Restitucemi k restauraci…

Podrobnosti

Z domova / Vaše free zóna|

31. červenec 2012|

Marek Řezanka|

4308 x

Žádné společnosti neprospívá, udělá-li se z některého tématu tabu s tím, že jenom jeden pohled na toto téma je správným. Bohužel, něco takového se již několik měsíců děje v českých médiích ohledně církevních restitucí. Například v sobotním vydání Práva se po D. Dukovi, J. Graubnerovi, P. Sobotkovi č. M. Kalouskovi vyjádřil k restitucím i P. Drobil, člověk, který rezignoval na svůj ministerský post ze závažného podezření na korupční jednání.

V případě církevních restitucí není vůbec směrodatným, kdo je proti nim, ale jaké má kdo argumenty. Přesto novinář, který rozhovor s P. Drobilem vedl, pojal toto téma jako čistě ideologický boj vládních stran proti opozici:
Jak se vypořádáte s církevními restitucemi? Je proti nim drtivá většina veřejnosti a není tajemstvím, že i někteří poslanci ODS. Až Senát zákon vrátí, budete k jeho přehlasování potřebovat doslova každého jednoho poslance.

Já věřím, že tak, jak byli členové klubu pro vrácení toho, co církvím patří, ve třetím čtení zákona, tak budou konzistentní ve svém názoru i při hlasování o témže návrhu zákona, bude-li vrácen Senátem.

Pokud by někdo očekával, že padne námitka, že řada odpůrců církevních restitucí nechce, aby církvím nebylo vráceno, co jim patří, ale že je zde jeden „malý“ problém. Neexistuje veřejně dostupný seznam toho, na co má mít církev nárok a co bylo v době zestátnění v jejím majetku. Odpůrci církevních restitucí totiž poukazují na pozemkové reformy před rokem 1948 a upozorňují, že vláda se církvím snaží vydat mnohem větší majetky, než má. A pro tento způsob vydávání majetku – stejně nešťastný jako Vančurovo Rozmarné léto – byly na vládu jako celek v souvislosti s církevními restitucemi podány žaloby. Tyto informace se ovšem k veřejnosti příliš nedostávají. Je patrně lepší, aby veřejnost neměla rozostřený obrázek férové vlády, která napravuje křivdy hnusného režimu, zatímco opozice se lacině snaží líbivými kroky toto její úsilí zhatit. Koho by potom zajímalo nějaké právo?
Hlasování proběhne zřejmě na podzim, tedy před volbami. Dá se předpokládat, že tohoto neoblíbeného tématu využije opozice ve své kampani. Budete na to nějak reagovat?

Socialisté a komunisté to jistě v kampani zneužijí, ostatně jsem je už slyšel říkat, že by byli hloupí, kdyby to nezneužili. Byl by to z jejich strany čirý populismus. Jak jsem už řekl, sebevědomá strana nemůže vždy hlásat jen to, co zrovna chtějí voliči. ČSSD může aplikovat klasickou „sociálnědemokratickou lež“, která jim vyšla už před minulými volbami, že pokud zvítězí v krajských volbách, zruší zákon o církevních restitucích. Ale to přece nemá s krajskými samosprávami vůbec nic společného.

Kdyby se u piva mezi sebou bavili dvě spřízněné duše z vládní party, těžko by jejich hovor mohl vypadat jinak. Je to veliká škoda. Je veliká škoda, že exministr Drobil není nucen odpovídat na nepříjemné dotazy a ukazovat, jak nejen že se vláda nehorázně odkopává, ale jak je již dávno nahá. Zvláště pak v oblasti církevních restitucí. Lidem by pak možná došlo, že toto téma není pouze nějakou přestřelkou mezi vládou a opozicí, ale že se týká nás všech.
V jiném rozhovoru pro Právo, tentokrát s M. Kalouskem, padl dotaz na neexistující soupis majetku.

Nelze dosti dobře najít a individuálně ohodnocovat jednotlivé pozemky, které se budou vracet, a pak udělat součet. Stejně tak nelze pořídit jednoznačný seznam všech parcel, které budou vydány. Kdyby to někdo chtěl udělat, tak mimochodem musí zastavit provoz katastrálních úřadů na několik let. Nešlo akceptovat jiný způsob, než že osoby oprávněné – tedy církve – budou uplatňovat svoje nároky vůči osobám povinným – státu a jeho institucím – v rozsahu ukradeného majetku. Budou tedy vydávány majetky, které nebudou autentické. I proto, že řadu z nich nelze vydat, jsou zastavěné, nebyly ani zaměřeny atd.

