Jan Campbell: Ultimátum Putina

Putin dnes nepožaduje žádnou omluvu, žádné vysvětlení nebo propuštění ruských občanů z amerických věznic. Zcela jasně ale požaduje zrušení všech sankcí ve vztahu k Rusku, kompenzaci nejenom za sankce proti Rusku, ale i za proti-sankce Ruska, zrušení zákona Magnitského, podstatné snížení vojenské přítomnosti USA ve východní Evropě, zřeknutí se konfrontační politiky s Moskvou a další. Jinými slovy: 1) Putin požaduje kapitulaci USA v prvním komplexním boji současné tzv. hybridní války, abych použil název, na který si veřejnost zvyká. 2) Putin ukazuje světu, především EU, že s USA je možné mluvit ještě tvrději, než oni sami mluví s druhými, včetně asymetrických spojenců, přátel a sluhů. 3) Putin ukazuje, že se blíží červená čára urážení jeho osoby a ruského lidu, při jejímž překročení se medvěd staví na zadní a ukazuje svoji velikost a sílu. Připomínám, že v přírodě v takové situaci slabší mizí. Proto nedochází k boji se silnějším medvědem.

K ultimátu a praktickému ponížení USA došlo po následujících dvou prohlášeních USA: 1) mluvčí US Department si dovolil prohlásit, že Rusko může začít s odvozem pytlů plných trupů svých vojáků ze Sýrie, a že se mohou uskutečnit teroristické útoky v ruských městech. 2) Pentagon se krátce po prohlášení mluvčího US Department nechal slyšet, že je připraven provést preventivní jaderný útok na Rusko.

Rusové vědí již dlouho z dokumentů a dalších pramenů, že USA ne jednou neformálně vyhrožovaly Rusku jadernou válkou. Proto zaujal prezident Putin tvrdou pozici a dal jasně vědět, že neustoupí. Kerry – Lavrov a doba diplomatických setkání a jednání končí, nastupuje doba konání ministrů obrany a bezpečnostních složek. Pro mnohé to bude znamenat, že začít vidět svět jinak, se jim jen těžko podaří. Zaspali dobu.

Toho jsou si vědomi i jestřábi ve Washingtonu, kteří si nejsou jisti vítězstvím Hillary Clinton. Proto zvyšují napětí a riziko na všech možných frontách a směrech v naději, že Rusko přece jenom ustoupí. Bohužel se napětí a riziko stávají samo rozvíjejícími a proto i nekontrolovatelnými jak pro Bílý dům, tak i Pentagon. Západní masová média nezodpovědně mlčí. Dostala se do pasti čistého a vypočítavého pokrytectví, a veřejnost není vládami připravována na hodinu X. Asi také proto, že veřejnost si přeje změnu systému i za cenu zničení a nezodpovědnost a lhostejnost vůdců dosáhla patologické úrovně.

V této situaci se prezident Putin rozhodl k asymetrické odpovědi. 1) Nezačal hrozit USA jadernou ani jinou válkou, ale použil tvrdého politicko – hospodářského úderu. Ten se může v případě ignorování ultimáta transformovat do rozbušky hospodářského a finančního systému USA. Není čas ani místo popsat podrobněji proces transformace asymetrického konání. 2) Během příštích dnů se uskuteční v Rusku občanské cvičení přibližně 40 milionů Rusů, včetně prověrky objektů, infrastruktury a informování obyvatel Ruska v hodině X.

Profesionální pozorovatelé a pozorní čtenáři si mohou již dnes složit lego-obrázek, který jasně dokazuje ztrátu prestiže USA na mezinárodní aréně a ničení sama sebe svými zbraněmi. Obrázek nabízí levnou lekci Paradoxu demokracie: 1) ničí se sama, a současně, 2) se chrání nedemokratickými prostředky. Proto nelze vyloučit, že se mladší než já dožijí doby, kdy část americké elity bude sedět v Haagu nebo jinde a čekat léta na rozsudek, podobně jako je tomu v Guantánamo. USA se dostaly do slepé uličky, ve které se jim nabízejí tři zásadní možnosti: 1) začít atomovou válku a tím realizovat své hrozby, potřebu nebo přání, 2) smířit se s novou rolí ve světě a začít se chovat adekvátně, 3) USA role bude vylučovat možnost aktivní spolupráce s jedním z center tvořícího se mnoho-polárního světa. Skutečnosti a historická pravda americké politiky a politiků, dovolují si představit, že je dostatek pomatených v US elitě, kteří nejsou schopni přiznat kvalitu změn a vztahů ve světě a risknou válku. V každém případě se budou USA muset rozhodnout, tak nebo jinak. Jinak, také znamená pro USA potenciální ztrátu svých asymetrických spojenců, přátel a sluhů, kteří se prokazatelně odlišují trpělivostí od Ruska a prezidenta Putina, kteří se dlouhá léta snaží stát suverénními státy a půjdou tam, kde se blýská na lepší časy.

Pro mladé politology a analytiky je ultimátum Putina lekcí ve strategickém myšlení a přípravě ke změnám. V boji proti velmoci musíš být schopen reagovat na každou její výzvu. K boji musíš mít konsolidované hospodářství, armádu, společnost a administraci, a čas pro posílení svalů. Putin je na této cestě. Medvěd stojí, rukavice leží, nikdo ji nebere. EU a státy pod vedením USA nemají proto t.č. šanci na konečné vítězství v boji s Ruskem. 

 

zdroj:http://vasevec.parlamentnilisty.cz/komentare/jan-campbell-ultimatum-putina