Zbyněk Prousek: Jeden z mnoha pohledů na to, jak vnímám soudobou českou justici

První skupinu výrazných trestních kauz tvoří případy policejně-justičních prasáren, jejichž oběti byly v důsledku neudržitelně prokázané neviny z kriminálů již propuštěny, avšak bohužel i těch, kteří v kriminálech, byť bez existence stoprocentní jistoty o jejich vině či v důsledku porušení práva na spravedlivý proces, stále ještě jsou.

Za jedny z nejpalčivějších považuji případy a kauzy odsouzených: Robert Templ, Miloš Zezula a Martin Skalický, Michal Šnajdr, Lukáš Nečesaný, Matej Buchel a Petr Brůček, Maroš Straňák a David Šimon, Pavel Nárožný, Petr Kramný, Martin Fabián.

Druhou skupinu tvoří případy a kauzy tzv. politických procesů, z nichž za nejzářnější považuji případy a kauzy odsouzených: D. Štětina, D. Makay, O. Brejcha, P. Hlávka, J. Netík, N. Lisková, M. Bednářová, P. Tušl, J. Skála, L. Vrábel, V. Kapal, J. Muzikář, J. Popelka, T. Okamura, a také M. Kelnar.

Za politické procesy považuji též všechny případy odsouzení v tzv. „kovid procesech“ či všechny případy persekuce vůči kritikům soudobého státu, tedy případy persekuce vůči kritikům vlády, parlamentu a justice. Pozoruhodných kauz a příběhů je však mnohem více

Nicméně již zmíněné případy mě dostatečně přesvědčují o dysfunkčnosti české justice, včetně toho, že v Česku, resp. českém státě existuje zneužívání práva k politickým účelům.

Zmíněné justiční prasárny však mnohem více vyniknou v porovnání s případy a kauzami „opačnými“, tedy s případy a .

Tedy metrem: Nestíhání – neobvinění – nesouzení! Viz například některé výroky postaviček typu obtloustlého řeporyjce, podprůměrných partajníků modrého ptáka, podivného felčara, či svého času poplašné zprávy o válce stran předsedy vlády, a mnohé další.

Nezapomínejme ale ani na pachatele nátlakové „kovid vakcinace“, včetně pachatelů doprovodného útisku a omezování lidských práv a svobod jejich oponentům či odpůrcům. Stejně tak nezapomínejme na pachatele „kovid byznysu“ či šiřitelé účelově lživých prognóz o řadách ležících mrtvol neočkovaných či absolutní zdravotní nezávadnosti vakcín, a podobně.

Další pozoruhodnou sortou trestních případů přesvědčující mě o tom, že v ČR existuje zneužívání práva k politickým účelům, jsou trestné činy, jejichž pachatelé jsou Ukrajinci.

V jejich případech mě totiž fascinuje intenzivnost aplikace takových pojmů, institutů a postupů trestního práva, jako jsou:

► zmenšená příčetnost

► nepříčetnost

► nutná obrana

► obvykle nevazební stíhání a obvykle podmínečné tresty

A téměř vždy absence trestu vyhoštění.

No a nyní přislíbené heslovité shrnutí:

Stav české trestní justice považuji za kritický!

České justici nevěřím, a považuji ji za zapouzdřenu hydru požírající spravedlnost.

Česká legislativa je znásilňována nadřazeností a implementací práva EU.

Je žalostně mnoho případů, kdy soudci rozhodují o osudech lidí na základě nedbalostně či dokonce úmyslné nekvalitní práce policistů či státních zástupců.

Mnozí SZ a bohužel i soudci využívají mechanismus dvojího metru, alias mechanismus „palec nahoru“ či „palec dolů“, a k tomu svými tzv. „právními názory“ právo neprovádějí, ale bravurně nahrazují, deformují, upravují či ohýbají.

Justice je samolibě spokojena sama sebou, a maření spravedlnosti a související justiční bordel proto nejen že nevidí, ale nanejvýš pravděpodobně ani vidět nechce!

Velmi často o osudech lidí rozhodují tací prokurátoři a tací soudci, kteří sami patří za katr.

Zatímco nosit talár byla dříve čest – dnes je to spíš ostuda!

Česká justice mi připomíná spíš zakázkové krejčovství než orgán pro průnik spravedlnosti, neboť na objednávku na kohokoliv cokoliv ušije nebo komukoliv cokoliv odpárá.

A jak z toho ven?

Dysfunkci české trestní justice je nutno neodkladně, odvážně, nekompromisně a akčně řešit!

Především je nutné zvolit do čela státu takové lidi, jejichž primární zájem nebude plný měšec, ale mír, národní suverenita a právní stát.

Teprve pak se podaří

● z rozhodovací praxe prokurátorů a soudců zcela eliminovat libovůli, neodbornost, korupci a klientelismus.

● zavést účinnou hmotnou i trestní odpovědnost prokurátorů a soudců za rozhodovací praxi

● zavést pružnou odvolatelnost prokurátorů a soudců

● umožnit výběrová řízení na posty v soustavě prokuratury a soudů všem právně kvalifikovaným lidem, tedy i lidem stojícím mimo současně zapouzdřené soustavy prokuratury a soudů

● zavést trestní poroty a další instituty veřejné kontroly moci soudní, a onou veřejnou kontrolou prolomit současnou totalitně inkviziční prohnilost, neodpovědnost a nekontrolovatelnost praxe prokurátorů a soudců

Proto společně usilujme o to, aby i u nás

● dosažitelnost práva a spravedlnosti reálně fungovala,

● aby mnozí z těch, co mají sloužit spravedlnosti, nestáli na opačné straně,

● aby byla politická vůle potírat gaunery prosperující z kontaktů na veřejnou moc,

● aby zneužívání veřejné moci bylo považováno za jeden z nezávažnějších trestných činů.

ZBYNĚK PROUSEK

Předseda Spolku věřitelů a přátel práva.

Publicista a praktik specializující se na podporu domožení se práva a spravedlnosti i v ČR, a tak i kritik nedostatků v činnosti policie, prokuratury a justice.

V oblasti podpory lidských práv a svobod v úzké součinnosti s Institutem Aleny Vitáskové.

———————————————————————

Pan Prousek je příznivcem Národní demokracie a svoje poznatky také shrnul v pořadě ZVOSTRA, který vede náš předseda RNDr. Jan Sedláček. Záznam pořadu zde:

Zdroj: Zbyněk Prousek: Jeden z mnoha pohledů na to, jak vnímám soudobou českou justici – Národní demokracie