Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Parlament zamítl kvóty na české potraviny.

Hodnocení uživatelů:  / 15
NejhoršíNejlepší 

David Martinek 

"Díky skvělé spolupráci demokratické opozice ve Sněmovně a Senátu, kde máme většinu, jsme právě definitivně zamítli kvóty na české potraviny. Ty měly omezit Čechům výběr potravin ze zahraničí a tento absurdní socialistický experiment tak naštěstí ani nezačne."
Citace, Pekarová, TOP09, duben 2021

  • parlament-zamitl-kvoty-na-ceske-potraviny
 
Dovedu pochopit, že každá země má lidi, kteří své vlastní zemi systematicky škodí. Problémem je, když tito lidé fungují v parlamentu. Pak dokáží poškodit vcelku rozumný směr, kterým je například podpora a ochrana domácího zemědělství.
 
Proč je ochrana domácího zemědělství tak důležitá?
 
Pokud se stát nedokáže postarat o ochranu domácí zemědělské produkce, obvykle se stane to, co u nás po roce 1989. Místní domácí zemědělské podniky se dostanou do přímé a nelimitované konkurence s globálními producenty. Globální producenti při vstupu na nově otevřený trh pochopitelně uvolní superlevné a dotované potraviny, zeleninu, maso. (Např. Kaufland, jablka v cenách r. 1998 - 5 korun/ kg.)
 
Lokální zemědělci a místní podniky pod cenovým tlakem (a také tehdejší zastaralosti provozů, nižší produktivitě, změněným podmínkám trhů) nedokáží obvykle účinně konkurovat. Postupně začnou likvidovat farmy, zemědělské statky, chovatelské farmy a provozy. Jejich produkci pohotově nahradí velcí globální výrobci a řetězce.
 
Domácí produkci nakonec nahradí dovozy.
 
Je štěstím, když se místní produkce dokáže takovému postupu bránit. A například vzniknou místní domácí sítě, firmy, nebo i dejme tomu české koncerny, které jsou schopny v konkurenci obstát. A které v zemi i platí daně. Nicméně, u nás, samozřejmě tuhle logiku věci pomíjíme.
 
Po čase, když převažují dovozy, lidé si situaci uvědomí a začíná volání po "obnově". To už zde také proběhlo. Ale vzhledem k dotované ceně, podmínkám produkce a distribuce, kterými funguje globalizovaný trh, je velmi složité domácí provozy obnovovat a obnovit.
 
Navíc lidé už změnili návyky a stali se na řetězcích plně závislí. Takto, v kostce řečeno, proběhla tržní transformace zemědělství po revoluci. Pokračování je jednoduché. V okamžiku, kdy domácí a lokální konkurenti zmizí, nebo jsou v celkovém objemu malí a slabí, ceny začnou opět růst.
 
Nastane i diference v kvalitě. Zatímco v domácích podmínkách producentů, např. Španělska, Itálie nebo Francie jsou standardem vysoce kvalitní potraviny, zelenina i maso, pro vzdálené distribuční trhy, jakým je dálněvýchodní Česko, je určena produkce, kterou by zmíněný Španěl, Francouz, Ital nebo Holanďan nevzal do úst. Kdo nevěří, nechť si najde lokaci El Ejido ve Španělsku, kde se vyrábí zelenina, kterou nakupujete v marketech.
 
Tady se argumentuje tím, že ochrana domácího trhu je socialistický přežitek. No, bohužel, není tomu tak. Kdyby tomu tak bylo, jak Francie, tak Německo, Nizozemí, ale i další státy EU by tak tvrdě a nesmlouvavě nehájily vlastní zemědělství. Pravdou také je, že politici v těchto zemích by si něco podobného, jako předvádí TOP09, nedovolili. Například ve Francii, v okamžiku, kdy se sáhne na zemědělce, vyrážejí traktory s vlečkami hnoje a farmáři stávkují; politici před tlakem domácích farmářů obvykle couvnou. Protože je velmi razantní a nevybíravý.
 
