Otevřenost bez pravidel. Co skutečně víme o migraci – a co si jen myslíme
- Podrobnosti
- Blogy / DALŠÍ BLOGY|
- 2. červenec 2025|
- ladislav faith|
- 1647 x
Evropa stojí před otázkou, na kterou si netroufá odpovědět nahlas: kolik solidarity si může dovolit, než ztratí důvěru vlastních občanů?
Debata o migraci je nabitá emocemi, ale
překvapivě chudá na fakta. Mluví se o empatii, ale méně o číslech. A právě ta rozhodují,
zda je pomoc udržitelná, nebo se mění v problém, který oslabuje i samotný pojem „humanita“.
Otevřeli jsme dveře. Ale komu?
Od roku 2015 požádalo o azyl v zemích Evropské unie více než sedm milionů lidí. Největší příliv zaznamenalo Německo, kam jen v roce 2015 přišlo 890 tisíc žadatelů o ochranu.
Kancléřka Merkelová tehdy pronesla slavné „Zvládneme to“ – a zapsala se do dějin jako symbol otevřenosti. Ale dnes, téměř o dekádu později, se Německo potýká s důsledky rozhodnutí, které nemělo jasný plán.
Podle dat Spolkového úřadu práce z roku 2023 je více než třetina uprchlíků stále bez práce, a to i přesto, že mnozí z nich pobývají v Německu už několik let. Dle údajů Institutu pro výzkum trhu práce (IAB) dosáhne míra zaměstnanosti mezi uprchlíky pět let po příjezdu v průměru zhruba 49 %, přičemž většina z nich pracuje na nízkokvalifikovaných pozicích.
Většina z nich má buď jen základní vzdělání, nebo vzdělání neuznatelné v evropském kontextu. Vedle nízké zaměstnanosti je tu ještě otázka nákladů. Německo v roce 2023 vyčlenilo na „migraci a integraci“ přes 36 miliard eur. To znamená, že jen státní rozpočet vynakládá ročně na jednoho uprchlíka částky, které se pohybují kolem 40 až 50 tisíc eur – včetně dávek, ubytování, jazykových kurzů, školství i bezpečnostní správy.
A to nepočítáme výdaje jednotlivých spolkových zemí. Málokdo má odvahu vyslovit nahlas otázku, která je přitom naprosto legitimní: Je tohle udržitelný model? Kolik takové otevřenosti si může Evropa ještědovolit, aniž by tím rozvrátila vlastní sociální systém?
Debata o příčinách je přitom opatrná, veřejný jazyk stále více podléhá autocenzuře. Události silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem v roce 2015, kdy přes šest set žen nahlásilo sexuální obtěžování a útoky, přičemž většina pachatelů byli čerství migranti, se do médií dostaly se zpožděním a váhavě. Nešlo o klasickou cenzuru. Šlo o obavu – z reakce veřejnosti, z obvinění z rasismu, z narušení oficiálního narativu. Ve Švédsku se mezitím začalo otevřeně mluvit o existenci „paralelních světů“: čtvrtí, kde neplatí evropské normy, kde školy nedokážou udržet disciplínu a kde policie čelí odporu jako v nepřátelském prostředí. To vše vytváří obraz selhávající integrace, která nevázne na nedostatku vstřícnosti, ale na neschopnosti jasně stanovit pravidla a trvat na jejich dodržování.
