Hledej pravdu! část 11.: Pravda vás osvobodí

--------------------------------------------------------------------

Hledej pravdu!

část 11.: Pravda vás osvobodí

Základem, na němž se buduje a rozvíjí vztah k Bohu, je vnitřní modlitba, která vychází ze základních křesťanských pravd a je Kristocentrická:

1. Věřím v Boha Stvořitele.

Dívám se na oblohu. Bože, Tys stvořil miliony hvězd. Jak obrovský je vesmír! Slunce je milion tři sta tisíckrát větší než naše Země. Sírius 1,8krát větší než Slunce. Pollux dokonce 8krát větší než Slunce. A jsou ještě větší tělesa. Ve srovnání s vesmírem je naše Země menší než zrníčko. A v jakých jsou vzdálenostech! Světelné roky! Světlo letí rychlostí 300 000 km za sekundu. Kolik uletí za jednu minutu, za hodinu, za den, za rok? Na nejbližší hvězdu Alfa Centauri je vzdálenost 4,2 světelných let. Na Severku (Polárku), která je 30krát větší než Slunce, 430 světelných let. Naše Země je součástí galaxie Mléčná dráha, ale při pohledu ze Země vidíme jen jedno její rameno. Naše pozice je 26 000 světelných let od středu galaxie. Podle Einsteinových zákonů při rychlosti světla přestává čas... tajemství věčnosti!

A celý vesmír je v pohybu. Přitom jednotlivé hvězdy do sebe nenarážejí. Pohybují se po přesných drahách v přesně stanoveném čase. Podobně i naše Země se točí kolem své osy, a to přesně za 24 hodin a neopozdí se ani nepředběhne. A ještě obíhá kolem Slunce, což trvá přesně jeden rok. Kdo tím hýbe? Perpetuum mobile neexistuje! A jak promyšleně! Kdyby Země byla blíže Slunci, nebo dál, či jinak nakloněná, nebyl by zde život ani rostlinný ani živočišný. Kdyby místo kyslíku převládl jiný plyn, život by zde nebyl. Kdyby nefungovala fotosyntéza, život by zde nebyl. Kdyby nebyla voda, život by zde nebyl.

Moudré zákony jsi, Bože, vložil i do mrtvé hmoty. Hmota je rozdělena na nejmenší částečky – atomy, ty se ještě dělí na protony, neutrony a elektrony. Všechno je to v pohybu podle přesného řádu a v přesných počtech. Stavba atomu je podobná stavbě vesmírné galaxie. Makrokosmos i mikrokosmos mají svůj řád a mají svého moudrého Zakladatele – Tvůrce, a tím jsi Ty, Bože. Nikdo jiný!

Bože, Tys stvořil tuto naši malinkou Zem. Když se dívám na moře, uvědomuji si, kolik je v něm živočichů! Malé rybičky i větší, lososi, delfíni i jiní mořští živočichové, až po velryby.

Když myslím na naši Zem a přemýšlím nad tajemstvím života, Tys stvořil všechna živá zvířata od malého mravenečka až po velkého slona. Když se dívám na oblohu a vidím kroužit ptáky, uvědomuji si kolik je jich druhů – od malého vrabečka přes čápy, čajky, holuby, až po velké orly. To všechno jsi stvořil a vložil jim podivuhodné zákony k předávání života dalším generacím.

Kolik zvláštních schopností má například delfín – umí ve vodě vydat takový signál, přestože voda zvuk nešíří, že celé stádo delfínů se na tento signál z velké rychlosti současně zastaví a ani jeden delfín do druhého nenarazí. V kůži má speciální tělíska, která minimalizují tření, takže se může pohybovat až 100kilometrovou rychlostí, což by jinak při jeho stavbě těla nebylo možné. Nebo například čmelák má tak těžké tělíčko a malá křidélka, že za těchto okolností by nemohl létat. Ale čmelák reálně popřel všechny zákony aerodynamiky a létá. Včely dokáží vybudovat tak přesné šestihranné útvary, že dokonce podle nich objevili chybu v logaritmické tabulce. Ale včely se v přesnosti nezmýlily. 

Instinkty u zvířat jsou tak fascinující, že člověk je šokován, kolik moudrosti je v nich naprogramováno! Například poštovní holub, když je převezen v uzavřené krabici do vzdáleného státu a vypuštěn, je za několik hodin zase zpět ve svém holubníku. V La Manche na určitém místě okroužkovali želvu a převezli ji za oceán k americkým břehům. Tam ji pustili. Za nějaký čas ji našli v La Manche na tom samém místě. Tento instinkt jsi, Bože, vložil i do tohoto malého zvířete. Čápi a vlaštovky odlétají na podzim do teplých krajin a pak se na jaře vracejí přesně na tatáž místa. Nemají žádnou mapu ani kompasy. Každá zvířecí matka instinktivně chrání svá mláďata, někdy i za cenu svého života. Mnohá zvířata přesně ví, které rostliny jsou jedovaté a které užitečné a vybírají jen ty užitečné – neotráví se. Labutě tvoří trvalý pár na celý život, a když jeden z nich zahyne, druhý už zůstává navždy sám či uhyne steskem. Pes mnohdy tak přilne ke svému pánovi, že po jeho smrti přestane přijímat potravu a ze stesku hyne. 

