Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Dvanáct Českých lvů a jedny „císařovy nové šaty“…?

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
  • odchazeni-film
Už jednou jsem v blogu o Václavu Havlovi psal o "císařových nových šatech". A tu máš, čerte kropáč. Je to tady, zpráva dne: Česká filmová a televizní akademie hlásí, že celkem 12 nominací na filmové ceny Český lev získal snímek Václava Havla „Odcházení", jež se utká také o lví sošku za nejlepší film roku 2011.

Co je to "Odcházení"? Chabě navštěvovaný první režisérský film Václava Havla. Za všechno hovoří část jedné z pozitivních, přímo řečeno submisivních a abstraktně srozumitelných recenzí (autor utajen) z webu film.moviezone.cz: ..."Detaily a malé vtípky jsou všudypřítomné, ale tlučou se a namísto aby vybičovaly absurditu dění, jí občas podkopávají nohy a celé vyprávění přetěžují a umrtvují nadbytkem vyumělkovanosti a křečí. Režisér se ke svému textu chová vlastně dost macešsky – tak ho totiž navěsil různými cinkrlátky a zbytečnostmi, že místy se jeho satirický tón posouvá do estrádní polohy a bezesporu závažné repliky a přesahy mizí v pestrobarevné smaženici, která se z diváckého hlediska obtížně tráví – ne proto, že by byla plná těžkých myšlenek, ale proto, že dá práci nějaké nosné teze v tom fraškovitém běsnění vyhrabat (občas navíc není jasné, proč se o to vůbec ve všeobecném trdlování snažit...)"

Oč jde v "Odcházení"? Bývalý kancléř Vilém Rieger – Josef Abrhám, je obtěžován novináři z bulvárního deníku Fuj, jimž Rieger poskytuje interview. Riegerovo postavení přebírá nově jmenovaný náměstek Vlastimil Klein - Václav Klaus, představovaný ordinérním Jaroslavem Duškem. Hádají se o vládní vilu a nové ubytování pro podcházejícího Riegera - Havla. Rieger je zdiskreditován detaily ze svého intimního života, které zveřejnil deník Fuj. A tak dál. Hlavně všude navěsit různá cinkrlátka... K tomu ještě hlas z reproduktoru, co zavádí režijní majstrštych zastavení času, kdy všichni herci zůstanou nehybní, jakoby někdo řekl recesistické „štronzo". Text hry v těchto fázích „císařových nových šatů" obsahuje kromě toho, že se významní herci mění v idioty, nepřímé narážky na Višňový sad – A. P. Čechova či na Shakespearova Krále Leara.

A tak po včerejším rozhodnutí Akademie. pojmenované po V. Havlovi, bude zápolit o lví sošku za nejlepší herecký výkon Josef Abrhám, za nejlepší hudbu Michal Pavlíček, za scénář Václav Havel, za nejlepší ženskou roli Dagmar Havlová-Veškrnová, za nejlepší kameru Jan Malíř... Všichni z "Odcházení", co diváka "umrtvují nadbytkem vyumělkovanosti..." Inu, my kluci, co spolu mluvíme... Ta chvilka, kdy se brouzdám podivným srocením jménem „Odcházení", mě přenesla do dob mého pobytu v Torontu.

Od mého torontského působení uplynul už nějaký ten pátek, hospoda U Vlastičky byla zrušena, Nové divadlo přišlo o herce Bohuslava Mácu, který odešel do svého nebeského angažmá. Ale tenkrát se děly v ten den věci... Dne 25. července 1988 byl členům Nového divadla v Torontu napsán v Praze dopis Václavem Havlem, jehož hru "Pokoušení" torontští Čechoslováci právě studovali. Jeden emigrant vedle druhého. Byli by se rozdali, že mohli hrát Havla. On byl přece ve vězení i za ně, protože včas zmizeli za kopečky. Museli to nastudovat alespoň z vděčnosti...

"Zpráva, že chcete uvést mou hru, mne samozřejmě velice potěšila. Budu vám držet palce, aby to dopadlo přinejmenším tak dobře, jako v anglickém Royal Shakespeare Company (a nikoliv tak špatně jako ve Vídni). Vaše milé pozvání ovšem, bohužel, přijmout nemohu; tam by mne snad pustili, ale určitě by mne nevpustili zpátky. A to riskovat nechci..."

