Czexit ano a jak dál (II.)

Jsem proto rád, že pohled na Czexit ve smyslu titulku tohoto článku začíná sdílet podle po-sledních vyjádření T. Okamury i SPD. Doufejme, že definitivně.

Czexit – důvody pro

Ještě než se začnu zabývat argumenty „pro Czexit“, je třeba připomenout, že:

A. dlouhodobým cílem světových globalistů je:

a/ dobýt Rusko, rozmělnit ho na řadu malých států, které připadnou poté členům koalice účastnících se na takovém aktu agrese;

   b/ získat nerostné zdroje, přírodní bohatství a půdu náležející Rusku. O lup se agresoři rozdělí.

To vše s využitím služeb konkrétních zemí za organizace, podpory a pod vedením globalistů, kteří sami mají bezstrukturní řízení a nemají ani vlastní armádu, logistiku či adminis-trativu. Kdysi šlo především o Velkou Británii a Francii či Německo, v pozdějším období pak zejména o USA.

Světoví globalisté se o realizaci uvedených záměrů snaží dlouhodobě, používají k tomu pouze různé metody a nástroje.

Jak nám ukazuje historie, tak metla biče (resp. postupu na nejnižší, tj. 6. prioritě řízení lid-stva formou války) vůči Rusku opakovaně selhala, což dokazuje i neúspěšné tažení Napo-leona do Ruska, 1. světová válka, následné vojenské intervence ze zahraničí v Rusku či 2. světová válka a jejich důsledky. Přicházely i pokusy trockistů o rozložení Ruska zevnitř, kterým úspěšně čelil až do své smrti Stalin. Nastoupily tudíž metody cukru (resp. vyšších priorit řízení, kterými se světoví globalisté snaží rozložit jak Rusko, tak i zbytek Evropy ze-vnitř). Tyto metody jsou užívány i jinde ve světě. Jedná se zejména o uplácení politiků jed-notlivých zemí ať již funkcemi či penězi, případně jejich vydírání nebo zastrašování. V kraj-ním případě pak dochází opět k řešení na 6. prioritě aplikovaném i vůči jednotlivým málo vstřícným politikům těchto zemí. Zatímco ve většině evropských zemí se tyto metody (bo-hužel) osvědčují, v Rusku narazily nástupem Putina do prezidentského úřadu. 

B. pozdějším, nicméně stále aktuálnějším cílem světových globalistů je proto jejich snaha:

a/ zabránit užší spolupráci Evropy (s vyspělými technologiemi) s Ruskem (s velkými surovi-novými zdroji a přírodním bohatstvím), neboť takové hospodářské seskupení by se stalo bezkonkurenčním a představovalo významného konkurenta zejména pro USA. V tomto směru mají společný zájem s americkými neocony a s USA obecně;

b/ s ohledem tenčící se zdroje nerostných surovin ve světě snížit spotřebu na Zemi a v souvislosti s tím i životní úroveň v zemích s nejvyšší spotřebou, tedy zejména v Ev-ropy. (V tomto bodě se globalisté rozcházejí s americkými neocony a jejich Pax ameri-cana – viz dále).

Globalisté proto usilují o ovládnutí a o následný rozvrat Evropy a jejích národů v podobě, v níž evropské státy a jejich národy známe. 

K tomu vedoucí projekt globalistů vznikl již koncem 2. světové války, kdy bylo jasné, že hit-lerovské Německo a další země Osy svůj úkol od globalistů na ovládnutí značné části světa nesplní a kdy namísto tohoto řešení se tudíž pracovalo již na jiné formě ovládnutí pod-statné části světa (tedy metodou cukru namísto metody biče). O tom svědčí i obsazení ve-dení předchůdkyně EU, kterou byla Montánní unie uhlí a oceli v polovině 50. let 20. sto-letí, jejímž prvním předsedou byl Walter Hallstein, jeden z význačných nacistů válečné a poválečné doby. Na heslo nacistů z té doby „Es kommt der Tag“ si pamětníci jistě ještě vzpomínají;

- celý projekt EU má tedy sloužit pouze jako prostředek k demontáži evropských států, k rozpuštění jejich národů jejich promícháním s masově navezenými migranty zejména z islámských zemí s cílem vytvořit novou světle hnědou rasu s průměrným IQ 90 podle ná-vodu Coudenhove-Kalergiho. Jde o součást dlouhodobých plánů světových globalistů na „přestavbu“ Evropy. Cílovou stanicí pro EU je Evropský islámský chálifát s přestupní stanicí pod označením 4. Říše. (Přestavba Ruska proběhla v poslední dekádě minulého století, byť nástupem Putina do funkce prezidenta se vymkla poněkud kontrole. Přestavba USA pro-bíhá v současnosti, a to rovněž nikoliv bez potíží, neboť ani prezident Trump nemůže být považován za „koně“ globalistů. Spíše se nachází mezi tlaky ze strany globalistů a neo-conů, čemuž odpovídá i jeho politika pro mnohé tak nepochopitelná);