Výsledkem je dnešní struktura dotací do zemědělství EU. Země, kde se farmáři v minulosti tvrdě bránili, v praxi dnes pobírají největší dotace.
 
U nás je to jinak. Domácí trhy nikdo nehájil. A když se o to pokusíme teď, výsledek je jaký je. Tady si paní poslankyně navíc klidně vyvěsí slogan, že zamítli kvóty na domácí potraviny. A nic neděje.
 
Já bych vcelku uvítal, kdyby se rozjely traktory s vlečkami a příslušným poslancům by se zemědělci odměnili po zásluze. Zaházel bych těm lidem kancly hnojem. Hnůj ke hnoji. Ve stylu nejlepších evropských zemědělských tradic. A možná by se měli přidat i čeští výrobci potravin.
 
Dál.
 
Zemědělské dotace tvoří 38% z rozpočtu Evropské unie. Vyjádřeno sumou, jde o částku 41 miliard Euro (cca 1 bilion Kč) každý rok.
 
Mezi největší příjemce patří Francie, Německo, Nizozemí, Španělsko, Polsko.
My jsme někde ve zadní části tabulky, v procentech podílu. U nás se z celé zemědělské agendy veřejně řeší samozřejmě, jak jinak, Babiš, řepka a dotace Agrofertu.
 
To podstatné se k uším lidí nedostane.
 
Nemá smysl donekonečna hořekovat nad faktem, že dnes jíme druhořadé potraviny. Že potraviny, zelenina, maso i výrobky z potravin cestují tisíce kilometrů. Namísto toho, aby byly vyrobeny a spotřebovány v místě vzniku. Že cestující zelenina během přepravy a skladování hnije a je běžné, že se během distribuce vyřadí až 46% z celkového sklizeného objemu.
 
Žijeme v globálním kapitalismu.
 
U regálů marketů nad tím patrně většina lidí nepřemýšlí. Řeší jen cenu. A ta, jak všichni dobře pozorují, průběžně roste. S velkou pravděpodobností budeme i v budoucnu spotřebovávat drahé potraviny, vyráběné v lokacích, vzdálených tisíce kilometrů, chemizované a speciálně šlechtěné, ze široké diverzity plodin a typů budeme používat výhradně jen superodolné plodiny, které vydrží metody intenzivního zemědělství, chemizaci, transport, skladování a distribuci. Za souběžného dotování EU. Namísto toho, abychom pěstovali tady doma.
 
Co se dá dělat?
 
Přemýšlet nad tím, komu vlastně dáváte hlas.
 
Pro příznivce té jalové paní: Možná to netušíte, ale existuje prakticky přímá úměra mezi tím, co vás zastupuje v parlamentu a tím, co nakonec nakupujete v regálech marketů.
 
Existuje i relace mezi tím, co si v globálním marketu nakoupíte a doma spotřebujete a tím, jak jste na tom se zdravím.
 
Za druhé. Možná, když už máme politiky, jaké máme, by bylo snad i dobře přímo podporovat ty, kteří se o domácí zemědělskou produkci tady v Česku snaží.
 
Pod článkem dávám seznam a linky na české farmáře a zemědělské podniky, kteří pěstují doma v Česku. Možná každá jedna bedýnka od domácího farmáře nebo zemědělského podniku by mohla přispět k tomu, abychom tady postupně obnovili české, lokální a dodejme normálně fungující a prosperující zemědělské a faremní provozy.
 
A časem i samozásobitelnost v přijatelných cenových relacích u potravin, u kterých je to možné.
 
Dobrou cesta je podpora a ochrana domácího farmáře, domácího zemědělství a domácích výrobců. Až teprve v druhé řadě stojí globalizovaný obchod, který má pouze doplnit to, co si na vlastním trhu nedokážeme rentabilně a efektivně vypěstovat a následně sami vyrobit. | dm

Facebook komentáře