Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Voda jako lék

Ota Veselý

Když v roce 1979 vypukla v Íránu revoluce, zavřeli doktora Fereydoona Batmanghelidje jako politického vězně do věznice Evin, která patří mezi nejobávanější na světě a kde, během revoluce a po ní, zemřely desítky tisíc vězňů. Vězňové byli vystaveni strašlivému stresu, dostávali žaludeční vředy a spoustu dalších nemocí. Jednou v noci zavolali doktora k muži s ochromující bolestí z peptického vředu. Muž byl v křečích a nemohl ani chodit. Fereydoon neměl žádné léky, které by mu mohl podat, tak mu dal vypít alespoň 2 sklenice vody. K jeho překvapení do 8 minut vězňova bolest zmizela.

  • voda-jako-lek

Událost vzbudila jeho zvědavost, a proto nařídil nemocnému, aby každé 3 hodiny vypil 2 sklenice vody. Muž to udělal a po zbývající 4 měsíce ve vězení byl absolutně bez bolesti. Fereydoo, inspirovaný předchozí zkušeností, provedl rozsáhlý výzkum účinků vody pro předcházení a zmírnění mnoha bolestivých, degenerativních onemocnění. Úspěšně pomohl více jak 3000 spoluvězňům pouhou čistou vodou!

Výzkum doktora natolik pohltil, že když mu nabídli předčasné propuštění, odmítl a rozhodl se zůstat ve vězení další čtyři měsíce a dokončit svůj výzkum, který zaměřil na vliv dehydratace na krvácející vředové choroby. Celkem tak strávil ve věznici Evin dva roky a sedm měsíců.

Při svém výzkumu zjistil, že když máme nedostatek vody v těle, tělo nám to signalizuje tím, že signalizuje bolest. Mnoho degenerativních onemocnění, včetně astmatu, artritidy, hypertenze, angíny pectoris, lupénky a roztroušené sklerózy, je způsobeno chronickou dehydratací. Když máme správné množství vody, naše buňky jsou napnuté jako zralé broskve na stromě a všechny funkce uvnitř buňky fungují bezvadně. Při nedostatku vody se z buněk vypadajících jako broskve stávají buňky jako sušené švestky.

Stávají se z nich "křížaly". Vysušené buňky fungují jiným způsobem, než buňky dobře zavodněné a již neplní svoji funkci správně. Také se nedokážou vypořádat s toxickým odpadem, který se v nich hromadí. Buňky pak posílají zprávu do mozku a volají pomoc. Tento proces vnímáme jako bolest.

Tuto informaci nám zprostředkovává histamin, což je nervový mediátor, zodpovědný za regulaci vody a řízení sucha v těle. Někteří potom jdou k lékaři a on jim dá prášky na bolest. Prášky na bolest ale obsahují antihistaminika, což znamená, že umlčí histamin. Jinými slovy, problém nám zůstává, jenom náš mozek už o něm neví, protože se k němu ta informace o problému nedostane. Dehydratované buňky pak neplní svoji správnou funkci tak dlouho, až dojde k opotřebování kloubů a artróze nebo špatné funkci kůže.

Žádný lékař vám neporadí: "Pij více vody, nejsi nemocný, máš v těle nedostatek vody, neřeš žízeň buněk léky", protože z toho pro něj nekoukají žádné peníze.

Když tekutina obsahuje příliš mnoho přísad (cukr, aroma, barviva apod.), vstřebávání přes sliznici střeva probíhá pomaleji nebo minimálně, protože tyto přísady vodu do krve "nepustí". Důsledkem je málo vody v krvi a pocit žízně, navzdory velkému množství vypité tekutiny. Tyto nápoje nemohou uspokojit potřeby organismu. Obsahují sice vodu, ale v této vodě jsou rozpuštěny všechny ty barviva a příchutě a ony se "své" vody zbavují jen nerady. Drží se jí v organismu zuby nehty a všude ji následují.

Organismus tak nedostane čistou vodu, ale barevný, ochucený roztok, který v podstatě nemůže použít pro detoxikaci. Označení "tekutý chleba" pro pivo je výstižné, stejně jako označení "černé mléko" pro limonády. Ani v jednom případě se nejedná o použitelný zdroj vody. Dobrá je jen čistá voda, nesycená a bez bublinek.

Zdroj? FB Oty Veselého

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře