„Obama pokračuje v Bushově projektu“

Podrobnosti

ze světa / Války|

5. červenec 2011|

Překlad: Pavel Křivka|

5754 x

(Rozhovor v magazínu COMPACT č. 6/11 vedl Jürgen Elsässer, do češtiny přeložil Pavel Křivka)

Bin Ládin je mrtev - Enemy Killed in Action, hlásí jednotky Navy Seals 1. května 2011 z Abotabádu v Pakistánu. Jak hodnotíte tuto zprávu roku?

Pevně tomu věřme! Ve skutečnosti žádné důkazy neexistují. Mrtvola byla přeci obratem hozena do Pacifiku. Neexistuje žádná zpráva mezinárodních expertů, žádné soudně lékařské nezávislé šetření, v neposlední řadě analýza DNA.

Beztak se člověk ptá, kde vzala vláda USA Bin Ládinovu DNA pro účely porovnání sekvencí. Nebo je vzorek jeho DNA uložen v Langley jako DNA každého pracovníka CIA?

On byl přeci v roce 2001 kvůli léčení svých problémů s ledvinami v americké nemocnici v Dubaji, a to jen několik týdnů před útoky z 11. září, a navštívil jej tam resident CIA. Část jeho rozsáhlé rodiny žije dlouhá léta v USA, nechce mít s jeho „prací" nic společného a mohla jej také osobně identifikovat. Kontrola nezávislým znalcem by byla nezbytnou věcí pro každý svědomitě jednající stát. Mimochodem výroky pakistánských sousedů si s americkým vyprávěním protiřečí. Jeden z nich osobně znal vlastníky toho domu, kteří tam bydleli, chodil každý večer okolo. Jiný stál na střeše sousedního domu a všiml si tří přilétajících helikoptér. Jedna z nich vyložila posádku, zakroužila nad domem, přiletěla zpět, vzala na palubu mužstvo – zřejmě s údajnou Bin Ládinovou mrtvolou – a zřítila se a shořela na dvoře domu. Další helikoptéry pak přistály a jako kořist sebou vzaly ostatky zabitých. To by vypovídalo spíše o totálním selhání ve stylu osvobozování rukojmích v Íránu roku 1979. Zvláštní je také snímek amerického kabinetu s presidentem Obamou údajně při živém sledování operace na obrazovce. CIA mezitím popřela, že takové video vůbec existuje. Podivný je i snímek leváka Obamy, který si prohlíží pomocí dálkového ovládání ausgerechnet v pravé ruce svoje videa, a biometricky se to vůbec neshoduje se světovým všemohoucím teroristou. Vláda, která takto systematicky brání všemu, co by mohlo posloužit objasnění jak této události, tak i událostí z 11. záři 2001, tady spíše testuje míru lží, kterou její tuzemské i mezinárodní publikum ještě snese. Stačí si jen připomenout zbraně hromadného ničení v Íráku, které měly odůvodnit válku proti této zemi, když se lži o podpoře Al Kajdy ukázaly jako neudržitelné.

Každopádně stále existují videa, na nichž kníže teroru údajně doznal autorství atentátů z 11.září.

Existuje podrobný rozhovor s Bin Ládinem ze dne 28.9.2001 v pakistánských novinách Ummat, v němž odmítá jakoukoli odpovědnost za hromadnou vraždu z 11. září 2001. Doslova uvádí: „Již jsem řekl, že nemám nic společného s útoky z 11. září. Jako muslim se snažím, jak jen to jde, abych se vystříhal lži. O těchto útocích jsem nevěděl a rozhodně nepovažuji zavraždění nevinných žen, dětí a dalších lidí za ospravedlnitelný čin". Pak existuje video, kde se údajně tímto odporným zločinem prsí. Avšak podle svědectví německých arabistů bylo v anglických titulcích Bin Ládinovi vložen do úst opak toho, co ve skutečnosti říkal. U řady dalších videí se také neshodují biometrické údaje, takže musíme o identitě mluvčího pochybovat. Je rovněž zajímavé, že v zatykači FBI není Bin Ládin spojován s jedenáctým zářím, ale je naopak hledán v souvislosti s útoky na americká velvyslanectví v Nairobi a Daresalámu v roce 1998. Ostatně i tam jsou důkazy mimořádně pochybné. A konečně je třeba mít na paměti: Bin Ládin a CIA spolupracovali v osmdesátých letech v Afghanistánu v boji proti Sovětům, to dneska už nikdo nezpochybňuje. Bin Ládin naverboval asi 30 tisíc dobrovolníků z více než 40 muslimských zemí a nechal je za spolupráce pakistánské a saudské tajné služby vycvičit a od CIA vyzbrojit. Al Kajdá, CIA a teď údajně v Pacifiku zneškodněný Bin Ládin – to všechno patří ke zpravodajské hře Spojených států a stojí za tím velké strategické zájmy.

