Poetická připomínka k dnešnímu dni

Tak, abych zkusil napětí toho dnešního dne trochu uvolnit, přidám jednu svoji, hodně starou. Nevěřili byste, ale tuhle svoji báseň jsem namluvil na kazeťák (to byly tehdy, takové ty obdélníkové, ploché, umělohmotné krabičky s magnetickou, navíjející se páskou uvnitř) někdy v roce 1984. A po nějakých třiceti letech jsem pak tu kazetu objevil doma a převedl ji do digitálního zvuku. Není to kvalitní, zvukový záznam, nicméně.... Nicméně je tam v pozadí zobrazena víra mého ranného mládí. Tedy, že člověk není jen fyzické tělo a všichni jsme na jedné velké, nebeské lodi, která nekončí tím, že vaše tělo jednoho dne hodí do jámy a tím to končí.