Převraty podporované USA

Někdy to šlo i demokratickou cestou. Například v Iránu nebo v Chile. Všude tam zasáhly americké dolary, aby odstranily demokraticky zvolené představitele státu. V Iránu během "britsko-americké revoluce" popravili svobodně a demokraticky zvoleného předsedu vlády Mosadeka  a na jeho místo dosadili tyrana Rézu Páhlavího, který pomocí své tajné policie Sevak mučil a vraždil své politické odpůrce. V Chile zavraždili prezidenta, který se snažil zlepšit situaci dělníků a peonů. Moci se zmocnil generál Pinochet, který měl na svědomí desítky tisíc odpůrců jeho diktatury. A tak to šlo v desítkách zemí, které odmítly se podřídit americké nadvládě.

Takto vypadaly převraty, které podporovaly USA kdysi v době, kdy politické a ekonomické zájmy USA zajišťovala CIA stojící za státními převraty, které odstavily demokraticky zvolené lídry. Na jejich místo byly dosazeny brutální diktatury, které se dopustily odporných zločinů proti vlastním lidem.

V 80tých letech min. stol. rozpoutali přisluhovači Washingtonu v Latinské Americe teror, který už většina lidí nestrávila. Bylo třeba nahradit otevřenou podporu diktatur něčím, co zní a vypadá mnohem lépe. A tak vznikla tzv. podpora demokracie.

K pochopení americké zahraniční politiky musíme nejdříve pochopit velice jednoduchou skutečnost. Vláda USA chce dominovat světu. Koncepce tzv. podpory demokracie je jednoduchá. Spočívá v celosvětovém financování, školení a politické podpoře lokálních opozičních skupin podporujících US zájmy. O této nové koncepci tzv. "podpory demokracie" napsal Dr. William Robinson, přední expert na změny režimů, knihu ´Promoting Polyarchy. A podle této knihy probíhaly "demokratické revoluce" v  Latinské Americe, ve Východní Evropě (s jejich sametovými revolucemi), v Africe, nebo na Středním Východě.

Po celém světě vytvořily USA různé mechanismy k proniknutí do občanských společností a do politických systémů zemí, kde chystaly svou intervenci. Cílem bylo zajistit, aby výsledky vyhovovaly americké zahraniční politice. USA to dělaly prostřednictvím svých zástupců v nevládních organizacích prostřednictvím lidí, kteří už neměli podezření, že spolupracují na něčem špatném tak, jak tomu mohlo být dříve. Takže - zatímco cíle zůstávají stejné, už to není CIA, ale US Agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID) a její partneři, kdo je v čele tohoto úsilí.

V r. 1991 to vysvětlil v deníku Washington Post jeden ze zakladatelů Národní nadace pro demokracii (NED), Allen Weinstein : "Vzali jsme si v tomto ohledu ponaučení? To si pište!  Děláme to lépe? To si pište! Je to pořád tak odporné jako dříve? To si pište! Mnohé z toho, co děláme dnes my, dělala před 25 lety CIA". Museli si pořídit tuhle novou organizaci, která má ve svém libozvučném jménu slovo demokracie. Hezký název, který by nebyl potřísněn špatnou reputací CIA – a to byl důvod, proč byla založena nadace NED.

A stejně jako CIA – dnes USAID, NED a mnoho dalších podobných organizací je financováno Kongresem. Desítky milionů dolarů jdou každoročně na financováni politických organizací a jejich kampaní po celém světě s cílem podporovat US zájmy. Tyto peníze jsou použity na vměšování do záležitostí cizích národů a jejich ovlivňování.

Vláda používá peníze daňových poplatníků, aby vysílala armádu, CIA a pomocí těchto programů, aby ovlivňovali lidi po celém světě a říkali jim, co mají dělat. Někdy to nefunguje a učí to mnoho lidí Američany nesnášet.

Rafinovaný scénář pro narušení vnitrostátní politiky cílové země ve prospěch zájmů USA se celosvětově uvádí pod svým PR názvem – Podpora demokracie. Podle http://www.usaid.gov/ když utratíte v cílové zemi 10 milionů dolarů, zvýšíte tím touhu jejich obyvatel po demokratické změně pětkrát.

Vedoucí úlohu při rozvíjení tohoto scénáře nenásilných změn režimů mají US Agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID) a Národní nadace pro demokracii (NED). Nejprve se rozliší všechny sektory občanské společnosti a ty, které jsou v souladu s US projekty nebo se do nich mohou zapojit, tyto pak získají finanční podporu a vedení. Není to složité, zato ale velice účinné.

Existuje celá síť organizací, které podnikají v oboru šíření demokracie. Mnozí z lidí, kteří si prostudovali činnost těchto agentur, věří , že vládní dotace a granty, které pak pomáhají tahat za nitky pocházejí od CIA. Je to už 30 let, co USA přináší do celého světa světlo demokracie a svobody lidem, kteří už ztratili naději. Třeba v Hondurasu. Tam USAID požaduje 800 000 dolarů na posílení vlády a demokracie. Té americké demokracie, ve které tamní novináři a aktivisté jsou vystavení násilí a vražděni vládou podporovanou USA. Toto přinesla tzv. podpora demokracie lidem v Hondurasu.

