DOKUMENT DOBY (II. část)

Sametová legenda

Zpráva Komise FS pro vyšetření událostí 17. 11. 1989 byla prohlášena za utajenou a
nebyla zveřejněna. Důsledky šetření se promítly do odsouzení několika bezvýznamných
policistů k několikaměsíčním trestům nebo k podmíněným trestům. Vyšetřování bylo
zaměřeno pouze na násilnosti na Národní třídě, bylo zmanipulováno a záměrně se
vyhýbalo vyšetření politického pozadí převratu. Podobný osud postihl Nezávislou
vyšetřovací skupinu studentů, která vznikla jako reakce na evidentní manipulování
vyšetřovací komise FS.

Důsledkem tohoto stavu věcí byly rychle a všeobecně se rozšířivší pochybnosti o
legendě sametové revoluce, jak ji dosud urputně hlásá president a vláda Charty 77.
President rovněž nedodržel svůj veřejně daný slib, že budou zveřejněny všechny
záznamy o jednání s Adamcovou vládou a následně jednání tzv. rozhodujících
politických sil (dodnes není známo, kdo je tímto pojmem označen)

S odstupem 9 měsíců se však stalo zřejmým, že masakr na Národní třídě byl předem
připraven a že byl koncipován jako signál k zahájení převratu. Po něm byla iniciativa
okamžitě předána Chartě 77 – to dokazuje, že v přípravách existovala spolupráce
(kromě mnoha dalších důkazů). Charta převzala iniciativu rozšířením sdělení sl. Drážské
o smrti studenta, která se ukázala být dezinformací. Tento kritický bod spojení Charty
77 a zasvěcené části ÚV KSČ nebyl dosud objasněn a tvoří jedno z ústředních politických
tajemství.

Když byly tyto pochybnosti občanů spolehlivě zaregistrovány, natočila BBC pořad o
událostech 17. 11. 1989, v němž je legenda korigována a vyúsťuje v tvrzení, že to byl
nepodařený vnitrostranický převrat, který měl pouze odstranit Jakešovo vedení, ale
který se vymkl z rukou. Na základě této predikce vystoupil jeden z předních mužů 5
Charty, Jiří Ruml, s požadavkem, aby vyšetřování 17. listopadu bylo obnoveno.
Nebezpečí, které v sobě takový požadavek skrývá, spočívá v tom, že komise bude opět
sestavena z lidí Charty 77, kteří budou dokazovat tvrzení pořadu BBC, které je
pokládáno za přijatelnou politickou verzi, korigující nesmyslnou báchorku o sametové
revoluci. Stejným cílem však bude zakrytí každého spojení Charty s komunisty a
kontinuity komunistické vlády – Chartě stále vyhovuje být považována za něco jiného,
než čím ve skutečnosti je. Je nepochybné, že kdyby byla zveřejněna pravda, Havel a jeho
vláda Charty 77 by museli padnout. To je však nepřijatelné pro zahraniční sponzory,
kteří Chartu vypracovávali 13 let a nemají pro ni přijatelnou náhradu, se kterou by mohli
souhlasit také Rusové. Vláda Havlovy Charty musí být tedy udržena.

Politicky nosnou byla pouze Obroda. V ÚV KSČ byla vytvořena skupina Urbánek –
Mohorita, která byla Hegenbartem pověřena jednáním s Obrodou. Účelem byla
spolupráce na kompromitaci Jakeše a jeho odchod z vlády. Hegenbart byl v této činnosti
řízen KGB. Byl natočen film z Jakešova kompromitujícího vystoupení v západočeském
kraji. KGB rozmnožila jeho videokazety a v zahraničí se prodávaly za 20 DM za kus.
Současně prováděl Hegenbart izolaci Jakeše, který nebyl zasvěcen do událostí, aby byl v
případě zahájení operace eliminován nežádoucí zásah. Hegenbart byl rovněž
rozhodujícím mužem, který v červenci a srpnu 1989 řídil stanovisko ÚV a vlády k exodu
východních Němců ze západoněmeckého velvyslanectví. V rámci spolupráce Hegenbart
– Obroda vycestoval také Jiří Hájek těsně před převratem do Rakouska k projednání
některých podrobností souvisejících s datem a technikou převratu.

Den 17. 11. Byl zvolen jako nejvhodnější vzhledem k tomu, že je mezinárodním svátkem
studentstva, a zaručuje tedy mezinárodní odezvu, a dále proto, že to byl poslední termín
s aspirací na mezinárodní odezvu před schůzkou Gorbačov – Bush na Maltě, kde měl být
projednán další postup velmocí při řízení sjednocování Německa, což předpokládalo
také politickou změnu v Československu.

