následoval vznik NATO a po několika letech i Varšavské smlouvy. Vytvořily se dva vojensky vyvážené bloky, které byly soustředěny především na obranu a udržení svých pozic. To všechno v letech 1989-1991 zmizelo, tenkrát nastal konec poválečného pořádku. Zároveň došlo v RF a dalších postsovětských republikách k demotáži socialistikého společensko-hospodářského systému, jeho nahrazení kapitalistickým řádem, čímž padla jedna z hlavních překážek možné spolupráce, antagonismus ideologie. Rusko mělo problémy samo se sebou, se svojí zlodějskou privatizací a s transformací, proto nemělo sílu důrazněji požadovat vytvoření nového evropského bezpečnostního systému. Západ ovšem žádosti Rusů ignoroval, chtěl rychle využít ruské slabosti a přibrat pod svá křídla co nejvíce bývalých sovětských spojenců, dokonce i republik.

Jediné, na čem se domluvili, bylo jaderné odzbrojení Ukrajiny, ale i Běloruska a Kazachstánu, a za předání jaderných zbraní a za podpis pod Dohodou o nešíření jaderných zbraní dostali výměnou slib zachování územní celistvosti. To nebyl jen zájem Ruska, to byl také zájem dalších signatářů, USA a VB.

Toto Budapešťské memorandum je hlavním a v podstatě jediným argumentem Západu o věrolomnosti a nedůvěryhodnosti Ruska. Nebylo by korektní odvolávat se na slib o nerozšiřování NATO a zároveň zdůrazňovat, že memorandum má nižší právní závaznost ve srovnání s mezinárodní smlouvou.

Lež: S Ruskem nemá smysl uzavírat dohody, stejně každou poruší jako Budapešťské memorandum.

Problém je v něčem jiném. Ruský slib byl dán Ukrajině neutrální, se kterou mělo Rusko úzké hospodářské a kulturní vztahy a na jejímž území žila jazykově i občansky rovnoprávná početná ruská menšina.

Pokud mluvíme o Krymu, který byl zabrán první, pak byl odebrán úplně jiné Ukrajině, než které byl dán slib zachování hranic. Protiústavním převratem se dostaly v Kyjevě s pomocí Západu k moci nacionalistické prozápadní síly (vybrané nebo schválené USA), které spolupracovaly se stranami a polovojenskými organizacemi vyznávajícími nacistickou ideologii, projevily nenávist k Rusku i svým ruským spoluobčanům, oznámily zájem vstoupit do EU a hlavně do NATO, .. atd., atd. Současně dohodly se Západem plány na ukončení nájemní smlouvy s Ruskem pro jeho flotilu na Krymu a její nahrazení vojsky USA či VB.

To představovalo vážné ohrožení Ruska, které na to muselo reagovat. Ohledně důvěry v dodržování smluv stačí z poslední doby uvést odstoupení Spojených států od smluv o protiraketové obraně, o zákazu raket středního a krátkého doletu, o otevřeném nebi, odstoupení od jaderné smlouvy s Iránem,...

Asi lež: Zabrání Krymu bylo protiústavní a referendum se konalo pod hlavněmi zelených mužíků.

Část právníků EU došla k závěru, že podle ukrajinské ústavy a ústavy autonomní republiky Krym bylo možno v referendu hlasovat i o odtržení Krymu od Ukrajiny. Je to sporné, nikdo neví, zda má podle mezinárodního práva přednost územní celistvost nebo právo národů na sebeurčení. Podle žádného záběru z krymského referenda není vidět, že by byli lidé hnáni pod hlavněmi samopalů do volebních místností. Šli tam sami z přesvědčení a dokonce nadšení. Naopak jsme viděli zbraně u hlav poslanců Verchovnej rady, když hlasovali o svržení Janukovyče.

Převrat v Kyjevě se pochopitelně nelíbil většinovému ruskému a proruskému obyvatelstvu v Donbaské a Luhanské oblasti a to začalo protestovat a bouřit se. Kyjev se rozhodl potlačit vzpouru silou tzv. protiteroristickou operací, které se účastnily i bataliony nezávislých jednotek vyznávající nacistickou ideologii.

Separatisté vyhlásili vytvoření dvou republik, DLR a LLR a posléze zorganizovali referenda s cílem legitimizace tohoto osamostatnění. Pak se válčilo, byla uzavřena dohoda Minsk I, po dalších bojích Minsk II.

Lež: Rusko neplnilo dohody Minsk II.