Když genetikové kopírují Tvou moudrost, Bože, a chtějí nakřížit různé druhy zvířat nebo rostlin, vydrží jim to ztěží jednu generaci. A kolik je to stálo námahy a přemýšlení! A v přírodě obyčejná květina, ptáček či zvířátko předávají život i s jeho dokonalostmi dalším generacím.  

Dříve ale, než jsi stvořil viditelný svět, stvořil jsi Tobě podobné duchovní bytosti s úžasnou inteligencí a mimořádnými dary. Andělébyli postaveni do zkoušky. Ti, kteří obstáli, zůstali navěky s Tebou ve věčném štěstí a radosti. Ti, kteří neobstáli, a pyšně se zahleděli do své dokonalosti, se proti Tobě vzepřeli a stali se démony. V jejich čele je padlý anděl, zvaný dávný had, ďábel a satan (Zj 12,9).

Ty jsi, Bože, z prachu země učinil člověka jako muže a ženu. Vložil jsi do nich dech života (viz Gn 2,7). Tělem jsme podřízeni hmotným zákonům a duchem se spojujeme s Tebou, Bože. Lidský duch nepodléhá smrti. Je stvořen pro věčné štěstí v Tvé blízkosti a Tvé slávě.

První lidé, které jsi z lásky stvořil, se vůči Tobě, Bože, vzepřeli. Přestali Ti věřit a chodit ve světle pravdy. Tím, že uvěřili duchu lži a smrti, upadli do duchovní temnoty. A tato lež a smrt se do lidské duše vtělila a stala se součástí porušené lidské přirozenosti. Ale Ty, Bože, jsi ani po této zradě člověka neopustil.

Odcizení a odvrácení se od Tebe, Bože, je strašnější zlo než pro oko ztráta světla. Z přirozenosti samé vyplývá láska k rodičům, což pozorujeme i u zvířat a u nejmenších dětí, které se s velkou láskou vinou ke svým matkám. Nebuďme hloupější než nerozumné malé děti, ani divočejší než zvířata, nebuďme cizí a lhostejní ke svému Stvořiteli! I kdybychom ani nevěděli, jak jsi dobrý, jen to, žes nás stvořil, stačí, abychom Tě milovali nade všechno. Vděčnou myšlenkou na Tebe bychom se Tě měli držet, jako se děti drží svých matek. Dokonce i nerozumná zvířata cítí přítulnost k svým dobrodincům. „Vůl zná svého hospodáře a osel jesle svého pána“ (Iz 1,3). Nedej Bože, aby o mně platilo to, co o pohanech, kteří Tě neznají. Hinduisté a buddhisté místo Tebe uctívají démony ve zvířatech a přinášejí jim oběti. O Tobě, Pravém Bohu Stvořiteli, i vinou odpadlých křesťanů nechtějí znát pravdu.

Modlitba srdcem:

Srdcem se v jednoduchosti obrať k Bohu Stvořiteli, opakuj hebrejské slovo „bara“, což znamená „stvořit“, v duchu se dívej na hvězdné nebe, pak na stvořenou zem a vyznávej, že On stvořil vesmír, tuto zem i tebe samého. V tomto vědomí chvíli zůstaň (3-5 minut).

2. Věřím, že Boží Syn zemřel na kříži za mé hříchy a třetí den vstal z mrtvých.

Bůh tě z lásky stvořil i z lásky vykoupil. Uvědom si tajemství svého vykoupení hlouběji. 

V této chvíli si připomeň datum svého narození i dnešní datum a uvědom si teď přítomný okamžik. To, co bylo před ním, je minulost, a ta se už nevrátí. Co přijde po něm, je budoucnost, a tu nyní uchopit nemůžeš. Můžeš prožívat jen přítomnost, tedy právě tento moment. Jak ho využít pro věčnost? Jak vykupovat čas?

Uvědom si tři reality: smrt, hřích a soud.

