Nucené očkování 2021 – smrt. V čem je záchrana?

Existují tři velké problémy ohledně mRNA vakcín:

Prvním problémem jsou závažné nežádoucí účinky. Většina institucí ale nechce přiznat, že jde o následky vakcinace. Zdraví mladí lidé umírají několik hodin po očkování, ale veřejnosti se tvrdí, že je to pouhá náhoda.

Druhým problémem způsobeným mRNA vakcínou je patogenní aktivace neboli cytokinová bouře.

Imunitní systém očkovaných bude při dalším styku s viry reagovat přehnaně, a to způsobí mnohá úmrtí. Přirozeně k tomu dojde letos na podzim a pak během zimy při styku s novou mutací viru. V důsledku epidemie, nemocí a úmrtí, které po vakcinaci nastanou, začnou vlády paradoxně vnucovat další sérii očkování. Opravdoví a čestní specialisté budou opět z médií vyřazeni.

Je podezření, že mnoho z těch, kteří se nechali naočkovat před kamerou, anebo své očkování bombasticky opublikovali (např. pseudopapež Bergoglio), si ve skutečnosti nevzali experimentální vakcínu, ale jen placebo.

Třetím velkým problémem je, že se těla očkovaných mRNA vakcínou stávají laboratořemi vyrábějícími smrtící viry! Navíc vakcína v těle vytváří specifické a trvalé protilátky, které zcela potlačují přirozené imunitní systémy. Očkovaní jedinci budou velmi ohroženi, jakmile se začnou šířit nové mutace. Jejich těla jsou totiž trvale a výlučně zaměřena na obranu proti té mutaci viru, která už byla překonána. Pro vědce, kteří vyrábějí vakcíny, je nemožné předběhnout mutující virus, proto chtít řešit problém novými vakcínami je nonsens! V každém případě by vakcíny byly neúčinné a situaci by ještě zhoršovaly.

Politici a média budou zase lhát a vinit z nárůstu úmrtí ty, kteří vakcínu odmítli. Odborníci však dokazují, že právě očkovaní budou těmi, kdo bude ohrožovat lidstvo nejvíc. Budou hlavní hrozbou pro každého, kdo byl očkován, ale i pro toho, kdo očkován nebyl. Důvodem je, že viry, které po očkování vylučují, jsou nebezpečnější než původní. Mutace budou stále silnější a smrtelnější. Pokud tento očkovací program nezastavíme nyní, pak není přehnané říct, že je ohrožena samotná budoucnost lidstva! Cílem mRNA vakcinace není naše zdraví, ale naše redukce – smrt!  

Ať pronikne naše uši pláč těch, kteří přišli o své blízké kvůli drakonickým covid-opatřením. Byla jim odmítnuta léčba a zemřeli na závažné nemoci.

Každý křesťan ať si udělá zpytování svědomí:

Hledal jsem pravdu ohledně falešné pandemie, anebo jsem pravdu nechtěl slyšet?

Specialisté potvrzují, že mRNA vakcína mění lidský genom; to v důsledku vede k vyhlazení lidského rodu. A já k tomu mlčím?

Je známo, že tato vakcína obsahuje tkáň zaživa vytrženou z nenarozeného dítěte ještě před jeho usmrcením. A já jsem k tomu lhostejný?

Dnes se každý křesťan, ale i každý člověk, díky programované pandemii a nátlakové vakcinaci, ocitá tváří v tvář smrti. V této kritické situaci Byzantský katolický patriarchát bije na poplach! I tvůj život je reálně ohrožen. I po tvé smrti bude následovat soud a pak šťastná či nešťastná věčnost. Každého čeká buď věčný trest v pekle, anebo věčné štěstí v nebi. To je ta nejzávažnější věc, na kterou ale člověk notoricky a lehkovážně zapomíná.  

