EU a pomazánkové máslo, aneb rozhodnutí „pomazaných“ (koho, čeho EU zakázala jmenovat!)

Podíváme-li se na pulty obchodů všeho druhu, kde je k mání dovozové zboží jak z EU, tak jiných států snadno zjistíme, že tomu tak zdaleka není. Každý výrobek a zboží, vyrobené v cizině, zcela logicky nese originální název a je to pro většinu zákazníků, kromě lidí znalých cizího, především anglického či německého jazyka, tzv. „španělská vesnice“. Výrobek nebo zboží má svůj název nebo značku, které jsou zcela jistě nějakým svým způsobem výrobcem registrované a chráněné a proto asi výrobce nebude, jen tak mirnix tirnix, nakloněn jejich změně. Nutno dodat, že importované zboží a výrobky na pultech našich obchodů jsou vesměs doplněny označením a informacemi v češtině, takže je zákazník informován (ne vždy dostatečně vzhledem k velikosti písma) o výrobku, jeho vlastnostech, způsobech použití, trvanlivost atd.

Nicméně název, např. „Krabella Surimi Sticks“ (krabí tyčinky), „Snickers“ (tyčinky máčené), „Mini Bake Rolls“ (mini pizza), „Aquafresh extra Care“ (ústní voda), „Teekanne Garden Selection“ (ovocný čaj), „Glade by Brise Moments“ (voňavé svíčky), „Friskies Life Plus Nutrition Junior“ (granule pro mladé ps), „Finish Powerball All in 1“ (tablety do pračky dva v jednom) a stovky, ne-li tisíce dalších výrobků, pro běžného českého zákazníka mnoho pochopitelných či jednoznačných informací o výrobku nepodávají. Tedy kromě dodatečného informačního letáčku, přilepeného nebo dotištěného na výrobku. To by jako českým spotřebitelům vadit nemělo?

Jenže mohlo by se zdát, že by to pro spotřebitele mohlo být dostatečné. Mohlo, pokud by na druhé straně nějaká komise EU nezakazovala u pomazánky doplňkové

druhové slovo „máslo“. Vezmeme-li v úvahu, kolik na trhu existuje pomazánek s určením druhu pomazánky, pak by se spotřebiteli mohlo stát, že místo požadované sýrové pomazánky koupí pomazánku tvarůžkovou, česnekovou, s pažitkou nebo jinou. Členové zmíněné komise EU, která takové, ale i mnohé další nelogické a iracionální rozhodnutí dává, zřejmě ve své „rozežranosti“ (vzhledem k jejich platům) přestávají logicky uvažovat, neboť oni zřejmě ani nemají potřebu takové výrobky nakupovat. Jednoduše zajdou do restaurace či bufetu EU, nebo do jiného nóbl restaurantu, kde je na výběr něco, o čem si člověk, kupující si na kvalitě omezené pomazánkové máslo, může nechat zdát. Je to konec konců stejné, jako s požadavkem na ohyb okurek či banánů a jiných animozit, které jsou sice k smíchu, ale ze strany EU natolik důležité, že jsou ochotni za nerespektování naše prodejce i finančně pokutovat (trestat).

Vrátím-li se ještě k zákazu používání druhového názvu „máslo“ u pomazánky, pak zcela nechápu, proč by se to mělo u nás, notabene příkazem EU, zakazovat. Chápu, že pomazánkové máslo je výrobek řádově jiných kvalit a jiného složení než máslo stolní, ale „máslo stolní“ je a bude „máslem stolním“, stejně jako „pomazánka máslová“ (vedle pomazánky tvarůžkové, budapešťské, česnekové a jiných) by měla zůstat „pomazánkou máslovou“. Pokud by tomu tak nebylo, pak by nutně muselo dojít k eliminaci názvu potravin s obsahem mouky ( např. jen kolik je druhů chleba!) cukru, olejů apod. Např. výrobků typu „olej“ (stolní, slunečnicový, řepkový, olivový, rybí, ale také motorový, převodový, tělový, masážní a jiné) je používán v mnoha formách a podobách výrobků. Kupodivu, to komisi EU nevadí. Nicméně jen proto, že název “Pomazánkové máslo“ není skutečné „ Stolní máslo“ neznamená, že by se nemělo u nás používat. Tím více v situaci, kdy je to český výrobek, je na to český spotřebitel zvyklý a název je mezi spotřebiteli vžitý. Pokud je výrobek „Pomazánkové máslo“ exportován, nechť je prodejce tak laskav a doplní je překladem do jazyka té země, ve které je prodáván (zda-li vůbec je) a to tak, jak je to praktikováno u nás. Pokud by snad neměli v EU co dělat, nechť se zabývají např. otázkou možného výskytu zimnice na měsíci a nám ať dají pokoj!

Ať žije EU (!), ať žije „pomazánkové máslo“! Dobrou chuť!

8. prosince 2012 Jiří B a ť a