Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Filantropická zpověď Billa Gatese

O čem to je? O naprosté dokonalosti a přesvědčivosti slov a zároveň absolutní bezcharakternosti sdělovatele! O zmatení... O tom, jak rafinovaný intelekt dokáže mistrně skrýt své zvrácené nitro a jeho záměry! Ale i o tom, kolik taková lež později přinese nesmyslného lidského zoufalství a utrpení.

Člověk se někdy sám sebe ptá: Ale co nám pak zbývá? Jak můžeme, i do naší další budoucnosti, rozpoznat takto děsivou, zákeřnou lež? Vždyť je to dokonalé, on tam uvádí své osobní zážitky, hovoří o tom, jak se obětoval pro budoucnost lidstva... Jak to máme včas rozpoznat? Jak tady v tomto našem pozemském světě rozpoznat pravdu od lži? Dobrá, Bill Gates byl již možná popraven nebo bude popraven...

Ale po něm přijdou jiní, možná ještě děsivější... Jak to máme rozpoznat? Kde najít východisko z tohoto bludiště? Čím se máme řídit...? A tady ponechám odpověď na každém z nás samém...

  • filantropicka-zpoved-billa-gatese
 
A tady hovoří Bill (za upozornění i překlad děkuji Petru Sekerovi z FB):
 
Důvody k optimismu po novém roce
 
Když jsme s Paulem zakládali Microsoft, měli jsme vizi, že osobní počítače budou jednoho dne hrát v životě lidí významnou roli. Ale myslím, že ani jeden z nás nepředpokládal, že v budoucnosti budou jediným spojením se světem. Stejně jako mnoho jiných lidí jsem i já letos prožil celé dny, kdy jediná lidská interakce probíhala prostřednictvím obrazovky.
 
Výsledkem byl nejneobvyklejší a nejtěžší rok mého života. (Mám podezření, že mnoho lidí, kteří toto čtou, by mohlo říct totéž.) Rok 2020 měl krátké období relativního normálu, než COVID-19 všechno převrátil. V roce 2021 pandemie ovládla naše životy od prvního dne. Všichni jsme se museli přizpůsobit "novému normálu", i když to, jak vypadá, je u každého člověka jiné. Pro mě byl výsledkem rok strávený převážně online.
 
Měl jsem časové úseky bez jakékoli sociální interakce tváří v tvář. Když jsem měl přestávku mezi schůzkami, procházel jsem se po dvoře, abych viděl něco jiného. Po práci jsem hrál bridž s přáteli online nebo jsem s nimi trávil čas přes videochat. Jakmile jsem se nechal očkovat, začal jsem pořádat malá osobní setkání, ale můj společenský život je stále mnohem více digitální než dříve.
Byla to zvláštní a dezorientující zkušenost. Můj osobní svět mi nikdy nepřipadal menší než v posledních dvanácti měsících.
 
Zároveň mi tento rok připomněl, že náš svět je propojenější než kdykoli předtím. Rok 2021 byl plný monumentálních událostí s globálním dopadem, včetně extrémních povětrnostních jevů, pokračujících následků pandemie a amerického stažení z Afghánistánu. Pokaždé, když jste se podívali na zprávy, připomněli jste si, jak výrazně vás může něco, co se děje na druhém konci světa, ovlivnit doma. (Stačí se podívat, jak jedna kontejnerová loď uvízla na týden v Suezském průplavu a způsobila zpoždění lodní dopravy po celém světě.) Ještě nikdy nebylo tak jasné, že řešení velkých problémů vyžaduje spolupráci lidí napříč hranicemi a odvětvími.
 
Spolupráce je stálým tématem mé letošní práce. Nadace mi i nadále zabírá většinu času a jsem ohromen úžasným pokrokem, kterého náš tým a naši partneři v roce 2021 dosáhli. Většinu týdnů pořádáme virtuální setkání se všemi, kteří pracují na naší reakci na COVID. Každé setkání se zaměřuje na jiné téma, například na modelování nemoci nebo distribuci vakcín. Je inspirující slyšet, jak skupiny spolupracují na hledání řešení.
 
Přestože se nadace zaměřila na COVID-19, pokračuje v pokroku i v dalších oblastech. Náš americký program spolupracuje s partnery, aby pomohl studentům a učitelům orientovat se ve zvláštním novém světě vzdělávání v době pandemie, a moji kolegové pracující na rovnosti žen a mužů bojují za spravedlivější celosvětovou obnovu. Týmy pro globální zdraví a rozvoj našly kreativní způsoby, jak ochránit pokroky v oblasti nemocí, jako je dětská obrna, tuberkulóza a HIV, a pokračovat v pokroku při snižování dětské úmrtnosti. (Letošní zpráva Goalkeepers Report popisuje, jak nás pandemie nezastavila tak moc, jak jsme se obávali.)
 
Jednou z nejzajímavějších událostí bylo schválení první vakcíny proti malárii WHO. Malárie každoročně zabije téměř 650 000 lidí - více než polovinu z nich tvoří děti do pěti let - a zůstává jednou z hlavních příčin úmrtí v zemích s nízkými příjmy. V letech 2001-2015 jsme financovali pozdní fázi klinického vývoje této vakcíny a nadále podporujeme výzkum optimalizace její účinnosti. Tato nová vakcína nám poskytuje poznatky o tom, jak vyvinout vakcíny druhé generace a preventivní nástroje, které lze použít u všech věkových kategorií, jsou ještě účinnější a mohou nám pomoci dosáhnout cíle eradikace.
 
"Jednou z nejzajímavějších věcí, která se stala, bylo schválení první vakcíny proti malárii Světovou zdravotnickou organizací."
 