Smrt

Každou minutu umírají tisíce lidí. Každou hodinu umírají desetitisíce lidí. Kolik jich zemře za den? Za měsíc? Za rok? Spánek je obrazem smrti. Při smrti se odděluje duše od těla. Lidský duch se vrací k Bohu, který ho dal (Kaz 12,7). Svatý Jan Chrysostom říká: „Smrt je cesta na věčnost.“ Tělo se rozpadne v prach. Tělo je jako schránka či oděv duše, který se při smrti svléká. Smrt není opravdovým zlem, protože mnohým otevírá cestu do nebe. „Svatí toužili po smrti tak jako plavec po přístavu, pocestný po cíli své cesty, rolník po žni,“ říká sv. Jan Chrysostom. Kristus nás napomíná: „Buďte připraveni, neboť nevíte den ani hodinu!“ a přirovnává smrt k zloději. Šťastně umírá ten, kdo při smrti nemá těžký hřích.

Hned po smrti následuje soud. Bible oznamuje: „Uloženo je jednou lidem umřít a pak bude soud.“ (Žid 9,27) Při soudu se odhalí celý náš život a naloží se s námi právě tak, jak jsme nakládali se svými bližními. Budou zjeveny i naše nejskrytější skutky a myšlenky. Kristus praví: „Nic není skrytého, co jednou nebude zjeveno, a nic utajeného, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo.“ (Lk 8,17) Hned po soudu přijde odplata.

Nebe

Nebe je místo věčných radostí. Nebe je místo a stav. Je to blažený stav duše patřící na Boha (Mt 18,10). Radosti nebeské jsou nevýslovně velké: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“ (1Kor 2,9) Budeme účastni Božské přirozenosti (2Pt 1,4) a budeme Bohu podobni (1J 3,2). V nebi je mnoho příbytků (J 14,2). Kdo by myslel, že nebeské radosti spočívají v dobrém jídle a podobně, podobal by se koni, který se domnívá, že o svatbě jeho pána je na stole seno.

Svatí už nebudou trpět ani hladem, ani žízní (Zj 7,16). Smrti už nebude, ani zármutku, ani nářku, ani bolesti (Zj 21,4). Také už nebudou moci hřešit, konat zlo, protože jejich vůle bude trvale sjednocena s vůlí Boží. Radosti nebeské trvají věčně. Kristus praví: „Spravedliví pak vejdou do života věčného, který nemá konce.“ Hned přijdou do nebe jen ty duše, které jsou dokonale čisté od všech hříchů i trestů za hříchy, a také mučedníci. Svatý Pavel učí: „Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království.“ (Sk 14,22) „Království nebeské trpí násilí.“ (Mt 11,12) Statisíce mučedníků před námi, než by zradili Krista a obětovali pohanským modlám zrno kadidla, raději podstoupili hrozné mučení a smrt.

Dnešní covidová doba nám dává podobnou šanci. Mnozí čestní lidé, kteří se postaví za pravdu a za Krista, budou označeni za nepřátele lidstva a zlikvidováni. Tato hrdinská smrt je však ctí a prostředkem k odčinění hříchů a získání mučednické koruny. Po té by měl toužit, a obzvlášť dnes, každý moudrý křesťan. Smrti nikdo neunikne. Pokud můžeš přijmout mučednickou smrt, je to velká milost a privilegium. Apoštol volá: „Kde se rozmnožil hřích, rozmnožila se milost!“ Svatý Vincenc volá: „Radosti svatých jsou tak velké, že ani všechna muka mučedníků nedosahují takové ceny, aby zasloužila na jedinou hodinu nebeské blaženosti.“

Peklo

Peklo je místo a stav duše. Kristus nazývá peklo věčnými mukami. Praví: „A zavržení půjdou do věčných muk.“ (Mt 25,46) Svatý Jan Chrysostom napomíná: „Nepátrejme tolik, kde je peklo, ale raději, jak bychom mu unikli.“ Svatý Jan Damascenský objasňuje: „Příčinou muk v pekle není Bůh, ale člověk sám.“ Velké utrpení v pekle je způsobeno hlavně tím, že: 1) zavržení nikdy neuvidí Boha, 2) jsou ve společnosti zlých, 3) jsou v ohni a trpí i velké muky duševní.

