Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Ještě jedna příležitost…

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

A tak postupně sleduji ta ukrajinská videa a fotografie a… a nechápu….Je to možné? Opravdu se tohle stalo…? Nebo jsme se jen propadli do nějakého temného, šíleného snu a … a za chvíli se probudíme a všechno bude jinak! Noční přízrak, který se rozplyne, na který se zapomene…

  • jeste-jedna-prilezitost
  • jeste-jedna-prilezitost
  • jeste-jedna-prilezitost
  • jeste-jedna-prilezitost
  • jeste-jedna-prilezitost
  • jeste-jedna-prilezitost

S Ruštinou jsem naposledy zápolil někdy před 30-ti lety, tehdy na gymnáziu… „Radikálové v Kramatorsku zastřelili mladou zdravotní sestru a její tři přátelé“, je napsáno nad fotografií mladé dívky. Taková krásná holka, čistá, jasná tvář… Určitě měla někoho, kdo ji miloval, a ona jeho, toužila po šťastném životě, rodině, přála si mít dítě…, hodně dětí…

Nebo ta těhotná žena v Domě odborů… Těšila se na miminko, které již brzy porodí… O samotě si s ním v skrytu povídala, představovala si, jaké bude, až se narodí… Možná mu už dala i jméno…. A najednou je tu zběsilá tlupa, která jí a ostatní pronásleduje po chodbách… Kolem hoří lidé, křik… Schovala se do kanceláře… Má děsivý strach… nejenom o sebe… A… a našli ji…. Povalili na stůl a ona křičí… a oni se na ni vrhli…škrtí ji… a ona křičí… křičí o pomoc…, zatímco tam zvenku, za otevřeným oknem je slyšet smích, smích a řev: „zabít…“ A pak se z okna té kanceláře rozvine prapor…, vítězný prapor…,ukrajinský, modrožlutý prapor… A dav pod oknem řičí: „Sláva Ukrajině….“

Nebo ti – on a ona… Dvě těla shořelá ve vzájemném objetí… Přitiskli se v té hořící hrůze k sobě, pevně, tak pevně, jak se nikdy předtím neobjali, až do poslední chvíle…, a shořeli…., a shořeli a odešli přímo do Nebe… Když jsem tu fotografii poprvé zahlédl, vzpomněl jsem si na jiné – on a ona… Stalo se před více než 13-ti lety… Tenkrát se psal rok 2001…září… A ti dva se chytli za ruce…, pevně…, tak pevně, jako ještě nikdy předtím… Protože už věděli, že není kam…, není kam utéct … A vyskočili…, vyskočili spolu…, vyskočili z hořícího mrakodrapu…

Stejný ďábel – stejná práce… Oděssa 2014 – New York 2001… Oděssa – New York…, New York - Oděssa… Stejná práce – stejný ďábel… A… a stejná láska… Láska jako pochodeň…, pochodeň pro nás, co jsme tu prozatím ještě zůstali…

Nebo zase z jiné strany – opět ten dav… Oděssa, květen 2014, Dům odborů… Všechno hoří a v oknech a na římsách se objevují zoufalí, prchající lidé… a za nimi křik jiných, kteří hoří a jiní jsou vražděni…A tihle tam dole… a tihle svírají basebalové hole a všechno, čím se dá ubít člověk… a pistoli… A čekají…, chápete to… (?), čekají na svoji chvíli… „No tak už skoč, skoč ty hmyze…, dělej, vyskoč…“ A pak je pod těmi okny utloukají a vláčí…, vláčí a utloukají…

A ještě na něco jsem si, při pohledu na výjevy ukrajinské hrůzy a zkázy, vzpomněl… Tenkrát se psal rok 2001…nebo 2002? Bylo to v létě u nás na zahradě. Už ani nevím, o čem jsme si právě povídali, když se směrem ke mně otočila moje známá a podívala se mi do očí: „ Byla za mnou jedna drobná dívka z Terezína…,“ říká mi. „Jak…z Terezína?“, ptám se. „Víš, co ji tam tenkrát utýrali…“, pokračovala. „Vážně…?“ „Řekla mi, abych vám vzkázala, že se to vrátí…“ „Jak…se to vrátí?“ „Vrátí… se vším všudy… V Evropě nebude jediná země, kde by nebyli u moci…“ „Jak… se vším všudy?“ „Řekla mi, abych vás varovala, abych to všem pověděla…, že i ty koncentrační tábory budou na stejných místech jako tenkrát…“ Chvíli jsem zůstal stát a nevěděl, co si o tom myslet. Přece jen…, tenkrát se psal rok 2001…nebo 2002… Přese vše… byla to jiná doba. A tohle…, tohle jsem si tehdy ještě představit nedokázal. Jenže… jenže praktická letitá zkušenost byla taková, že když něco právě takhle řekla, pak se to později stalo… A tak jsem o tom ještě pár dní přemýšlel: Pochopitelně, že se to nemusí stát. Všechno je jen dokonalý předpoklad, vycházející z dokonalé znalosti dané chvíle, z dokonalé znalosti celku i každého z nás, z dokonalé znalosti toho, jak si právě stojíme… A tak jsem k tomu tenkrát, sám za sebe, nakonec něco napsal. Později to vyšlo i v jedné knížce.

