Jak se vymanit ze spárů EU?

Nezpochybnitelným faktem totiž je, že před dvaadvaceti lety byl porušen ústavní zákon č. 327 ze dne 18. července 1991, který říká, že o návrhu na vystoupení ČR nebo SR z České a Slovenské Federativní Republiky lze rozhodnout POUZE referendem. To znamená, že Československo bylo rozděleno nelegálně rozhodnutím jen několika politiků. Toto rozhodnutí bylo tedy nejen protiústavní - v rozporu s výše citovaným ústavním zákonem - ale také proti vůli většiny tehdejších obyvatel země. A z porušení zmiňovaného zákona vyplývá závažná skutečnost a to, že veškerá rozhodnutí vlád ČR i SR, opatření a zákony vydané po 1. lednu 1993, jsou neplatné a musí být anulovány. Kdyby Ústavní soud konstatoval, že občané československého státu byli nezákonným způsobem zbaveni občanství, bylo by pro novou vládu – vzešlou z nových československých voleb - možné nárokovat si bohatství svých zemí zpět do vlastních rukou. Právní stát a zákonnost by byly obnoveny anulací protiústavního rozdělení Československa, a nelegitimní by byla též účast České republiky a Slovenska v EU a v NATO. O těchto věcech jednal v Bratislavě v srpnu II. Slovensko – Český sněm.

Téměř každý považuje za jediný možný způsob změny politické situace volby. Kdo volí strany současné vládní koalice je blázen a sebevrah. Komunisté poslední dobou drží pusu a vlastně se nijak neprojevují. Neparlamentní strany – pokud jsou jen trochu populární – nemají snahu spojit své síly a kopou jen samy za sebe. Možná by se tedy měla zopakovat celonárodní sbírka – jako se kdysi organizovala pro Národní divadlo - ale tentokrát pro českou politickou stranu. Tato strana by měla velmi stručný program: vystoupení z EU, vystoupení z NATO, nová ekonomická a společenská smlouva založená na tradici, historii a na státním vlastnictví přírodních a surovinových zdrojů naší země, na solidaritě a ne na nemilosrdné nenávistné konkurenci a na brakování země zahraničními koncerny. Mělo by se to risknout. Než zmizíme z mapy světa, mohli bychom zkusit důvěřovat, že národem financovaná strana svůj lid, své přispěvatele a své voliče nezradí, že její zástupci nebudou sice dokonalí, ale budou čestní a zodpovědní. Garancí jejich charakteru by měly být jejich celoživotní názory, postoje a činy. Je čas vytvořit si vlastní SKUTEČNÉ elity z lidí, které známe a kterým důvěřujeme. V zemích, které jsou pod cizí kontrolou, se vytvářejí elity uměle a to je případ i České republiky. Je zde elita roku 1989 a elita transformace. V současné době je médii nově vytvářená elita z velmi mladých lidí, bez životních zkušeností. Pro zahraniční vlivné politické síly je dobré zbavit se lidí, kteří již něco umí a dosadit mladé, okouzlené sami sebou a poslušné. To vidíme zejména v médiích a na ministerstvech – tento cílený proces probíhá a pokračuje.

V pondělí 28. září - v Den české státnosti - uběhne 1080 let od zavraždění českého knížete Václava vlastním bratrem Boleslavem. Legendy uvádějí, že právě v pondělí 28. září roku 935 se kníže Václav ráno vydal do kostela, kde potkal Boleslava a řekl mu: „Včera jsi nám pěkně posloužil, Bůh ti to oplať.“ Boleslav odpověděl: „A dnes ti chci takhle posloužit!“ a udeřil ho mečem do hlavy. Způsobil mu jen menší zranění, ale Václav mu vytrhl meč a odhodil ho, protože nechtěl prolít krev svého bratra. Nato Boleslav přivolal své družiníky a ti Václava zabili. Vrahové si pak rychlou jízdou do Prahy pospíšili a všechny přátele knížete rozličným způsobem krutě zahubili a jejich děti zaživa do hloubi řeky Vltavy potopili.

Den české státnosti by pro nás měl být mementem – NENECHME se opět zničit vlastními „bratry“. Dle historie byl totiž kníže Václav předem varován, ale varování nedbal – nechtěl uvěřit v bratrovraždu. V srdcích českého lidu zanechal památku - nedovolil ubližovat sirotkům a vdovám, miloval stejnou láskou svůj lid, bez rozdílu bohaté i chudé. Knížete Václava přijal český národ za svého patrona a ochránce. Vzýváme ho zejména v těžkých chvílích národa. V pondělí bychom na tohoto českého knížete měli myslet velmi intenzivně a být si vědomi faktu, že osud naší země a nás všech momentálně nespočívá v těch nejspolehlivějších rukou. Měli bychom osud svůj a svých dětí vzít do rukou vlastních!

Vladimíra Vítová