Byla to smlouva mezi Ukrajinou a DLR a LLR. Rusko nebylo stranou dohody! Ukrajinci ale nechtěli s DLR a LLR jednat. Základní podmínkou dohody byla autonomie těchto dvou republik, což Ukrajina následně odmítla promítnout do ústavy. Merklová, Hollande i Porošenko potvrdili, že protahování bylo využito pro vyzbrojení Ukrajiny. Byl to podvod na Rusku. To do odstoupení od dohody Zelenským a pochopení zjevně záměrné nečinnosti garantů v rámci tzv. Normandského formátu počítalo, že obě separatistické republiky zůstanou Ukrajině.

Lež: Agrese Ruska proti Ukrajině byla ničím nevyprovokovaná.

Rusko opakovalo mnohokrát, že nesouhlasí s rozšiřováním NATO ke svým hranicím, že se cítí ohroženo. V projevu na konferenci v Mnichově 2007 řekl Putin západním politikům, že vůbec nechápou, co udělali. Nejen že ho ignorovali, dokonce je to popudilo a za rok pozval Bush Ukrajinu a Gruzii do NATO. V r. 2014 připravili Američané převrat a s pomocí nácků si v Kyjevě dosadili svoje loutky. Do konce roku 2021 Západ pomáhal Ukrajině vybudovat moderní a vycvičenou armádu. Terorizování lidí na Donbase pokračovalo, z Rusů se na Ukrajině stali občané druhé kategorie, na jejím území vznikaly biologické laboratoře a připravovaly se stavby zakladen, nejen v Očakovu.

Rusko poslalo v prosinci 2021 do Washingtonu a do NATO návrh mírového plánu, který by předešel konfliktu a zajistil bezpečnost i Rusku. Američané návrh odmítli, v NATO se mu vysmáli. Hlavní požadavek na neutralitu Ukrajiny byl smeten ze stolu s tím, že do toho Rusko nemá co mluvit. Pravidlo, že bezpečnost musí být nedělitelná, že bezpečnost jednoho nesmí vytvářet nebezpečí pro druhého Západ neakceptoval. Logické námitky Ruska, že rakety umístěné na Ukrajině, 600 km a 4 až 5 minut od Moskvy nemůže připustit, aroganci a tupost protivníků nezlomily.

Lež: NATO je čistě obranný vojenský pakt.

Podle Washingtonské smlouvy (přečtěte si jí!), která je základním dokumentem, takovou ústavou aliance, je závazek v souladu s Chartou OSN řešit všechny spory mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost a zdržet se hrozby silou.

A teď si to srovnejte s realitou. Útok na Jugoslávii, přidání se k válce v Afghanistánu, zničení Iráku, Libye, útoky na Sýrii, vše bez schválení RB OSN. Ano, většinou to byly jen Spojené státy s ochotnými, ale skoro všichni ochotní byli v NATO. Takže jsme v organizaci, která jedná proti své "ústavě", jsme v organizaci mezinárodních zločinců. A naším hlavním krédem má být solidarita s nimi a plnění spojeneckých závazků? Dnes jsme se také dostali do skupiny ochotných a dokonce se snažíme vyniknout. Rusové to takto chápou, že aliance slouží k prosazování zájmů USA, proto nemohou připustit, aby Ukrajina, jejich bezprostřední soused, byla v NATO. Jsem Jsem přesvědčen, že to chápalo i NATO. Je tu navíc důkaz ideologizace a mentální nezpůsobilosti vedoucích elit zejména Evropy. Spočívá v jejich tvrzení, že každý si může rozhodnout, do jakého společenství bude patřit, proto i Ukrajina se smí rozhodnout, zda vstoupí do NATO. Odhlédněme od toho, že Ukrajinu vedou lidé podřízení Západu a že před válkou a mediální nacionalistickou a rusofobní masírkou většina Ukrajinců do NATO nechtěla. V čl. 10 Washingtonské smlouvy se praví, že členové NATO mohou na základě jednomyslného souhlasu vyzvat ke členství kterýkoliv stát, který by přispěl k bezpečnosti severoatlantického prostoru. Takže, my můžeme, ale jen jednomyslně vyzvat, ne, že se někdo pozve sám. Tu možnost dáváme Ukrajině, o které víme, že snaha o její přijetí vyvolá odpor Ruska, který vyústil až v SVO.

Dnes se za to nejvíce zasazují evropské státy, hlavně ty blíž k Rusku, asi že jsou první na ráně. To je příspěvek k bezpečnosti? I když, není už ta Ukrajina v NATO de facto? Bránilo by NATO třeba Estonsko, Litvu nebo Slovensko či Řecko s takovým úsilím. A to bude muset skončit.