V tomto roce také začala nová kapitola mé práce v oblasti klimatu.
Vydal jsem knihu Jak se vyhnout klimatické katastrofě a spustil programy Breakthrough Energy Catalyst a Fellows na podporu financování, výroby a nákupu nových technologií pro čistou energii. Důvodem, proč jsem se cítil dostatečně sebevědomý, abych naše úsilí tak výrazně rozšířil, byl neuvěřitelný pokrok, který jsem zaznamenal v rámci programu Breakthrough Energy Ventures, kde nyní podporujeme více než 70 úžasných společností.
 
Problematikou klimatu a energetiky se zabývám již dlouho, ale v posledních dvanácti měsících se tato oblast dostala do popředí mého zájmu. Našel jsem si také čas na práci v některých oblastech, které nesouvisejí s nadací a klimatem, jako je výzkum Alzheimerovy choroby a rozšiřování bezplatných vzdělávacích zdrojů pro učitele.
 
I když si myslím, že věci, na kterých jsem pracoval, jsou zdaleka nejzajímavější částí mého roku, vím, že spoustu lidí zajímá téma, které je jim bližší: můj rozvod. S Melindou nadále společně vedeme naši nadaci a našli jsme nový dobrý pracovní rytmus, ale nemohu popřít, že to pro mě byl rok velkého osobního smutku. Přizpůsobit se změně není nikdy snadné, ať už je jakákoli. Byl jsem ohromen tím, jak odolní byli v tomto náročném období moji blízcí - zejména mé děti.
 
Moje rodina také zažila spoustu změn nad rámec toho, co jste pravděpodobně viděli ve zprávách. Moje nejstarší dcera Jenn se letos na podzim vdala a její svatba byla vrcholem mého roku. Naše nejmladší dcera Phoebe dokončila střední školu a odešla na vysokou. Jelikož můj syn Rory je také na škole, znamená to, že jsem oficiálně prázdný hnízdič. V domě je mnohem větší klid, když se kolem nás neustále nepoflakuje parta teenagerů. Chybí mi, že jsou doma, i když je v těchto dnech snazší soustředit se na čtení knihy nebo na práci.
 
Rok 2021 byl pro mě rokem velkých změn, ale nic to nezměnilo na tom, proč miluji práci, kterou dělám. Protože se blíží jeho konec, chtěl jsem si sednout a napsat o čtyřech věcech, které jsou na prahu roku 2022 na prvním místě: o nejnovějším pokroku na cestě k ukončení pandemie COVID-19, o tom, proč by snížená důvěra v instituce mohla být největší překážkou, která nám stojí v cestě, o tom, co nás může naučit konverzace o klimatu, abychom dosáhli pokroku, a o tom, jak rychlá digitalizace, kterou pandemie přinesla, ovlivní naši budoucnost.
 
Proč doufám, že konec pandemie COVID-19 je konečně na dohled?
Ve svém předchozím příspěvku na konci roku jsem napsal, že si myslím, že se budeme moci ohlédnout zpět a říci, že rok 2021 byl oproti roku 2020 lepší. I když si myslím, že je to v některých ohledech pravda - proti COVID-19 byly očkovány miliardy lidí a svět se poněkud přiblížil normálu - zlepšení nebylo tak dramatické, jak jsem doufal. V roce 2021 zemřelo na COVID více lidí než v roce 2020. Pokud patříte mezi miliony lidí, kteří v posledních dvanácti měsících přišli kvůli viru o někoho blízkého, určitě si nemyslíte, že tento rok byl lepší než ten minulý.
 
Kvůli variantě Delta a problémům se zaváděním vakcín nejsme tak blízko konci pandemie, jak jsem doufal, že už je. Nepředpokládal jsem, že se objeví tak vysoce přenosná varianta, a podcenil jsem, jak těžké bude přesvědčit lidi, aby si vzali vakcínu a nadále používali masky.
 
Přesto doufám, že konec je konečně na dohled. Možná by bylo pošetilé dělat další předpověď, ale myslím si, že akutní fáze pandemie skončí někdy v roce 2022.
 
Není pochyb o tom, že varianta Omicron je znepokojující. Výzkumníci - včetně sítě GIISER, kterou podporuje naše nadace - se o ní snaží naléhavě zjistit více informací a brzy budeme mít mnohem více informací (například jak dobře vás před ní ochrání vakcíny nebo předchozí infekce). Ale tohle už víme: Svět je na boj s potenciálně špatnými variantami připraven lépe než v kterémkoli jiném bodě dosavadní pandemie. Tuto variantu jsme zachytili dříve, než jsme objevili Deltu, protože Jihoafrická republika investovala velké prostředky do kapacit genomického sekvenování, a jsme v mnohem lepší pozici pro vytvoření aktualizovaných vakcín, pokud budou potřeba.
 
Je znepokojující, kdykoli se objeví nová znepokojivá varianta, ale stále doufám, že někdy v příštím roce se COVID-19 stane endemickým onemocněním na většině míst. I když je v současné době asi desetkrát smrtelnější než chřipka, vakcíny a antivirotika by mohly toto číslo snížit na polovinu nebo i více. V obcích se budou stále objevovat občasné epidemie, ale budou k dispozici nové léky, které by se mohly postarat o většinu případů, a nemocnice budou schopny zvládnout zbytek.
 
Míra vašeho individuálního rizika bude natolik nízká, že ji nebudete muset tolik zohledňovat při svém rozhodování. Nebude primární při rozhodování, zda pracovat z kanceláře nebo pustit děti na fotbalový zápas či se podívat na film v kině. Doufám, že za pár let budete muset na virus myslet opravdu jen tehdy, když si každý podzim necháte dát společnou vakcínu COVID a vakcínu proti chřipce.
 
