Proč se Evropa neubrání destruktivnímu vlivu USA bez velmi, velmi radikální ekonomicko-politické restrukturalizace?

Mezi Světovými válkami v Sovětském svazu financovaly západní společnosti trockistickou opozici Stalina. Trocký měl pro americké monopoly velmi líbivou teorii ,,permanentní revoluce“, přes kterou by mohly ovládnout Evropu a tím i její kolonie (to se povedlo až po Druhé světové válce rozpadem britsko-francouzského impéria) po světě a vyřešit tak vlastní rozpory minimálně na hodně dlouho. Tyto skupiny financovaly i část Bolševické revoluce. Cílem bylo něco na způsob čínského modelu, tedy ovládnout zemi pomocí politického monopolu jedné strany, která by jim poté otevřela vnitřní trh, aby mohly bez okolků využívat a ničit, jak přírodní, tak lidské zdroje (jak nám smysluplně říkají). I nacistické koncentrační tábory velké jako okresní města nebyly dílem ani tak fanatických šílenců, jako finančních skupin za nimi stojících.

Stalin však tento proces v sovětském svazu rázně zastavil, zlikvidoval Trockého stoupence a vytvořil suverénní stát s nejrychleji rostoucí ekonomikou a nejlepším školstvím (carské Rusko bylo extrémně negramotné). Dnes je již dostatečně prokázáno, že Lev Trockij (dodnes oplakávaná „oběť“ Stalina) byl při Bolševické revoluci vyslán spolu s dalšími “revolucionáři“ do Ruska z Ameriky, kam také po své porážce utekl a byl zde zabit, protože lidově řečeno moc mluvil. Kdyby ho chtěl zabít Stalin, měl nespočet možností na půdě SSSR. Ale zpět k činnosti západních elit mezi válkami. Po skončení občanské války (1918-21) působily v novém Sovětském státě nikoli pracující hlavní ekonomickou sílu, ale největší západní monopoly a to až do Hospodářské krize v roce 1929. Společnosti General Electric, General Motors, Du Pont, Ford, ITT, International Harvester, Radio Corp, National Citi Bank, Chase National, Bank of New York, Standard Oil, John Deere Co., Austin Co. a dalších několik desítek korporací, měly v sovětském svazu ve dvacátých letech mnohamiliardové obchody –to byl Leninův NEP (Nová hospodářská politika). A cílem Trockého bylo provést ,,permanentní revoluci“, aby tak působnost těchto pilířů západního kapitalismu rozšířil na celou Evropu. To by znamenalo obrovský masakr ruského i evropského obyvatelstva, neboť jejich rukama by tato pseudosocialistická (fašistická) světová revoluce proběhla. Naštěstí byl v Rusku také Stalin. Ve světle těchto faktů lze chápat jeho teror, včetně zabrání Pobaltí jako obranu Sovětské vlasti před potenciálně zcela zničujícím nebezpečím. Se zavedením první stalinské pětiletky (1930) angažmá korporací v SSSR skončilo jejich porážkou, což vyústilo spolu s deriváty Wall Streetu ve Světovou ekonomickou krizi.

Trockističtí zrádci proto dělali vše možné, aby SSSR potopili, zatímco západní korporace vyzbrojili nacistické Německo k útoku na Východ. Je známa Stalinova věta z roku 1931: ,,Buď do deseti let doženeme západ v důležitých směrech, nebo zahyneme“. Stalin si tedy velmi dobře uvědomoval celou situaci. V konečném důsledku nebyla v sázce jen budoucnost SSSR, ale celé Evropy. Záměrná démonizace Stalina je dílem právě těchto korporátních skupin, které Evropě škodí nejvíce a mají na svědomí nacistický teror se 60 miliony mrtvých. Z pramenů NKVD a KGB se lze snadno dobrat, že za Stalina bylo k trestu smrti odsouzeno 700 tisíc lidí, kdy značnou část z nich tvořil trockistický teror.

Jak víme z historie, tak nacisté válku prohráli. Pro ty, kteří je financovali, však teprve začala a to se již v oficiální historii nepíše. Pod pláštíkem boje „proti komunismu“ americké monopoly ovládly ekonomicky i vojensky celé státy. USA ustavily po válce CIA, Světovou banku a Mezinárodní měnový fond jako nové motory své ekonomiky. Poválečná restrukturalizace západní Evropy, byla částečným splněním jejich cíle. Slavný Marshallův plán pomoci, byl praktickým ovládnutím Evropy. Byl obnovením vlivu nadnárodních (hlavně amerických) korporací v Evropě, v době nacismu skrytých pod největším chemicko-farmaceutickým kartelem světa IG Farben (dnes je sjednocujícím ,,kartelem“ Evropská komise), pro který byl přímo postaven jako výrobní pobočka syntetického benzínu pro východní tažení koncentrační tábor Osvětim (1-3 miliony mrtvých), nákladem miliard říšských marek, které štědře poskytla Deutsch Bank. Každá nacisty vyrobená zbraň, každý nákup plynu Zyklonu B do plynové komory, přispěl západním akcionářům. Ti po celou válku z pohodlí svých sídel bohatli z evropského utrpení.