- z původního obrazu předchůdkyně EU zbyly pouze sliby a vyvolané plané naděje pro mnohé občany Evropy, které byly po prvních skutečně nadějných fázích – EHS a ES (kdy bylo třeba připravit a otevřít přístup do EU i pro tehdejší socialistické země a nalákat je), postupně likvidovány formou salámové metody;

- k realizaci tohoto plánu směřují i podepsané dokumenty počínaje Lisabonskou smlouvou a dokumenty následujícími;

- přitom již samotná Agenda 2030 obsahuje plán (a závazek smluvních stran – tedy evrop-ských zemí) na dovoz 56 milionů migrantů do Evropy a jejich rozmístění do r. 2030. A ty země, které ji nepodepsaly přímo, se k ní podpisem Lisabonské smlouvy přihlásily.  To se týká i ČR;

- A. Merkelová nedostala za svoji rozvratnou činnost v Evropě při realizaci těchto plánů glo-balistů medaili Coudenhove-Kalergiho pro nic za nic;

- na povrch tak vystupuje postupně i to, kdo ze zákulisí fakticky řídí činnost celé EU přes její orgány. Globalisté využívají ve vedení EU k tomu vhodné lidi, a to s přihlédnutím k jejich minulosti, morálním vlastnostem a schopnostem. To se pochopitelně nemůže neodrazit i na celkových výsledcích EU, na jejím stavu a postavení ve světě, které upadá. 

- na povrch vycházejí postupně i další skutečnosti, k nimž patří i studie zadaná bruselským vedením EU v r. 2005 ke zpracování počtu obyvatel, který se „vejde“ do jednotlivých člen-ských zemích EU atd.. 

Mimochodem, v případě ČR došla tato studie k 64 milionům lidí, takže z tohoto pohledu se k nám údajně „vejde ještě 54 milionů lidí k našim stávajícím 10 mil. občanů. Kdo a z čeho je bude živit či vůbec jakoukoliv jejich využitelnost v době přicházející 4. průmys-

lové revoluce, studie neřeší, stejně tak ani jejich schopnost rychlého rozmnožování a z toho pramenících dalších problémů. Zcela pomíjeny jsou i problémy spojené s přílivem zločinnosti, problémy dávno v Evropě již vymýcených či dosud vůbec nepoznaných ne-mocí, negramotností většiny těchto lidí, neschopností a hlavně jejich nezájmem o asimi-lace v novém prostředí atd. Právě naopak. Organizované přísuny těchto migrantů jsou po-užívány jako zbraň proti Evropě v souladu s výše uvedenými základními cíli globalistů. 

- Je ale třeba konstatovat, že další záměry prosazované vedením EU na islamizaci Evropy jsou ještě daleko ambicióznější, než výše uvedené.

Výsledek dnes všichni známe, jen si ho někteří z nás stále ještě nechtějí přiznat, neboť ně-kteří z nás spatřovali v EU naplňování humanitárních plánů krále Jiřího z Poděbrad na mírové uspořádání Evropy, jiní pak uvěřili pohádkám o prosperujícím řeckém kavárníkovi a portugal-ském rybáři. Nic z toho se neuskutečnilo, právě naopak. 

Další naši spoluobčané stále ještě nechtějí uvěřit či přiznat si, že naletěli, zatímco někteří bu-dou tyto plány dokonce podporovat, neboť z jejich podpory osobně těží. Sice jen dočasně, což ne všichni z nich chápou, ovšem žijeme v době, kdy heslo „Carpe diem“ (Užij dne) tak frekventované na sklonku starého Říma je pro některé občany EU (naše nevyjímaje) heslem zásadní priority.   

Pokud jde o záměry uvedené pod body A. a/, b/ a B. a/, jsou společné se záměry amerických neoconů. 

Pokud jde ale o záměr uvedený v bodě B. b/, v něm se světoví globalisté rozcházejí s neocony kvůli zarputilému setrvávání neoconů na kořistnické politice Pax americana, která je na-prosto nešetrná k surovinovým zdrojům a k šetření životního prostředí (při 5%ním podílu obyvatel USA na celkovém množství obyvatel Země jde o 50%ní podíl na světové spotřebě nerostného bohatství, o 40%ní podíl na produkci odpadů ve světě, o ničení spodních vod a hrozby zemětřesení z titulu dobývání ropy z břidlic atd. ani nemluvě). 

To je i jeden z důvodů „rozkolísání EU“, neboť dříve jednotné požadavky globalistů a USA na EU, plnící současně roli vazala vůči USA po skončení 2. sv. války, se začaly od obou zadavatelů různit. 