Teď, když se začínáme blížit ke konci této pandemie, trávím hodně času přemýšlením o tom, co se za poslední dva roky povedlo a co ne. Z celosvětové reakce na COVID-19 si můžeme vzít důležitá ponaučení, díky kterým budeme příště lépe připraveni.
 
Přestože se pandemie protáhla déle, než se předpokládalo, mnohé se podařilo. Začněme tím, že pokrok, kterého jsme dosáhli v oblasti vakcín, je pozoruhodný. Svět nikdy nevyrobil a nedistribuoval vakcínu proti nějaké nemoci rychleji než proti COVID-19. Skutečnost, že jsme během prvního roku pandemie měli jednu, natož několik vakcín, je zázračná. Tento úspěch je oceněním toho, kolik kandidátů měl svět v přípravě. Vývoj vakcín závisí na troše štěstí a my jsme se pojistili tím, že jsme vyzkoušeli tolik různých přístupů.
 
Myslím, že mRNA vakcíny budou nakonec považovány za nejdůslednější průlom pandemie. Prokázání toho, že mRNA funguje jako platforma pro vakcíny, bylo obrovskou změnou - nejen pro tuto pandemii, ale i pro tu příští. Nyní, když je mRNA dobře zavedená, budeme moci v budoucnu superrychle vyvíjet bezpečné a účinné vakcíny.
 
Dozvěděli jsme se také mnoho o nefarmaceutických intervencích (neboli NPI), které budou v budoucnu sloužit jako podklad pro reakci na onemocnění. NPI zahrnují věci, jako jsou povinné masky, karanténní postupy a omezení cestování. Poslední dva roky nám daly příležitost zjistit, jak účinné jsou různé strategie proti respiračním onemocněním, jako je COVID. Příště bude svět připraven nasadit levné a snadné nástroje, jako jsou masky, mnohem rychleji a vlády budou lépe chápat, kdy a jak nasadit náročnější strategie, jako jsou výluky.
 
Přestože zastavení pandemie je něco, co nakonec připadne systémům a vládám, poslední dva roky nám ukázaly, že jednotlivci mohou mít skutečný vliv. Viděli jsme neuvěřitelné lidi z celého světa, kteří se zapojili do hrdinské práce při ochraně svých komunit - od učitelů, kteří si udělali čas, aby před dveřmi svých studentů nechali materiály pro výuku, až po zdravotníky, kteří chodili dům od domu a ujišťovali se, že každý má možnost nechat se očkovat. O několika takových hrdinech z afrického kontinentu jsem napsal samostatný příspěvek. Můžete si o nich přečíst zde.
 
Jednou z oblastí, kde se nedaří, je léčba. Až do posledních několika měsíců jsem byl zklamaný z nedostatečného pokroku, kterého jsme dosáhli v oblasti léčby. Remdesivir je drahý a neměl tak velký účinek. Dexametazon je levnější a trochu pomohl, ale ne dost na to, aby se podařilo nemoc včas zastavit. Monoklonální protilátky - které jsem v jednu chvíli viděl docela optimisticky - byly příliš komplikované z logistického hlediska na to, aby se dostaly ven a zachránily tolik lidí na začátku pandemie, a nebyly příliš účinné proti variantám.
 
Důvodem, proč mám nyní z léčby mnohem lepší pocit, jsou nedávné zprávy o dvou nových antivirotech. To jsou léčiva, která jsme potřebovali v roce 2020. Jeden z nich - lék zvaný molnupiravir od společnosti Merck - právě minulý týden získal od Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv pečeť schválení pro osoby s vysokým rizikem.
 
Výrazně snižuje pravděpodobnost hospitalizace nebo úmrtí na COVID-19 (i když ne tak výrazně, jak jsme původně doufali), jeho výroba je relativně levná a jedná se o perorální lék, který se snadno distribuuje.
 
Začátkem tohoto roku, ještě předtím, než jsme se dozvěděli, že lék funguje, nadace podpořila snahu o zefektivnění procesu výroby molnupiraviru, aby se snížily náklady. Společnost Merck nechává tento zjednodušený přípravek vyrábět generické výrobce, díky čemuž bude lék dostupný pro mnohem více lidí. Nedávno jsme také vyčlenili 120 milionů dolarů na zajištění dostupnosti tohoto léku v zemích s nižšími příjmy, kde zachrání mnoho životů. Jen bych si přál, aby to přišlo dříve.
 
Oblast, kterou považuji za největší zklamání, je nespravedlivé přidělování vakcín. O tom jsem již dlouze psal a budu o tom mluvit při každé příležitosti, protože to tak nemuselo být. Svět odvedl vynikající práci při výrobě a distribuci miliard dávek vakcín, ale skutečnost, že je dostalo tak málo vysoce ohrožených lidí v zemích s nízkými příjmy, je nepřijatelná.
 
Prostě nedává smysl, že tolik lidí s nízkým rizikem dostalo očkování dříve, než se dostalo na všechny, kteří jsou starší nebo měli nějaké základní onemocnění. Do budoucna musíme změnit způsob, jakým svět přiděluje dávky, a najít způsoby, jak ještě rychleji zvýšit výrobu, včetně rozšíření globálních kapacit na výrobu vakcín a pomoci více zemím, aby si vakcíny vyvíjely, vyráběly a schvalovaly samy.
 
Další oblastí, kde je velký prostor pro zlepšení, je hledání způsobů boje proti dezinformacím. Jak jsem již zmínil, myslel jsem si, že poptávka po vakcínách bude mnohem vyšší, než je tomu v místech, jako jsou Spojené státy. Je zřejmé, že dezinformace (včetně konspiračních teorií, které se bohužel týkají i mě) mají podstatný vliv na ochotu lidí nechat se očkovat. Je to součást širšího trendu nedůvěry v instituce a je to jeden z problémů, který mi dělá největší starosti směrem k roku 2022.
 
