Současná mezinárodní politika dle „know how“ Adolfa Hitlera.

Ruské úřady se k těmto zprávám dosud nevyjádřily, ale Kreml jakékoli přímé zapojení
do bojů na straně proruských separatistů proti legitimní ukrajinské armádě dosud
vytrvale popírá.

„Od konce prosince a během ledna se na nás neustále obracejí rodiče ruských vojáků a
branců, osobně i telefonicky, kvůli tomu, že jejich syny, procházející vojenskou službou
v Západním vojenském okruhu, velitelé nutí podepisovat kontrakty k účasti v bojích na
Ukrajině", řekla rozhlasové stanici Echo Peterburga mluvčí nevládní organizace „Matky
vojáků Petrohradu". Organizace nyní chystá žádost k nejvyšší ruské prokuratuře, aby na
znepokojivé informace zareagovala.

Znepokojivé informace přicházejí nejen z Petrohradu, ale i z Murmansku, Kostromy,
Sibiře a vůbec z celé Ruské federace. Rodiče branců ale mívají „panický strach" z
případného postihu svých synů v uniformách, proto odmítají uvádět jejich příjmení, což
práci ochránců lidských práv komplikuje.

K podpisu kontraktu v Rudé armádě prý povolance nutí důstojníci i fyzickým násilím,
výhrůžkami vězením nebo i různými podvody. Se stejnou praxí se „Matky vojáků"
podle mluvčí Poljakovové setkávali už během čečenských válek. Tyto informace
potvrzují i jiné zdroje nejen z Ruska.

Internetový server Novyj region s odvoláním na vlastní zdroje uvádí, že do bojů na
Ukrajině má být vyslána 138. samostatná gardová motostřelecká brigáda, kterou ze 70%
tvoří povolanci k roční službě pocházející hlavně z Petrohradu.

O odchodu ruských branců na Ukrajinu, plánovaném na 9.února 2015, informuje také
poslanec petrohradského sněmu Boris Višněvskij a slibuje, že se s tímto dotazem také
obrátí na kompetentní orgány Ruské federace.

Poslední dobou také údajně chybějí zprávy o ruských padlých na Ukrajině. Opoziční
aktivistka z „Matky vojáků" to vysvětluje tím, že ruské úřady si kupují mlčení
pozůstalých. Za každého zabitého prý vyplácejí pět milionů rublů /téměř dva miliony
korun/, anebo pozůstalým odpouštějí půjčky a hypotéky. Sama o tom prý hovořila s
vojáky z 18. brigády a s výsadkáři z Kostromy, kteří na Ukrajině bojovali. Konflikt na
východě Ukrajiny si od loňského dubna ale vyžádal už více než 5000 obětí na obou
válčících stranách.

Informace opozičních poslanců, tisku či ochránců lidských práv, o nasazení ruských
vojáků do bojů na Ukrajině, oficiální ruské orgány popírají, stereotypně je označují za
„fámy" či „halucinace".

Pamětníkům sovětských imperialistických praktik proti lidově demokratickému
povstání v Maďarsku v roce 1956 a proti československému Pražskému jaru v roce
1968, frazeologie současného vládce Kremlu není neznámá.

Zejména však zlověstně znějí lživá prohlášení Kremlu o údajné neúčasti Ruska v protivládních násilnostech a bojích na Ukrajině, dosud přežívajícím pamětníkům Hitlerem vynuceného záboru pohraničního území ČSR s většinou německých obyvatel, v roce 1938 /zábor tzv. Sudet/.

Současné proklamace a postoje prezidenta Vladimíra Putina vůči Ukrajině a jejímu
výsostnému východnímu území s většinou obyvatel ruské národnosti, kde ruská armáda
vloni protiprávně zabrala ukrajinský Krym a kde přes stálé zapírání ruskými nejvyššími
státními představiteli, do bojů s legitimní ukrajinskou armádou Rusko prokazatelně stále
intenzivněji nasazuje těžkou nejmodernější vojenskou techniku a další příslušníky Rudé
armády, všem charakterním a rozumově zdravým pamětníkům, nebezpečně připomínají
předválečnou „mírovou rétoriku" hlásanou ze sídelního města nacistické Třetí říše,
Berlína.

Díky naší plné účasti v obranném paktu NATO, se nás současný ruský imperializmus
zatím přímo netýká. Historie se však nevyvíjí staticky. Dějinný vývoj je vždy
dynamický.

Stále sílící bratrovražedné boje ve východní Ukrajině, díky neustávající aktivní
vojenské podpoře protivládních povstalců ze strany Ruska, i když to vládce Kremlu
oficiálně trvale popírá, pro mírovou budoucnost a prosperitu Evropy, ale nejen jí,
neslibují nic dobrého.

Je potřeba mobilizovat veškeré síly mezinárodního mírového demokratického
společenství k pacifikaci současného pokračovatele agresivní mezinárodní politiky,
praktikované Adolfem Hitlerem koncem třicátých let minulého století.