BKP: Citace papežů a církevních autorit  k otázce kacířského papeže

Citace papeže Inocence III. (1198): „Papež by neměl být příliš domýšlivý ohledně své moci ani by si neměl nerozvážně libovat ve své cti a vysokém postavení, neboť čím méně je souzen člověkem, tím více je souzen Bohem. Tím méně se může římský papež pyšnit, protože může být souzen lidmi, nebo lépe řečeno, může mu být ukázáno, že je již odsouzen, pokud by například upadl do hereze; protože kdo nevěří, již je odsouzen. V takovém případě by se o něm mělo říci: ‚Pokud sůl ztratí slanost, nehodí se k ničemu jinému, než aby ji lidé vyvrhli a pošlapali.‘“

Inocenc III. svým výrokem zdůrazňuje, že pokud papež upadne do hereze, proviní se tím proti pravdám víry, které zabezpečují spásu. Vztahuje se pak na něj Boží slovo: „Kdo nevěří, už je odsouzen.“ Hereze popírá pravdy víry a morálky a je příčinou nevěry v tyto pravdy zjevené nám Božím slovem. Papež Inocenc III. se pro případ heretického papeže odvolává na Kristův výrok o soli, která ztratí svou podstatu, slanost, a proto je vyvržena a pošlapána. Jinými slovy – heretický papež zradil podstatu papežského úřadu, kterou je chránit pravdy víry a morálky a propagací hereze koná opak. Nemůže proto zastávat Kristův pastýřský úřad. Z důvodu hereze přestal být Kristovým pastýřem.

Sv. Antonín (1459): „V případě, že by se papež stal heretikem, už jen na základě této skutečnosti a bez jakéhokoli dalšího rozsudku je odloučen od církve. Hlava oddělená od těla nemůže být hlavou téhož těla, od něhož byla odťata.“

Svatý Antonín znovu zdůrazňuje, že heretik se sám vylučuje z církve, tedy je mimo Tajemné Tělo Kristovo, a proto nemůže být jeho hlavou.

Sv. František Saleský (1622): „Když je papež výslovný (zjevný) heretik, ipso facto ztrácí svůj úřad a je mimo církev…“

Co znamená termín výslovný heretik? Znamená to, že jeho hereze nejsou skryté, ale veřejné. Takový heretik je i bez církevního soudu ipso facto zbaven své důstojnosti, protože jako heretik není údem Těla Kristova. Co se týče Jorge Bergoglia, tento výrok rovněž potvrzuje, že není papežem, i když dál okupuje úřad. Řešením v dané situaci je, aby se biskupové i se svými diecézemi od něj oddělili. Pokud se neoddělí, on je vyhodí z úřadu, dosadí členy své heretické sekty a převede bez obtíží celou církev do anticírkve New Age. To všechno pod falešnou poslušností, která navíc nastoluje pro všechny, pro všechny... sodomitské a modlářské antievangelium, skrze které ale dopadá Boží anathema také na všechny, kteří pod falešnou poslušností papalatrie zrazují Krista a cestu spásy.

Wernz-Vidal, Kanonické právo (1943): „Skrze obecně známou a otevřeně hlásanou herezi se římský papež, upadne-li do hereze, považuje v důsledku této skutečnosti [ipso facto] za zbaveného jurisdikční pravomoci ještě před jakýmkoli deklaratorním rozhodnutím církve…“.

Kanonisté Wernz a Vidal opakují fakt, který zastávají církevní učitelé a který sleduje cíl chránit pravdy Božího zjevení dané nám ke spáse před člověkem, který je heretik a uzurpoval papežský úřad. Hereze protiřečí učení Kristovu. Ten, který zastává úřad Kristův k ochraně víry, nemůže ho zneužívat k tomu, aby pravdy víry a morálky ničil. Pokud to koná, tím samým je ipso facto vyloučen z církve a přestává být papežem. Pokud by nebyl vyloučen, dopadlo by to tak, jako nyní s pseudopapežem Františkem a s herezí papalatrie. Věří se nejhrubším nesmyslům, které jsou proti rozumu, proti víře, proti Písmu svatému, proti celé Tradici, proti svatým otcům i proti svědomí a tvrdí se, že za žádnou cenu nesmí být papež heretik zbaven úřadu.

Prý je třeba heretika poslouchat a přijmout jeho heretické učení a tak s ním jít pod falešnou poslušností, která je ale neposlušností Bohu, do věčné záhuby. Do takového absurdna nás zavádí hereze papalatrie v současné době. Je proto nanejvýš aktuální znovu si připomenout pravdy otců i pravověrných kanonistů a podle nich důsledně jednat. Bergoglio dobrovolně neustoupí, proto se od něho musí oddělit každý pravověrný biskup se svou diecézí i každý kněz se svou farností, jinak má účast na vzpouře proti Bohu! Je nucen rouhat se Kristu a přijímat satanskou nauku, ba dokonce brát jako normu podle Bergogliova příkladu zasvěcení se satanu a místo Božího zákona přijímat sodomitské a LGBTQ antizákony. Kdo se takto cele Bergogliovi nepodřídí, tomu nedovolí, aby zastával jakýkoliv úřad v církvi, kterou lžipapež i se svou sektou okupuje.