Klesající důvěra ztěžuje řešení velkých výzev
 
V poslední době se mě hodně lidí ptá, zda jsem stále optimistický ohledně budoucnosti. I když odpověď zní ano, být optimistou neznamená ignorovat problémy. Hluboce mě trápí zejména jedna výzva.
 
Pandemie byla obrovskou zkouškou správy věcí veřejných. Až pandemie konečně skončí, bude to hold síle globální spolupráce a inovací. Zároveň nám tato doba ukázala, jak klesající důvěra ve veřejné instituce vytváří hmatatelné problémy a komplikuje naše úsilí reagovat na výzvy. Na základě toho, co jsem viděl v posledních několika letech, se obávám o schopnost vlád dělat velké věci více než kdykoli předtím.
 
Chceme-li dosáhnout pokroku v řešení problémů, jako je zabránění klimatické katastrofě nebo prevence další pandemie, potřebujeme, aby vlády jednaly. Klesající důvěra však ztěžuje jejich efektivitu. Pokud vám vaši lidé nedůvěřují, nebudou podporovat nové významné iniciativy. A když se objeví závažná krize, je méně pravděpodobné, že se budou řídit pokyny nezbytnými k přečkání bouře.
 
K tomuto poklesu důvěry dochází po celém světě. Index důvěry společnosti Edelman z roku 2021 ukazuje znepokojivý pokles důvěry po celém světě. Částečně je to pochopitelné: Vždy, když dojde k opravdu velké krizi, jako je pandemie, lidé hledají viníka. Vlády jsou zřejmým terčem.
 
Ale tento trend snižování důvěry ve vládu nezačal v roce 2020. Pandemie jen zřetelněji ukázala, co se dělo už dříve.
 
Kdo nebo co je tedy na vině? Je jasné, že významným faktorem je zvýšená polarizace. To je patrné zejména zde ve Spojených státech, i když zdaleka nejsme sami. Američané jsou stále více rozděleni a stále hlouběji zakořeněni ve svých politických názorech. Propast mezi levicí a pravicí se stává propastí, kterou je stále těžší překlenout.
 
Důvodů tohoto narůstajícího rozdělení je celá řada, včetně 24hodinového zpravodajského cyklu, politického klimatu, které upřednostňuje vytváření titulků před věcnou debatou, a vzestupu sociálních médií. Zvláště mě zajímá pochopení posledně jmenovaného, protože je nejvíce ovlivněn technologiemi.
Digitální komunikace má hluboké výhody, protože pomáhá lidem spolupracovat, zůstat v kontaktu a vzájemně si sdělovat věci.
 
Sociální média však sehrála obrovskou roli v šíření dezinformací, které v lidech vyvolávají podezření vůči jejich vládám. Kanály sociálních médií se staly natolik personalizovanými, že se vám nezobrazují faktické informace, pokud se neshodují s vaším profilem.
 
Domnívám se, že vlády musí regulovat, k čemu můžete a nemůžete sociální média používat. Ve Spojených státech toto téma vyvolalo mnoho otázek týkajících se svobody projevu. Skutečnost je však taková, že naše vláda již má nejrůznější normy týkající se komunikace.
 
Nemůžete někoho pomlouvat nebo z něj vylákat peníze tím, že mu slíbíte něco, co nesplníte. Síťové televizní pořady nemohou ukazovat explicitní sexuální scény nebo používat určitá sprostá slova před 22. hodinou pro případ, že by se dívaly děti. Tato pravidla mají lidi chránit. Proč by tedy naše vláda nemohla vytvořit nová pravidla na ochranu před nejhmatatelnějšími škodami, které vytvářejí sociální média? Nebylo by snadné je prosadit a potřebovali bychom veřejnou debatu o tom, kde přesně by měly být hranice, ale je to proveditelné a opravdu důležité, aby se to udělalo. Video, které lživě tvrdí, že vakcína COVID-19 způsobuje neplodnost, by nemělo být dovoleno široce šířit pod záminkou, že jde o zprávu.
 
S tím, jak se lidé na obou stranách stále více polarizují, jsou politici motivováni zaujímat stále extrémnější postoje. V minulosti, pokud se vám nelíbilo, jak funguje nějaký vládní úřad, kandidovali jste na platformě jeho nápravy. Dnes jsme svědky toho, že stále více lidí je voleno na základě slibu, že se zcela vzdá institucí a norem.
 
Když vám vládní představitelé říkají, že vládě nemáte věřit, komu máte věřit? To vytváří složený efekt, kdy lidé ztrácejí důvěru ve vládu, volí politiky, kteří sdílejí jejich nedůvěru, a pak jsou ještě více rozčarováni, když jim jejich vůdci říkají, jak špatné jsou instituce, které nyní řídí.
 
Na tomto místě bych obvykle předložil své nápady, jak problém vyřešit. Pravdou je, že odpovědi nemám. Mám v plánu dál vyhledávat a číst nápady ostatních, zejména mladých lidí. Doufám, že generace, které vyrostly na internetu, budou mít nové nápady, jak řešit problém, který je tak hluboce zakořeněný na internetu.
 
"Obvykle zde předkládám své nápady, jak problém vyřešit. Pravdou je, že nemám odpovědi. Mám v plánu dál vyhledávat a číst nápady ostatních, zejména mladých lidí."
 
Řešení tohoto problému vyžaduje více než jen inovace, ačkoli existují určité kroky, které můžeme podniknout (zejména v oblasti e-governmentu a lepšího zpřístupnění dat veřejnosti), abychom dosáhli mírného zlepšení. Existují nejrůznější způsoby, jak publikovat a testovat skvělé vědecké nápady. U skvělých politických nápadů nejsou cesty tak jasné. Thinktanky a akademici mohou ukázat správný směr, ale nakonec - alespoň v demokracii - se mi zdá, že je třeba vybrat správné vůdce a dát jim prostor k vyzkoušení nových nápadů.
 
