V.V. Pjakin: Střelba ve škole, bolševismus, sport a fotbal konkrétně (+ přepis rozhovoru)

V.V. Pjakin pro české a slovenské publikum – 5. díl
12.2.2024 (vyšlo 23.2.2024)

Dobrý den Valeriji Viktoroviči, scházíme se dnes poprvé v novém roce 24.
Jsem moc rád, že jste si zase našel čas na mé otázky.

Jan Buzek:
Měl bych na Vás takový dotaz. Vloni, 21. prosince došlo v Praze ke katastrofě,
teroristickému činu, ke vraždě studentů filozofické fakulty UK.
A jako pokaždé se po zločinu objevilo několik verzí a ne zcela srozumitelné závěry policie, včetně ruské stopy... bez té si to už ani nelze přestavit. Brzy to už budou 2 měsíce, vrah byl pojmenován, země pomalu zapomíná a žije si svůj život.

Valeriji Viktoroviči, pamatuji si, že jste se už poměrně dávno ve svém hlavním pořadu v ruštině dotknul tohoto světového fenoménu vražd ve školách a univerzitách.
Kde se berou a čemu slouží?

Nemohl byste čs. posluchačům zopakovat svůj pohled na tento jev obecně
a samozřejmě, pokud máte nějaké své závěry nebo dokonce informace ohledně pražské události, podělte se o ně, prosím.

V.V.Pjakin:
Ohledně pražské události nemám dostatek faktologických informací na to, aby bylo možno posuzovat, k čemu tam reálně došlo. Takové informace budou dozajista v Praze, ale u nás se o té otázce hovořilo jen málo.
Já jsem se tou událostí nějak cílevědomě nezabýval z jednoho jednoduchého důvodu,
protože jsem si ji hned zařadil mezi organizované.

Jde o to, že tyto masové vraždy jsou prostředkem manipulace společností. Prostředek atomizace společnosti, aby se lidé báli jeden druhého, a v souladu s tím, když jsou lidé nejednotní, řídit takovou společnost lze velmi snadno.

Vyvolávání strachu v konkrétní politické okamžiky umožňuje docela nenápadně provést jakékoliv řídicí rozhodnutí, které se může následně katastroficky odrazit na životě země.
Ale toto rozhodnutí nebude postřehnuto, protože lidé se budou věnovat těm vraždám.

Kultura masových vražd střelnou zbraní je pupeční šňůrou spojená s americkou kulturou. Přišla odtamtud. Podíváte-li se na celou historii Spojených států,
tam mají hromadné vraždy zastřelením od počátku. Od okamžiku dobývání Ameriky.

Když bylo obsazováno území, byli indiáni kompletně vyvražďováni. Ženy, děti – to není důležité. Podstatné bylo, aby nikdo nezůstal na zemi, kterou bílí kolonizátoři už považovali za svou vlastní. No jen si to představte, na naší zemi žijí nějací indiáni. Pryč s nimi! Tento prvek byl přenesen i na vztahy bílých kolonizátorů, což nalezlo svůj odraz nejen ve faktologii, ale také v kultuře, v knihách, ve filmech, kde si různé bandy při dělení území zejména, když se někde našlo zlato a tak podobně, tak zabili všechny.

Tak například v americké kultuře je znám případ, kdy se stavěla železnice. A země už byly rozebrány a lidé svou zem za 1 dolar prodávat nechtěli.

Tehdy se objevila nějaká banda, která dělala masové vraždy, Ti, které nezabili, ve strachu prchli, jinak všechny pozabíjeli celou rodinu, zaměstnance i domácí zvířata.
Prostě úplně všechny.

V průběhu občanské války v USA, 1865, vidíme stejný příběh. Mimochodem, v kultovní knize a filmu Jih proti Severu (Gone with the Wind) se to také lehce projevilo.

Protože je cenzura, nelze to ukazovat, je třeba smíření, ale o čem šla řeč?

Není podstatné, zda podporuješ Seveřany nebo Jižany, prostě vstoupí Seveřané nebo Jižané do nějaké osady a od té doby tam nikdo nežije. Pozabíjí všechny.

Proto, jedni se báli Seveřanů, druzí Jižanů, protože, co se komu honí hlavou, to nebylo jasné. Prostě je to dávná kulturní tradice. Proto je, mimochodem, v USA takový kult zbraní.

Na vlastnictví zbraní veřejností, není vcelku nic špatného. Ale je tu konkrétní mravnost na použití těchto zbraní. A pokud se na to zaměříme, tak mravnost použití zbraní v USA
má protilidskou povahu. Tam se mezilidské vyřizování si účtů rozšířilo na školy,
kam se nosí zbraně a vraždí se tam. Věhlasná Columbine. To je zvrat americké kultury.