Lež: EU je mírový projekt

Čo bolo, to bolo. Dnes je EU pro NATO pomocnou organizací a začíná to vypadat, že přebírá iniciativu, že chce nový Drang nach Osten.

Proto tento "mírový projekt" vyčleňuje prostředky na vlastní zbrojení, na pomoc Ukrajině ve zjevně již prohrané snaze o porážku Ruska a jeho rozparcelování a nechce se této snahy vzdát. Hájí se mezinárodním právem, jen zapomíná, že i samotné sankce bez schválení RB jsou jeho porušením.

Začalo to ustupováním USA, přebíráním a podřizování se americkým zájmům, přičemž z každého sporu s nimi vyšla EU jako poražená. Jen v jedné věci se postavila na odpor, právě nové Trumpově administrativě v otázce války a míru, a má docela úspěch. A zatímco se Spojené státy snaží o ukončení bojů, staví se do role prostředníka mezi RF a Ukrajinu (poněkud pokrytecké), Evropa odmítá jednat a žádá mír formou kapitulace jasně vítězící strany. To by bylo historické novum, a protože je to nesmysl, je jasné, že Evropa chce pokračování války. Ten poslední Ukrajinec přijde brzy na řadu. Jaký má ale Evropa plán B, až Ukrajinci dojdou, to jsme se nedozvěděli. K čemu se pochlapí ochotní? Nejlépe ty naše odpravit na hřbitov (KRITe, myslím politický!).

Po neúspěchu diplomacie vše pokračovalo stejným směrem, Rusku přicházely další argumenty pro urychlení řešení, např. Zelenským projevená touha po jaderných zbraních, což na Západě nevyvolalo odezvu.

Na linii dotyku se koncentrovali vojáci z obou stran a nikdo nevěděl, kdo začne. 16.2.2022 Ukrajinci podstatně zvýšili odstřelování Donbasu.

Lež: Smlouva z Istanbulu v dubnu 2022 byla pro Ukrajinu nevýhodná, proto ji odmítla.

Základ této dohody napsala Ukrajina, Putin tam prý připsal 2 připomínky nebo změny. Pokud jim něco nevyhovovalo, mohli jednat dál a ne jednání ukončit. Mluví se o zásahu Borise Johnsona, který slíbil podporu ve válce, která měla skončit ukrajinským vítezstvím.

Dalo se předpokládat, že to dopadne, jak je dnes zřejmé a pro Ukrajinu už budou podmínky jen o mnoho horší, čím dále tím horší. Takže smlouva nevyhovovala komu? Spojenému království, Bidenově administrativě a všem Evropanům, kteří svůj politický osud spojili s válkou.

A aby dostal důvod ukončení rozhovorů jasný vykřičník, vylezli v Buči mrtvoly na ulice těsně před tím, než se tam dostavili pozvaní západní novináři. Patrně jeden z největších úspěchu MI6.

Lež: Rusko je slabé, není schopné za rok dobýt ani malou vesnici, má strašné ztráty, protože u nich stále platí nás mnogo, musí krást pračky, aby měli čipy do raket, ty už jim zítra dojdou, brzy se zhroutí,...

Když nemáme jak projevit svoji nenávist, snažíme se zesměšňovat. Nebo jsme si vytvořili představu vlastní nadřazenosti, čímž si kompenzujeme, že na tom našem Západě nejsme ani rovnocenní. Je to ubohé. Rusko mobilizovalo jen jednou a bojuje malá část jeho armády. Na počátku mělo na frontě asi 250 tis. vojáků. Z nich část v podstatě bez pohybu stála u Kyjeva. No s 50 tis. nemůžete zaútočit na několika milionovou metropoli. Možná se domnívali, že Ukrajince vystraší a ti se vzdají bez boje, nevím, Rusové říkají, že odchod od Kyjeva byl projev dobré vůle v době jednání v Istanbulu.

U těch praček jsem si vždy představil, jak ji ruský voják ukradne, odnese si jí do zákopu a v případě útoku ji má na zádech nebo veze s sebou na vozíku. A tak tam spolu žijí a když dostane dovolenou, odveze si ji domů. A nebo, jak zřídí u velitelství sběrné místo a vojáci se místo boje zabývají kradením praček, odnáší je na to sběrné místo a tam třeba lehce ranění z nich vyndávají čipy a odesílají je do fabriky na kinžály. Už dávno nas mnogo netvrdí. A co se ztrát týče, podle způsobu boje, při dělostřelecké a vzdušné převaze těch ztrát bude podstatně méně než na ukrajinské straně. I v tom se hodně lže, někdy už je to na pobavení. Třeba jak nedávno řekl Trump,
že Rusové mají ztráty 20 tis. měsíčně a Ukrajinci ztratili 8 tis. vojáků od počátku roku.

