Čáryfuk na březích tajemna ... (část II.)

Jeho ruce při tom divoce tančí a Čáryfuk lamentuje:  „Ne, ne, ne, ne, ne !  Tohle už nikdy nebude !!!  Nebude peněz, vředů, ani bohatejch nevěst, do pekel všech cest nebude! Nebude bídy, jedovatejch zmijí, bezmoci a mocností už nebude!  Ne, ne, ne, ne, ne ! Tohle už nikdy nebude !!!   Černej kontinet – bílejma penězma a odsekávánim dětskejch rukou posedlej!  Kambodža, Bosna, Somálsko, Čečna, Rwanda - nikdy nenarodit se  -  tahle odpověď jediná je správná!  Novej Afganistan – americkym Talibanem a opiem "demokraticky kultivován" !  Dalajláma, papež nebo Havel – v konečnym důsledku, každej z nich, jen křoviskem pekel!  Ne, ne, ne, ne, ne!  Tohle už nikdy nebude!!!   Nebude vědy, co cválá si na pohrdlivym koni, duchu jen se šklebí a svět v hrůzu mění!  -  Až v kole zatracení, povýšení zírat budou do hlubiny, kéž i pak vystačí jim jejich ubohý šprýmy!!!  Ne, ne, ne, ne, ne ! Tohle už nikdy nebude !!!     Nevochutnáš falešnýho ženství – zaniknou všechny náboženství! Neudělá se víckrát u tvejch dveří - utřipšouk vyšňořený! Pak i prcičkář, v "Božím zastoupení", dojde svýho ´zasvěcení ´!  Ne, ne, ne, ne, ne ! Tohle už nikdy nebude !!!  Vodpadne hrůzy, která kosou zatracení duše naše sklízí! Pominou lidi, co černý víly v srdcích jejich kvílí. Ne, ne, ne, ne, ne ! Tohle už nikdy nebude !!!  Naříkat uslyšíš harpyje, až do podsvětí vstoupí naděje. Dočkáš se rozuzlení, proč jistej sis byl: To nebylo! Toho není!: Až Leviatan, kterej zlem sytí se jak pavouk krví, odhalí se co vrchol, pod povrchem skrytý HORY ... Tohle ale neni kratochvíle pro astrální šmírování! Pak ani rozumem nelze to uchopiti! Tvůj rozum – jeho zaslepení, tvoje pýcha – nejzákeřnější z jeho zbraní!  Ne, ne, ne, ne, ne! Tohle už nikdy nebude!!! Vykoupení dočkají se stromy, co v jejich kmenech duše schoulený sténají a trpí! Povstane štír, had, pavouk, medvěd, kůň i vlk, kterej stepí se honí! Do bojů vstoupí národové hmyzí ... Ptáci a lesní zvěř pak zaútočí jako první!  Její dech – vichřic vzdech, a v očích oheň, nohy, který pohoří boří, slzy pak – znamením síly vodní! Tak Matka Země vstoupí do Hry!!!  Ne, ne, ne, ne, ne ! Tohle už nikdy nebude!!! Nebude dětí, co řikaj jim smetí, nenajdeš vočí, ve kterejch zoufalství a strach v křeči křepčí! Ne, ne, ne, ne, ne ! Tohle už nikdy nebude !!!  Až jeho krok nebesa nad náma překlene! Až pod Jeho pohledem každej (i nešťastník Pilát) do morku kostí se zachvěje...  Až k vohňům zasednou prastarý, tichý, z hvězd naši věrný Otcové... To pak už ne! Pak tedy ne!! Pak už To přelstít nepůjde!!!“