Vlastnictví zbraní jako takové není žádný problém, protože nejrozšířenějším vražedným nástrojem na světě je kuchyňský nůž. Proto, když slýcháme, že hodně zbraní znamená hodně domácích vražd, to jako zakážeme kuchyňské nože?

Takže existuje určitá kultura, použití a využití konkrétních předmětů ve společnosti.
Když se v tomto ohledu podíváme na kulturu USA, tak absolutně dobrosrdečné stvoření, klaun, je v americké kultuře zplozenec pekla. Takže děti se mají bát klaunů.
Ne se s nimi veselit, vždyť jsou takoví veselí a vyparádění, ale je třeba se jich bát, to je ten výkrut...

Jan Buzek: Kde se to vzalo, že klauna je třeba se bát?

Pjakin: Vždyť říkám, je to zvrácenost americké kultury, jen se podívejte na americké filmy. Holywood. Klaun je velmi rozšířen v hororech. Proto hovořím o zvrácenosti americké kultury. V důsledku této zvrácenosti dochází k tomu, že zbraně, které v podstatě nemají škodit lidem, ale mají naopak sloužit k ochraně před bandity,
kteří chodí po ulici... Přeci víme, tak či onak zločin existuje.

Takže pokud má spořádaný občan zbraň, tak se dokáže ubránit sám. Ne támhle, když už je po všem a přijede nějaká policie a pustí se do hledání zločince.

Ale bude-li zločinec vědět, že dotyčný má zbraň a nedokáže jej oloupit, potom se zločinec k loupeži neodhodlá. Takže v podstatě vlastnictví zbraní je v pořádku a dobré,
za našeho stavu společnosti, kdy tu máme zločinnost. Ale jen pokud máme v pořádku kulturu mezilidských vztahů ve společnosti.

V USA kultura mezilidských vztahů ve společnosti není v pořádku. Proto jsem také uvedl příklad, jak je v kinematografii a v kultuře formován obraz klauna, který má dětem darovat dobro. Klaun do cirkusu patří, vždycky rozdával zábavu a vždy to bylo dobré.
Jen v americké kultuře povolané všechno zničit, je klaun tím, jehož činnost je podkladem pro horor.

Tato skutečnost atomizace společnosti, kdy má společnost vnímat se strachem veškeré své okolí, aby nebyly přátelské vztahy atd., odpovídá politice už ani ne zlaté miliardy, ale půl miliardy.

Pokud se podíváme na podstatu masových vražd, které proběhly, potom uvidíme, že jsou tak či onak spojeny s nadnárodním řízením, s procesem globalizace.

Protože tuto kulturu Columbine – masových vražd ve školách a vzdělávacích institucích - kdosi cílevědomě přenáší z USA do jiného prostředí, na jiné státy. Tato cílevědomost je patrná i na té vraždě na univerzitě v Praze.

Zmínil jste se o ruské stopě. Ale podstata tkví v následujícím. Byl využit kanál na telegramu založený předem za jasným účelem. Takže je jedno jak, ale později byl naplněn informacemi, takže lidi sami viděli, že byl upraven pro konkrétní událost.
Takové spící kanály kdosi zakládá a potom nějakým způsobem aktivuje.

Co se týče této konkrétní události, tady je dokonale vidět organizace. Na jaké úrovni byla organizována, zda na státní nebo na nadnárodní, je velmi, velmi těžko říct. Ale jaké jsou základní faktory?

Především, podíváme-li se na poslední masové vraždy např. v Německu, tam bylo dost očitých svědků a jejich svědectví byla veřejně dostupná. Tak co tam bylo pokaždé vidět?

Očití svědci vždy hovořili o dvou až třech střelcích. Tedy vždy byla věrohodná informace
o střelbě v přibližně jednu dobu na dvou, třech místech. Vždy to končilo nálezem mrtvoly jakoby sebevraždy člověka s vybraným konkrétním životopisem.

Takže ten životopis velmi dobře odpovídal politickému směru řízení státu. Nebo naopak, nějaký blázen, postřílel lidi, pak se vrátil, zastřelil vlastní matku a pak sám sebe.

Sérioví vrazi nemají sklony k sebevraždám, oni zabíjejí jiné. Jsou samo sebou zvláštní případy, jako jedna vražda v naší škole, to byl konkrétní případ: oni mě urazili, já je potrestala a pak jsem zabila i sebe. Pochopitelné důsledky, děvče si zcela neuvědomovalo, že zrazuje svého otce, nicméně... To bylo konkrétní vyřizování si účtů.

Ale když někdo přijde a pustí se do vraždění všech, tady nastává otázka,
protože takový člověk se sám zastřelit rozhodně nemůže. V případě masové vraždy v Čechách je to zhruba stejná situace. Skutečně udělal tento konkrétní zločin?

A kdo jsou ti dva mrtví, které měl údajně zabít, než se dostal k hlavnímu zločinu.
A nebyly náhodou ti dva mrtví těmi lidmi, kteří by mohli poskytnout nějaké informace,
které by mohly zpochybnit tvrzení, že autorem vraždy je právě tento konkrétní mladý muž, který byl přiveden na konkrétní místo.