Ze zprávy zveřejněné Nezávislou vyšetřovací skupinou studentů, je dostatečně známo,
jak bylo zmanipulováno jednání Pražské vysokoškolské rady za účasti Vasila Mohority k
přípravě manifestace. Ke skutečnostem, které jsou už veřejně známy u průběhu masakru
na Národní třídě, lze připojit:

a) Přibližně 2 hodiny před příchodem průvodu na Národní třídu byl zastaven
provoz tramvají v obou směrech. Dopravní podnik tedy musel dostat takový příkaz už
asi 3 hodiny před tím. Současně byla Národní třída téměř vyklizena (liduprázdná),

b) Pohotovostní oddíly SNB byly v pohotovosti v Mikulandské ulici a v Konviktské
už 3 hodiny před příchodem průvodu na Národní třídu,

c) Asi hodinu před příchodem průvodu byly uzamčeny všechny domovní dveře
všech domů od Perštýna až k Národnímu divadlu,

d) Zásahová četa ÚRNA (Útvary rychlého nasazení), která byla ve 3. Pohotovostním
sledu (její členové byli doma u rodin, ale museli být k dispozici u telefonu), dostali v 6
10.30 hod. telefonický rozkaz k okamžitému návratu do útvaru (tedy 8 hodin před
nasazením), tj. asi 4 hodiny před zahájením manifestace na Vyšehradě. Po příchodu k
útvaru jim byla nařízena pohotovost. Když četa nastoupila v maskovaných uniformách a
maskovaných čepicích, byl jim vydán rozkaz k nasazení červených baretů, které jsou
součástí vycházkové uniformy. V 11.30 hod. byla četa převezena autobusem do
Bartolomějské ulice k soustředění. Od 13.45 probíhala jejich instruktáž třemi důstojníky
StB v civilu o jejich zákroku u Národního divadla – tedy v době, kdy manifestace začínala
ve vzdálenosti asi 3 km. Zásahové četě byl na zvětšeném obraze podrobně vyložen
uzávěr u Národního divadla včetně nasazení automobilu se zábranami. Byla instruována,
že důstojníci StB jim budou ukazovat vytipované osoby v průvodu, které jsou pak
povinni vytáhnout a zadržet.

ÚRNA jsou cvičeny pro bleskovou akci, nikoli pro pořádkovou policejní službu. Plk.
Bečvář, který vydal rozkaz k jejich nasazení, musel vědět, jak tato složka bude reagovat.
Musel rovněž vědět, že její nasazení je neadekvátní, protože podle zákona a vnitřních
předpisů FMV jsou ÚRNA nasazovány pouze při bezprostředním ohrožení životů, při
organizovaném a ozbrojeném odporu. Nic takového se na Národní třídě nedalo očekávat.
Plk. Bečvář byl do funkce dosazen právě Hegenbartem a je pravděpodobné, že
protipředpisový rozkaz k nasazení ÚRNA nevydal z vlastního rozhodnutí. Zde kdesi
mohou spočívat příčiny, proč se zastřelil.

e) V odpoledních hodinách 17. 11. 1989 opustilo Prahu celé vedení Charty 77 včetně
rodin. V Praze zůstali pouze Uhl, Benda, Němcová. Patrně existovalo jisté nebezpečí
jejich pozatýkání v případě, že by se Hegenbartovi nepodařilo okamžitě paralyzovat akce
a rozhodnutí většiny vedoucích ÚV KSČ a FMV, kteří nebyli do charakteru akce
zasvěceni. Chartisté se však všichni vrátili už v sobotu v poledne zpět do Prahy. V té
době a během neděle se Hegenbartovi podařilo definitivně odstranit nebezpečí zákroku
Lidových milicí, které Jakeš mobilizoval.

Cílem operace nebylo pouze odstranění Jakeše, ale ústup komunistů do předem
připravených pozic, jejichž dislokace a krytí bylo předmětem dojednávání s Obrodou od
ledna 1989. Od téže doby (po zatčení Václava Havla) byli Hegenbartem mobilizováni
herci, zpěváci aj. k podpisovým akcím za jeho propuštění. Všichni iniciátoři byli
komunisté. Ze seznamu studentů, kteří připravovali manifestaci a později se chopili
organizování studentstva, vyplývá, že jde výlučně o děti prominentních rodičů. 86%
těchto studentů mělo rodiče ve vysokých funkcích v KSČ, FMV, diplomatických službách,
v kategorii generálních ředitelů a vysokoškolských profesorů atd. Existují důkazy o
instruování těchto dětí jejich rodiči. Existují rovněž důkazy o tom, že už od června 1989
byla vypracována hesla jako „Nejsme jako oni“, „Nechceme násilí“ atd. a formy jejich
uplatňování při demonstracích tak, aby nedošlo k fyzickému napadání komunistů – to
byla jedna z podmínek dohody o předání moci a záruky za ni převzali sami komunisté
prostřednictvím studentů a Občanského fóra.