Udalricus Beste, Úvod do Kodexu (1946): „Nemálo kanonistů učí, že kromě smrti a abdikace lze papežský úřad ztratit i upadnutím do určitého šílenství, které se právně rovná smrti, a také zjevným a notorickým kacířstvím. V druhém případě by papež automaticky pozbyl své moci, a to skutečně bez vydání jakéhokoli rozsudku, neboť první stolec (tj. Petrův stolec) nikdo nesoudí. ... Upadne-li papež do hereze, přestává být členem církve. Ten, kdo není členem nějaké společnosti, samozřejmě nemůže být její hlavou.“

Jako ekvivalent smrti je zde uvedeno šílenství. Notoricky známá hereze má stejný dopad jako šílenství, tedy právně se rovná smrti. V tomto případě papež automaticky pozbývá své moci bez vydání jakéhokoliv rozsudku. Tento kázus se plně vztahuje na arcikacíře Jorge Bergoglia, který přesto všechno dále okupuje papežský úřad a dobrovolně neodstoupí. Proč? Protože hereze papalatrie ovládla katolickou církev. Proto se lžipapež může vysmívat Písmu, Tradici, svatým otcům i kanonickému právu.

On si pojistil svou moc sektou, která sdílí stejné myšlení a která ho podporuje a která navíc, i kdyby zemřel, bude dále okupovat papežský úřad. Tak odstrašující případ v historii církve ještě nebyl. Kdo je na vině? Ti, kteří se přes všechny jeho hereze od něho neoddělili, a ti, kteří respektují jeho vzpouru proti Bohu a dobrovolně se jím nechávají vyhodit a uvolňují úřad členům jeho sekty. Ta má za cíl celou církev převést – konvertovat na anticírkev New Age, a to zneužitím papežské moci.  

Coronata, Institutiones Juris Canonici (1950): „Ten, kdo otevřeně vyznává herezi, se staví mimo církev a není pravděpodobné, že by Kristus zachoval primát své církve někomu tak nehodnému. Pokud by se tedy římský papež hlásil k herezi, ještě před jakýmkoli odsuzujícím rozsudkem by ztratil svou autoritu.“

Jak se může papež hlásit k herezi? Slovním či písemným vyjádřením, gestem, skutkem a praktickými aktivitami, kterými prosazuje herezi. Toto všechno se vztahuje na Jorge Bergoglia. Z toho vyplývá, že už před jakýmkoli odsuzujícím rozsudkem ztratil svou autoritu, tedy není platným papežem. Sv. Alfons z Liguori tento fakt potvrzuje slovy: „Kdyby Bůh dopustil, aby se papež stal notorickým a vzpurným heretikem, přestal by být na základě této skutečnosti papežem a apoštolský stolec by byl uprázdněn (sede vacante).“

Držet se neplatného papeže a nechtít se od něj oddělit je ovocem hereze papalatrie. Dotyčný jedinec, ať je to biskup, kněz či prostý věřící, se tím dopouští zrady Krista a ztrácí naději na věčnou spásu.

Věřící jsou dezorientováni, když v každé liturgii slyší: „V jednotě s naším papežem Františkem“. Je to doslova svolávání prokletí. To se pak projevuje duchovní slepotou. Navíc svatá liturgie je zneužívána k propagaci arciheretika Bergoglia, jako by byl platným papežem. Proč to tak je? Protože kněze i biskupy drží strach. Jedny strach z toho, že budou vyhozeni, druhé farizejský strach, aby neztratili katolický image a nebyli očerňováni jako takzvaní schizmatici. Takový postoj je tragický klam. Proč nemají spasitelný strach o svou duši a duše jim svěřené? Pokud biskupa bude chtít Bergoglio vyhodit z diecéze, nesmí za žádnou cenu odejít, ani za cenu smrti. Jedině tak zachrání diecézi před dravými vlky Bergogliovy sekty. Musí stát na svém místě jako dobrý pastýř po vzoru Krista, který dává život za své ovce. Je na čase odhodit falešný strach a počítat i s katakombami. Dobrovolně ale neustupovat z žádné pozice!

Ať se domluví třeba i deset kněží v diecézi, že nebudou zmiňovat jméno kacíře Františka. Když je biskup vyhodí, ať neodcházejí. Dnes je hrdinnou ctností svatá neposlušnost. Tuto svatou neposlušnost vůči arcikacíři musí projevit každý kněz i biskup. Jinak se buď stane zrádcem Krista, anebo ho lžipapež vyhodí. Bergoglio necouvne ani milimetr ze své cesty vzpoury proti Bohu. On se nebojí zabíjet duše, a vy se bojíte duše zachraňovat? Tu platí Ježíšovo slovo: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své – i Kristovy – přátele.“ Odvážný biskup zůstane se svou diecézí a nepodřídí se heretikovi. Tento proces radikálního oddělování se od největšího nepřítele Krista a jeho anticírkve už konečně musí začít! Jinak bude celá církev postupně převedena na synagogu satanovu. Vina by za to dopadla na vás, zbabělí biskupové a kněží, kteří si ohlušujete svědomí herezí papalatrie.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři

1. 12. 2023