V této souvislosti... je takový americký film Jack Reacher: Poslední výstřel (2012)
Děj filmu spočívá v tom, že bláznivý střelec zavraždil 5 lidí. Vyšetřováním se prokázalo, že jeden člověk byl zabit cíleně, aby byl vyřešen problém a ostatní byli zabiti proto, aby
vražda toho jednoho zůstala skryta, prostě blázen.
A byl dosazen konkrétní člověk s konkrétním životopisem. Vybraným životopisem.

Kdybychom si přečetli Chestertonovu povídku "U zlomené šavle": Kde schovat spadané listí? Mezi spadaným listím. A uvidíme identickou situaci.

Proč to všechno říkám? Protože, podívejte, nemohla být konkrétním úkolem likvidace někoho konkrétního?

Nemusel to být člověk s postavením. Je potřeba nastudovat životopisy a činnost každého ze zahynulých.

Ale tady prostě všechny postřílel blázen. Ale blázen se zajímavým životopisem.
Vždyť tento člověk napsal práci věnovanou Krakovskému povstání 1864 a taktéž Haličskému masakru z téže doby, kdy Rakousko-Uherská monarchie docela specificky vyřešila otázku polské šlechty a její zasahování do řízení v Haliči. Za to dostal polské vyznamenání.

Takže životopis už nebyl ledajaký. A tento směr je také třeba zkoumat. A všechny tyto aspekty si nejen u nás, ale i k pražské střelbě, vysloužily velmi málo pozornosti, opravdu málo pozornosti.

Nicméně tyto otázky nebyly vysloveny. Nikoho nezaujaly. Takže zatímco ve vraždách v Německu byli nalézáni lidé s odpovídajícími politickými názory s odpovídajícími životopisy a ti se potom - prásk - a zastřelili se. Byť se objevovaly informace, že on to nebyl.

Že se na tom místě ocitl, protože tam byl vlákán. Jak zahynul? To je otázka?
Kdo střílel a jak střílel? A to samé bylo i v dalších vraždách, které proběhly v Evropě.
Zde je nezbytné zkoumat obrovské spektrum informací. Zejména, podívat se, jaké konkrétní politické události probíhaly v Polsku v té době... Omlouvám se, nikoliv v Polsku, nýbrž v Čechách.

Měl jsem v hlavě ještě toho střelce, který o Polsku psal a byl vyznamenán. Zůstalo mi to tam. Co se tedy dělo, a přitom to mělo návaznost na Polsko?

Nevybrali mu takový životopis zbůhdarma, s polskou stopou. To je třeba zjistit.

A tak, z pohledu celkového běhu věcí, vnímáme tyto masové vraždy střelnou zbraní, jako způsob zavedení konkrétní fragmentace společnosti, atomizace, aby se lidé báli jeden druhého. Aby lidé nedokázali...

Vždyť každá taková vražda, Jaké má ještě důsledky? Lidé se přestávají organizovat.
Organizovat se tak, aby to představovalo nějaké nebezpečí pro řízení. Tímto způsobem lze řešit mnohé úkoly.

Prozkoumáme-li tyto aspekty, dostaneme možnost dopátrat se, co přesně se stalo.
Z pohledu celkového běhu věcí ta situace vyhlíží právě tak. Co přesně? V Čechách, jsem si jist, když si, i teď, posedíte u internetu, můžete nalézt spoustu informací,
volně přístupných, není třeba šťourat se v tajemstvích. Pokud je správně prozkoumáte pohledem Koncepce obecné bezpečnosti, prizmatem Dostatečně obecné teorie řízení, lze nalézt spoustu nuancí události a vyznat se v tom.

Jan Buzek: Mě právě spíš zajímal ten obecný pohled. Já si právě pamatuji, že jste se té otázce dříve již věnoval. A skutečně, ve všech těchto vraždách hlavní vrah, zločinec, nikdy nepřežije, aby se podělil o své názory.

VVPJ: A umírají dost divně. A vždy je to doprovázeno dalšími úmrtími. Jak jsem uváděl případ toho německého střelce, tak jeho matka byla zabita také. Na co zabíjel matku? Proč?

Protože mohla vydat nějakou informaci, která by zpochybnila, zda střílel on. Tady je to stejné. Šup, a on před tím někoho zabil. Jenže: Předtím nebo až potom?

JB: Zabil vlastního otce.

VVPJ: No tak tím spíš!

JB: A nechal tam puštěný plyn, aby dům vybuchl, a v tom domě, který měl vybuchnout,
nechal dva nebo tři dopisy na vysvětlenou. Velmi zvláštní věc. Jinak, máte pravdu, v internetu je k mání spousta informací. Já jsem se však právě ptal ne konkrétně na tento jeden případ, nýbrž na celý tento úkaz školních vražd, které se bohužel dějí ve všech zemích.