Rozdělení pozic

Koncepce OF byla dohodnuta asi půl roku před převratem a schválena Hegenbartem. Na
jeho prohlášení Havlem v Realistickém divadle sváželi pověření důstojníci StB svými
soukromými vozy všechny hlavní členy Charty 77. Uvolnění divadel fingováním
protestních stávek organizovala StB prostřednictvím svých agentů mezi herci a
základními organizacemi KSČ v divadlech. Vedením OF byli pověřeni výhradně kmenoví členové Charty 77. Kvalifikovaný zpravodajský odhad předpokládá, že pro nasazení v OF bylo uvolněno přibližně 1100 lidí z nové báze KGB. Agentura StB byla nasazena celá (v Chartě 77), i když posléze došlo k řadě průvalů, z nichž některé byly účelové (Danisz apod.)

Občanské fórum si zachovalo horizontální organizaci Charty, protože ta nejlépe
vyhovovala možnostem průniků (politických, zpravodajských, finančních, kontrolních) a
potřebám infiltrace všech ostatních politických stran, klubů, organizací a spolků,
vznikajících ve vazbě na OF, tedy v podstatě na početně multiplikovanou Chartu 77.
Nejsilnější pozici v OF si udržuje Obroda, která je stále jeho rozhodující složkou.
Zajišťuje kooperaci s KSČ a koordinaci v oblasti personální politiky ve vládě,
diplomatickém sboru, FS a obou národních radách, republikových vládách a ve sféře
komunální (O. Černík). Všechna rozhodující místa v oblasti veřejné moci, rozhlase,
televizi, tisku, průmyslových podnicích, školství, zdravotnictví, soudech, prokuratuře
apod. jsou obsazována komunisty (tzv. bývalými).

Proto je výchozím bodem historie a politiky r. 1968. Je předkládán jako prvotní počátek
dnešní demokratické politiky a jeho aktéři jsou tak předurčeni k převzetí veškeré moci.
Tento politický akt, podporovaný Západem, má rehabilitovat hromadné nasazení tzv.
bývalých komunistů. Je to schéma, které je uplatňováno ve všech komunistických státech
Evropy. V Československu je však nejzřetelnější vzhledem k počtu komunistů
vyloučených v r. 1968 z KSČ – jejich značný počet si nevynucuje přejmenování KSČ, ani
změnu programu, protože tato organizace má jako svou veřejnou variantu OF.

V rámci dohod o kontinuitě moci komunistické oligarchie byla činnost OF od počátku až
k volbám vedena k likvidaci jakékoli potencionální opozice, která by mohla relativně
vzniknout. OF bylo pod kontrolou komunistů stejně jako samotná KSČ a ostatní klasické
politické strany – bylo však nutné zabránit vzniku jakkoli nezávislé organizace, která by
tuto hegemonii mohla dříve nebo později ohrozit. Proto bylo v období únor – duben
rozbito studentské hnutí a vyřazeno z jakékoli politické konkurence a učiněno zcela
pasívním. Když se před volbami ukázalo relativní nebezpečí ze strany KDU, byly jeho
volební šance zlikvidovány akcí proti Bartončíkovi, v níž se osobně angažoval V. Havel
nejen výroky o rozhovoru s Bartončíkem, ale zejména tím, že vzal pod svou osobní
ochranu Jana Rumla, který útok vedl. Ihned po volbách byla torpédována Čs. Strana
socialistická akcí Melantrich, v níž se rovněž osobně angažoval Havel zasláním dopisu o
svobodě slova. Vzápětí nato byla roztržena Republikánská strana, v očekávání je
destrukce Lidové strany. Tím OF zcela ovládlo vnitropolitickou situaci a destruovalo
jakoukoliv opozici. Akce byly provedeny zcela profesionálně a vylučují, že by jejich 8
autory mohli být diletanti z OF. Kromě toho forma jejich provedení nutně předpokládá
dokonalou a disciplinovanou organizaci s federálním rozměrem. Důkazem její existence
byla rovněž volba Vasila Mohority místopředsedou FS, naprostou většinou hlasů, když
KSČ má pouze 14% mandátů ve FS. Podobných důkazů o dokonale fungující kooperaci
mezi KSČ a ostatními tzv. opozičními organizacemi (někdy vysloveně
protikomunistickými) existuje celá řada.