A nyní tedy již k samotným argumentům „pro Czexit“:

1/ Evropská unie je nástroj globalistů k ovládnutí Evropy, k její následné islamizaci, k vytvo-ření Evropského islámského chálifátu, a to s přestupní stanicí ve 4. Říši; 

3/ EU se proto po podpisu Lisabonské smlouvy stále více odchyluje od své předchozí podoby, jejímž účelem bylo nalákat ke vstupu další členské země;

4/ EU postupně odebírá členským zemím i zbytky jejich suverenity. Prosazuje přitom různé (často i zcela nesmyslné) zákony stále více do legislativy členských zemí, v nichž tato eu-rounijní legislativa již výrazně převažuje nad zbytkem původní legislativy členských zemí;

5/ Vedení EU tak prosazuje v členských zemích stále více agendu zcela neslučitelnou s dosa-vadními křesťanskými principy Evropy a se způsobem života a zájmy jejích obyvatel;

6/ Stále více se ukazuje, že EU je koncipována od samého počátku především k realizaci poli-tických cílů globalistů, přičemž nebere v úvahu rozdíly v hospodářské úrovni jednotlivých členských zemí, což má značně negativní dopad na ekonomiky eurozóny a na její hospo-dářské výsledky. K tomu nemalou měrou přispělo i zavedení EURa jako platidla ve většině členských zemí EU, které svojí úrovní bylo nastaveno na ekonomickou úroveň Německa,

nikoliv dalších zemí EU, které na to v různé míře doplácejí;

7/ Vedení EU se krom toho dosud profilovalo jako vazal USA. To se odráželo i v politice a cho-vání jak jejího vedení, tak i jejích členských zemí. Po odklonu cílů světových globalistů od zájmů amerických neoconů a jejich politiky Pax americana došlo k rozkolísání EU, které chybí kompetentní vedení a dostatečná schopnost a vůle postavit se konečně na vlastní nohy a začít konečně realizovat vlastní proevropskou politiku oproštěnou od jakýchkoliv vnějších vlivů, tedy i od vlivů světových globalistů. Vedení EU proto i nadále pokračuje v protievropské politice, totéž provádějí i představitelé jednotlivých členských zemí. Pro-sazují tedy cizí zájmy na úkor národních zájmů ve svých zemích.

8/ Postavení jednotlivých členských zemí v EU není rovnoprávné, demokracie je stále více potlačována (otázky podléhající souhlasu všech členských zemí jsou převáděny do katego-rie, kde postačuje většina hlasů a kde jsou menší země vždy přehlasovány, Evropský parla-ment je často stavěn vedoucí orgány EU „před hotovou věc“, jeho činnost je pak jen for-mální).

9/ Prostřednictvím naší účasti v EU se upevnilo a zakonzervovalo postavení ČR jako kolonie západních zemí, které bylo nastartováno již v 90. letech přechodem bývalých socialistic-kých zemí na instrukce obsažené ve washingtonském konsenzu;

10/EU je v současnosti smluvně propojena s vojenskou organizací NATO, čímž jsou její člen-ské země vtahovány do politiky neslučitelné s principy mírové spolupráce s dalšími ze-měmi a často i s Chartou OSN. 

11/Pod dojmem vlastní bezpečnosti, zajištěných koryt a v některých případech i beztrest-nosti někteří naši poslanci a vládní činitelé se pouštějí do zahraniční politiky ve stylu „Myš, která řvala“, aniž k tomu mají často sebemenší odborné a morální předpoklady a znalosti. Postačuje jim pocit sounáležitosti se stádečkem politiků EU v Bruselu a v jejich členských zemích hlídaných smluvně zajištěným ovčáckým psem. To byly dosud postačující předpo-klady k výkonu prakticky jakékoliv funkce v tomto systému. Větší odbornost a znalosti byly a jsou zatím spíše na překážku. Jak v Bruselu, tak i v jednotlivých členských zemích.

12/Je stále více zřejmé, že tento systém dále pokračovat nemůže. Je to viditelné nejen v USA, které jsou dnes rekordně zadluženy a které již prezident Trump převzal za těžko řešitelné situace „bez ztráty kytičky“ a které přinejmenším z ekonomických důvodů nebudou moci (a doufejme, že již ani nechtějí) hrát dále roli „světového četníka“. 

Je to stále více zřejmé i z vývoje v samotné EU a z narůstajících problémů a rozporů v jed-notlivých členských zemích. 

Evropa se tedy bude muset začít starat sama o sebe a je otázkou, zda nejlepší řešení při-tom je svěřit i nadále osud jednotlivých členských zemí této unie do rukou těch, kteří již „dokázali, že to dokáží“. Tedy zničit tuto původně dobrou myšlenku. 

Při takové úvaze je ale nutné vzít v potaz i to, že skutečný zakladatel a „vlastník“ EU je stále v zákulisí a ten na nějaké snahy o reorganizaci EU nebude slyšet, pokud nepůjde pouze o nic neřešící přemalování jejího štítu. Případné pokusy o „reorganizaci EU“ budou proto nutně pod jeho patronátem a kontrolou a kýženou změnu nepřinesou. Ani nemo-hou.

Pokusme se proto v poslední třetí části zamyslet nad co nejlepším řešením pro naši zem a naše občany (či jejich zcela převažující většinu). Nezapomínejme přitom na zřejmě již nevrat-nou islamizaci podstatné části EU a na její plánované rozšíření i do ČR. Dalším odkladem ře-šení z naší strany se sami vmanévrujeme do stejné situace, v niž jsou státy západní Evropy.

Pokračování