Čechy, to je taková země, kde se, mohlo by se zdát, nic neděje, velmi klidná země, ani demonstrace tu nemáme... No, tak už k tomu došlo.

VVPj: Ona každá demonstrace je jen vypuštění páry do píšťaly. Jsou-li k mání jiné řídící metody, potom se po takových nástrojích, jako jsou demonstrace, nesahá, protože můžou velmi vážně ovlivnit rovnováhu sil v zemi a mohou sklouznout jiným směrem.

Zpravidla všechny tyto masové události, jako třeba Majdan na Ukrajině... máte konkrétní úkol, ale aby to celé nekrachlo, Američané museli spolupracovat s Ruskem,
slibovat, že sami se vměšovat nebudou. Jen řekněte Janukovičovi, ať to všechno proběhne v klidu. A Rusko zajistilo klid na straně Janukoviče.

Ale USA se plnit své sliby vůbec nechystaly. Proto provedly převrat. Proto s masovými akcemi je to těžké. Vyhnat dav se dá, ale těžko se ovládá, těžko si zachovat jeho řízení. Proto zbytečně se k demonstracím nikdo neuchyluje.

JB: Dobře, děkuji. Moje druhá otázka je opět spíš teoretická. Odpověď na otázku, kterou bych chtěl položit, je mně osobně poměrně jasná. Nicméně rád bych dostal maximálně přesnou odpověď z Vašich úst. Otázku mi předneslo více lidí.
Reagují na YouTube program naší známé politické osobnosti Josefa Skály, někdejšího zástupce předsedy KSČM, která se v posledních letech už do parlamentu nedostala.

Jste žádán o vysvětlení rozdílu mezi komunisty a bolševiky. Jde o to, že ve svém programu je Josef Skála tázán právě s odkazem na Vás, s tím, že Vy přísně odlišujete mezi bolševiky a komunisty. Soudruh Skála rovněž rozlišuje mezi exportéry revoluce a budovateli komunismu v SSSR.
Ovšem vyjadřuje předpoklad, že pro Vás jsou komunisty ty strany, které pracovaly za hranicemi SSSR. Podle něj, Vy tímto rozdělováním vytváříte zbytečné napětí.
Skála uvedl, že neví, jak byste chtěl rozlišovat mezi komunisty a bolševiky v někdejším Československu.

Lze v této souvislosti hovořit vůbec o bolševicích ve vyšších úrovních řízení v poststalinské době? A také, měli jsme skutečné bolševiky v Československu?

A na závěr, proč se Vladimíru Vladimíroviči stále nedaří kladně se vyjadřovat o vašich, sovětských bolševicích.

VVPJ: Nějaké zásadní dělení na komunisty a bolševiky je zbytečné. Co to je komunismus?

Komunismus je světlý sen celého lidstva o spravedlivé společnosti, kde nebude útlak jedněch druhými. Kde nikdo nebude parazitovat a práce nepohltí veškerý čas člověka,
ale poskytne člověku možnost rozvíjet se, osvojovat si svůj shůry daný genetický potenciál. To je světlý sen veškerého lidstva. Je přítomen v celém lidstvu v různých obrazech a podobách všude. Od prvobytně pospolné do libovolné rozvinuté společnosti.

Všichni o tom mluví. I ti, kteří trvají na davově elitářském uspořádání společnosti,
sami pro sebe, z nějakého důvodu, tvrdí, že mají právo osvojovat si svůj genetický potenciál, a aby práce jim nebyla útlakem, ale byla radostí, která jim umožní se zajistit, a naplnit své postavení Člověka.

Co se týče marxismu, a to je zásadní věc, která předpokládá rozlišování mezi upřímnými komunisty, a nejrůznějšími komunisty imitátory, jakými byli například trockisté u nás v Sovětském svazu, tehdy ještě v sovětském Rusku i před tím, před revolucí.

Marxismus na základě toho světlého snu celého lidstva, marxismus je teorie, která na základě tohoto světlého snu lidstva zformulovala teorii provedení světové globální expanze pod vedením globálního řízení, v jejímž důsledku by byl ve světě nastolen globální řád, lhostejno, zda si říká komunismus, socialismus, to nehraje žádnou roli.

Protože tento společenský řád by z podstaty nebyl ani komunismem ani socialismem,
ale řešil by dva hlavní úkoly. Zaprvé, zvládnout závody ve spotřebě a tím vyřešit globální ekologické problémy biosféry. A zadruhé, zavést do všech regionů planety jakousi kulturně mravní jednotu, která by zaručovala jednotvárnost řízení
a touto cestou vyřadit nejrůznější vnitřní - občanské války a vnější války, tedy zajistit stabilitu řízení ve smyslu jeho předvídatelnosti a jednoty.