První realitou je smrt: Asi minutu si uvědomuj svou vlastní smrt. Kdy a kde zemřeš, to nevíš, ale víš jedno, že jistě zemřeš. A také víš, že na momentu smrti závisí celá tvá věčnost. Myšlenka na smrt vede k pravé moudrosti. Buď moudrý! S čím by ses měl v tomto posledním momentu svým myšlením spojovat? Zůstat v tuposti? Nebo si představit nějakou marnost či dokonce hřích a myšlenkou se s tímto spojit? Rozhodně ne! Co tedy máš dělat? Boží slovo říká: „Kdo by vzýval jméno Hospodinovo, bude spasen!“ (Sk 2,21) V momentu smrti potřebuješ intenzivně vzývat alespoň myšlenkou Ježíšovo jméno. „Není jiné jméno pod nebem, v němž bychom mohli být spaseni“, a to je jméno Ježíš, hebrejsky JEHOŠUA (srov. Sk 4,12). Toto jméno vyjadřuje pravdu, že Bůh je naše spasení. Jednu minutu pomalu několikrát opakuj jméno „Je-ho-šu-a“. Zároveň si uvědom moment své smrti, tedy přechod z času do věčnosti.

Druhou realitou je hřích. Máme v sobě infekci hříchu, porušenou přirozenost, kterou jsme zdědili po prvních lidech. Snadno věříme lži a pochybujeme o pravdě. Z tohoto hříšného kořene vycházejí osobní hříchy. „Z lidského srdce (z nitra) vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, rouhání. To znečišťuje člověka“. (Mt 15,19-20)

Postav se do světla a před Bohem vyznej: „Jsem svévolník, jsem hédonista, jsem sudič.“ Uvědom si nějaký konkrétní projev. Rovněž zde prožij přítomný okamžik tím, že budeš pomalu s vírou opakovat jméno Boží – „Jehošua“.

Třetí realitou je Boží soud. „Nic není skryto, co nebude odkryto“. (Mt 10,26) V současné době je možno odposlouchávat anebo skrytými kamerami zachytit lidské skutky. Ale jsou i duchovní kamery, z nichž na prvním místě je to naše duše, kde jsou zachyceny všechny naše myšlenky, slova a skutky a dají se odtud vytáhnout na světlo jako z počítačové paměti. Nás čeká Boží soud. „Odplata za hřích je smrt“ (Ř 6,23). Ale jestliže sami sebe soudíme (1Kor 11,31) už v čase, to znamená, že si přiznáme hřích před sebou a před Bohem a přijmeme odpuštění hříchů skrze víru v spasitelnou smrt Krista na kříži, tak o nás platí: „Jestliže chodíme ve světle, krev Kristova očišťuje od každého hříchu.“ (1J 1,7)

Realita odpuštění hříchů:

První slovo z kříže: V duchu se postav na Golgotu, Boží Syn je přibíjen na kříž. Krev stříká z Jeho rukou i nohou. Přitom i za tebe prosí: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ (Lk 23,34) Ježíš odpouští. I ty v duchu odpusť těm, kdo ti ublížili. Pověz: „Odpouštím“ a postav se do Boží přítomnosti a několikrát opakuj svaté Boží jméno „Jehošua“.

Druhé slovo z kříže: Když byl kříž postaven, na vedlejších křížích umírali dva zločinci. Jeden se Ježíšovi rouhal spolu s farizeji, kteří stáli pod křížem. Ten druhý ho okřikl: „My trpíme spravedlivě. Ale on nic zlého neučinil.“ Pak se obrátil na Ježíše a řekl:„Ježíši, vzpomeň si na mně, až přijdeš do svého království.“ Tento kající zločinec jednak veřejně přiznal svou vinu i to, že trpí spravedlivě, a pak se s vírou obrátil na Ježíše s prosbou o záchranu. Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, ještě dnes budeš se mnou v ráji.“ (Lk 23,43) Tento kající zločinec je pro nás vzorem, jak máme umírat. To znamená přiznat si vlastní viny a s vírou vzývat Ježíšovo jméno. Prožij přítomný okamžik: několikrát s vírou opakuj jméno „Jehošua“ a uvědomuj si, že Ježíš ti nyní odpouští všechny tvé hříchy. 

Třetí slovo z kříže: Ježíš se podíval z kříže a uviděl tam stát svou matku i učedníka, jednoho z Dvanácti. Ježíš jemu i všem učedníkům, kteří budou až do konce světa, předal svou matku slovy: „Hle, tvá matka!“ (J 19,26) On ji duchovně přijal do svého nitra (řec. eis ta idia = do sebe). Zároveň tím přijal duchovní transplantaci nového srdce (Ez 36,26). I my si máme co nejčastěji uvědomovat tuto Ježíšovu poslední vůli a obnovovat přijetí Jeho Matky do svého nitra. V přítomném okamžiku učiň tento krok víry – přijetí Ježíšovy matky a přitom několikrát opakuj svaté Boží jméno „Je-ho-šu-a“.