Že by na tyto Kalouskovy věty nešlo reagovat? Ano, povodně v roce 2002 poškodily a zničily řadu cenných informací o záborech, není ale pravdou, že by tyto údaje nešlo zrekonstruovat. Nějaký ten měsíc rok by to zřejmě trvalo – ale výsledek by jistě za toto úsilí i za vynaložený čas stál.
Ministr Kalousek navíc nemá pravdu, tvrdí-li, že církevní majetek nezmizí „někam pod švestku“, že církev bude dobrým hospodářem. Jaké jsou záruky, že farnosti se nebudou rychle nabytého majetku ještě rychlejším tempem zbavovat, že ho nebudou prodávat – třeba do zahraničí a že například osud mnoha lesů nebude zpečetěn? Jaké záruky má český občan, že kulturní a přírodní bohatství České republiky nebude opět (pokolikáté již?) vyrabováno?
Uklidňujícími nejsou ani Kalouskova slova, že církev bude plnit důležitou roli na půdě sociální a vzdělanostní politiky, že bude šiřitelkou vzdělanosti a bude se starat o nemocné a postižené? Neocitli jsme se náhodou s panem Broučkem ve středověku a nečekáme, až nás někdo pořádně štípne, že vše je pouze noční můra?
Opravdu toužíme, aby školskému systému vládla katolická církev? Aby nebývale posilovala moc ve státě, kde se k jejím přívržencům hlásí pouze menšina obyvatelstva?
Nebo že bychom se opět vrátili k prodávání odpustků s tím, že minimálně hříšník R. Janoušek něco podobného již praktikuje?
Jan Graubner nemá s odpustky zjevně žádný problém: „…Kdo odsuzuje desátky, odsuzuje daně. Desátek byla tehdejší daň, kterou vybíral panovník nebo v některých obcích šlechta či církev. To právo vybírat někde desátek byl tehdejší způsob dotace. A vůbec, když si spočítáte dnešní daňové odvody, nemáte chuť závidět středověký desátek, který tvořil opravdu jen deset procent? Nehájím robotu, ale když srovnám nejčastější počty pracovních dní, které museli lidé na robotě odvést zdarma, s povinnými brigádami za komunismu, tak to zase vyhraje ten středověk. A odpustky? Předně musíme připomenout, že církev nikdy neodpouštěla bez uložení povinnosti nahradit způsobenou škodu. Některé zlé činy nešlo jednoduše napravit, proto se ukládalo pokání, třeba za vraždu pět let postu, z toho dva roky o chlebě a vodě. Za každé opilství sedm dní o chlebě a vodě. Odpustky se říkalo tomu, když někdo mohl nahradit půst stanovenými modlitbami nebo dobrými skutky, mezi které se někdy počítaly i hmotné dary pro kostel či klášter.“
V případě informovanosti občanů je mimo jiné důležitý i fakt, nakolik správné a jednoznačné jsou údaje, které se k němu dostávají. V rozhovoru s M. Kalouskem padla otázka na existenci seznamu k restitucím ve výši cca 59 miliard korun. V rozhovoru s J. Graubnerem pak bylo zmíněno, že církvi má být „vrácen“ majetek v podobě nemovitostí ve výši kolem 75 miliard a doplaceno jim má být 59 miliard korun jako náhrada za majetek nevydaný. V rozhovoru s D. Dukou je navíc připsáno, že díky inflační doložce se vyplacená částka může vyšplhat až na 96 miliard korun. Čísla 171, 134 a 59 jsou poměrně odlišná.
Samostatnou kapitolou potom je, nakolik je pro celou společnost prospěšné, aby se církevní restituce staly tématem krajských voleb. Pro sociální demokracii je varováním, že když před lety vyhrála suverénně krajské volby díky tématu poplatků ve zdravotnictví, bylo toto vítězství ve svém důsledku Pyrrhovým. Neměla prostředky na to, aby výrazněji vládní politiku korigovala a v parlamentních volbách se jí příliš nedařilo, třebaže je opět vyhrála.
Církevní restituce mohou být lákadlem, jak se dostat poměrně snadno k hlasům lidí. Chce-li ale levice voliče dlouhodoběji zaujmout, je zapotřebí hledat další témata. Jako například posilování práv občanů v obecných referendech, a to prozatím na krajské úrovni. A samozřejmě – jsou kraje, jichž se případné církevní restituce dotknou razantněji – a tady se prostor pro debatu s voliči na toto téma nabízí.
Na nás pak je, abychom se nenechali vmanévrovat do jednoduchého schématu „zodpovědných, kteří vracejí, co bylo ukradeno“ a „populistických slibovačů, kteří brání spravedlnosti“. Vždy se najdou lidé jako J. Bobošíková, kteří se budou snažit z tohoto tématu vytřískat politický kapitál a budou tvrdit, že církvím nedají ani korunu. To je ale politické odchýlení od nepolitického tématu. Korunu dejme, ale musíme vědět, že ji vracíme a ne, že ji dáváme ze svého, aniž na ni má kdo nárok. Trvejme na prošetření stávajících parametrů církevních restitucí, a nedejme se onálepkovat ani zastrašit. Jinak bychom se mohli dočkat restaurace poměrů z dob již dávno minulých.

Komentáře