Ale i pak zůstává otázka, proč byla nyní tak náhle zpravodajská spolupráce ukončena. Tato otázka vyvstává dokonce i tehdy, jestliže 1. května Bin Ládin vůbec nebyl zabit, nýbrž byl pouze prohlášen za mrtvého.

Bin Ládin a jeho parta pomáhají při svém sekundárním použití nahánět strach z mezinárodního teroru lidem v západním světě. Tím dodávají americké politice odůvodnění, je-li některé údajně teror podporující zemi vyhlášena válka. Úřadující president Barack Obama je v průzkumech veřejného mínění na dně popularity, a tak snad pomůže vítězný úder z Pakistánu. Americká média jsou zglajchšaltovaná, není tam zvykem klást sporné otázky. V muslimském světě naopak prakticky nikdo tomuto příběhu z Abotabádu nevěří, a každopádně tam lidé nevěří oficiální verzi USA.

Je možné, že ve věci načasování, hraje roli i velká personální rošáda ve vedení amerických bezpečnostních složek? Nechtěl president Bin Ládina nebo fantoma Bin Ládina stáhnout z oběhu dříve, než jeho starý rival, generál David Petraeus, usedne do křesla šéfa CIA?

Ne. Obama pokračuje stejně jako jeho předchůdce v projektu „Nového Amerického Století", který vypracovaly konzervativní Think-Tanky Bushovy vlády a jehož zastáncem je i Zbigniew Brzezinski. Ten Zbigniew Brzezinski, který byl bezpečnostním poradcem presidenta Cartera a na vysoké škole učil Obamu. Samotný Petraeus je přesvědčený zastánce cíleného vraždění vedoucích představitelů strany protivníka. Jako nejvyšší velitel úseku CENTCOM – tedy vojenského okruhu příslušného pro celý „islámský krizový oblouk" od Eufratu po Himaláj – a nyní jako velitel v Afghanistánu odpovídal za tzv. "killer"- taktiku, v jejímž rámci jsou po celém světě popravováni domnělí vůdci džihádu. Odpovídal za útoky bezpilotních letadel řízené z Floridy, které v rozporu s mezinárodním právem směřovaly k likvidaci vedoucích osobností, přičemž zpravodajská situace byla často tak špatná, že byly zpopelněny i celé pohřební či svatební průvody. To je politika provozovaná vraždami a zabíjením. Je nezodpovědné, že se Německo zatížené svou vlastní minulostí nechá zatahovat prostřednictvím NATO do těchto válek popírajících mezinárodní právo. Naše osvobození ze zápasu dvou bloků nám dosud neuvolnilo cestu k méně provinční a méně patolízalské debatě o zahraničně a bezpečnostně politické situaci.

Vy se již dlouho zabýváte tajnými službami a jejich hrami. Vyplývají útoky, za nimiž tušíme neviditelnou ruku skrytých státních struktur – počínaje vraždou Olofa Palmeho přes jedenácté září až k atentátům v Londýně roku 2005, abychom uvedli jen tři mezníky – z různých jednotlivých zájmů a vycházejí ze separátních struktur nebo za těmito vzájemně odlišnými událostmi existuje nějaké nadřazené centrum, tedy jakési megaspiknutí?