S netradičně pojatými dramaty Václava Havla jsem se setkal dvakrát. Poprvé v egyptské Káhiře, kde český velvyslanec a arabista Ing. Jiří Voleš nechal vytisknout v arabštině hru tehdejšího prezidenta ČSFR a ČR "Memorandum". Podruhé to bylo právě v Torontu, kde jeho "Pokoušení" uvedlo Nové divadlo ve světové premiéře v češtině. Sešli jsme se v české hospodě U Vlastičky. A co říkal na dramata Václava Havla emigrant a režisér Pavel Král?

"Je to můj názor, ale myslím si, že Havel není světový dramatik. Až jeho politicko-disidentská sláva pomine, jeho hry se už moc hrát nebudou. Možná, že se ale pletu. Snad až skončí svoji prezidentskou éru, že teprve napíše něco fantastického, protože má určitě spoustu zážitků." Potom všechny znovu upozorňuje, že mluví jen sám za sebe a nebere jiným jejich názory, ale hned dodává: "Havlova "Zahradní slavnost" je jedna z nejlepších her, potom jsou dobré i "Audience" a "Vernisáž", kterou jsme také hráli, ale tu už lidé nechápali, o čem to je."

"Ale já jsem dělal "Vernisáž "anglicky a lidé to normálně kapírovali," připomíná další herec Tomáš Mašek. Herec Bohuš Máca dodává, že Havel je výborný, ale měl by jít blíž k lidem. "To není fráze. Neměl by to zkrátka dělat tak intelektuálně. Měl by psát lidovou mluvou. Lidé jeho textům nerozumějí," hájí se.

"Když jsem se učil jeho roli, musel jsem se to našprtat úplně nazpaměť. Když napíše něco Hubač, je to lidské a ty jeho věty vám doslova samy lezou z úst. U Havla ne. Někdy jsem u něho musel hledat ve slovníku, co které slovo znamená. Babičky, co k nám chodí do divadla, nám říkaly: Co to má znamenat? Tomu nerozumíme. Nevíme, o co šlo..."

„Buďme rádi, že už to nemusíme dávat. Ne že by to bylo až tak špatné, ale hlavně, že už to není politicky nutné, že tam u nás doma máme zase klid!" přidává se Tomáš Mašek. "Nás ale lidé nutili a přiměli, abychom ho hráli. A my to chtěli hrát, když byl Havel ve vězení. Bylo to moc důležité."

"Spousta disidentů psala knihy a také ne každá byla dobrá," souhlasí Pavel Král. "Havel mohl trpět, jako zvíře, to všechno uznávám a klaním se před ním hluboce, ale to ještě neznamená, že je to literát, dramatik, nebo muzikant. Havel nikdy klasikem nebude také proto, že nemluví normální češtinou. To jeho "Pokoušení" byla fakt moc těžká hra, stavba jeho vět je strašně komplikovaná."

"Hráli jsme přece i Havlovu "Žebráckou operu" a to byl spíš okopčený Brecht a John Gay, ale přiznám se, že jsem mu ani tady moc nerozuměli!" říká Bohuš Máca. „Znovu vám říkám, že by mohl být klasik, pokud by se vyjadřoval normální češtinou..." Vzpomínám si; nejlepší zpráva je falešná, největší láska je děvka. Nejpoctivější člověk bude popraven a moderní společnost je neúprosná – sex, lži a prachy...

Je to tak, že absurdní Havlovy hry jsou něco jiného, než Čapkova "Bílá nemoc", "Matka", než hry Oldřicha Daňka "Umění odejít", "Dva na koni, jeden na oslu" a "Vévodkyně valdštejnských vojsk"... Možná nejsou lepší než ty Havlovy, ale rozhodně jsou jiné...

Větší poklonu nebudu zřejmě moci Václavu Havlovi vyseknout. A s tím veřejným aplausem bych raději počkal až na 3. března 2012, kdy se vše rozhodne na slavnostním předávání Českých lvů ve velkém sále v pražské Lucerně u Havlů.

Inu, je nás dvanáct rozhněvaných mužů; jsem zvědavý, kdo tam z přísně vybraných hostů zakřičí, že císař je nahatý...

 

Facebook komentáře