Takže toto měl vyřešit marxismus. V určité etapě, při jakési vnější souhře cílů... oni přeci vyhlašují, že má být spravedlivá společnost, že bohatí nemají utlačovat chudé, a chudí, že mají dosáhnout určité úrovně v materiální úrovni, v kulturním růstu... mít možnosti.

V určité etapě... na počátku 20. století, došlo ke shodě vektorů cílů upřímných komunistů a komunistů marxistů. Jenže na základě marxismu vybudovat komunismus nelze.

Marxismus má za prvé nesprávně definovánu základní filozofickou otázku. Ptají se, co je primární, hmota nebo vědomí? Takto postavená filozofická otázka neumožňuje vybudovat předvídatelné řízení. Společnost, jejíž základní filozofická otázka je formulována takto, bude vždy vědomě nezpůsobilá ve vztahu k řízení prováděnému na základě celostního chápání světa.

A druhý problém je, že je metricky neopodstatněný. Nedovoluje odlišit přídavný produkt od základního. Marxismus je v tomto směru metricky neopodstatněný.
A pokud je metricky neopodstatněný, potom ani postavit řízení na základě marxismu
není možné.

A toto fakticky vyhlásil Stalin ve své práci Ekonomické problémy socialismu v Sovětském svazu. Stalin se fakticky rozešel... řekl: „Musíme přezkoumat mnohé teze marxismu“.

Budeme-li zkoumat Stalinovu činnost, potom obnova Ruska a Sovětského svazu jako supermocnosti č. 1 na světě, a to je absolutní fakt, ať už manipuluje parametry, kdo chce, jak chce, na to, aby mohl čelit Sovětskému svazu, se západní svět, všechny koloniální mocnosti musely sjednotit, sjednotit pro epochu druhé světové války.

Tak co? Kdo je potom supermocností č. 1? USA?? Jinou věcí je, že trockisté, kteří se zmocnili vlády, udělali všechno pro diskreditaci myšlenek komunismu a socialismu.
Přitom ideu marxismu zachovávali a zachovávají ji dodnes.

Podívejte se, jak je marxismus respektován ve všech kapitalistických společnostech,
což ukazuje, že marxismus v podstatě není v rozporu s kapitalismem. Prostě uvádí celkovou spotřebu do potřebných rámců. Aby ta sarančata nesežrala veškeré přírodní zdroje na planetě Zemi.

A tady vyvstává otázka: Jak rozeznat komunistu a bolševika?
Už jsem řekl, že prakticky nijak. Nicméně, pokud se podíváme například na sovětský film Čapajev, v něm rolník přistupuje k Čapajevovi a říká:

„Vasiliji Ivanoviči, ty jsi za bolševiky nebo za komunisty?“

A to nebyla otázka z nudy. Při té praxi, jaká se uplatňovala v sovětském Rusku a v období občanské války a po ní, to byla otázka k věci. Protože se rozlišovalo mezi komunisty - humanisty, praktiky marxismu, a komunisty, praktiky života.

Humanisté, kteří praktikovali marxismus, byli zdrojem veškerého neštěstí.
Všechny zvrácenosti v budování socialismu, které ze Sovětského svazu známe,
to jsou všechno následky činnosti těchto komunistů humanistů, praktiků marxismu, oni zaváděli marxismus.

A naopak komunistům praktikům, vedeným životem, těm se říkalo bolševici. Bolševismus jako takový, to není politická strana. Samotná strana bolševiků nikdy neměla početní většinu. Ale zastupovala většinu lidu ve státě.

Podstata bolševismu spočívá v upřímné snaze vyjádřit a uvést do života dlouhodobé, strategické zájmy pracující většiny, která si přeje, aby nikdo neparazitoval na její práci a životě. Což je ve shodě s komunismem.

Jenže komunismus, to je světlý sen. Ale bolševismus představuje s sebou historicky reálně, v každou epochu, bolševismus představuje energickou podporu přechodového procesu... v každou epochu podporuje přechodový proces od historicky nastalého davoelitářství, ke mnohonárodnostní lidskosti Země příští epochy.

Podívejte, vidíme, že společnost se trvale mění. A určité vrstvy obyvatelstva nabývají stále více práv. Nejdříve neměli žádná, třeba otroci za otrokářství, mohli jen pracovat na hospodáře, ale ať už byla situace pracující většiny v továrnách začátkem 20. stol. jakkoliv otrocká, s jejich právy bylo nutné se měřit. V různých zemích v různé míře.
Tento proces probíhal s konkrétní specifikou v každé konkrétní zemi.

U nás například, v Rusku, můžeme za bolševiky praktiky s klidem označit knížete Dmitrije Požarského a občana Kuzmu Minina, protože právě pod jejich řízením
byl proveden určitý kvalitativní přechod společnosti z jednoho stavu společnosti do druhého.