Lež: Pokud necháme Ukrajinu padnout, Rus se nezastaví a napadne Evropu.

Pokud Ukrajina "padne" a Rusko dosáhne svých cílů, z nichž ten hlavní je neutralita Ukrajiny, tak nebude mít důvod nikam pokračovat. Tak není schopné za tři a půl roku dobýt celou DLR a najednou by mělo okupovat celou Ukrajinu, čelit tam partizánskému odporu a záškodnictví a vydat se dále na západ porazit vojska NATO? Křiklouny těchto hesel logika vůbec neomezuje.

Ruské tanky se k nám nedostanou, ani je sem nikdo nepošle. Co by se sem ale dostat mohlo, jsou ruské rakety jako odveta za naše provokace a angažovanost ve snaze o jeho zničení.

Lež: Rusko útočí na civilní cíle a vraždí civilisty.

I zde by chtělo zapojit logiku. Ukrajina hlásí např. nálet 400 dronů a 20 raket a zabití 5 a zranění 14 civilistů. To je tedy velmi nízká efektivita, pokud chtějí zabíjet civilisty. A ty náklady na zabití jednoho člověka! Chyba se pochopitelně stát může, ale většinu těch civilistů zabily úlomky raket či dronů sestřelených ukrajinskou PVO. Pokud směřoval útok na nějakou restauraci a pod., tak na základě informací, že se tam shromažďují vojáci a zahraniční žoldáci.

Porovnejte si u všech moderních válek podíl civilních obětí na celkových ztrátách. Na Ukrajině jsou civilní ztráty absolutně nejnižší. Protože Rusové ani neútočí přímo na velké aglomerace, přineslo by to větší ztráty nejen jim, přestože jich mnogo, ale i civilistům.

Lež: Rusko rozumí jen síle.

Sílu vůči Rusku uplatňujeme už od roku 2014, pokud nepočítám rozšiřování NATO v několika vlnách, prostřednictvím ukrajinské armády, našich zbraní a systémů řízení, našich dobrovolníků, nekonečných balíčků strašných a ještě hroznějších sankcí, též vylučujeme Rusy na základě původu z akcí sportovních, kulturních, vědeckých,... a oni stále nerozumí!

Čemu mají rozumět? Že budeme i nadále ignorovat jejich přání, požadavky, potřeby a že budeme dále usilovat o to, aby se nám podřídili? A protože Rusy považujeme za podřadnou rasu (podobnost není náhodná) nechceme pustit mezi sebe, zcela jsme rezignovali na diplomacii. Ještě jsme si to zdůvodnili Putinem, že s teroristy a vrahy se nejedná.

Před zahájením SVO byla setkání západních představitelů s Putinem, pak bylo i pár telefonátů. Ale Putin postupně přišel na to, že s Evropany nemá smysl mluvit. Třeba takový Macron, nejdříve prohlásí něco urážlivého, pak telefonuje, omílá svoje narativy, chce radit, něco slíbí a doma na následující tiskovce nebo po setkání s americkým prezidentem nebo britským premiérem řekne něco jiného. Nic nemůže nabídnout, nic splnit, je nesvéprávný,ve vleku válečníků a v iluzi o své velikosti. A takoví jsou v čele evropských států i unie všichni. De Gaulle se musí v hroběobracet.

Lží by se dalo uvést ještě více, počínaje měněním historie II. světové války přes napadení Gruzie a konče třeba kradením dětí.

Negativní úlohu ve válečné aktivizaci a v boji proti nepříteli začaly usilovně sehrávat tajné služby. Z pozorovatele dějů se staly jejich tvůrci. Podařilo se jim několik akcí pod falešnou vlajkou, Skripal, Buča, u nás ricin, Vrbětice nebo diverzant zapalující autobusy. Za vším je nutné hledat Putina. Proto jeho znázornění v pytli na mrtvoly není diplomatický přešlap, autor s žádnou diplomacií směrem k Rusku ani nepočítá nebo ji svým činem záměrně vylučuje.

Našemu vrchnímu Čučkaři vlilo vyznamenání od CIA sílu do žil a začal honit s ještě větší vervou ruské špiony a jejich české spolupracovníky a sdělovat nám to s hrdostí ve tváři. I když nepřišel s ničím konkrétním, veřejnosti to stačí, je to potvrzení, že tu GRU a SVR tu pořádají rejdy. A pak stačí návštěva opozičního politika na iránském vyslanectví, důvody neomlouvají, ani se nehledají, a když Iránci, tak určitě i Rusové. Prostě s někým se bavit je zakázáno a kdo zákaz poruší, je zrádce. Jak se vůbec může sejít Trump s Putinem a ještě ho pozvat do své vlasti?