Přibližně od března 1990, kdy se v KC OF začal objevovat vliv mimopražských OF, který
nekorespondoval s cíli chartistů, začalo docházet k silné názorové diferenciaci, která
pokračuje a nabývá na ostrosti. OF politicky nepřežilo své volební vítězství. Příznaky se
projevily už při sestavování federální vlády, která byla v základních ministerstvech
sestavena Havlem už 3 týdny před volbami. Po akci Bartončík se v jejím důsledku
projevil strach mnoha funkcionářů a sestavení vlády se protáhlo o 10 dní déle, než
president předpokládal.

Předání moci

V polovině roku 1988 bylo informováno o přípravě politického převratu v
Československu 12 lidí z nejvyššího orgánu KSČ. V říjnu 1989 se tento počet zvýšil na
přibližně 90 lidí, z nichž většina nebyla přímo z aparátu KSČ.
Naprostá většina členů KSČ byla převratem a ztrátou své moci překvapena a označovala
postup svého vedení za zradu. Od února do dubna 1990 nastalo v řadách členů KSČ
znatelné uklidnění informovaností, kterou jim zprostředkovalo vedení až na úroveň
okresních výborů. Došlo k všeobecnému pochopení faktu, že moc 1.3 milionů členů KSČ,
250 tisíc mužů plně vyzbrojené armády, 60 tisíc mužů FMV, 150 tisíc ozbrojených členů
Lidových milicí a půl milionu občanů, sympatizujících s režimem, nebylo poraženo a že
události jsou taktickou formou změn, jinak v krátké době neproveditelných.
Pokusy malých lokalizovaných skupin komunistů, kteří se z neznalosti chtěli postavit na
odpor, i když nikoli ihned veřejný, byly na zákrok vedení strany odloženy. Informace o
připravovaném převratu StB byly rozšiřovány OF záměrně k vytvoření atmosféry,
umožňující snazší zvládnutí veřejnosti a k získání sympatií.

V prosinci 1989 byli všichni rozhodující funkcionáři KSČ, armády, LM a FMV přesně
informováni o situaci a jejím smyslu. Latentní pohotovost byla udržována pouze do
března 1990, kdy byla situace stabilizována zákonem č. 15/90 z 23. 1. 1990, který
zaručoval KSČ veřejnou právní ochranu, garantovanou novou vládou. Veřejnost se proti
zákonu nepostavila na odpor a situace byla zvládnuta.
Nikdo z vedoucích funkcionářů starého ani nového vedení KSČ nepomýšlel na převrat,
protože předání zjevné moci a ústup do ústraní bylo direktivou moskevského vedení
Světového komunistického hnutí. Stalo se zcela zřejmým, že Moskva by žádný pokus o
zpětné převzetí moci KSČ nepodpořila, naopak, postavila by se proti němu. Ve stejném
smyslu byly vydány rozkazy jednotkám sovětské armády na území Československa, k 9
nimž byli už počátkem listopadu 1989 vysláni důstojníci Rudé armády se zvláštním
posláním.

Charta 77 v čele s Václavem Havlem dodržela s podporou zakonspirované části StB
všechny dohody o průběhu převzetí moci i o další neveřejné spolupráci s KSČ
(zprostředkováno Obrodou). Za účelem mezinárodní kontroly dodržení těchto dohod se
Československo stalo od listopadu 1989 zpravodajsky a kontrarozvědně otevřenou
zemí. Dohody byly rovněž precizně dodrženy ze strany KSČ. Indiferentní a zmanipulované
obyvatelstvo Československa nezpůsobilo svým vystoupením (neplánovaným a
neorganizovaným) žádné komplikace. Reakce proti setrvávání komunistů ve všech
oblastech veřejného a politického života země jsou zatím stále pod kontrolou Havlovy
vlády a aparátu bývalé moci. Rovněž byly zvládnuty reakce proti nástupu komunistů z
padesátých let.

Volby v červnu byly zmanipulovány především difuzí voličů do množství plánovitě
vytvořených indiferentních politických stran a rozptylem voličského potenciálu.
Sestavením pořadníku kandidátů bylo zajištěno zvolení předem vybraných a
schválených osob. Všechny politické strany byly infiltrovány předem připravenou
organizací osob, sestavenou ve spolupráci s StB. Mezinárodní kontrola byla zajištěna
expoziturou emigrantů (kupř. Škutina v ČSS, Pachman, Strobinger v ČSL, Horák v ČSSD
atd., stejně tak byl obsazen Havlův štáb a vedení OF). Komunisté si podrželi veškerou moc ve státě. Pozice jejich odpůrců, pokud v naprosto dezorientované veřejnosti existují, jsou politicky bezvýznamné a tedy zanedbatelné. Charta 77, transformovaná v OF, je jejich spojencem, který na sebe vzal pouze úlohu krytí.