Přitom ani jeden z nich osobně nevyužil plodů tohoto svého vítězství. Podívejte se, co to bylo za situaci. Dmitrij Požarskij byl původem Rjurikovič. Jeho práva na trůn nezpochybňoval vůbec nikdo. Vždyť byl rodilý Rjurikovič.

Další adepti na ruský trůn nebyli vůbec žádní. Volba Romanova, chráněnce Holanďanů,
na ruský trůn proběhla i díky tomu, že na Dmitrije Požarského byl spáchán atentát, byl raněn, roznesla se zpráva, že byl zabit. Zaruckého kozáci hned zamávali šavlemi a na zemské radě hlasovali za Romanova.

Když se ukázalo, že Požarskij mrtev není a že je přirozený Rurikovič, v zemi se vzedmula velmi vážná vlna. Proč máme přijmout někoho dosazeného za cara,
když ten polskému králi přísahal věrnost a líbal kříž? Když tu máme konkrétního osvoboditele ruské země s nezpochybnitelnými právy na trůn, Dmitrije Požarského?

Kdyby se Dmitriji Požarskému zachtělo, posbírala by se obrovská domobrana,
aby svrhla Romanovce. Ale Dmitrij Požarskij vycházel ze zájmů země.

Země byla vyčerpána, zprvu neúrodou, rozvratem hospodářství a potom i občanskou válkou. Rozpoutávat novou občanskou válku a tím dále oslabovat stát pro své osobní zájmy stát se carem, s tím nesouhlasil, řekl ne.

Teď si země musí oddechnout. Třeba s tímto carem, ale země musí přijít k sobě a vstát.
Nevyvolal novou občanskou válku. On je osvoboditel Ruska od zahraničních agresorů,
perfektně si uvědomoval, že pokud nyní vyvolá novou občanskou válku, země je oslabená a veškerá podpora ze západu se dostane Romanovovi a povede k tomu, že Rusko dál zeslábne a své země poztrácí, i stát může zaniknout.

Ale na této vlně vítězství ruského bolševismu pod vedením Požarského a Minina,
nebudou mít Romanovci dostatečnou svobodu pro zradu zájmů Ruska,
jakou by měli, kdyby tu nebylo předchozí vítězství.

Sebeuvědomění si národa pozvednuté na novou úroveň a organizace vnitřního života dosažená Mininem a Požárským, nedovolila, prvním Romanovcům, jak Požárskij předpokládal, zrazovat zájmy Ruska tak, aby zničili Rusko.

Podívejte se, Michail Romanov, to byla kusovka.

Alexander Michajlovič nejklidnější, ovládaný Holanďany, přijal holandskou vlajku, chtěl ji zavést, ale nepodařilo se. Nicméně měl syna Petra Alexejeviče, Petra I. Petr I. byl vychováván k doražení Ruska, ale v důsledku vlády Petra I. se Rusko stalo impériem,
které už západní nepřátelé Ruska nedokázali porazit.

To znamená, že Rusko za vlády dvou prvních Romanovců nabylo určitou stabilitu,
proto, aby Petr I. mohl realizovat své reformy. To dokonale chápal Požarsky, že je potřeba času. Nevěděl, co to je zákon času a další, ale tvůrčím způsobem podporoval tento přechodový proces ze stavu jedné společnosti k jiné, mnohem spravedlivější.

A právě bolševici, jde o to, že to nejsou žádní abstraktní humanisté, nýbrž vychází ze zájmů většiny obyvatel státu a tvořivě prosazují všechny procesy ve společnosti takovým směrem, aby byly vyjádřeny a uvedeny do života dlouhodobé strategické zájmy pracující většiny.

To je důvod nenávisti k bolševikům, právě k bolševikům! A nikoliv k nějakým abstraktním komunistům. S komunistickými stranami se na západě vypořádali snadno.
Zejména v poststalinském období, když trockista Chruščov uštědřil bolševizmu silnou ránu.

Copak existovala nějaká Komunistická strana Itálie? O čem se chcete bavit?
Nebo Komunistická strana Francie a další? To byly jen vývěsní štítky.

Komunistické strany, pracující jako obhájkyně národních zájmů, se uplatnily jen v socialistickém společenství. Ale i tam tehdejší probíhající procesy ukázaly,
že většiny vedení těchto stran se zmocnili trockisté. Marxisté - praktici, abstraktní komunisté – humanisté.

JB: V tomto ohledu je dobře vidět, jako nadávka se více používá označení "bolševiku", málokdy "komunisto". A to společností nejnenáviděnější, nebo spíš ne společností, ale naší moci, je Stalin, který je povahově nejvýraznějším bolševikem.

VVPj: V tomto ohledu, jak jste správně poznamenal, stojí za připomínku následující.
Byly to právě bolševici, koho nenáviděl Hitler. A když se u nás rozběhla Gorbačovova perestrojka, tak architekt perestrojky, Alexandr Nikolajevič Jakovlev rozdělil komunistickou stranu na dobré komunisty, kteří jsou pro všechno dobré a proti všemu špatnému, a na špatné bolševiky.