Nejen naší vládě, ale i vládnoucím elitám téměr v celé Evropě se podařilo pomocí nenávisti, strachu a z něho opět plynoucí nenávisti vyvolat posedlost zcela iracionální rusofobií. Možná to má být předpoklad usnadnění uvažované mobilizace pro střet s RF. Obrana je snadná, stačí se zamyslet, co špatného nám Rusové udělali po rozpuštění SSSR do třeba r. 2014. Nic! Proč jsme jim tedy nedali pokoj, proč jsme je neustále provokovali? A proč by se to nemohlo vrátit?

Děsivé je i to, kolik se do tohoto procesu rusofobie a strašení imaginárním ruským nebezpečím zapojilo lidí z akademické sféry. Přitom konkrétnější budoucí nebezpečí z pozuby vyzbrojeného Polska a především Německa je nechává lhostejnými.

Do černobílého vidění světa se ponořuje i policie, státnízastupitelství a mnohdy i soudy. Kdo by snad výše uvedené lži veřejně zpochybňoval, nedej bože před dětmi ve škole, vystaví se nejen reálné hrozbě vyhazovu z práce, ale i trestnímu stíhání a odsouzení. Paragraf popírání genocidia lze použít i v případě, že k žádné genocidě nedochází. Ale stačí už i Z na ruksaku nebo protesty vůči ukrajinské vlajce na státní budově a o svobodě názoru či projevu si může dotyčný nechat zdát. A bude rád, když to nebude snění za dráty.

Do této tristní situace jsme se dopracovali za vlády demokratických stran. Dostali jsme se jako stát a společnost před volbu, zda pokračovat s dosavadní politickou garniturou směrem ke zbrojení a válce nebo změnit volbou toto směřování a začít podporovat mír a spolupráci se všemi pro blaho lidu.

Za půl hodiny začínají rozhovory mezi Trumpem a Putinem. Očekávaní jsou rozličná, ale Trump bude muset pochopit, že Rusko nepřestane prosazovat svoje požadavky, dokud mu je Ukrajina a Západ (už není kolektivní Západ, oddělila se válkychtivá Evropa) nesplní, dokud se nezbaví pocitu ohrožení. Mnoho se mluví o tom, kdo chápe nebonechápe Rusko. Přitom je to snadné. Putin říká stále to samé a jeho podmínky míru se jen lehce upravovaly postupem na frontě.

To podstatné zůstalo a mluvit jen o území je snaha zastřít právě to podstatné. Stačilo by, kdyby se Trump zamyslel nad tím, jak by jednal, kdyby se jemu něco podobného dělo u amerických hranic, kdyby se mu do Mexika nebo Kanady sáčkovala ruská nebo čínská armáda se svými základnami. Nakonec stačí vzpomenout na Kubu.

Nemá smysl hodnotit osobnostní kvality Trumpa, též pochybuji, že se kromě Vance a Witkoffa obklopil kvalitními poradci, ale tentokrát se ocitl mezi dvěma mlýnskými kameny. Jeden představují američtí neokoni, druhý Evropa spolu s kyjevským režimem. Zatím Trump připomíná svými vyjádřeními jízdu na kolotoči, jednou nahoře, jednou dole a mění názor podle toho, s kým mluvil naposled.

Pokud ale na této schůzce on i jeho doprovod pochopí (konečně), že Rusko se nespokojí s nějakými sliby, s dočasnou okupací území a že nepřistoupí na příměří, při kterém budou Evropou nebo i USA (placené EU) na Ukrajinu dále dodávany zbraně, bude to dobrý základ pro další diplomatické jednání, které by mohlo být stvrzeno dohodou na dalším summitu. Ale Trumpovu administrativu by čekala neuvěřitelně těžká práce, přesvědčit hlavní státy EU, aby se opět začali bát jaderné války a Ukrajincům vysvětlit, že byli odporně podvedeni a že to oni přinesli největší oběti v této zástupné válce. A aby se s tím smířili.

Možná by Putin mohl souhlasit s příměřím, třeba od září, na provedení prezidentských voleb na Ukrajině, aby tu kapitulaci mohl podepsat nezpochybnitelný prezident. Se dvěma podmínkami, prezidenta by nemohli vybírat v Londýně a dodávky zbraní i zpravodajských informaci by museli přestat. Tak se nechme překvapit.

ing. František Chomát

-