Ztráta národní paměti

Snad každý historik totalitních režimů ví, že vymazávání národní paměti je prvním nezbytným krokem k nastolení totality. Můžeme tomu říkat duchovní odzbrojení. Postup je jednoduchý a vždy stejný, v mírných obměnách, ale v několika sledovatelných fázích.

Fáze první: "Objektivním historickým bádáním" vyhrabeme z národních dějin dostatečný počet událostí, které z hlediska dnešních uctívaných hodnot morálně neobstojí a za který by se každý slušný člověk styděl. Zveličíme a zrelativizujeme je do té míry, že se dají "objektivně" přirovnat k tomu nejhoršímu, čeho se dopustily ty nejhnusnější režimy, včetně těch, proti nimž jsme statečně bojovali a zvítězili. Vzbudíme tím v národě pocit viny a celonárodního studu. Tak se britské bombardování Drážďan stává stejným válečným zločinem jako Hitlerovy vyvražďovací lágry. Francouzská Indočína stejným zločinem jako Stalinův gulag. Vyděšenými Američany jedna roztřílená vietnamská vesnice se stává stejným zvěrstvem jako tři miliony Kambodžanů vyvražděných Rudými Khméry. K tomu všemu samozřejmě přičteme křižácké války, upalování chybně věřících, zotročování Afričanů, bezohledné vykořisťování všech jinobarevných -na tom všem se přece ta naše civilizace stavěla. Tím odebereme hodnotu i těm teprve nedávno tak pracně dosaženým hodnotám demokracie a spravedlnosti, za které tolik laskavých a spravedlivých lidí obětovalo životy ve druhé světové válce, v Koreji, i v tom Vietnamu. Dotáhněme to tak daleko, jako dnes levicoví britští historici podle nichž Churchill byl vzteklý xenofob a válečný štváč, jehož sochu před parlamentem se sluší na každého prvního máje znesvětit a znečistit, a s ní i sousední památník všech těch britských imperialistických militaristů padlých ve dvou světových válkách. Z výčitek svědomí přijímejme každého kdo k nám přivandruje odkudkoli z jakýchkoli důvodů a štědře o něho pečujme, aby se u nás cítil dobře. Jeho bídu jsme přece zavinili my. Nechtějme tedy po nich, aby u nás doma a za naše peníze se oni přizpůsobovali nám, a nedejme šanci ani těm, kteří by se přizpůsobit chtěli. Přizpůsobujme se naopak my jim tak rychle, aby to co nejrychleji demontovalo kulturu a tradice, na kterých je naše štědrost postavená, a tím rozleptalo občanskou soudržnost potřebnou k udržení demokratického právního státu. Vytvořme mezi občany etnickou, rasovou a třídní nedůvěru, aby se už nikdy nemohli stmelit v jednotný odhodlaný národ. Komu se to nelíbí, toho označme za nacionalistu, rasistu, třídního nepřítele, antidemokrata.

Fáze druhá: Odebereme národu jeho historickou symboliku. Vlajku, erb, hymnu, národní hrdiny, oslavy dějinných událostí, automobilové poznávací značky, tradiční národní jídla, měnu. Vezměme mu národní cestovní pas a nahraďme ho nadnárodním. za každé národní specifikum nasaďme něco "většího, abstraktnějšího, společného, jednotícího, svědomí nezatěžujícího, rozdíly stírajícího. A začněme to pěstovat a vštěpovat jako jedinou možnou spásnou cestu do budoucna pro všechny."

Fáze třetí: Rozmontujeme jeho tradiční instituce, systém vlády a správy a nahradíme jeho po staletí budované a praxi přizpůsobené zákony, právní a podnikatelský systém - zákonodárstvím novým, na jehož vývoj nebude mít vliv, protože nový systém až se nevytváří parlamentní debatou svobodně zvolených zástupců, nýbrž nastolováním abstraktních "všeobecně lidských" principů práv, povinností, zákazů a příkazů. nevolenou byrokracií. Udělejme zákonodárství tak komplikované, aby se v něm běžný občan nevyznal a nikdy si nebyl přesně jistý, co smí a co nesmí. A aby na jeho případnou změnu neměl žádný vliv. Umožněme prudký růst kriminality, aby nám bylo občanstvo vděčné za tvrdý postup proti porušovatelům zákonů. K těm pak připočteme i oponenty byrokratizace, na které vymyslíme trestný čin třeba xenofobie a nacionalistických předsudků…

Fáze čtvrtá: Z daní občanů financujeme obrovskou byrokratickou anonymní mašinérii, která se nemusí nikomu zodpovídat. Nastolíme celoplošný administrativně politický systém a stejnou finanční a fiskální politiku pro každou spřátelenou zemi. Spojíme politické instituce, vládní exekutivu, informační prostředky, soudnictví a policii pod jednu politickou střechu.

Fáze pátá: Abychom se už nikdy nemuseli dělit o moc, potlačíme politickou opozici s pomocí neomezených finančních prostředků z kapes daňových poplatníků, nenásilným, nenápadným a demokratickým způsobem: zdiskreditováním, dezinformací, manipulací médií, likvidací demokratické debaty, demontáží nesouhlasících institucí a jejich nahrazením institucemi poslušnými.

Všemi těmito fázemi už Evropská unie prošla, aniž by si toho průměrný občan příliš všímal. To proto, že se mu ještě neubírá pohodlí a relativní prosperita za kterou si myslí, že vděčí Evropské unii, ne své vlastní pracovitosti a podnikavosti. A jestliže se mu ubírá, je to poznenáhlu, nenápadně, na daních.

zdroj:http://voltaire.netkosice.sk/index2.html