A k čemu přivedla tato perestrojka? Jakovlev byl přeci spokojen s dosaženým výsledkem, že zničil supermocnost číslo 1. Sám se vyjádřil, že společnost jsme provedli kanalizační rourou. A mohl ji provést po cestě na sloupech. To však nemohl, po cestě na sloupech, to by byla cesta bolševismu. On potřeboval zničit stát, a ne ho budovat.
Proto jej vedl kanalizační rourou.

A proto je po celém světě vytvářen absolutně negativní názor právě na bolševiky,
na komunisty, praktiky života, kteří budují novou společnost v zájmu celého obyvatelstva, aby znemožnili parazitismus jedněch nad druhými. Aby každý člověk dostal příležitost rozvinout vlastní genetický potenciál. Jen se podívejte, jakého rozmachu dosáhl Sovětský svaz v důsledku činnosti bolševiků, když se lidé od pluhu stávali významnými vědci, vojevůdci, techniky, staviteli, jen se podívejte, jaký stát postavili.

Země se rozjela vpřed takovým způsobem, že na její zastavení se musel sjednotit veškerý kolektivní Západ a musel posbírat veškerý kolektivní ekonomický potenciál.

Sovětský svaz rozvíjel své kosmické odvětví samostatně a západ posbíral všechny, včetně Německa, které bylo tou dobou v dobývání kosmu přede všemi. A stejně zaostal a stejně nedokázal postavit kosmické odvětví srovnatelné se Sovětským svazem.

S jadernou energií je to to samé. Ano, bombu sestrojili jako první. To byla jaderná bomba, ale s vodíkovou jsme je již předběhli.

A na rozdíl od početného personálu, který se podílel na tvorbě jejich bomby, naše kolektivy byly podstatně menší. My jsme neměli takový souborný lidský a ekonomický potenciál, jakým disponoval souborný Západ. A přesto, vytvořený vzdělávací systém,
systém společenských výtahů, jaký byl v Sovětském svazu, umožňoval realizaci všech těchto zájmů.

Proto, do čeho se pustil Chruščov? Hned začal likvidovat vzdělání a zavírat sociální výtahy. A proměnil stranickou sovětskou nomenklaturu na třídu samu pro sebe.

JB: A zlikvidoval hnutí racionalizátorů.

VVPj: O tom právě mluvím. Zavřel sociální výtahy a proměnil nomenklaturu ve vymezenou třídu samu pro sebe. V mnohém zastavil nebo zbrzdil rozvoj Sovětského svazu. A potom to dorazil Brežněv s jeho takzvaným obdobím stagnace.

Když byl podpořen Gorbačov, všichni si mysleli, že nastane perestrojka. Vše pozitivní bude zachováno, a vedení bude přeorganizováno tak, aby byl brán zřetel na zájmy většiny, Ale od počátku byla stavěna kapitalistická společnost.

Začali vyhlašováním: více socialismu, více lidovlády. A dovedli to kam? To je čistý trockismus! Když proklamace neodpovídají reálným krokům. Což je v zásadě vyjádřeno v teorii marxismu.

Marxismus je teoretickou platformou pro činnost trockismu. Takže tak.

JB: Dobře, děkuji, díváte se na fotbal? Já se tedy nedívám...

VVPj: Neztrácím čas na prázdnou podívanou.

Jde o to, že současný fotbal nebo hokej se zhroucením Sovětského svazu přestaly být i sportem, i prostředkem provádění politiky.

Jen si vzpomeňte, jaký byl hokej, jak dobře hrál český tým se Sovětským svazem.
A všimněte si, jak tento hokej pokaždé doprovázelo ideologické informační pole. Jaké byly řídící procesy.

Dnes je všechno omezeno jedním. Rusko nikdy nemá právo vyhrávat. A také nevyhrává. Aby někdy něco vyhráli... byl takový zápas, musel přijít Putin přímo k hokejistům a říct: Hrajte! Musíte vyhrát! A oni na to: trenér nám řekl... Ale já vám říkám hrajte a vyhrajte!

Podstata spočívá v tom, že je to politicky nastaveno, že Rusko nesmí nikde vyhrát.
Vyjádřeno je to tím, že na olympiádě se v žádném případě nemůže ukázat ruská vlajka.
a ti sportovci, kteří vystupovali pod bílou vlajkou, a možná ještě budou vystupovat,
musí vystupovat z protistátních pozic.

Putin se to snažil trošku potlačit, ale stejně se to projevuje.

Dnešní podstata všech těch fotbalů, politická složka je dnes naprosto minimální,
projevuje se na případech s Ruskem. Ale hlavní podstata je hra o peníze.
Kde a jak vyhrát. To je celé.

