BKP: Bergoglio chce zrušit kněžský celibát, aby vytvořil chaos k sebezničení církve

Co to je chaos? Chaos je bezzákonnost, zmatek, ve kterém se člověk nedovolá spravedlnosti a nemůže prosadit pravdu. Všechno je postaveno na hlavu a zločinnosti a podvodu se nekladou meze. Za chaosem je duch lži a smrti, ďábel. Bůh nám naopak dal svůj řád, který nás chrání. Bergoglio vytváří cílevědomě chaos, aby katolíky dezorientoval a oni ztratili zaměření na cíl, kterým je spása duše. Chaos je nutí zabývat se nepodstatnými věcmi, zatímco Bergoglio prosadí pozvolné, ale nezvratitelné změny, které jsou k časné i věčné škodě duší.
Bohužel, musíme přiznat, že i II. vatikánský koncil způsobil chaos. Oltáře se obracely zády ke svatostánku, popřípadě svatostánky byly vynášeny do boční kaple. Tento chaos měl svůj cíl. Do teologických disciplín nenápadně pronikl duch neomodernismu. Byly zpochybněny nejzákladnější pilíře víry – Kristova spasitelná smrt na kříži, Jeho historické a reálné vzkříšení i božská inspirace Písma. Zároveň tento chaos vytvořil prostor pro úctu k pohanství a jeho kultům. Věřící přijali lživé veřejné mínění, že křesťanství a pohanství jsou rovnocenné cesty ke spáse.
Kard. Ratzinger ve svém rozhovoru s Messorim v roce 1984 konstatoval, že po II. vatikánu zavládla fascinace vším orientálním. Křesťanská duchovnost byla vytěsněna, zaváděly se jogínské či zenbuddhistické mediace a rozšířila se pseudoduchovní lieratura. Duchovní život nahradily nejmodernější psychologie a to mělo za následek ztrátu smyslu povolání. Nejvíc na to doplatily ženské kláštery. V USA na katolických školách vyučovaly řeholní sestry. Ztrátou povolání a odchodem řeholnic školy propadly státu. V Kanadě kard. Ratzinger ukázal na katastrofu v katolickém Quebecku, kde počet řeholnic po koncilu rapidně klesl a nová povolání nebyla téměř žádná.

Začalo být módou zvát do klášterů buddhistické mnichy, takzvaně k oživení duchovnosti, ať už to byli benediktini, xaveriáni, jezuité… Nastala tím antimisie do nitra církve. V tomto chaosu nebylo možno hájit pravověrné učení. Tzv. úcta k jiným religiím, tedy k pohanským kultům, nedovolovala zachovávání prvního přikázání Desatera.

Šířily se hereze modernismu, ale kněží se místo obrany víry museli starat o reformu liturgického prostoru a liturgie. V těchto podmínkách zmatku se zdůraznění podstaty, že Ježíš je jediný Spasitel, hodnotilo jako urážka jiných religií. Dědičný a osobní hřích, Kristova vykupitelská oběť kříže, tedy nejpodstatnější pravdy, byly postaveny na vedlejší kolej.

Misii vyměnila antimisie pohanství. Křesťanskou duchovnost nahradila sociální činnost. Tento duch světa a pohanství otevřel dveře nemorálnosti. Formálnost nahradila živý vztah k Bohu. Křesťanská morálka se bez motivace živé víry stala jen neúnosným břemenem.

Jorge Bergoglio Synodou o synodalitě dovršuje podmínky k vrcholnému chaosu, kterému má posloužit i zrušení kněžského celibátu. Mezitím Bergoglio bude bez překážek realizovat svůj záměr transformace církve na anticírkev New Age. Předcházelo tomu už jeho zasvěcení se satanu v Kanadě a intronizování démona Pačamamy ve Vatikánu. 

V liturgii po Otčenáši se kněz modlí: „Bože, … pomoz nám, ať se nikdy nedostaneme do područí hříchu, ať žijeme v bezpečí před každým zmatkem a s nadějí očekáváme požehnaný příchod našeho Spasitele, Ježíše Krista.“

Bergoglio ale usiluje, abychom se naopak všichni dostali do područí hříchu. Chce, abychom se dostali do nebezpečí zaviněného zmatkem. On neočekává příchod našeho Spasitele, ale připravuje příchod falešnému spasiteli.

Co se týče celibátu, my jako východní biskupové právem můžeme varovat západní kněžstvo před jeho zrušením. Na druhé straně známe i problematiku kněžského celibátu v západní církvi. Kněz je dnes vystaven mimořádnému tlaku světa. Navíc příprava na kněžství je nedostatečná a kněz se většinou cítí ve farnosti opuštěn. Zrušení celibátu ale není řešením této krize, v žádném případě to není vůle Boží. Nevyřešilo by to otázku kněžské spirituality ani by to nevedlo k obnově církve.

Jediným řešením v této situaci je návrat k zdravým duchovním principům, k obnovení řádu, který chrání kněze a disponuje k duchovnímu životu. Kněz to ale nezvládne sám, potřebuje společenství. V této situaci je východiskem pro kněze zavedení polořeholního života. Skupina 4-7 kněží ať se v neděli večer sejde na jedné z far, kde stráví 1,5 dne na modlitbách, nad Božím slovem, v bratrském společenství i prožíváním eucharistie. To jsou principy prvních křesťanů (srov. Sk 2,42).

Kněží se sejdou už v neděli večer a rozcházejí se v úterý po obědě. Co se týče modlitby, je potřebné věnovat společné modlitbě 3 hodiny a při čtvrté hodině, po přečtení liturgických textů na neděli, promodlovat Boží slovo nad Písmem svatým. Je možné si zároveň v této hodině zapisovat do sešitu myšlenky z modlitby nad daným textem. Po této hodině mají všichni užitek ze společného sdílení se, co komu Duch Boží odkryl. Duchovní prospěch z toho pak budou mít i věřící při nedělní promluvě.

Nutnou podmínku pro obnovu rodin je tzv. domácí církev, která má svůj modlitební řád. Základ je v pravidelné večerní modlitbě v čase od 20:00-21:00. Pro každý den je vytýčen na tuto hodinu jiný modlitební program. Součástí domácí církve je svěcení sedmého dne, kdy většinu času je třeba věnovat Bohu, své duši, své rodině i bratrskému společenství. Tím se vytvoří pevná základna k obrodě církve.

Jaký chaos a katastrofální důsledky by dnes přineslo zrušení celibátu? Martin Luther zrušením celibátu transformoval biskupy a kněze pouze na pastory. Jorge Bergoglio ale zrušením celibátu bude transformovat biskupy a kněze na sodomity a satanisty. Vyjdi, lide můj, z Bergogliova Babylonu! (Zj 18,4)

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři

24. 10. 2023