Český paradox: minimum migrantů, ale minimum řešení
V českém prostoru působí debata o migraci téměř jako ozvěna problémů jiných. V roce 2023 podalo v České republice žádost o azyl jen 1 169 osob – jedno z nejnižších čísel v rámci celé Evropské unie. I přesto je téma migrace v politickém prostoru silně přítomné. Důvod? Většina veřejnosti vnímá migraci nikoli jako aktuální problém, ale jako potenciální ohrožení – které může přijít kdykoli. A stát podle všeho nemá připravený žádný realistický plán. V roce 2015 se Česká republika v rámci evropského přerozdělovacího mechanismu zavázala přijmout 2 691 uprchlíků. Reálně jich přijala dvanáct. Z pohledu evropské solidarity je to selhání. Z pohledu domácí politiky to ale bylo vnímáno jako vítězství. Politici se nenechali zatlačit do kouta a „ochránili“ zemi před přerozdělením. Jenže otázka nezní, zda jsme v roce 2015 přijali stovky nebo desítky. Otázka zní: víme vůbec, co by se stalo, kdyby přišlo deset tisíc lidí najednou?
Unie bez shody, Evropa bez důvěry
Evropská unie hledá strategii. Ale nenachází ji. Systém povinných kvót ztroskotal. Dobrovolná solidarita není dostatečná. Rozdělení kontinentu na „otevřené“ a „uzavřené“ státy zničilo jednotu. A s každou další krizí roste i veřejná frustrace. Je to paradox: státy, které se snažily být vstřícné, se nyní potýkají s přetížením. Ty, které se postavily na odpor, mají relativní klid – ale za cenu izolace. A právě v tomto vákuu vzniká prostor pro populismus a zkratkovité narativy. Kde chybí věcná debata, nastupují emoce a zjednodušené soudy.
Migrace může být přínosem. Ale jen tehdy, když stát ví, kdo přichází, proč, s jakým vzděláním, s jakým očekáváním – a s jakou ochotou přizpůsobit se. Bez toho se z humanitárního ideálu stává technokratický chaos. A z chaosu roste nedůvěra. V média, v politiky, v evropské instituce.
Migrace není z definice hrozba. Ale bez řízení se jí snadno stane. Je legitimní ptát se: Kolik z nově příchozích se dokáže zapojit do pracovního trhu? Jak dlouho trvá, než je migrant soběstačný? Kolik stojí jeho pobyt ročně? Jaká je míra návratnosti těch, kteří azyl nedostanou? A proč je i po zamítnutí žádosti většina z nich stále v Evropě?
Evropa se musí přestat bát těchto otázek. Není neslušné je klást. Neslušné je tvářit se, že neexistují. Právo na azyl je základním právem. Ale systém, který umožňuje setrvání i těm, kdo ochranu nezískají, ztrácí důvěryhodnost. A s tím padá i ochota veřejnosti přijímat ty, kdo skutečnou pomoc potřebují.
Závěr? Žádný snadný nebude
Zkušenosti Německa, Švédska, Austrálie i Izraele ukazují, že fungující migrace není výsledkem soucitu – ale rozhodnosti. Nejde o to, kolik lidí přijmete. Jde o to, zda víte, proč a jak.
Evropská otevřenost není slabost. Ale bez pravidel a kontroly se mění v autodestrukci.
Migrace může být silou rozvoje. Nebo také silou rozkladu. Výsledek závisí na jediném: kdo ji řídí.
Tématu se věnuje také nový dokument pořadu Mýty a Fakta, nazvaný
„Ztrácíme kontrolu? Pravda o migraci, kterou vám nikdo neřekne“.
Přináší fakta, která v politických debatách často chybí – o číslech, dopadech, kulturních střetech i o tom, co se stane, když stát ztratí přehled o tom, kdo přichází a proč. Bez zjednodušení. Bez moralizování. Jen data – a nepříjemné otázky, které už nelze dál odkládat.
Komentáře
Facebook komentáře
Nejčtenější za poslední týden
- Lidová tvořivost nejen na téma fialové žumpy (27.6.2025)
- Vrábel se ptá Fialy ve Zlíně, kde vezme 5 procent z HDP na zbrojení (Doplněno!)
- Rusi včera obsadili „americkú“ baňu na lítium
- Pan VK komentuje aktuální události na SV (27.6.2025)
- Pravda o Zelenském (video)
- Skálova simultánka: Bibi chtěl diktovat, teď aby si ukousal nehty
Související články