Zavržené trápí dvojí trest, jednak jsou vyloučeni z patření na Boha, to je trest ztráty (poena damni), a jednak musí trpět muka, to je trest citelný (poena sensus). Ztráta patření na Boha je mezi pekelnými tresty tím největším. Čím cennější je ztracené dobro, tím větší je bolest, jak říká svatý Alfons: „Zavrženci ztratili dobro nekonečné ceny, a proto můžeme říct, že jejich bolest je nekonečně velká.“ Svatý Augustin dodává: „Je spravedlivé, že Bůh zavrhuje toho, od něhož byl sám už před tím zavržen.“ Svatí na zemi se proto třásli už při pouhé vzpomínce na ztrátu patření na Boha.

Zavrženci i sobě navzájem budou působit velká muka, protože se nenávidí navzájem.

„Náš oheň je ve srovnání s pekelným ohněm studený,“ říká sv. Vincent. Pekelná duševní muka spočívají v neustálých výčitkách svědomí. Zavržení budou zcela zoufalí, neboť poznají, jak lehkomyslní byli, když tolikrát odmítli Boží milost danou ke spáse. Z pekla není vysvobození, neboť čas milosti přešel (J 3,36). Satan se svými démony bude na věky mučen v ohni a jezeře síry ve dne i v noci (Zj 20,10).  

Pamatuj často na peklo. To tě ochrání před hříchem a zlem tak, jako oheň zaplašuje lva od kořisti. Svatý Bernard proto říká: „Připomínej si často ve svém životě peklo, abys v něm po smrti neskončil.“ A sv. Jan Chrysostom varuje: „Kdo na peklo nedbá nebo na ně nepamatuje, ten mu neujde.“ Kdo v peklo nevěří, téměř si zavazuje oči, aby neviděl propast, do které padne.

Co máme dělat, abychom do pekla nepřišli?

Máme se obrátit od své falešné cesty hříchu, přijmout Krista, dát Mu své hříchy, změnit své myšlení a věřit evangeliu (Mk 1,15).

Jak máš prožít poslední okamžik, abys byl spasen? 

Vzbuď dokonalou lítost! Jak? Uvědom si jako lotr na kříži svou hříšnou minulost a očima víry pohleď na Kristův kříž. Opakuj s vírou Ježíšovo jméno. „Kdo by vzýval jméno Páně, bude spasen.“ Naléhavě vzývej: „Ježíši, Ježíši, Ježíši, smiluj se nade mnou hříšným!“ To opakuj pětkrát, ke každé ráně ukřižovaného Spasitele.

Protože ale nevíš, kdy přijde tvá poslední hodina, vzývej Ježíšovo jméno aspoň jedenkrát za den, nejlépe než ulehneš. To je však minimum. Každý den si vyčleň jednu hodinu na modlitbu a dej Bohu slib, že se tak budeš modlit až do své smrti. Ježíš říká: „Nemohli jste alespoň jednu hodinu se mnou bdít? Bděte a modlete se!“ Můžeš v tom čase chvíli číst Písmo svaté.

Vzývej jméno Ježíšovo. V něm je odpuštění tvých hříchů. V Ježíši je tvá záchrana i život věčný!

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                  + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři

20. 4. 2021

Byzantský katolický patriarchát (BKP) je společenství mnichů, kněží a biskupů, žijících v klášterech. V čele BKP stojí patriarcha Eliáš s dvěma biskupy-sekretáři +Timotejem a +Metodějem. BKP povstal z potřeby hájit základní křesťanské pravdy proti herezím a apostazi. Pseudopapeže Bergoglia neuznává a nepodřizuje se mu.