A nakonec ještě otázka: Jak si myslíte, že si stojíme (stojíte) právě teď? Přiblížili jsme se nebo vzdálili? Stane se to znovu…nebo již nikdy nestane? Já vím…, už se to stalo, už to začalo…

A tady je ten text, možná z roku 2001…nebo 2002:

J E Š T Ě  J E D N A  P Ř Í L E Ž I T O S T…

...a zase budou slibovat pořádek, řád a blahobyt...a přinesou hrůzu

...a zase budou jen loutkami v cizích, jimi pohrdajících rukou

...a zase si budou jisti svou absolutní všemocí

...a zase to nejděsivější potká nakonec je samé, neboť - co vydáš, je ti vráceno

...a zase se z toho prostého, poctivého občana řezníka stane přes noc důležitý funkcionář,

který bude stejnou rukou jedny děti příkladně veřejně hladit a jiné posílat na smrt

...a zase se jakoby odnikud vynoří ona masa cíleně bídačené, zlumpovatělého lidu

a bude vědět, že za její nouzi mohou ti ještě nuznější

...a zase budou ujišťovat, že již žádné koncentrační tábory nebudou

(budou... a na stejných místech jako dříve!!!)

...a zase...zase se historie jen beznadějně dokola opakuje!!!

K textu:

Radikálové v Kramatorsku zastřelili zdravotní sestřičku a tři její přátele:

http://lifenews.ru/news/132573

Jak zabili pracovnici Domu odborů.

Na tomto videu je slyšet křičet ženu. Je slyšet výzvy k jejímu zatčení, že se jedná o separatis-tku... Žena ještě dlouho křičí a pak utichne. Nato se v okně, odkud vycházel křik, objeví ukra-jinský prapor. V kanceláři, kde ji poté našli, nehořelo, přesto tu byly stopy po boji... Myslíte si, že se udusila kouřem?

Tohle je můj národ?

Jsou šťastní, když hořící lidé skáčou z oken:



">www.youtube.com/watch?v=IVXm9nnY-AQ

http://www.vestinet.rs/aktuelno/odesa-ukrajinci-ubijali-ljude-koji-su-iskakali-iz-zapaljene-zgrade-video

Muž s modrožlutou páskou střílí po těch, co se snaží uprchnout z hořícího Domu odborů:

http://www.liveleak.com/view?i=09c_1399151796

A to je ten, co střílel do hořících a prchajících lidí z Domu odborů:

https://www.face-book.com/photo.php?fbid=582308261866949&;set=gm.293772357454241&type=1&theater

 

Podpořte CFP QR Kód ŽLUTÁ oranžová

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Komentáře   

#1 sarachodessi 2014-05-08 05:21
Děkuji za článek. Již jako děti jsme poznali co je láska. Byla to maminka, která se na nás těšila, dala první polibek, věnovala nám svůj život. Dívám se na tu fotografii a chci se probudit. Kdo je ta zrůda, která mohla zabit budoucí matku? Kdo jsme my? Společnost, která se tváři, že se nás to netýká? Myslím si, že toto provedla část naše společnosti. Zrůdy z Oděsy vyrůstali mezi námi. Hrůzy z II .světové války jsou minulosti. Má toto být i naše budoucnost? Takhle budeme se těšit na miminka? Nebo se to bude dělat jen s tou „nedokonalou“ části lidstva? Pro koho budeme jednou „nedokonalé“ my a naše dětí? Kdo může doručit toto foto do schránky panu Bohu? Kdo je dnes ten Bůh ve světě, který je schopen zastavit Ukrajinskou skazů? S.O.

Facebook komentáře