Co se můžeme dozvědět o pokroku z diskuse o klimatu
 
V nadaci rádi používáme jednu frázi: Pokrok je možný, ale není nevyhnutelný. Ke změně dochází proto, že se skupiny lidí spojí a rozhodnou se věci zlepšit. Nemusí se to stát tak rychle, jak byste chtěli nebo potřebovali. Ale pokud máte dostatek chytrých, přemýšlivých a zapálených lidí, kteří o to usilují, pokrok nakonec přijde.
 
To jsem si připomněl na nedávné konferenci o klimatu COP26 ve skotském Glasgow. Konverzace o klimatu je často vyzdvihována jako oblast, kterou brzdí neshody. V minulosti se hodně diskutovalo o tom, zda máme všechny nástroje, které k řešení tohoto problému potřebujeme. Nyní panuje mnohem větší shoda na tom, že máme něco z toho, co potřebujeme, ale ne všechno - a že pokud se chceme vyhnout klimatické katastrofě, musíme tuto mezeru prioritně odstranit.
Nadšení a intenzivní zapojení v Glasgow mě ohromilo, zejména ve srovnání s poslední velkou konferencí COP v roce 2015.
 
Všude, kam jste se podívali, jste viděli vedoucí představitele z celého světa - včetně spousty vládních úředníků a generálních ředitelů -, kteří chtěli přijmout skutečné závazky.
 
Největší změnou, kterou jsem oproti roku 2015 viděl, bylo zaměření na inovace. Nyní panuje široké pochopení, že inovace musí být v popředí každého plánu, jak se do roku 2050 dostat k nulovým emisím. Soukromý sektor hraje vedle vlád a neziskových organizací ústřední a nezbytnou roli. Bylo povzbudivé slyšet vedoucí představitele různých průmyslových odvětví, která se musí podílet na přechodu - včetně lodní dopravy, těžebního průmyslu a finančních služeb - hovořit o svých praktických plánech na dekarbonizaci a podporu inovací.
 
Na konferenci jsem strávil hodně času rozhovory s lidmi o tom, že nové zelené technologie musí být dostatečně dostupné, aby je mohl používat celý svět. Pokud chceme rozšířit inovace, které nás dostanou na nulovou úroveň, musíme snížit rozdíl v nákladech na věci, které vypouštějí skleníkové plyny, a na věci, které je nevypouštějí. Tento rozdíl nazývám zelenou prémií a jeho řešení musí být nezbytnou součástí každého klimatického plánu.
 
Byl jsem také nadšený, že se tolik pozornosti věnuje adaptaci. Pokud nepomůžeme nejchudším lidem na světě přizpůsobit se změně klimatu, zejména samozásobitelským zemědělcům, kteří jsou závislí na potravinách, které vypěstují pro své rodiny, a jsou nejvíce ohroženi, prohrajeme celosvětový boj proti chudobě. I když svět dosáhne cíle nulové čisté spotřeby do roku 2050, stále budeme zažívat výrazné oteplování. To způsobí obrovské problémy lidem v zemích s nízkými a středními příjmy, pokud nyní nepodnikneme kroky, které by jim pomohly, jako je například vývoj nových plodin, které jsou produktivnější a odolávají změnám počasí.
 
Tato konference zkrátka jasně ukázala, že svět se angažuje a dělá pokroky. Výsledkem byla řada důležitých konkrétních kroků, jako jsou nové závazky investovat do čistých technologií, závazky snížit emise metanu a ukončit odlesňování do konce desetiletí a vytvoření koalice, která pomůže zemědělcům přizpůsobit se.
 
Nic z toho se nestalo náhodou. Zlepšení, kterých bylo v posledních letech dosaženo, jsou důkazem toho, že aktivisté, volení úředníci, vedoucí představitelé podniků, filantropové a angažovaní občané bojují za to, aby se změna klimatu dostala do popředí globální agendy. Ještě nás čeká spousta práce - i kdybychom splnili všechny závazky přijaté na konferenci COP, stále nedosáhneme cíle omezit globální oteplování na méně než 2 stupně - a já doufám, že svět naváže na pokrok dosažený v Glasgow. Jsem však optimistou a věřím, že se nám podařilo získat potřebnou dynamiku, abychom se vyhnuli klimatické katastrofě.
 
Rok 2021 nám poskytl náhled do naší digitalizovanější budoucnosti
 
I po skončení této pandemie je jasné, že velká část digitalizace, kterou přinesla, tu zůstane. Poslední dva roky vedly k monumentálním skokům v tom, jak využíváme technologie, a urychlily změny, které by jinak trvaly roky - ne-li desetiletí nebo déle. Byli jsme svědky rychlého a rozsáhlého přijetí služeb, které již existovaly, jako je objednávání potravin online nebo pořádání schůzek prostřednictvím videochatu. A viděli jsme vznik nových inovací, které podle mého názoru představují jen špičku ledovce toho, co přijde v následujících letech.
 
Digitalizace tu zůstane, ale technologie, které používáme, se budou postupem času stále zdokonalovat. Jsme teprve na začátku toho, jak software umožní inovace. Čím více digitální nástroje používáme, tím více zpětné vazby získáváme o tom, jak je vylepšit. Bude trvat nejméně deset let, než pochopíme celý rozsah dopadu pandemie na digitalizaci, ale předpovídám, že uvidíme velké změny ve třech oblastech.
 