Čtvrté slovo z kříže: „Žízním“ (J 19,28) Ježíš visí na kříži a prožívá fyzickou, ale i duchovní žízeň. Ztratil mnoho krve při krutém bičování a rovněž na křížové cestě. On žízní po dokonání svého poslání, kterým je spása i tvé nesmrtelné duše. Žízní i po tvé lásce i po tvém osvobození z otroctví hříchu a ducha lži. V přítomném okamžiku si uvědom Ježíšovu žízeň po tobě a s vírou několikrát zopakuj: „Je-ho-šu-a“.

Páté slovo z kříže: „Eloi, Eloi, lama sabachtani?“ – Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? (Mk 15,34) Ježíš vzal na sebe spravedlivý trest za všechny lidské hříchy a zločiny. Důsledkem bylo, že prožil hlubokou opuštěnost od Otce. Uvědom si, že to bylo i za tebe. On tě miloval a miluje. V přítomném okamžiku s vírou několikrát opakuj jméno „Je-ho-šu-a“.

Šesté slovo z kříže: „Dokonáno jest!“ (J 19,30) Těsně před smrtí Ježíš pronáší slovo: „Dokonáno jest“. On dokonal dílo spásy.Ďábel i hřích byl přemožen. Uvědom si, že tě Ježíš spasil a v přítomném okamžiku několikrát zopakuj „Je-ho-šu-a“.

Sedmé slovo z kříže: „Otče, do Tvých rukou vydávám svého ducha.“ (Lk 23,46) Po smrtelně bledé Ježíšově tváři tečou potůčky krve, která je čím dále tím tmavší. Líce plné ran se prodlužují, rty jsou modré a stažené, hlava se sklání k hrudi. Ježíšovi přestává bít srdce. Uvědomuje si, že je na prahu smrti. Z posledních sil se vzpírá na nohy a mocným hlasem volá: „Otče, do Tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Jeho ruce předtím sevřené se teď otevřely a klesly. Kolena se vyhnula na jednu stranu. Hlava se bezvládně sklonila k hrudníku. Pán Ježíš vydechl naposled. Byla třetí hodina odpoledne. Křtem svatým jsme byli napojeni do Kristovy smrti (srov. Ř 6,3). Ježíšova smrt otevřela cestu a získala věčné štěstí těm, kteří Ježíše přijmou za svého Spasitele a odevzdají Mu svůj život. Uvědom si svou smrt a spoj nyní přítomný okamžik s Ježíšovou smrtí a pomalu opakuj svaté jméno, v němž je naše spása: „Je-ho-šu-a“.

Kristovo vzkříšení: Třetí den byl Ježíš tou Božskou mocí, která stvořila celý vesmír, nejen vzkříšen, ale zároveň bylo Jeho tělo proměněno, takže už nepodléhalo fyzickým zákonům. Ač byl hrob zapečetěn a hlídán římskými vojáky, Ježíš v noci prošel kamenným hrobem jako paprsek světla prochází sklem. Když ráno anděl odvalil kámen od prázdného hrobu, římští vojáci zmrtvěli hrůzou a když se vzpamatovali, utekli. Ten den se vzkříšený Ježíš ukázal ženám i apoštolům. Pak se ještě ukazoval 40 dní. Dokonce v Galileji Ježíše vidělo více než 500 mužů najednou. Uvědom si tuto realitu Kristova vzkříšení i to, že je zde duchovně přítomen a že tě vidí a slyší a s vírou opakuj Jeho svaté jméno: „Je-ho-šu-a“.

Vstup do nebe: 40. den Ježíš vstupuje na nebe. Tobě říká: „Jdu, abych ti připravil místo v nebi.“ (J 14,2) Pamatuj: Nebe je tvým pravým domovem, máš tam rezervované místo. Nechtěj, aby toto místo zůstalo pro tvou nevěru a spojení se lží navěky prázdné. Protože máš připravené (rezervované) místo v nebi, nemusíš se bát ani utrpení ani smrti, to všechno pomine. To je důvod, tvé velké radosti a pokoje. V přítomném okamžiku opakuj s vírou svaté jméno: „Je-ho-šu-a“.

Závěr: Věřím v Boha Stvořitele!

Věřím v Božího Syna, mého Spasitele!

„Kdo by vzýval jméno Boží, bude spasen!“ (Sk 2,21)

Pamatuj: Základ, na němž se buduje a rozvíjí vztah k Bohu, je vnitřní modlitba. Věnuj jí denně alespoň čtvrt hodiny.

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři

vkpatriarhat.org.ua/cz/?page_id=27936

Doněck – Praha, 15. 12. 2015

Kopie: Prezidentu a vládě Ruské Federace; Pravoslavným biskupům; Masmédiím