Co je klinická smrt?

Přechod, který nazýváme „smrt“, je vlastně opětovným rozpomenutím se a znovunalezením vyššího duchovního smyslu naší nepomíjející existence.

Článek je reakcí na článek pana Václava Kovalčíka. Myslím, že téma by si zasloužilo více pozornosti.

Klinická smrt nastává vyhasnutím mozkové aktivity, to znamená, že v tomto stavu nezaznamenává elektroencefalograf žádné elektrické impulzy. Činnost oběhového a dýchacího systému je rovněž nulová. Člověk je lékařskou vědou prohlášen za mrtvého, ale on přesto ještě žije, a může se dokonce navrátit zpět do svého těla. Lékařské vědě se dosud nepodařilo tento jev zcela vysvětlit.

Celebrity v klinické smrti: Viděli řeku i světlo.

Lékaři se většinou termínu klinická smrt dost brání. Když ale například herečka Jana Andresíková přesně popsala, kde stála sestra a kde lékař a co říkal, když ona měla být údajně mimo, i doktoři připustili cosi mezi nebem a zemí.

Představitelka čarodějnice druhé kategorie z Rumburaka Jana Andresíková (71) si prošla klinickou smrtí dvakrát. Hlavně poprvé měla na nevěřící lékaře argument. „Bylo to po operaci. Najednou doktor říká: Ztratili jsme ji. Chtěla jsem se ohradit, říct, že jsem neumřela, ale nemohla jsem promluvit,“ líčí herečka. Když se probrala k plnému vědomí a mohla zase mluvit, přesně doktorovi popsala, co se v místnosti dělo. Kde stál doktor, kde sestra, co si říkali. Zůstali beze slov.

Klinickou smrt s četnými vizemi zažila také Dáda Patrasová.

Co tedy je klinická smrt a co o ni víme?

Více než třicet pět let už probíhá celosvětový výzkum okolností za nichž dochází ke smrti. Drtivá většina odborných prací nás utvrzuje v nejpodstatnějším závěru: Nemusíme mít z umírání strach, protože nás všechny po smrti očekává další existence!

Zkušenosti s blízkou smrtí nám působivým způsobem dokazují, že naše vědomí nezaniká a že lidský duch není upoután na hmotnou schránku.

Bernard Jakoby docent berlínské univerzity se téměř třicet let zabývá výzkumem v oblasti konce lidského života. Na toto téma vydal několik knih.

B. Jakoby píše: „ Všichni bychom si měli ujasnit, že to, co je označováno jako bůh, je prasíla stojící za veškerou existencí, jež existuje reálně a naprosto nezávisle na náboženství, neboť všichni jsme s tímto bohem nerozlučně spojeni.

Zásluhou oblažující vize světla poznává jedinec dokonalost veškerého stvoření. Každý člověk je

nezbytnou a integrální součástí univerza. Otevírá se před ním veškeré poznání a znovu poznává svou pravou a věčnou vlast.

Smrt je nutné chápat jako obrovské rozšíření vědomí, které je pro nás naprosto nepředstavitelné, protože může sahat až k samotnému jádru stvoření“.

Aktuální výsledky četných empiricko-lékařských studií o prožitcích z prahu smrti prokazují, že jejich existence a význam jsou i z vědeckého hlediska neoddiskutovatelné. Proces umírání probíhá podle určitého klíče, který je ve všech dobách a kulturách prakticky stejný. Specialista na srdeční choroby Pim van Lommel z Arnheimu publikoval začátkem roku 2002 první velkou studii:jeho tým vyzpovídal 344 pacienty, kteří byli po zástavě srdce úspěšně oživeni. Z nich 61 zaznamenalo prožitek na prahu smrti a u 41osob došlo k hlubokému, zásadnímu dopadu na předchozí postoje a způsob života. Tyto výsledky byly zveřejněny v renomovaném lékařském časopise The Lancet a zabývají se jimi vědci na celém světě.

Po vyhodnocení nashromážděných dat došel Pim van Limmel jako vědec s klasickým lékařským vzděláním k překvapivému závěru: „Nyní víme, že obvyklá vysvětlení prožitků z prahu smrti nejsou správná. Tyto prožitky nejsou vyvolány odumíráním mozkových buněk nebo nedostatečným prokrvením mozku. Ani věk, pohlaví, povolání nebo náboženství při nich nehrají žádnou roli“, řekl

holandskému listu Telegraf.

