Diagnostický ústav v Dobřichovicích byl rozprášen!

První podstatná věc, která na pokyn pana ministra ve věci diagnostického ústavu v Dobřichovicích zazněla, je vedle slova stabilizace, okamžité přemístění dětí z diagnostického ústavu do ústavů jiných, a to do prosince tohoto roku. Znamená to faktické uzavření ústavu, propuštění všech vychovatelů ve zkušební době, nařízení dovolené všem psychologům a etopedům, kteří se mají o děti starat a znemožnění výkonu jejich odborné práce.
Ředitelkou Blankou Hrudkovou nově zavedený individualizovaný systém odborné konzultační péče o dítě byl etopedům a psychologům novým vedoucím ústavu Tomášem Řezníčkem fakticky zakázán s odůvodněním, že psychologové si nesmí děti ze školy vyzvedávat k individuálním konzultacím a potažmo tedy ani z výchovy. Odbornou pomoc dětem tedy pan Tomáš Řezníček, kterého nový ředitel Ivan Kašpařík jmenoval do funkce vedoucího diagnostického ústavu Dobřichovice, nyní pravděpodobně zvládá sám (ačkoli předtím se touto činností zabýval celý znovu vybudovaný tým etopedů a psychologů). Tomáš Řezníček navíc pracuje na celý úvazek jako ředitel dětského domova v síti diag. ústavu Praha Michelský les, který vede již zmíněný Ivan Kašpařík. Aby toho nebylo málo, Tomáš Řezníček také pracuje jako  asistent pedagoga v Dětském domově Lety na 0,5 úvazku, a nyní tedy i jako vedoucí diag. ústavu v Dobřichovicích na úvazek 0,3.
Dlouhodobě kritizovaný jev „přeúvazkování" vybraných zaměstnanců ze strany odvolané ředitelky, se tedy okamžitě vrátil zpět s reálnými dopady na děti umístěné do ústavu díky snížené kvalitě péče o ně (zákaz odborného etopedického výkonu), což však již nezajímá ani veřejného ochránce práv, který kritizoval bývalou ředitelku za její personální politiku a sám tak dovozoval poškozování práv dětí, a samozřejmě ani samotné ministerstvo školství.
Ba co hůř, tito lidé jako Tomáš Řezníček (statutární zástupce bývalého ředitele dobřichovického ústavu), kteří se spolupodíleli na vedení ústavu, za jehož éry se za poslední čtyři roky neprůkazně prohospodařilo 15 milionů korun, se vrací před auditem účetnictví a rekonstrukcí účetnictví do vedení ústavu, a to včetně majetkové referentky.
Následek personální rošády ministra Dalibora Štyse je tedy takový, že jsou zpět dosazeni za souhlasu odborů a MŠMT lidé, kteří se dlouhodobě podíleli na neprůkazném hospodaření, na čerpání extenzivních platů pro vyvolené, na devastaci státního rozpočtu, protože takovýto systém nakonec všem vyhovuje, hlavně když je klid a nikdo nepíše petice a stížnosti.
Ostatním ředitelům diagnostických ústavů v Praze tento krok (zbavení se kontroverzní ředitelky) do jisté míry přinesl úlevu a zejména příslib dalších pobídek za předpokladu, že odpovědná vedoucí Soňa Cpinová na MŠMT jim v dohledné době změní rejstřík tak, aby se stali poskytovateli preventivně výchovné péče prostřednictvím středisek výchovné péče, ačkoli činnost středisek nikdy předtím nevykonávali, což se týká zejména ambulantních služeb, protože diagnostické ústavy již nebudou moci za dodržení právních norem od ledna standardně fungovat (zbydou tedy funkce, peníze a pobídky, reálně však „pekař" bude vykonávat činnost „zedníka").
Takováto „transformace a stabilizace" je nejen nelogická, ale je krokem, který pouze povede k úplné nefunkčnosti stávajícího systému péče o ohrožené děti, které si nejčastěji pánové a dámy pracující v ústavní výchově již druhou generaci tak rádi a tak často berou jako rukojmí při odůvodňování čehokoliv stejným způsobem, jako když Ivan Kašpařík hovoří o navrácení dobrého jména diagnostického ústavu, když ho vzápětí reálnými kroky za podpory MŠMT naprosto paralyzuje.