Megaspiknutí tady nevidím. Co ale existuje, je kontinuita amerických tajných operací k zajištění americké hospodářské, finančních a vojenské převahy ve světě. Postup zůstává stejný: rozděl a panuj. Budování opozičních skupin a jejich infiltrace, ozbrojování podvratných živlů, organizování nepokojů a atentátů, získávání nebo naopak ničení důvěry veřejnosti. Pokud ústřední vláda protivníka udeří na „povstalce" násilím, stěžuje si Washington na „porušování lidských práv" a uvaluje tvrdé sankce. Tak je příslušný režim oslabován a je posilována opozice. Je přece nápadné, jak se celé to teroristické dění odehrává podél hlavních nervových center světového hospodářství. To platí pro nerostné suroviny, pro přístup k nim a jejich dopravu z přístavů nebo produktovody, ale i pro možnost, umět v naléhavém případě Číně ostřihnout cestu k surovinám např. v Africe. Čína svým vývojem směřuje k tomu, aby se stala největší výzvou onoho nového amerického století.

Vezměme si konkrétně jedenácté září. Na oficiální verzi o spiknutí „Usámy a 19 loupežníků", jak to jednou nazval náš kolega Mathias Bröskers, prakticky nikdo nevěří. Z horské jeskyně v Hindukúši to nikdo neřídil. Kde tedy byla velitelská centrála tohoto snad nejvypilovanějšího atentátu v dějinách?

Pokud bychom mohli zkoumat události jedenáctého září profesionálně a nezaujatě a nemuseli brát žádné ohledy na mocné tohoto světa, věděli bychom určitě více. Plánování základních kamenů takovýchto operací spočívá pravděpodobně v několika málo rukou. President někde na okraji dá věci jaksi matně své požehnání. Některé osoby z jeho okolí ale určitě pořádně přiložili ruku k dílu. Jen jako příklad: již zmiňovaný Brzezinski byl za presidenta Cartera architektem spojenectví s džihádismem a Bin Ládinem. Z této doby pochází oněch na počátku zmiňovaných Bin Ládinem naverbovaných 30 tisíc muslimských žoldnéřů. Tato armáda byla po stažení sovětů z Afghanistánu v roce 1988 k dispozici pro jiné úkoly a je nasazována všude tam, kde je jí právě třeba, aktuálně například v Lybii. Vždyť už dlouho jde o to, co vlastně dělat po zhroucení Sovětského svazu. A znovu se hlásí k další činnosti ti, kteří z toho mají prospěch – v neposlední řadě podniky vojensko-průmyslově-intelektuálního komplexu. Vladimír Putin ví velice dobře, že vypuknou-li nepokoje na Kavkaze či v dalších regionech, že nemá co do činění jen s místními rebely, ale se zahraničními zájmy, které rebelům dodávají sílu.

Existuje proti této tajné struktuře ještě vůbec nějaký odpor v establishmentu Spojených států?

Já nyní již žádný odpor nevidím. Za touto politikou se skrývá neformální nadstranická koalice v obou komorách kongresu, která z ní profituje, a ani ve snu nepomýšlí na ořezání metastaticky přebujelého vojenského rozpočtu.

Andreas von Bülow (SPD) byl náměstkem ministra obrany (1976-1980) a později spolkovým ministrem pro vědu a výzkum (1980-1982). Předtím byl členem výboru pro kontrolu tajných služeb. Po sjednocení Německa byl členem výboru vyšetřujícího machinace generála východoněmecké státní bezpečnosti Alexandra Schalk-Golodkowského. Od roku 1994, kdy mu skončil mandát poslance Spolkového sněmu, je von Bülow aktivní jako autor literatury faktu. V roce 2000 vyšla jeho kniha „Jménem státu. Zločinné machinace tajných služeb" a v roce 2003 kniha „CIA a 11. září". Rozšířené vydání posledně jmenované knihy se chystá na léto tohoto roku.

http://www.compact-magazin.com/

Komentáře