Na druhou stranu – i když jde o volby komunální, jde také o třetinu Senátu, ale hlavně – i skrze tyto volby můžeme – nepřímo – naše nenáviděné politiky „zaříznout“. Když se totiž do svých seslí nedostanou stovky a stovky starostů, radních a všemožných zastupitelů z pětikoalice (protože je lidi vytrestají za toxickou politiku vlády), oni sami si už udělají ve svých stranách pořádek a vyvinou potřebný tlak na svá předsednictva. Muselo by to ale znamenat, že k volbám půjdou i ti, kteří je až dosud ignorovali a že si musíme zakázat volit strany pětikoalice, i kdyby náhodou v dané obci byl starosta príma chlap. To by mohlo zafungovat – spolu s tlakem zdola (rozuměj z ulice, nebo spíše z náměstí). To, že se pak bude řešit, kdo tam bude místo nich (předčasné volby apod.) a zda ti, co jsou na jejich místa připraveni, jsou skutečně ti vhodní a zda to skutečně myslí vážně a můžeme jim věřit, to je věc druhá. A že to chce změnu systému, jak tady píšu, ne jen změnu vlády, to je věc třetí. A že změna systému není možná bez změn v geopolitickém uspořádání, to je věc čtvrtá. Rozhodně bychom ale kvůli bodům 2-4 neměli rezignovat na snahu pokusit se ve volbách vládní politiky potrestat.
V Praze budou mít volby přece jenom vyšší rozměr (myšleno kandidátka do magistrátu hl. m. Prahy). Ta vyšší politika se v nich svým způsobem přece jen bude řešit. Jsou to ve své podstatě krajské volby (protože když jsou krajské volby, v Praze se nevolí). Proto ti, co mají možnost volit v Praze, by se na ně rozhodně neměli vykašlat. Národní demokracie udělala společnou kandidátku s Aliancí národních sil. Máme ji plnou. A máme dobrého lídra – Pavla Opla, kterého mnozí znáte. Pokud nevíte, koho volit, volte v Praze číslo 5. Pokud chcete potrestat vládní politiky, ale máte pocit, že ani ANO předtím nebylo lepší a SPD ve Sněmovně nic nedělá, hlasuje alibisticky nebo často úplně opačně, než by se od alternativy čekalo, pokud jste tedy zklamaní i z těch, co si „hrají na opozici“, můžete volit číslo 5. Myslím, že tím nic nezkazíte, protože ve volbách na Magistrát mohou voliči vybírat napříč stranami. Můžete volit buď celou stranu nebo celou stranu a zakroužkovat i některé kandidáty z konkurenční strany (nemůžete ale kroužkovat ve vámi preferované straně). Kdyby zas někdo podléhal lživé propagandě, jak ji známe z SPD či od Volného bloku blahé paměti („pozor, ať váš hlas nepropadne“), tentokrát se o to vůbec bát nemusíte. A pokud jste už rozhodnutí volit nějakou jinou stranu, vždy můžete dát nějaké kroužky i vybraným kandidátům z naší kandidátky (a opačně – můžete volit naši stranu a pak si i vyzobat nějaké vaše oblíbence odjinud). Prostě – letos vás za volebníma plentama v Praze čeká obří hlasovací lístek, což není příliš pohodlné, ale zase můžete se svými hlasy více experimentovat. Tak to vyzkoušejte…
O volbách jsem ale psát nechtěl. Chtěl jsem psát o plynu. Člověk na něj nemusí být expert, aby věděl, že bez plynu (a je důležité napsat, že bez levného plynu) nemá naše země v krátkodobém a střednědobém horizontu šanci. A protože plynu je omezené množství a kromě ruského v podstatě žádný jiný není k mání (a i ten, co se za drahé peníze nabízí, je vlastně jen opět ruský plyn, ale se spoustou přirážek od jeho překupníků), dá se poměrně srozumitelně a přesně říci, že bez (levného) ruského plynu nemá naše země žádnou světlou budoucnost. Prostě nemá. Bez něho jsme nahraní a přijde kolaps. Hňupovy sliby v televizi nejsou nic, než předvolební sliby. Akorát jsme se mezitím propadli tak hluboko, že už se neslibuje modré z nebe ani pečení holuby do huby, ale dnes se dokonce slibuje to, co bylo ještě včera samozřejmé. Že budou radiátory hřát, lampy na ulici svítit, fabriky že nebudou stát a že si natankujete za „předválečnou“ cenu. Protože to samozřejmé není a protože všichni vědí, že to brzy nebude. Proto nemohl Hňup před volbami lidem říci nic lepšího, než že plyn bude. Ale stejně prý musíme šetřit, nosit svetry, stáhnout termostat – a stát nám prý půjde příkladem. Už zase ta obehraná písnička – buďte zodpovědní, musíte se uskromnit. Včera – buď zodpovědný, zůstávej doma, buď zodpovědný, nos roušku, buď ohleduplný, napíchej se. Dnes – buď zodpovědný a obleč se, abys mohl doma stáhnout topení. Jenže tak to nebude. Ono totiž to topení nemusí hřát vůbec, ono se klidně může stát, že se navlečete do svetrů a půjdete zodpovědně otočit kolečkem u radiátoru, aby na vás nepřišla energetická policie (zkontrolovat vám, kolik máte v bytě stupňů), ale ouha – vy zjistíte, že v trubkách nic není. Plyn tam není. Voda je studená. V elektrické zásuvce nebude proud, protože EU ho bude v pravidelných intervalech vypínat. Už to možná nebude tak, že bude tak drahý, že si ho mnozí nebudou moci dovolit, on totiž nemusí být žádný (proud, plyn, benzín, prostě nic. Ani jídlo). Ani pro ty boháče, ani pro ty politiky. Tohle všechno se totiž může stát. A to nemluvím o tom, že když nám před měsíci bývalý šéf rozvědky radil, ať si pořídíme atomový úkryt, tak měl k tomu asi také nějaký důvod. Zkrátka, žijeme v tak vyhrocené době, že bychom si neměli u voleb brát servítky a neměli bychom politikům věřit jejich sliby.