První a možná nejvýznamnější je kancelářská práce. Pandemie způsobila revoluci v tom, jak společnosti přemýšlejí o produktivitě a přítomnosti na pracovišti. Hranice mezi kdysi oddělenými oblastmi práce - brainstorming, týmové porady, neformální rozhovory na chodbě - se hroutí.
 
Začínáme pozorovat, jak se vyvíjejí struktury, o kterých jsme si mysleli, že jsou pro kancelářskou kulturu zásadní, a tyto změny se v příštích letech budou jen prohlubovat, jak se podniky a zaměstnanci budou usazovat v nových trvalých způsobech práce.
 
Jsem opravdu nadšený z možností experimentování. Očekávání ohledně toho, jak vypadá produktivita, se převrátila. Vidím spoustu příležitostí, jak věci přehodnotit a zjistit, co funguje a co ne.
 
"Jsem opravdu nadšený z potenciálu pro experimentování. Očekávání ohledně toho, jak vypadá produktivita, se změnila. Vidím spoustu příležitostí, jak věci přehodnotit a zjistit, co funguje a co ne."
 
Hodně se například diskutuje o tom, zda by firmy měly zůstat zcela vzdálené, plánovat úplný návrat do kanceláře, nebo najít nějaký kompromis mezi oběma možnostmi. Ačkoli se většina společností pravděpodobně rozhodne pro hybridní přístup, existuje značná flexibilita ohledně toho, jak přesně by tento přístup mohl vypadat. Co když si zaměstnanci sami stanoví svůj rozvrh? Necháváte lidi v pondělí a v pátek pracovat z kanceláře, nebo je požádáte, aby v tyto dny pracovali na dálku s vědomím, že o víkendu může být provoz horší?
 
Nevidím žádný důvod, proč by firmy měly hned přijímat pevná rozhodnutí. Až skončí pandemie a situace se začne normalizovat, je to skvělá doba pro testování přístupu ke vzdálené práci. Možná necháte jeden tým vyzkoušet jednu konfiguraci, zatímco jiný tým vyzkouší jinou, abyste mohli porovnat výsledky a najít správnou rovnováhu pro všechny.
 
(Stojí za to zopakovat, že mluvím o kancelářské práci. Pandemie narušila práci prakticky ve všech odvětvích. Existují obrovská odvětví ekonomiky, kde se věci tolik nezmění nebo se změní jiným způsobem, než který zde popisuji).
Velmi mě také zajímá, jak může technologie vytvořit větší spontánnost při práci na dálku v budoucnu.
 
To je největší věc, o kterou přicházíte, když nejste v kanceláři. Řekněme, že jste zvyklí pracovat v otevřeném prostoru s dalšími šesti lidmi. Mohli jste se kdykoli podívat nahoru a zjistit, co dělají. Mohli jste poznat, jestli mají chuť si povídat, radit vám nebo si jen udělat přestávku a popovídat si o nepracovních věcech. Tento druh spontánní interakce ustal, když mnozí z nás začali pracovat z domova - nebudete přece neplánovaně konverzovat s kolegou o poslední schůzce ve svém obývacím pokoji. V přípravě je však řada inovací, které mají tento zážitek z domova zopakovat.
 
Kdybyste měli druhou obrazovku, která by byla velmi levná, a fyzické místo, kam ji umístit, mohli byste mít přenos všech šesti lidí, kteří sedí ve svých domácích kancelářích a pracují. Mohli byste se podívat na obrazovku a vidět, co kdo dělá (kromě případů, kdy někdo chce mít soukromí a kameru vypne). Když se vám bude zdát, že někdo může mluvit, mohli byste prostě kliknout na jeho video, přiblížit ho a začít si povídat. To se nijak radikálně neliší od toho, jak dnes fungují nástroje pro spolupráci, a je to něco, k čemu máme dnes k dispozici šířku pásma a softwarový výkon.
 
Myslím, že brzy začneme pozorovat ještě větší posun. Lidé by neměli předpokládat, že kvalita softwaru, který umožňuje virtuální zážitky, zůstane stejná. Zrychlování inovací právě začíná.
 
Předpovídám, že během příštích dvou nebo tří let se většina virtuálních setkání přesune z 2D kamerových obrazových mřížek - které nazývám modelem hollywoodských čtverců, i když vím, že mě to asi datuje - do metaversa, 3D prostoru s digitálními avatary. Facebook i Microsoft nedávno představily své vize tohoto prostoru, díky čemuž většina lidí poprvé viděla, jak to bude vypadat.
 
Na 3D avatarech pracuje spousta společností a nedávno jsem měl možnost vyzkoušet některé z jejich prototypů. To, co jsem viděl, na mě udělalo velký dojem. Jedním z největších vylepšení oproti tomu, co používáme nyní, je použití prostorového zvuku, kdy řeč zní, jako by skutečně vycházela ze směru, odkud mluví osoba. Dokud nevyzkoušíte něco jiného, neuvědomíte si, jak neobvyklé je, že zvuk při setkání vychází pouze z reproduktoru počítače.
 
Stále je na čem pracovat, ale blížíme se k hranici, kdy technologie začíná skutečně kopírovat zážitek ze společného setkání v kanceláři.
Druhou oblastí, kde se projeví trvalé účinky digitalizace, je vzdělávání. Na rozdíl od kanceláří se školy vrátí pouze k osobní výuce, snad s výjimkou některých omezených možností dálkového studia pro starší středoškoláky. Co se však změní, je způsob, jakým budeme využívat digitální nástroje ke zlepšení způsobu, jakým se děti učí.
 
Schopnost nových digitálních vzdělávacích nástrojů proměnit výuku je samozřejmě závislá na tom, zda mají děti přístup k technologiím doma. Rozdíly v přístupu se od začátku pandemie zmenšily a budou se zmenšovat i nadále, ale spousta dětí stále nemá doma slušný počítač nebo spolehlivý a rychlý internet. Hledání způsobů, jak rozšířit přístup, je stejně důležité jako vývoj nových inovací.
 