JB: Ptal jsem se ohledně jiné věci. Sám se na fotbal či hokej moc nedívám,
ale ta politická složka sportu mě baví. Naše veřejnost nedávno... Jedno hokejové družstvo mělo přijmout brankáře, který pracoval jako brankář v Kazachstánu,
a hrál ruskou hokejovou ligu. Udělala se z toho veliká aféra a musel být po dvou třech dnech propuštěn.

VVPj: To je sport! Dnešní protiruská propaganda má takovou sílu...
Západ bojuje proti Rusku naplno.

JB: Nejkomičtější na tom je, že to naše hokejové družstvo je sponzorováno německými obchodními řetězci a tento brankář odešel do Německa, v klidu si tam chytá, tam to nikomu nevadí.

Proč jsem se ptal na počátku, protože na nějakém soustředění v nějaké arabské zemi
si zahráli přátelské utkání slovenský, myslím, Slovan s vaším CSKA. Zase je z toho aféra. Pražská Slávie nechce hrát se Slováky. Komedie. Chtěl jsem se zeptat, zda si toho ruská veřejnost také všímá.

VVPj: Bylo by to legrační, kdyby to nebylo tak smutné. Vždyť o co tu jde. Sport je jedna z metod odlákání lidí od politiky.
Politika je v tak či onak přítomna všude, byť finanční složka je ve sportu zastoupena velmi silně.

Co se týče toho brankáře, kterého jste uvedl jako příklad, a že si jako hraje v klídku v Německu, podívejte, probíhá likvidace ruské kultury.

Takže úkolem není očernit někoho konkrétního, ale udržovat společnost ve stavu anti-ruské hysterie. Takže pokud se v této etapě stal středem pozornosti, u vás hrát nemohl a hraje někde v Německu, nevíme, jakou měl smlouvu v Čechách a jakou má v Německu. To není ta otázka. Jde o to, že pokud se podíváte na různá hnutí LGBT, BLM, protiruskou hysterii uvidíte, že jsou vytahováni jednotliví lidé za jakési činy, kterých se kdysi dopustili.

Nebo se ukazuje, že je někdo překvapivě jiného původu. Tolik let ho známe, mysleli jsme, že když mu dáme práci...

Ale nyní je politická situace taková, že je potřeba ho využít v protiruské hysterii. Jde tedy o to, že aféra proběhla, vyčerpala se, tak ho teď dáme na střídačku a až přijde čas, zase ho využijeme. Buď individuálně nebo kolektivně.

Až se zjistí, že je takový, makový, vědělo se to o něm, když byl angažován... Navíc, netřeba zapomínat, že s každým je vedena individuální práce na téma vlastizrady.

Je docela možné, že tlakem na jedno místo, mu dělají výhodu jinde, ale musíš si toho být vědom a vlast nakonec zradit. Pokud vlast zradíš, využijeme tě jedním způsobem.
Nezradíš-li, potom jiným. Ale stejně ho podvedou.

Od nás utekl do Velké Británie náměstek ministra Ovsjanikov. Ukradl tu peníze, byl gubernátorem Sevastopolu, vyčleněné peníze kradl a v Británii ukládal. A myslel si, že všechno je v cajku.

A když tam utekl, zachoval se jako zrádce, hodně uškodil, prostě tam utekl, ke svým hospodářům. A tam mu říkají, sorry, vždyť ty jsi ty peníze ukradl.

No dyť jo, v Rusku, a Vám jsem je přinesl. Ne ne ne, ty peníze jsou kradené. Buďte vítán v britském vězení. A tam z něj vyždímají všechno, on toho přeci ví spoustu z našich vnitřních záležitostí vlády. Měl kontakty a vše další. Nehledě na to, že v posledních letech šéfoval bance a ve vládě nebyl... rok, dva, asi něco přes dva roky.

Udržel si kontakt s celou vládou, zabýval se korupcí vlády, hodně toho ví a jako konzultant toho ještě hodně odpracuje. Jen se podívejte, z Ruska už spousta lidí prchla do Velké Británie.

Čím to vždycky končí? Ve Velké Británii jim seberou peníze a buď je zavřou do vězení nebo jako Boris Berezovskij – sám se pověsil.

JB: Věší se.

VVPj: Jednotný scénář, a přesto tam utíkají. Proto, situace je taková, zradíš vlast a jsi naprosto nikým. Příkladem budiž Ovsjanikov, z Ruska přímo do britského vězení!
Za peníze.

A říká - já mám ještě peníze. - Copak, ty máš ještě peníze?? To nebylo všechno, cos nakrad? Tak kde máš zbytek? Na advokáta? To už nejsou tvoje peníze, všechno nakradené půjde do britské pokladny.

A to je osud všech.

JB: Dobře, velmi děkuju za dnešní program.

VVPj: Děkuji, volejte a budeme si povídat, pokud tedy budete mít zájem.

JB: Ano, můj zájem se pravidelně obnovuje.