V Egyptě zmobilizovaly tyto agentury revoltu proti politice režimu Hosního Mubaraka. USAID se za posledních 25 let podílela na propagaci "demokratických iniciativ" ve více než 100 zemích. Rozpočet USAID na tento rok – miliarda dolarů.

V Latinské Americe, v zemích, kde kapitalismus už není na pořadu dne, se USA snaží zničit status quo. Chávez je nepřítelem č.1. Venezuela je země, kam posílají nejvíce peněz. Tam je produktem amerického intervencionalismu Corrina Machado. Prostřednictvím "neziskové" organizace dostala statisíce dolarů od USAID a NED. Vedly ty nejostřejší kampaně proti Chávezovi, který byl přesto během tzv. Bolívarské revoluce znovu demokraticky zvolen. Stejně jako Šakašvilimu v Gruzii, i Machadové zahraniční finanční podpora umožnila vylepšit svůj image a prosadit se doma i ve světě. V jejím případě jde o podporu jednotlivce který má v podstatě schopnost dostat se k moci a pak sdílí a podporuje americké zájmy. Od roku 2000 má USAID ve Venezuele aktivních 620 programů, které stály asi 20 milionů dolarů. Všem jde o to, orientovat se na "volný trh". To věděl i náš předseda vlády Klaus, když u nás za americké peníze budoval kapitalismus. Prezident nadace NED, Carl Gershman, si je vědom toho, že podpora demokracie ještě neznamená změnu režimu. Proto dává  rovnítko mezi demokracii a kapitalizmus, a tak když pracuje proti socialistickému hnutí nebo vládě, žije v domnění, že šíří demokracii.

Máme tu nový model ovlivňování domácí politiky cílové země ve prospěch zájmů USA. Jde o financování, školení a vedení proamerických sil ve světě. Americké daňové poplatníky to stálo            9 miliard dolarů, které utratila USAID za propagaci demokratických iniciativ Washingtonu. Další šiřitel demokracie – nadace NED získala v r. 2009 132 milionů dolarů. 

Jedním z mnoha příkladů jsou barevné revoluce ve východní Evropě. Tam se nevěnovali jen propagandě nebo verbální výpomoci opozici Tam ve skutečnosti dělali věci, které dávaly opozici více moci a použité postupy opakují. Po roce 1989 jedna země za druhou začaly zavádět kapitalismus, režim, který nikdo nechtěl. Jak přiznal jeden z protagonistů Václav Klaus, jen 3%  z protestujících si přálo návrat kapitalismu. Ostatní chtěli jen reformu socialismu. Bylo jim to málo platné. Scénář napsaný už dávno před tím, se musel dodržet.

Naposledy to mělo úspěch během války v Jugoslávii. Vypůjčili si z této revoluce nejrůznější věci včetně jistých sloganů a barev a symbolů. Analytici zjistili jak nažhavené skupiny mládeže, rocková hudba, laser shows apod. posloužily k propagaci těchto hnutí jako něčeho ´cool´. Cílem bylo z nich učinit něco vlasteneckého, něco, na co by lidé byli hrdí. Studentští lídři oddílů srbské mládeže, které hrály klíčovou roli ve svržení Slobodana Miloševiče v r. 2000 byli masivně podporováni lidmi z USAID, tvrdí deník New York Times.

V současnosti se USAID a NED angažují na Ukrajině. Tam proběhla Oranžová revoluce už dříve, ale mnoho úspěchů nepřinesla. USA a EU připravovaly euromajdan v ukrajinské metropoli po několik let, přímé státní výdaje USA na protestní akce v Kyjevě přesáhly 5 miliard USD. Západ se snažil zatáhnout Ukrajinu stejně jako jiné bývalé sovětské republiky do NATO.

Ukrajina se dnes svobodně a demokraticky zmítá v bídě a chudobě, jejíž konce nevidět a která postihuje nejširší vrstvy obyvatelstva. Země je zoufale zadlužená a nemá peníze na nic. Lidé mají žebrácké mzdy a mnoho Ukrajinců hledá práci v Evropě. Na Ukrajině je čtvrtinová životní úroveň než v Putinově Ruské Federaci. Ukrajinci naději hledali v připojení k Evropské unii. Jenže když si prezident země přečetl podmínky připojení, odmítl dohodu podepsat. To neměl dělat. Lidé se probudili a začala druhá revoluce.  Ale to už bylo něco jiného. Tady nastoupila jiná síla. Pokojné demonstranty zastoupily ozbrojené bandy neonacistů, připravené a vyzbrojené ze západu. Nastalo vraždění neozbrojených policistů. Prezident utekl ze země a vlády se chopily síly vyloženě fašistické a nacistické orientace. Vytáhly na světlo svého guru, Stepana Banderu, válečného zločince, který má na svědomí více než 350 tisíc Poláků, židů a  dalších neukrajinských obyvatel včetně Čechů, okradených a povražděných během druhé světové války. Takto Bandera bojoval proti bolševikům po boku Wehrmachtu.  Po válce tento "hrdina" získal asyl u svých přátel z USA v Německu. Nakonec byl Stepan Bandera v říjnu 1959 zavražděn v Mnichově agentem KGB.

Dnes jeho pohrobci vládnou na Ukrajině. Tak končí převraty podporované Spojenými státy. Je to vzkříšení fašismu a nacismu 68 let po válce.