29.1.2018 ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE
Slavný soude, je mi těžko, přetěžko, nalézt důvody na svoji obhajobu.
Děkuji proto svému obhájci, že určité důvody nalezl a uplatnil je v můj prospěch.
Své činy jsem dělal vědomě a chci nést také plnou a veškerou odpovědnost za ně a odevzdaně přijmu trest, který bude pro mě nalezen.
Bylo by mně mnohem lehčí, slavný soude, kdybych mohl, do těch těžkých chvil, do kterých teď odcházím a které nastupuji, jít třeba jenom s osobním přesvědčením hrdinství a jeho glorioly, ale já myslím, že jediné statečné, co mohu udělat ještě, je to, když řeknu, zcela naze, pravdivě, bez příkras, všem:
Nedělejte to, co jsem dělal a udělal já.
Nedělejte to, leda, že byste byli blázni, nebo že byste se honili za falešným mučednictvím.
Slavný soude, je mně opravdu těžko říct něco víc.
Pokud jde o mě, věřím ve spravedlnost vašeho uvážení.
Ale dost žertů, není k nim ani důvod, ani příhodné místo. Co jsem, paní předsedkyně, právě přečetl, jsou jen mírně upravená slova ze závěrečné řeči, kterou před tehdejším Státním soudem v Praze pronesla doktorka Milada Horáková.
Je vůbec možné její tehdejší proces srovnávat s tím mým, dnešním? Nejspíš ne, je zde totiž jeden podstatný rozdíl: mnozí z těch, kteří byli tehdy v jednací síni Státního soudu přítomni, a možná dokonce většina z nich, byla o vině obžalovaných Horákové, Zemínové, Pecla a dalších upřímně přesvědčena, ať z důvodu své naivity, pomýlenosti nebo indoktrinace totalitní ideologií. Dnes tu nikdo takový není: všichni velmi dobře víme, že nejsou souzeny zločiny, kterých bych se snad byl dopustil, ale moje politická činnost, a cílem – jediným cílem – této justiční truchlohry je zastrašit mne a donutit stáhnout se z politického života.
Není tu tedy ve hře obsah toho, co jsem psal a vydával, případně říkal, ostatně soud ani předmětné „závadné“ knihy nepřečetl a je tedy jasné, jak malou důležitost i on sám přikládá jejich obsahu. Hraje se o něco jiného: o odpovědnost. Nikoli trestní, nýbrž morální, lidskou. Ano, paní předsedkyně, o vaši vlastní odpovědnost před tím, v co snad věříte a čemu jste sama přísahala a k čemu se zavázala v soudcovském slibu: jde tu o vás a vaše svědomí.
Zda budete ochotna, pod příslibem potenciálních karierních výhod, popřít obsah tohoto soudcovského slibu a vyjít vstříc tomu, co po vás žádá politický establishment. Nebo zda využijete beneficia své nezávislosti a rozhodnete jediným v demokracii možným způsobem, třebas i s risikem osobních důsledků, jichž jsme poslední dobou v této zemi stále častěji svědky: vzpomeňme šikany, jejímž terčem se stala vaše kolegyně Helena Králová nebo statečný soudce Vrchního soudu v Praze Pavel Zelenka, jemuž sám president republiky hrozil kárným stíháním pro to, že se postavil proti nezákonné praxi automatického potvrzování návrhů na příkaz k odposlechu a odmítl tyto závažné procesní vady dál přehlížet.
Věřím ve vás, paní předsedkyně, i když připouštím, že se mohu mýlit a že je docela dobře možné, že mne teď odsoudíte; večer si pak doma pustíte televisi a spravedlivě se rozhořčíte, protože vám ukážou příkoří, které Putinův režim působí ruskému disidentovi Alexeji Navalnému, s vědomím, že v naší zemi je něco podobného zhola nemyslitelné a nemožné.
Přeji vám, paní předsedkyně, abyste v sobě našla dostatek odvahy a odpovědnosti ke spravedlivému
rozhodnutí.
Jsem nevinen a žádám, abych byl obžaloby v celém rozsahu zproštěn.
V Praze dne 26. ledna 2018
------------------------------------------------
A. B. BARTOŠ ODSOUZEN
Něco dokumentů z pátečního hlavního líčení:
Nejprve přednesla závěrečnou řeč státní zástupkyně Zdeňka Galková (MP3), vysvětlujíc, že svoboda slova není bezbřehá – souhlasíme, v jejím podání jde spíše než o bystřinu svobody o bahnitý potok, ztěžka se, občas vysychaje zcela, prodírající krajinou nesvobody mezi vysokými náspy politické korektnosti z jedné strany a povinností kořit se momentální vrchnosti na straně druhé – a navrhla obžalovanému nepodmíněný trest, neboť jen ten postačí k jeho nápravě.
Obhájce Robert Cholenský se poté snažil vysvělit, že slušné režimy oposici nekriminalisují, ale umožní jí ukázat své schopnosti ve volbách (PDF). Obžalovaný Adam B. Bartoš následně krátce pohovořil o morální odpovědnosti soudkyně Pavly Hájkové (PDF).
Obhajoba arci dopadla na hluché uši. Soud o rok zpřísnil podmínku, kterou měl obžalovaný za závadovou cedulku v Polné, a vyslovil nad ním dohled (MP3). Úředník probační a mediační služby tak bude tři roky dohlížet na to, zda Bartoš něco nedovoleného nepíše nebo neříká. A tak jako chartistům kdysi zabavovali psací stroje, vyslovil soud i propadnutí Bartošova počítače – jde přece o nástroj, kterým byl spáchán trestný čin! Součástí rozsudku je i výrok o propadnutí (pojmově nezabavitelných) autorských práv: to zřejmě, aby soudkyně nenechala nikoho na pochybách, jak málo rozumí právu.
Komická je pasáž, kdy soud vysvětluje, že důkaz lze provést i tak, že se s ním soud seznámí mimo hlavní líčení (§ 2 odst. 12 TrŘ!) a že obhajoba mohla předložit vlastní revisní posudek; ve skutečnosti dostal Bartošův obhájce protokol o výslechu znalce Zouhara (který byl k tomu účelu nezbytný, protože samotný znalecký posudek byl stručný a Zouharova ignorance se plně vyjevila, až když promluvil před soudem) až 17. ledna, a bezprostředně poté revisní posudek pro svého klienta objednal: bohužel, znalecký ústav ho za pět dnů, které mu na to soud ponechal, zpracovat nedokázal.
Při studiu dokumentů a při poslechu buďte, prosím, opatrní: snadno by se vám mohlo udělat ze stavu české justice 28 let po Listopadu nevolno tak jako nám.
převzato z blogu Tomáše Peciny – http://paragraphos.pecina.cz/
_________________________________________________________
Komentáře
Jerusalem, je "Učení pokoje" https://www.youtube.com/watch?v=sNOQtqqAhvU&t=53s
Ktož sů Boží bojovníci? https://www.youtube.com/watch?v=zKny7Dx_BD4&t=2s
víc na kanálu Bratr Pravdy na youtube ...
Tak jako v dávné minulosti byl Jan Hus odsouzen a upálen, tak i dnes se totéž děje, jen je to obaleno rouškou "pochybné demokracie". A tak policejní a justiční mašinérie jede ve stejných kolejích jen s malou úpravou vizáže. A tak se opět díváme na politické "divadlo" ve kterém se po staletí určená scéna nijak ve skutečnosti nezměnila.