Lommelovy výsledky prokazují, že člověk má vědomí a sebeuvědomění i tehdy, když už jeho mozek nepracuje. Paralelní studie, zpracovaná na univerzitě v Southamptonu pod vedením kardiologa Sama Parniy, dochází k podobným výsledkům: „Všechny tyto prožitky získané na prahu smrti se museli odehrávat na prahu bezvědomí. To je překvapivý poznatek, neboť u pacienta v hlubokém kómatu jsou struktury mozku silně poškozeny, a to i ty, které souvisejí s pamětí a subjektivní zkušeností. Parnia ze svých poznatků odvozuje existenci lidské duše.

Prožitek z prahu smrti je vždy velmi jasný, zřetelný, uspořádaný. Je tedy jednoznačným opakem halucinací, které se vyznačují strachem a chaotickými představami.

Výsledky četných výzkumů všude na světě ukazují, že prožitky z prahu smrti jsou výrazem zcela jiného stavu vědomí. Obsahují střet s realitou mimo prostor a čas, s jinou dimenzí, kde se všechny věci mohou odehrávat současně.

Tisk i televize přinesly o nových závěrech Lommelova výzkumu obsáhlá zpravodajství.

Vědci se pokoušejí tyto prožitky vysvětlit kvantovou mechanikou. Dá se dokázat, že světlo se při některých pokusech chová jako částice (foton), při jiných zase jako vlna. Obojí je správné. Vše se vzájemně ovlivňuje. I pozorovatel ovlivňuje to, co je předmětem pozorování.

Mnoho renomovaných vědců zastává stanovisko, že bůh a duše existují. Dokonce 50 vědců z Ruské akademie věd se podepsalo pod takové prohlášení.

Brian Weiss píše: „My všichni jsme nesmrtelní, božští a nepomíjívý. Smrt neznamená nic jiného než projít dveřmi a vkročit do jiné místnosti.

Žijeme, abychom se zde něčemu naučili. Je nutné projít různými životními lekcemi, zlepšili své charakterové vlastnosti, naučili se milovat, odpouštět, chápat, být trpělivý, potlačit vlastní strach, hněv, zlobu.

Máme se naučit oprostit se od hrabivosti, pýchy, egoismu. Když vykonáme příslušnou zkoušku, můžeme školu pozemského života opustit a zůstat ve vyšší oblasti. Jsme jedineční, máme božskou podstatu.

Lidmi s prožitkem blízkosti smrti se zabývali psychologové humanistické psychologie.

Humanistická psychologie je učení o osobnosti jako celku se zvláštním zájmem o hodnoty a morální dynamismy lidské aktivity. Nemá "jednoho vůdce", hlavními představiteli jsou Abraham H. Maslow a Carl R. Rogers.

Psychologové odhalili, že lidi s „prožitky“ jsou vyrovnaní, nebojí se smrti, mají jiný žebříček hodnot, obrácený více k duchovnímu vnímání. Celkově jsou psychicky silnější, odolnější se zájmem o učení. Jejich život je spokojenější, bohatší.

Světoznámí vědci Stuart Hameroff a Roger Penrose, autoři kvantové teorie vědomí, přišli s přelomovým objevem. Součástí našich mozkových buněk jsou mikrotubuly. V okamžiku kdy

umíráme, ztrácejí mikrotubuly kvantový stav, ale ne informace v nich uložené.

“Řekněme, že srdce přestane bít, pacient umírá. Avšak kvantové informace v mikrotublách nejsou zničeny. Ty se rozptylují ve vesmíru,” takto popsal Stuart Hameroff jev, který náboženství popisuje jako vystoupení duše z těla..

“Pokud je pacient resuscitováni, pokud ho oživí, kvantová informace se vrací do mikrotubulů a tedy do těla a pacient má známé zážitky se smrtí,” dodal Hameroff. Tento proces vysvětlují vzpomínky lidí, kteří již byli jednou nohou na druhém břehu. V opačném případě, když zemřeme, tyto kvantové informace zůstavají žít mimo tělo a stanou se součástí další formy. Jinak řečeno duše opustí tělo a je připravena k reinkarnaci.

A pokud ateista protestuje a tvrdí, že něco takového není možné? Pak člověk, který klinickou smrt prožil, řeší vše pousmáním a vědomím skutečnosti, že jednou každý osobně tento fakt pozná.

https://www.youtube.com/watch?v=ZPhAuDFJGwU

https://www.youtube.com/watch?v=iFq1DVH52LY