Měli bychom požadovat levný ruský plyn a českou elektřinu bez lipské burzy – to by měl být ve zkratce volební program alternativy. A docílit toho nepůjde bez dvou věcí, které jsou pro současnou politickou reprezentaci nepředstavitelné a není jich proto schopna (a proto by měla být bez milosti vykopnuta) – ukázat Západu, že mu už nehodláme zlepšovat jeho prosperitu na náš úkor, čili odkázat Západ do patřičných mezí, což může znamenat i „znárodnění“ ČEZu a podobné radikální kroky, které se Západu nebudou líbit (a dost pravděpodobně si je líbit nenechá, takže nová reprezentace musí být připravena i na to, aby se z reakce Západu „neposrala“), no a vůči Rusku to znamená omluvit se za nesmyslné sankce, za diplomatickou a ekonomickou válku, za dodávky zbraní Ukrajině a navázat opět dobré vztahy. Dokonce i kdyby dotyčný politik osobně fandil Ukrajině, je to jen jeho osobní politický názor, ale v obchodě by měla jít politika stranou. Obchodovat by se mělo na všechny strany, protože obchod je obchod a nakonec je plyn důležitější než nějaké pochybné evropské hodnoty, kterou jsou beztak pokrytecké, protože vlastně nic jako evropské hodnoty neexistuje. Prostě – plyn je plyn a bez něj je vše ostatní podružné. Ani progresivistická levice si bez plynu nebude mít co počít – ohřát se musíme všichni a ekonomika musí šlapat, jinak má i progresivistická levice po ptáčkách, protože LGBTQ propaganda bude to poslední, co bude voliče zajímat. A na Green Deal můžete také rovnou zapomenout, protože bez ruského plynu se začne kouřit ze všech komínů a nějaká Greta Thunberg či lední medvěd na tajícím ledovci bude všem u zadku. Beztak žádné globální oteplování není – i když teď bychom si ho asi všichni přáli, jenže, obávám se, nás čeká spíše pořádná „ruská“ zima. Jenomže mráz nepřichází z Kremlu, jak bychom si mysleli, ale z Bruselu či spíše z Fašingtonu…
Takže plyn je to, oč tu jde. Plyn je nad zlato. Komunální volby jsou komunální volby, ale kdyby i ony nakrásně pomohly k pádu vlády a řešilo se tady, co a jak dál, tak jediné řešení pro každou příští vládu je okamžitý návrat k ruskému plynu a obnovení přátelských vztahů s touto zemí, bez čehož to nepůjde. Vidíte, že i německý kancléř jedná s Putinem a snaží se s ním vést „přátelské rozhovory“. Proč by německý kancléř mohl a český premiér (nemyslím Hňupa, ale českého premiéra obecně) by nemohl? Proč Němci mohou od Rusů kupovat a my ne? A proč můžeme kupovat ruský plyn několikanásobně dražší od všemožných překupníků, ale nemůžeme si ho levně koupit přímo od Rusů? Tohle musí příští premiér říci, takto si musí dupnout. Západu ukázat prostředník (vystoupit z EU a NATO), s Ruskem se domluvit (jsme přece Slovani, bratři) a začít s ním čile obchodovat, protože ekonomika je to hlavní, o co v politice jde. A neříkejte mi, že ne. Nějaká „lidská práva“ – to byl jen podvod ze strany Západu, zástěrka, která se vždy účelově vytahovala, klacek na „zlobivé“ státy, ale i její nejhlasitější podporovatelé mezitím čile s těmito „zlobivými státy“ obchodovali. I ten pitomý Clinton si toho byl vědom („je to o ekonomice, vole“). A Trumpovi to nikdo ani připomínat nemusel. To jen my si asi jen naivně myslíme, že „hlavně slušně“. Kam jsme s „hlavně slušně“ došli, vidíme dnes. Nejhorší vláda v naší historii, republika před kolapsem, národ před umrznutím.
Levný ruský plyn – jedině tenhle volební slib se počítá. Protože – plyn nad zlato…
abyste si už brzy mohli bez obav zatopit vám přeje
Adam B. Bartoš
předseda Národní demokracie
zdroj: https://narodnidemokracie.cz/nedelnik-adama-b-bartose-102-plyn-nad-zlato/