Pandemie urychlila vývoj dynamických učebních plánů, protože více učitelů se muselo spoléhat na digitální nástroje, aby mohli zadávat žákům úkoly v době, kdy byly školy zavřené. Začínáme pozorovat, že učební plány začínají reagovat na zvyšující se poptávku, a v příštích letech se budou jen více přizpůsobovat individuálním potřebám studentů a učitelů. Záměrem je, aby tyto nové nástroje spíše doplňovaly výuku ve třídě, než aby ji nahrazovaly. (Jestli se v posledních dvou letech něco ukázalo, tak to, že mnoha dětem - zejména těm mladším - se nedaří sedět celý den před obrazovkou a dělat práci ve třídě.)
 
Pokud jste student, budete moci získat zpětnou vazbu od softwaru, zatímco budete dělat domácí úkoly online. Obsah bude interaktivnější a přizpůsobený vám, což vám pomůže zaměřit se na oblasti, kde potřebujete více pomoci, a zároveň zvýší vaši sebedůvěru tím, že vám nabídne problémy, které budete řešit pohodlněji.
 
Pokud jste učitel, získáte hlubší přehled o tom, jak si vaši žáci vedou. Jednoduché kliknutí na tlačítko vám ukáže, že student X by mohl potřebovat více pomoci s určitým typem otázky, a zároveň vám řekne, že student Y je připraven převzít pokročilejší čtenářský úkol.
 
Nadace pracuje na nových inovativních nástrojích, jako je tento, již několik let a je skvělé vidět, že v reakci na pandemii bylo za poslední dva roky dosaženo takového pokroku.
 
Jedny z největších skoků vpřed se odehrály v učebních osnovách matematiky. Mnoho dětí si o sobě vytváří představu, že jim matematika nejde. Bojují s úlohami, které jsou možná příliš těžké pro jejich současnou úroveň dovedností, a nikdy je nedohoní, když se třídy stanou pokročilejšími. Je to velký problém, který, jak věřím, můžeme vyřešit pomocí technologií.
 
Nadace spolupracuje s partnery na nových učebních plánech, které dětem pomohou získat větší jistotu v matematických dovednostech. Tato práce mě tak nadchla - a mám o ní tolik co říct - že jsem napsal samostatný příspěvek, ve kterém podrobně popisuji některé z nejslibnějších příkladů. Přečíst si ho můžete zde.
 
Poslední oblastí, kde digitalizace zůstává, je zdravotnictví. Telezdravotnictví není novinkou, ale jeho popularita během pandemie byla. V posledních dvou letech jsme zaznamenali, že stále více lidí volí virtuální schůzky namísto osobní péče. Technologie, které tyto schůzky usnadňují, se již výrazně zlepšují a já očekávám, že časem dojde k obrovskému zlepšení.
 
Ačkoli se některé lékařské obory vrátily k převážně osobním návštěvám, jedna oblast, kterou podle mých předpovědí navždy změní, je behaviorální zdraví. Virtuální schůzky mají tolik kladů, že si myslím, že tento nový model tu zůstane.
Návštěva u terapeuta je mnohem méně časově náročná a snáze se vejde do vašeho dne, když stačí zapnout notebook. Sezení mohou být tak dlouhá nebo krátká, jak je potřeba - patnáctiminutové sezení vám možná nepřijde vhodné, pokud musíte jít do ordinace, ale z domova to má mnohem větší smysl. Navíc se mnoho lidí cítí pohodlněji ve vlastních prostorách než v klinickém prostředí.
 
S příchodem nových nástrojů by se mohly zpružnit i další typy návštěv u lékaře.
Právě teď, když přijde čas na roční prohlídku, musíte pravděpodobně zajít do ordinace svého lékaře, aby vám změřil životní funkce a odebral krev. Ale co kdybyste měli doma přístroj, který by váš lékař mohl ovládat na dálku a který by vám změřil krevní tlak? Co kdyby se mohl podívat na data shromážděná z vašich chytrých hodinek a zjistit, jak spíte a jaká je vaše aktivní tepová frekvence? Co kdybyste si mohli nechat vyšetřit krev na vhodném místě ve vašem okolí - třeba v místní lékárně - a výsledky by se odeslaly přímo vašemu lékaři? Co kdybyste mohli nadále navštěvovat lékaře primární péče, kterého máte rádi, i kdybyste se přestěhovali do jiného státu?
 
To všechno jsou reálné možnosti budoucnosti a jsem zvědavý, jak se díky nim změní zdravotní péče. Kromě technologických omezení a ochrany soukromí existují také regulační překážky, které musíme vyřešit, než se digitální zdravotní péče stane skutečně běžnou. Některé státy stále ztěžují virtuální návštěvu pacientů v jiném státě, protože v současnosti funguje udělování licencí.
 
Ač to zní neuvěřitelně, teprve začínáme vidět, jak digitalizace změní naše životy. Technologie mají tak velký potenciál, že mohou lidem přinést větší flexibilitu a možnosti. Zdráhám se tvrdit, že cokoli, co se týká pandemie COVID-19, bylo pozitivní. Ale předpokládám, že až se na toto období podíváme zpět, bude ho historie vnímat jako dobu strašlivé devastace a ztrát, která zároveň podnítila spoustu obrovských změn k lepšímu.
 
Důvody k optimismu v roce 2022
 
Moje práce se vždy řídila jednoduchou myšlenkou: Svět se může zlepšit. Velký neúspěch, jako byla pandemie, ztěžuje víru, že pokrok je možný. Stále jsem však optimistou, pokud jde o naši schopnost vybudovat svět, ve kterém má každý šanci žít zdravý a produktivní život.
 