Po válce postupem času došlo k naprostému ovládnutí západní Evropy americkými koncerny a ve zbylých evropských společnostech dominují zámořští akcionáři. Jakoby to nebylo dost, ještě je veškerý mezinárodní obchod prováděn v dolarech. Za Brežněva získal západ mocný vliv i na Sovětskou státní správu, ředitele podniků, umělce a KGB, která poté založila prognostické ústavy. V 70. letech tvořily některé sovětské formálně státní podniky fůze s americkými. I Kosigin (sovětský ekonom) přiznal, že v roce 1971 nešlo v SSSR sestavit pětiletý plán (40-50% zisků podniků se nedostalo ke státu). Zatímco Sovětský svaz se ponořil do stagnace, na západě současně spuštěná deregulace vedla ke vzniku ještě větších koncernů. Jen americký McDonald, General Electric a Wall Mart jsou ekonomickým ekvivalentem celé Jižní Ameriky. O morálnosti takové nenažranosti se v USA prakticky nemluví – je to přeci ,,nezadatelné právo“. Zatímco rodiče s dětmi nemají prostředky pro lepší život, dědci si hrají golf na soukromých ostrovech a vozí si voskové figuríny na jachtách.

Tragédie Evropy gradovala po roce 1989 pádem Východního bloku a jeho kolonizací (pomocí dluhu) Světovou bankou, Mezinárodním měnovým fondem a zavedením do dolarového tržně-monetárního Brettonwoodského systému (totální privatizace, amerikanizace, likvidace domácí produkce), který ovládá 12 bank skrytých pod FEDem a 1000 korporací, každá ekonomicky větší, než Střední Čechy. Tempo deregulace se dále zvyšovalo až do krize v roce 2008. Z liberální ideologie se vyklubalo monstrum požírající nejen jednotlivce, ale celé státy a kontinenty, vymlouvající se na vyprázdněný a v podstatě zločinný koncept ,,lidských práv“, protože není jasně definováno, kde končí a začíná svoboda jednotlivce, stejně jako není garance základních lidských potřeb a vše tak je vykládáno zcela selektivně. V jedné zemi se demokraticky řežou hlavy a další stát je totalitní jen proto, že se stará o občany místo o zisky cizích společností. Právo následuje až po kapitálu. Vzniklé vakuum jim proto umožnilo postsocialistickou východní Evropu doslova pohltit, západ nepromarnil jedinou příležitost.

Celá operace, připravovaná v prognostických ústavech ve spolupráci CIA a KGB, kdy v roce 1987 odcestovali odborníci prognostických ústavů na konzultace se západními společnostmi, proběhla se šokující přesností. Západ se zmocnil majetku v hodnotě trilionu dolarů, zatímco následkem živelných privatizací zemřely miliony lidí. Euroasii však opět západní korporace, jakožto nejsilnější složka světové kapitalistické soustavy, zcela neovládly. Rusko musí sebrat síly, protože útok západu na něj je stejně nevyhnutelný jako kdysi na Stalinův Sovětský svaz. Putin si už vážnost situace uvědomil. Jak řekl Stalin: buď se Rusko vzchopí nebo zahyne.

Dnes má americký kapitál v Evropské unii díky vakuu, které vytvořil válkou, marshallovým plánem a majetkovým převratem v roce 1989, finančně-investiční převahu 26 : 1 proti evropskému. Bez jejich kapitálu Evropa neznamená v současnosti nic. Na tomto principu vznikly zákony a legislativy Evropské unie a je tomu uzpůsobena celá infrastruktura. A proto půjde slepě dál až do poslední kapky naší krve přes všechno lidské utrpení. Všechny polistopadové vlády v tom mají prsty. Poděkovat jim můžete účastí na ,,volbách“, kde jejich agenda má vždy 100% hlasů. U voleb jen měníme zaměstnance infrastruktury, nikoli ji samotnou. Teď teprve začne zlatý důl, ale nic z toho mít nebudeme, naopak to my jsme tím dolem, který bude do puntíku vytěžen námi zvolenými politiky pro finanční skupiny, které oni zastupují. Na řadě jsou živnostníci a střední třída. Umírající světová ekonomika si bude žádat stále větší oběti. Až uslyšíte politiky mluvit o otevřené ekonomice, tak se konečně zeptejte: Pro koho je k čertu otevřená? Nejspíše uslyšíte uspávací fráze ,,je to standardní liberální model tržní ekonomiky“. Osvětim byl pro Hitlera také ,,ubytováním se stravou a odpočinkem pro podřadnější pracující pro říši“, jak německá propaganda psala o koncentračních táborech. Fungujeme jako samoobsluha, velkokapitál sem přijde, spotřebuje přírodní a lidské zdroje a odejde. Takový má vztah západní investor k našim životům a lidskému právu.

Americký sen nám jde naproti, dopřeje nám tu čest za něj potit krev. Kdy už kápnou božskou a vyvěsí na korporace a banky: ,,Arbeit macht frei“ – v překladu ,,práce osvobozuje“. Není to tak dávno, co říkal Václav Klaus, že máme malou produktivitu práce (jakožto samo sebou ukazatel štěstí a demokracie ve společnosti) a proto si nezasloužíme to co třeba německý ,,dříč pracující jako deset českých“. Nenápadná obhajoba neokolonialismu, že? Až to někdo příště řekne, tak ho pošlete místo vás do práce nebo podnikat na úvěru a házejte mu klacky pod nohy, jako to dělají oni českým živnostníkům a pracujícím. Západním monopolistům se zastesklo po ,,staré dobré válce“, jak druhou světovou často nazývají. A my nemáme dostatek akcií, abychom jim do toho mluvili, protože ,,nejsme takový dříči“ zřejmě. Jsme malé děti, následující zámořské rodiče, které nic nechápou a proto se nebudou plést do věcí dospělých. O dohnání západu se již nemluví, jak to(!)? Není Havlův odkaz úžasný? Může s Pinochetem v klidu spát, naše země ,,pokvetou“ jako plíseň na zaprášené tapetě s hvězdy a pruhy, ke které kdysi možná někdo mylně vzhlížel.

Daniel Novák