S pravdou ven

Nechtěl bych takový manuál sestavovat. Některé kapitoly budou vcelku jednoduché a poradil by si s nimi i průměrný cenzor. Například ty, které budou pojednávat o jasných lžích a snadno vyvratitelných pomluvách. Tam bude stačit zjevit čistou pravdu.

Co si ale počít v těch případech, kdy se na některém serveru objeví informace, která bude pro Rusko příznivá, a přitom bude nedej bože pravdivá? Jak před ní nezkušeného úředníka ochránit? 

A co si počít, pokud některý ze záludných serverů rozšíří informaci, která nám nebude sloužit ke cti, ale kterou ani na slovo vzatí odborníci z příslušného odboru nebudou schopni vyvrátit?

V takových případech by měl manuál úředníkům poradit, aby si daných zpráv prostě nevšímali, povznesli se nad ně a sledovali ta média, která je podobných dilemat zaručeně ušetří. Manuál by mohl přímo obsahovat seznam takových médií, jejichž obsahy jsou natolik spolehlivé, že nebudou brát zaměstnancům na úřadech klid pro práci.

Mnozí ještě pamatují doby, kdy úřady rozhodovaly o tom, jaké informace máme dostávat a jaké dostávat nesmíme. Dnes jsme díky pokroku techniky mnohem dál. Je mnohem obtížnější než dříve některé zprávy prostě zablokovat. Odtud nutnost ustavovat odbory, které budou pečovat o to, co si o kterých informacích mají lidé myslet. Budou-li se držet zásady „s pravdou ven“, nemůže to svobodu mínění a názorovou různost ani v nejmenším ohrozit.