Tato schopnost však závisí na tom, zda se nám podaří zastavit další pandemii. Nemůžeme si dovolit opakovat utrpení posledních dvou let. Svět měl šanci investovat do nástrojů a systémů, které mohly zabránit pandemii COVID-19, a my jsme ji nevyužili. Nyní je čas poučit se z našich chyb a přijmout opatření, která zabrání tomu, aby se tato strašná zkušenost někdy opakovala.
 
Dobrou zprávou je, že svět již není třeba přesvědčovat o tom, že zastavení pandemie je důležité. Doufám, že se dočkáme široké podpory úsilí o připravenost na pandemii, a plánuji, že budu hodně času věnovat jejich prosazování. To je největší a nejdůležitější věc, na které budu v roce 2022 pracovat. V současné době píšu knihu, která vyjde někdy v příštím roce a která stanoví můj plán, jak zajistit, aby COVID-19 byla poslední pandemií.
"Dobrá zpráva je, že svět už není třeba přesvědčovat o tom, že zastavení pandemie je důležité. Doufám, že se dočkáme široké podpory úsilí o připravenost na pandemii, a plánuji, že budu hodně času věnovat jejich obhajobě."
 
Myslím, že v roce 2022 uvidíme i spoustu dalších důvodů k optimismu, zejména na poli inovací. Očekávám velký pokrok, protože výzkum a vývoj, který byl kvůli pandemii pozastaven, nabere na obrátkách.
 
Jednou z věcí, kterou sleduji s největším napětím, jsou klinické zkoušky nového slibného preventivního prostředku proti HIV s názvem islatravir. Dnes můžete snížit riziko nákazy buď každodenním užíváním tablet, nebo takzvanou "profylaxí na vyžádání". Ačkoli obě současné možnosti poskytují úžasnou ochranu, první z nich závisí na schopnosti užívat ji pravidelně a druhá vyžaduje plánování dopředu.
 
Islatravir je pilulka, kterou užíváte pouze jednou měsíčně. První výsledky ze studií fáze II byly zveřejněny letos v létě a zatím jsou úžasné. Těším se, že příští rok uvidíme další, stejně jako na sledování pokroku ve studiích fáze III. Naše nadace pomohla financovat studii fáze III léku v Africe, která začala na začátku roku 2021 a bude několik dalších let zkoumat, jak je lék účinný pro mladé ženy.
 
Další oblastí, kterou je třeba v roce 2022 sledovat, je diagnostika Alzheimerovy choroby. Na tomto poli bylo v poslední době dosaženo obrovského pokroku a existuje slušná šance, že příští rok bude schválen první cenově dostupný krevní test na Alzheimerovu chorobu.
 
Ačkoli to pro lidi, kteří touto nemocí trpí - která v současné době nemá žádný lék, a dokonce ani způsob, jak ji zpomalit -, ještě nebude znamenat převratnou změnu, tento test urychlí pokrok ve snaze o průlom v léčbě.
 
Těším se také na pokračování práce společností Breakthrough Energy Ventures, Catalyst a Fellows na tom, aby se inovace v oblasti čisté energie staly dostupnější a cenově přijatelnější pro každého. Umožňují průlomové objevy v široké škále oblastí, z nichž mnohé jsou ještě roky vzdálené. Jednou z oblastí, kde bychom se mohli brzy dočkat skutečného pokroku, jsou cenově dostupnější ekologická vodíková paliva. To by byl obrovský krok vpřed, protože vodíková paliva by umožnila dlouhodobé skladování energie a mohla by se používat k pohonu například velkých letadel a průmyslových procesů.
 
Usazení v novém normálu
 
Nikdy jsem nebyl příznivcem novoročních předsevzetí. Na rok 2022 nemám v hlavě žádný konkrétní cíl (i když mám asi ještě pár týdnů na to, abych si nějaký vymyslela). V co ale doufám, je, že příští rok bude mnohem vyrovnanější než ten letošní.
 
Lidé jsou přirozeně odolní vůči změnám. Ať už jde o masivní globální otřesy posledních dvou let, nebo o změny blíže k domovu, nikdy není snadné přizpůsobit se novým způsobům života.
 
Myslím, že rok 2022 bude rokem, kdy se mnozí z nás konečně usadí v postpandemickém novém normálu. Pro mě to bude znamenat, že budu chodit do kanceláře o něco častěji, protože případů COVID snad ubude. Chci si najít nový domácí rytmus, když se všechny tři děti odstěhovaly a můj den není tak strukturovaný na to, abych si na ně našla čas. Těším se, že budu trávit více času komunikací s lidmi prostřednictvím svého blogu a dalších kanálů. Ráda bych pokračovala ve svém zvyku z dob COVIDu, kdy jsem sledovala spoustu vzdělávacích videí na YouTube a v předplacených službách, jako je Wondrium, protože jsou opravdu skvělým způsobem, jak se dozvědět něco o obskurních tématech. (O sklářství, pozorování ptáků a historii Americké Samoy toho teď vím víc, než jsem kdy čekal.)
 
Doufám, že i vy a vaši blízcí najdete způsob, jak si vytvořit nové zvyky. Není pochyb o tom, že pandemie způsobí obrovské a trvalé změny, které budou trvat roky, než je plně pochopíme, což může působit děsivě. Jeden z mých oblíbených autorů, Yuval Noah Harari, jednou napsal, že "lidé se obvykle bojí změn, protože se bojí neznámého. Ale největší konstantou dějin je to, že se všechno mění."
 
Svět se již dříve přizpůsobil velkým převratům a uděláme to znovu. Do té doby vám přeji šťastné prožití svátků.

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře