Z odštěpených zemí mu nejvíce vadila k Rusům tradičně nejpodezíravější Gruzie. Tam využil stalinského rozdělení Sovětského Svazu, které se řídilo imperialistickým heslem divide et impera. Etnika byla rozdělena do jednotlivých administrativních celků a promíchána tak, aby bylo zajištěno jejich snadné ovládání z Moskvy. Proto ještě před rozpadem SSSR za Gorbačova rozhořela krvavá válka mezi Armény a Ázerbájdžánci o Náhorní Karabach. Tak využil Putin proti Gruzii části jejího vlastního území Abcházii a Jižní Osetii, když je tak zvaně od Gruzie osvobodil a udělil jim „nezávislost.“ Na jižní Osetii se zvlášť projevuje ďábělský Stalinův záměr postavit proti sobě neruské menšiny, protože Osetinci byli rozděleni do dvou entit. Severní Osetie byla autonomní republikou v rámci RSFSR, zatímco jižní byla autonomní oblastí v rámci Gruzínské ASSR

Administrativní hranice Putin ani nepotřeboval v Moldově, kde prostě zajistil faktické odtržení východního břehu řeky Dněstr s převažující ruskou populací. Ta byla samozřejmě důsledkem imperiálního sociálního inženýrství osidlování dobytých území Rusy. Podobně je tomu v současné krizi i na Krymu, odkud Stalin násilně najednou vystěhoval původní obyvatelstvo krymské Tatary a zajistil tak  na ostrově převahu ruské populace.

Nejdůležitějším územím v Putinových imperiálních plánech však je Ukrajina. Její přímé sousedství  s EU by mu zajišťovalo snazší infiltraci do ztracených území ve východní Evropě, a kdoví, třeba i dál, kde Rusko v roce 1945 zastavili spojenci.

Tak se měla Ukrajina s loutkou Janukovyčem stát součástí euroasijského svazu, nového Putinová impéria. Na Ukrajině vždy imperiálním vládcům nejvíc záleželo, proto tam rusifikace byla nejitenzivnější. Slovanské příbuzenství tomu napomáhalo.

Teď se ale Ukrajina vzepřela, nechce být součástí asijského diktátorského impéria s olbřímí korupcí a sociálními rozdíly mezi vládci a ovládanými. Pro Putina je to zatím největší prohra,  Ukrajina má pro jeho evropský a velmocenský image zásadní význam. Proto začal řinčet zbraněmi a použil metody masivní sovětské propagandy o fašismu a nacionalismu a taktiky ochrany ruského obyvatelstva. Už pošlapává i vlastní zásady o nevměšování do vnitřních záležitostí, mezinárodní  a dvoustranné smlouvy.

Bohužel ruské propagandě podléhá i část české populace bez ohledu na naše hořké zkušenosti s imperialistickými sousedy a zprofanovanou fašisticko-nacionalistickou rétoriku, používanou za komunistického režimu k diskreditaci opozice.

Nebezpečí imperiální expanze pod záminkou ochrany ruského obyvatelstva bychom však se svými historickými zkušenostmi neměli podceňovat. Vlastizrádná proputinovská  a protiunijní pátá kolona v našich řadách by nám měla dostatečným varováním. I  Hitler měl u nás plno kolaborantů.

Dnes musíme být vděčni za své zakotvení v Evropské unii a v NATO.